Příroda Pyrenejského poloostrova

Na Pyrenejském poloostrově je velice různorodá krajina. Nacházejí se zde pralesy i suché pouště. Na severu se tyčí sněhem pokryté pohoří Pyreneje a na jihu se rozkládají prérie. Takové je divoké, nespoutané a temperamentní Španělsko.

Pyreneje

Název pohoří Pyreneje přisuzovali starověcí Římané báji o galské princezně Pyrene, kterou zneuctil opilý Herkules, když ho její otec hostil na svém dvoře. Poté, co dívka porodila hada, prchla ze strachu do zdejších lesů, kde ji roztrhala divá zvěř...

Pyreneje se rozprostírají na území tří států - Francie a Španělska, mezi nimiž tvoří přírodní hranici, a Andorra, která leží v jedné z pyrenejských kotlin. Horský pás dlouhý téměř 500 km odděluje Pyrenejský poloostrov od zbytku evropského kontinentu a od západu k východu propojuje Atlantik a Středozemní moře. Šířka Pyrenejí dosahuje ve střední části pohoří až 140 km.

Pyreneje byly formovány alpínsko-himalájským vrásněním ve starších třetihorách. Svým stářím toto pohoří dalece přesahuje Alpy - sedimenty se ve zdejších pobřežních pánvích začaly usazovat již během druhohor. Geologické složení pohoří je rozmanité, s převahou břidlice, vápnitého pískovce a vápence, který je silně prostoupen krasovými jevy. Podloží Pyrenejí je také bohaté na termální prameny.

Díky hojnosti žuly, která je obzvlášť odolná vůči erozi, má horský řetězec masivní a neopotřebovaný charakter. Nadmořská výška Pyrenejí se od západu na východ zvyšuje, v centrální části je nejvyšší a východní část je výškově vyrovnaná, dokud nepoklesne v nejvýchodnější části zvané Albères. Nenajdeme zde souvislý hlavní hřeben, spíše jednotlivé masivy. V nižších polohách horský pás příčně rozděluje množství říček na malá údolí. Na jižní španělské straně Pyrenejí se nachází rozsáhlé předhůří, svahy jsou zde delší a stupňovité.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Reliéf Pyrenejí má rozmanitý charakter, holé vápencové štíty střídají oblé hřbety pokryté lesy a horskými loukami. V úrodných kotlinách je prostor pro pěstování zemědělských plodin a ve východní části Pyrenejí najdeme slunečné terasy s vinicemi. Západní část pohoří je provrtána krasovými jeskyněmi (Lepineux-San Martín je dokonce druhá nejhlubší na světě a Lombrives největší v západní Evropě).

V centrálních Pyrenejích se tyčí impozantní kolosy zaledněných třítisícovek a najdeme tu také úchvatné národní parky. Monumentální prvky v reliéfu Pyrenejí vymodeloval ledovec. V době ledové zasahoval až k hranici 500 m n. m. na severní straně a k 1 000 m n. m. na straně jižní. Během posledních sta let však 90 % ledu roztálo a rychle ho ubývá i nadále. Dnes se ledovce vyskytují v západních a středních Pyrenejích, zejména na severních svazích nejvyšších hor v úzké části kolem hřebene (např. Pyreneje vděčí ledovcové činnosti za překrásná údolí zakončená rozsáhlými kary (přírodní kotle ve tvaru U ohraničené strmými stěnami).

K nejpůsobivějším karům patří zaledněný půlkruh Cirque de Gavarnie. Přístupné průsmyky jsou v Pyrenejích vzácné a vzhledem k jejich vysoké nadmořské výšce bylo v horách vybudováno mnoho tunelů. Na západě je hlavním průsmykem Somport a na východě Puymorens. Střed pohoří protíná silnice mezi obcemi Bielsa a Vielha. Nejvyšší silniční průsmyk v Pyrenejích je Port d'Envalira v Andoře - se svými 2 408 m n. m.

Nejvyšším vrcholem Pyrenejí je Pico de Aneto (3 404 m) v masivu Maladeta, následuje Pico Posets (3 375 m) na španělské straně pohoří a Monte Perdido (3 355 m), které zasahuje na území Španělska i Francie. Nejvyšší hora Andorry se nazývá Coma Pedrosa (2 946 m). Pyreneje jsou bohaté na vodní toky. Horské potoky a říčky se sbíhají v širokých proláklinách na obou stranách pohoří - na severní straně ústí do francouzské řeky Garonny a na jihu do španělského Ebra. Mnoho pyrenejských řek má pro svůj rychlý spád ideální podmínky pro rafting, např. Noguera Pallaresa, Gallego, Ara, Cinca či Esera. Horské bystřiny (zvané gaves) často vytváří působivé vodopády. V Pyrenejích chybí velká jezera, vyskytují se tu spíše soustavy menších ledovcových jezírek. V krasovém podloží vyvěrá množství horkých pramenů (např.

