Ohrožení svobody jednotlivce: Příklady a úvahy

Svoboda jednotlivce je základním kamenem demokratické společnosti. Její ochrana je klíčová pro rozvoj osobnosti a pro fungování svobodného státu. Existuje mnoho situací, kdy může být svoboda jednotlivce ohrožena, ať už ze strany státu, jiných jednotlivců nebo v důsledku krizových situací.

Podnikání a svoboda projevu

Podnikání není jen způsobem získávání prostředků pro životní potřeby, nýbrž i prostorem pro autonomii jednotlivce a jeho seberealizaci. Dochází tak k faktickému propojování svobody projevu s právem podnikat: podnikatel se totiž profiluje tak, aby si svojí činností zajistil odpovídající obživu, a zároveň může tímto způsobem i vyjádřit určitý názor a pozitivně ovlivnit chování jiných.

Je ostatně jedním ze základních předpokladů úspěšného podnikání schopnost odlišit se od konkurentů, nalézat příslovečné "mezery na trhu". Takto viděno je pak zcela přirozené, že i podnikatelé v oblasti pohostinství a ubytovacích služeb se snaží od sebe navzájem odlišovat.

V případě práva podnikat se do značné míry jedná o důsledek práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Pokud proto platí, že každý má právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny), přičemž toto právo je limitováno pouze zákazem zneužití na újmu práv druhých, v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem (čl. 11 odst. 3 Listiny), je namístě důsledná zdrženlivost státu ohledně regulace podnikatelské činnosti a stát by měl zasahovat pouze tehdy, dochází-li jejím výkonem k porušování práv druhých anebo důležitého veřejného zájmu, a to na základě principu subsidiarity, tedy nelze-li této ochrany dosáhnout jinak.

Diskriminace a ochrana spotřebitele

Zakázané podle § 6 zákona o ochraně spotřebitele není jakéhokoliv odlišné zacházení, nýbrž pouze takové, které není racionálně a ekonomicky odůvodněno a je primárně motivováno nenávistí. Odůvodněným a ústavně konformním omezením svobody podnikání a vlastnického práva podnikatelů ve vztahu k jejich spotřebitelům je zákaz diskriminace při poskytování služeb, která by mohla mít za cíl zásah do jejich lidské důstojnosti či posilování ponižujících stereotypů, a proto je jakékoli rozlišování mezi spotřebiteli zakázáno v případech tzv. podezřelých důvodů, jimiž jsou např. rasa, pohlaví nebo národnost.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

V konkrétním případě je proto nutno hodnotit, zda byl 1) důvod omezení poskytování ubytovací služby s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem racionální a nebyl veden žádnými zavrženíhodnými pohnutkami, zda 2) se nejednalo o některý ze zákonem zakázaných či ústavně vymezených podezřelých diskriminačních důvodů, zda 3) povaha poskytované služby byla taková, že zájemce o ni objektivně neměl problém najít si odpovídající alternativu, tzn. podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3212/18, ze dne 17. 4.

Ústavněprávní aspekty omezování základních lidských práv a svobod v průběhu povodní

Příspěvek analyzuje problematiku omezování lidských práv v souvislosti s krizovými stavy, a to jednak v pasivní podobě (povinnost strpět určitá omezení), tak v podobě aktivní (povinnost poskytnout věcné prostředky či osobní pomoc). Lidská práva a základní svobody v této souvislosti hrají dvojí úlohu. Na straně jedné vyžadují od státu, resp. orgánů veřejné moci, aby zakročily k odvrácení případného ohrožení chráněných hodnot.

První je úroveň vnitrostátní ústavněprávní. V České republice představuje ústavní základ Listina základních práv a svobod (vyhlášena pod č. 2/1993 Sb.). Druhá úroveň ochrany je mezinárodně právní, přičemž nejefektivnější nástroj představuje v současné době (Evropská) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, regionální úmluva sjednaná v rámci Rady Evropy (publikována pod č. 209/1992 Sb.). Třetí rovinu ochrany lidských práv představuje evropské právo (právo Evropské unie), které má však v této souvislosti relativně menší význam vzhledem k podmínkám aplikovatelnosti unijního katalogu lidských práv ztělesněného v Chartě lidských práv Evropské unie.