Klima v Pyrenejích

Průměrné teploty se v rámci Pyrenejí výrazně liší. Teplota v horách zpravidla klesá s nadmořskou výškou, každých 100 až 200 m se ochladí o necelý 1 °C. Průměrný roční úhrn srážek činí cca 1 500 mm. Srážkově bohatší je francouzská strana Pyrenejí a také jejich západní část, kterou ovlivňuje vlhký vzduch od Atlantiku. V této oblasti se také vyskytuje prudký vítr a mlhy. Východní Pyreneje jsou sušší a slunečné, ani zde však nejsou výjimkou letní odpolední bouřky. V létě ochlazuje obě pobřežní oblasti moře a teplota může být paradoxně vyšší ve vnitrozemské části hor. Sněhové přeháňky se mohou objevovat už od října a sníh se drží v nejvyšších částech hor až do června/července.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Národní parky v Pyrenejích

Příroda Pyrenejí je jedinečná svou rozmanitostí a divokou krásou. Její nejvzácnější ekosystémy získaly status chráněného území. V Pyrenejích se nacházejí hned tři národní parky, všechny v centrální části pohoří. Národní park Aigüestortes y Estany de Sant Maurici (141 km²) zahrnuje dvě údolí ve výšce od 1 600 do 2 000 m obklopená vysokými štíty. Nachází se zde kolem dvou stovek ledovcových jezer. Druhým parkem je Ordesa y Monte Perdido (155 km²) v kaňonu sevřeném až 800 m vysokými skalními stěnami. Jeho dominantou je nejvyšší vápencový vrchol Evropy Monte Perdido. Na NP Ordesa y Monte Perdido navazuje ve francouzské části rozlehlý národní park Pyreneje (457 km²), který zahrnuje šest údolí a také velkolepý ledovcový kar Cirque de Gavarnie. Pyreneje skrývají také velké množství přírodních rezervací, např.

Flora a fauna Pyrenejí

V Západních srážkově bohatších Pyrenejích se flóra podobá středoevropské. Vegetace ubývá směrem k východu, kde převažují neúrodné kamenité oblasti. Na úpatí hor se často vyskytuje dub cesmínovitý, zimní a korkový a další opadavé stromy (jasan, javor klen, jilm aj.). Ve vyšších polohách (cca 1 200 až 1 700 m) převládá jedle bělokorá spolu s bukem lesním, v kotlinách se daří borovici pyrenejské. Ve vysokohorských pásmech roste borovice černá, borovice kleč a krásně kvetoucí janovce a rododendrony. Nad hranicí lesa se rozprostírají barevné alpínské louky - můžeme zde objevit krokusy, ocúnovce, prvosenky, dřípatky, lilie, orchideje i hořce. V létě rozkvétají pěnišníky, narcisy a kosatce. Mezi více než 150 endemických rostlin patří např.

Také fauna Pyrenejí je druhově velmi rozmanitá. V lesích se hojně vyskytují jeleni, divoká prasata, divoké kočky, lišky a jezevci. Kamenité oblasti jsou domovem kuny skalní, svišťů a dnes již opět hojně rozšířených kamzíků (největší stádo ve Španělsku žije v parku Cadi-Moixeró). V méně přístupných oblastech nechybí ani živočichové z řad ohrožených druhů, jako je rys ostrovid a medvěd hnědý. V národním parku Ordesa lze vzácně spatřit kozorožce pyrenejské. K dalším endemitům se řadí např. Pyreneje jsou bohaté na ptačí druhy. Vyskytuje se zde tetřev velký, kavky a vrány alpské, z dravců jestřáb, káně lesní, orel skalní, sup bělohlavý i sup hnědý. Vzácně lze zahlédnout ohroženého supa bradatého a orla královského.

Aktivity v Pyrenejích

Pyreneje nabízí takřka neomezené možnosti pro pěší turistiku - jak kratší či celodenní túry, tak i náročné přechody, kdy při některých patří k nepostradatelné výbavě mačky a cepíny. Největší výzvou je téměř 500 km dlouhý, minimálně 45denní, přechod mezi Atlantikem a Středozemním mořem zvaný HRP (Haute Route Pyrenées), který vede převážně Francií. Níže položeným traverzem této trasy je GR10, který je o dalších 300 km delší. Pyreneje jsou také skvělým místem pro sjezdové lyžování, běžkování a skialpinismus. Zejména pak jejich centrální část, kde panují nejstálejší sněhové podmínky. K nejoblíbenějším střediskům se řadí např.

Pyrenejské vesnice a kuchyně

Pyrenejská údolí jsou úzká, a tak se v nich nevyskytují žádná větší města. Nechybí zde ale půvabná malá středověká sídla a vesničky s kamennými domy (např. Abadesses, Benasque, Torla, Lanuza, Saint-Savin...). Údolí Boí je přímo poseté románskými kostelíky, které byly zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Pozoruhodné jsou pyrenejské jeskyně - kromě přírodní krásy (viz kapitolu Reliéf) jsou některé zajímavé i z historického pohledu, např. Vstupními branami do východních Pyrenejí jsou města Perpignan (Francie) a Girona (Španělsko), popř.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

V typických pyrenejských pokrmech se objevují zejména lokální zemědělské produkty jako brambory, kukuřice, obilniny, fazole, lesní plody včetně hub a sezónní zelenina a ovoce. Zajímavá je kuchyně v přírodní rezervaci Garrotxa (tzv. „cuina volcanica“), jež využívá plodiny rostoucí v úrodné sopečné půdě, např. Častou úpravou masa je dušení a grilování. Využívá se jak vyhlášené hovězí a jehněčí maso, tak i zvěřina (srnčí, králičí, kančí) a pstruzi. Vynikající jsou také pyrenejské sýry, z ovčího mléka např. Z místního ovoce se vyrábí různé destiláty a likéry - např. trnkový pacharan nebo bylinný ořechový likér ratafia.

Sierra Nevada

Tušili jste, že nejvyšším pohořím celého Iberského poloostrova nejsou Pyreneje, nýbrž na mapě tak trochu nenápadná Sierra Nevada? Sierra Nevada se vypíná na jihu Andalusie, asi 40 kilometrů od břehů Středozemního moře. Její hranice zhruba ohraničují města Granada na severu, Almería na jihovýchodě a Málaga na západě. Délka hlavního hřebene Sierry Nevady dosahuje přibližně 80 kilometrů. Od roku 1999 tvoří součást národního parku Parque Nacional de Sierra Nevada, s rozlohou 862 km2 největšího na území Španělska.

K dalším význačným vrcholům patří Tozal del Cartujo (3 152 m), La Alcazaba (3 369 m) nebo Chullo (2 608 m). Druhý nejvyšší vrchol Pico del Veleta (3 396 m) dosáhnete poměrně snadno díky asfaltové cestě, končící jen několik set metrů pod ním. Anebo také lanovou dráhou, neboť celý jeho severozápadní svah je součástí rozsáhlého ski resortu Pradollano - lyžuje se zde od prosince do dubna.

Andaluský přírodní park Cabo de Gata - Níjar

Pokud si chcete užít v sychravém podzimním období trochu moře i jižního sluníčka a nechcete zrovna cestovat daleko za hranice našeho kontinentu, zkuste andaluský přírodní park Cabo de Gata - Níjar. Naleznete tam malebné panenské pobřeží bez hotelových komplexů a turistických resortů, divoké útesy i klidné zátoky s plážemi, řadící se k nejkrásnějším v celém Španělsku. Celý tento hornatý výběžek na jihovýchodě Pyrenejského poloostrova je navíc známý výjimečně suchým a teplým mikroklimatem. Občas sice pořádně zafouká, ale deště se rozhodně příliš bát nemusíte.

Území vzniklo sopečnou činností a jednotlivá skaliska rozesetá v moři se postupně spojila v pás spojený s pevninou. Moře, které pak zůstalo v zajetí, postupně vyschlo a zvláště na jihu parku vytvořilo rozlehlé zásobárny soli, obrovsky bohaté na řadu minerálů, která se dnes používá zejména k léčivým koupelím. Díky sopečnému původu je celá oblast od nepaměti zásobárnou řady cenných nerostů, ale i zlata, jehož objev kdysi rozpoutal zlatou horečku. Naštěstí je veškerá těžba v tomto parku v současnosti omezena na úplné minimum, a tak je Cabo de Gata jedním z posledních panenských rájů na jihozápadě Evropy.