Jednotlivá lidská práva jsou, až na výjimky, formulována tak, že jsou omezitelná, je-li k takovému omezení dostatečný legitimní důvod. Zpravidla je používána formulace, podle které musí jít o „opatření v demokratické společnosti nezbytná“ za účelem prosazení určitého chráněného zájmu či hodnoty. V důsledku zvolené konstrukce vznikají z hlediska metodologie určité problémy. První problém lze popsat, že se předpokládá odlišná míra důležitosti jednotlivých práv a svobod. Druhý problém je odvozen z prvního. Jedná se o to, že se nutně předpokládá existence kolizí mezi základními právy, v důsledku které musí být v konkrétním případě jedno z práv upřednostněno.

Nejrůznější krizové stavy totiž původně nebyly explicitně jmenovány jako legitimní důvody pro omezení ústavně zaručených práv. Změnu v tomto směru přinesl ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který předpokládá, že při vyhlášení některého ze zde jmenovaných výjimečných stavů (čl. 5 a 6 nouzový stav a čl. 7 stav ohrožení státu) může dojít k omezení ústavně zaručených práv či svobod v souladu se zvláštním zákonem.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Nouzový stav a omezení práv

Primárně je nouzový stav upraven v Ústavním zákoně č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a to konkrétně v jeho čl. 2 a čl. 5 a 6. Z nich plyne, že nouzový stav může vyhlásit zásadně jen vláda, a to v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.

Ústavní zákon o bezpečnosti sice umožňuje vládě, aby omezila práva obyvatel a uložila jim určité povinnosti přímo sama, nicméně to nelze chápat jako prolomení uvedených zásad, ale naopak jde o jejich projev. Vláda je totiž oprávněna tuto mimořádnou pravomoc vykonávat výlučně způsobem a v případech vymezených nejen zákonem o bezpečnosti, ale i zákonem č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), jakožto zákonem, který jej provádí, přičemž legislativní pravomocí disponuje i za nouzového stavu stále jen a pouze parlament.

Oprávnění stanovit povinnosti a omezení základních práv a svobod rozhodnutím vlády podle čl. 6 odst. 1 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky je zvláštní úpravou vůči čl. 4 odst. 1 a 2 Listiny. Podle čl. 4 odst. 1 Listiny povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Již zmíněný čl. 6 odst. 1 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky nicméně umožňuje, aby zákon vymezil pouze základní práva a svobody, do nichž může být zasaženo povinnostmi stanovenými rozhodnutím vlády, a vládě tak ponechal uvážení, jaké konkrétní povinnosti a v jakém rozsahu stanoví.

Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují, a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Tímto zvláštním zákonem, jak bylo již zmíněno, je krizový zákon, jenž stanoví práva, která může vláda za nouzového stavu na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit ve svém § 5, a krizová opatření, která může nařídit, v § 6. Podstatné je, že onu nezbytnost je vždy třeba posuzovat výlučně ve vztahu k důvodům, pro které byl nouzový stav vyhlášen, tedy v terminologii krizového zákona k této konkrétní, jasně vymezené krizové situaci.

Princip proporcionality

„Při omezení základních práv je tedy třeba bezvýjimečně uplatňovat princip proporcionality a vykonávat test proporcionality. Test proporcionality se odvíjí ve třech krocích. Prvním krokem je hodnocení zásahu hlediskem vhodnosti, jehož obsahem je zvažování zásahu z pohledu možného naplnění sledovaného účelu. Není-li daný zásah způsobilý sledovaného účelu dosáhnout, jde o projev svévole, jenž se považuje za rozporný s principem právního státu. Druhým krokem testu je posouzení zásahu hlediskem potřebnosti, jež sleduje analýzu plurality možných prostředků ve vztahu k zamýšlenému účelu a jejich subsidiaritu z hlediska omezení ústavou chráněnými hodnotami - základního práva nebo veřejného statku. Lze-li sledovaného účelu dosáhnout alternativními prostředky, je pak ústavně konformní ten, jenž danou ústavně chráněnou hodnotu omezuje v míře nejmenší. Sleduje-li prověřovaný zásah ochranu určité z ústavně chráněných hodnot, současně však jinou omezuje, pak třetí hledisko principu proporcionality, jímž je hledisko poměřování, představuje metodologii vážení těchto v kolizi stojících ústavních hodnot.

Čtěte také: Pracovní rizika

tags: #ohrozeni #svobody #jednotlivce #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Inventarizace stromů - Vysočina
• Účinné postupy pro likvidaci kopřiv
• Více o diskusi o ochraně přírody
• Ekologie a badatelská práce
• Ekologie a ochrana životního prostředí