Naprostou raritou jsou zdejší pláže a plážičky, oddělené mnohdy jen těžko prostupnými horami a skalisky. Každá z pláží je totiž dočista jiná. Někde je jemný písek, na jiné zase drobné kamínky nebo pravidelné oblázky. Liší se i barvami a samozřejmě skalními útvary a různými přírodními úkazy. Matka příroda se tu společně se sopkami a erozí zkrátka pořádně vyřádily. Několik pláží je oceněných prestižní modrou vlajkou, ale to, jak sami poznáte, tady nehraje žádnou roli. Nejznámější je pravděpodobně pláž Playa de Mónsul. Jde o romantickou plážičku s impozantními útesy a jemným pískem. V létě tu bývá pořádně rušno, ale od podzimu do jara si ji můžete vychutnat plným douškem. Bez auta vás ale čeká několikakilometrový pochod z městečka San José, který však po značené stezce podél pobřeží nabízí úchvatná panoramata. Tuhle pláž a její okolí můžete spatřit v mnoha filmech a seriálech, protože si ji oblíbili i filmový režiséři. Možná také proto, že si zde nemusejí příliš lámat hlavu ani s počasím. Je tu téměř stále stejné - slunečné a teplé.

Další překrásnou pláží, kterou byste při návštěvě parku neměli vynechat je Playa de los Muertos. Rozkládá se kousek od města Carboneras, na samém severu Cabo de Gata. Svůj zlověstný název, který je v překladu „pláž mrtvých“, získala kvůli podmořským proudům, které právě zde vydávaly na břeh utonulé námořníky, kteří ztroskotali ve zdejších nebezpečných vodách. Dnes se tady mrtvol bát už nemusíte. Pláž s jemnými barevnými kamínky si vychutnáte i v relativním soukromí, protože dostat se na ní lze pouze lodí nebo po asi dvoukilometrové stezce mezi skalisky. Většina turistů se tedy spokojí s pohledem na pláž z vyhlídky, vzdálené několik desítek metrů od silnice.

Costa Dorada

Zlaté pobřeží - tak se česky říká oblíbené oblasti Costa Dorada, která se rozkládá jihozápadně od města Barcelona a kterou omývá Baleárské moře. Konkrétně začíná u města Cunit a táhne se až k deltě řeky Ebro u města Alcanar. K nejoblíbenějším letoviskům v této španělské destinaci patří Salou a La Pineda. Obě svádějí k výletu do nádherných historických měst Tarragona a Reus, vzdálených 15 až 20 minut jízdy. Letní dovolená na pobřeží Costa Dorada je výtečnou kombinací prostorných písčitých pláží včetně nudistických, uklidňující přírody, poutavé historie, jižanského temperamentu a vynikající gastronomie.

Costa Dorada je součástí Katalánska, jež se z větší části nachází na severovýchodě Pyrenejského poloostrova. Jestliže se rozhodnete pro dovolenou s CK Blue Style, přiletíte z České republiky do Barcelony, odkud vás autobus dopraví až k hotelu, ve kterém budete pobývat.

Španělsko

Španělsko (baskicky Espainiako Erresuma) je stát ležící na Pyrenejském poloostrově. K němu patří i Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu a Baleáry ve Středozemním moři. Španělsko je parlamentní monarchií, členem Evropské unie, NATO a dalších organizací.

Ve Španělsku lze rozlišit čtyři typy klimatických oblastí: moře, vnitrozemí, severní atlantické pobřeží a Kanárské ostrovy. a východě země se vyznačuje velkým počtem slunečných dnů a mírnou zimou. v zimě. roku. Zimy bývají studené a větrné, léta zase horká a většinou bezoblačná. Odlišné počasí lze čekat na severu, v oblasti od Pyrenejí po severozápadní cíp poloostrova. Zimy jsou tu poměrně mírné a léta teplá. průběžně hodně prší. Nejvlhčím obdobím jsou poslední tři měsíce v roce. a převažující pobřežní větry způsobují často mlhu podél severozápadního pobřeží. celý rok. Země tvoří jakýsi most mezi Evropou a Afrikou.

Španělsko se pyšní rozmanitostí krajiny. Nejvyšším vrcholem pevninského Španělska je Mulhacén (3 482 m). Španělsko je hornatá země s velkým množstvím horských masívů. Jihovýchod země vyplňuje Alpsko-himalájský masív (Sistemas Béticos), severovýchod je vyplněn Iberským masívem (Sistema Ibérico).

Památky UNESCO na trase cesty Pyrenejským poloostrovem

tags: #příroda #pyrenejského #poloostrova

Oblíbené příspěvky:

• Malé Žernoseky: Ekologický sad
• Emise z dopravy a kvalita ovzduší
• Odpadové hospodářství a případ Slatina
• Vánoční svoz odpadu
• Obnovitelné zdroje v ČR