Přírodní zajímavosti Rumunska

Rumunsko patří k nejrozmanitějším zemím Evropy. To je dáno nejen krajinným rázem, ale také historií země coby hranice mezi Osmanskou říší a křesťanským světem. Oblasti jako Sedmihradsko a Dobrudža jsou natolik rozdílné, že si můžete připadat jako v úplně jiné zemi.

Zatímco v sedmihradských městech si často při procházce uličkami připadáte jako na Malé Straně, Dobrudža, nazývaná též "okno do Levanty", je spíše podobná Orientu. Příjemný je fakt, že se v Rumunsku prosazují nacionalistické tendence jen ve zcela malé míře, a nesetkáte se tudíž s projevy netolerance vůči jiným etnikům. Města jako Sibiň (Sibiu) či Brašov (Brașov) mají velice příjemný multikulturní nádech.

Hlavním lákadlem Rumunska je však jeho nedotčená příroda. Rumunsko mě nezklamalo: může být pokladnicí inspirace pro cestovatele všech úrovní.Chcete do skutečného lesa? Rumunsko má nejrozsáhlejší původní lesy Evropy. Máte rádi hory? V rumunských Karpatech rozlišují 95 horských hřebenů. Rádi zkoumáte jeskyně? V Karpatech jich najdete bezpočet. Líbí se vám na venkově? Vesnice tady nadále dýchají starobylou „selskou atmosférou“.

Návštěva rumunských Karpat je jedinečným zážitkem. Hory jsou v Rumunsku stále živé, příroda je vskutku panenská - vždyť Rumunsko se pyšní největším počtem původních lesních porostů v Evropě! Není ani výjimečné narazit na zvěř - medvědy, vlky, jeleny či divoké kočky. Rumunské hory jsou jak malebné a obydlené, tak vysoké a liduprázdné, a dosahují výšky kolem 2 500 m.

Mnoho rumunských pohoří tvoří národní parky (Piatra Craiului, Căliman, Hășmăș, Retezat atd.). Horské stezky jsou vesměs dobře značené a sehnat mapy by také nemělo být problémem, je třeba zkusit knihkupectví v nějakém větším městě. Nejlépe zmapované je Rumunsko maďarskou společností Dimap, jejíž mapy jsou k dostání i u nás ve specializovaných obchodech.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Cykloturistika v Rumunsku není rozvinutá a na kole budete jezdit pouze vy, jiní cizinci a místní opilci, kteří si takto zkracují cestu do hospody. Na horské kolo je však mnoho místních pohoří úplně ideálních, často se můžete pohybovat v podhůří po pěkných prašných cestách, aniž by vás rušil silniční provoz.

Pokud se zajímáte o ornitologii, tak jistě oceníte návštěvu delty Dunaje, ve které se nachází velmi početná kolonie pelikánů. Oblast je jednou z nejvhodnějších na světě k pozorování ptactva a jedním z největších přírodních parků v Evropě. Cestováním pronajatou lodí nebo pravidelnými lodními linkami se tu dá strávit klidně celý týden a stále budete objevovat něco zajímavého.

Ponory, vývěry, závrty, jeskyně, rokle, vápencové skály, všeho dostatek. Známé jsou zdejší gigantické závrty Cetăţile Ponorului, Ponorné hrady. Tři obří propasti dosahují hloubky 150 metrů. Dvě z nich jsou vzájemně propojené obřím tunelem, jehož průčelí v závrtu číslo dvě tvoří svými 70 metry nejvyšší skalní portál v Evropě. Zatímco závrty číslo jedna a dvě lze za dobrého počasí projít po značené stezce, do třetího závrtu se dostanete pouze tunelem, a to jen když není moc vody.

Pokud přežijete vstup vyhlídky do Cetăţile Ponorului, můžete se na jiných místech Apuseni odměnit místní verzí langoše. Zdejší salaše sice zdálky připomínají obydlí čarodějnic, ale nebojte se. Nabídnou vám tu bytelnou osmaženou moučnou placku, kterou si můžete dát buď s domácí borůvkovou marmeládou, nebo ovčím či kravským sýrem.

Celá oblast je dostupná z náhorní planiny Padiș, kde najdete tábořiště, a dokonce i horskou chatu. Z Padișe lze jednodenními výlety navštívit řadu dalších lokalit, například Cheile Someșul Cald. Jedná se o nejhlubší soutěsku Rumunska. Z turistické značky, která vede nad soutěskou, se otvírají pohledy do hloubky 150 metrů. Smrky shora připomínají stromečky vláčkového modelu. Odvážnější turisté se mohou vydat i na její dno a v dobách, kdy moc neprší, si zde vyzkoušet rumunský kaňoning...

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Opravdovým a trochu tajným pokladem Apuseni je Peștera Gheţarul de la Focul Viu neboli Ledová jeskyně Živý oheň. Místo je opět dostupné z Padișe. Zčásti propadlým stropem se ve 46 m vysoké jeskyni v zimě nakupí metry sněhu. Zfirnovatělý sníh v jeskyni vytváří mrazivé mikroklima, takže voda stékající po stěně jeskyně mrzne i v létě a vytváří několik menších a jeden obrovský rampouch. Jeho velikost v jednotlivých letech kolísá, ale podzemní led uprostřed léta je vždy zážitkem.

Zážitkem zcela jiného formátu je túra k erozní propadlině Groapa Ruginoasa na jihu Apuseni. Několikakilometrová túra příjemnou lesní pasáží náhle končí na okraji obří propadliny. Mezi táhlými svahy porostlými smrky se z ničeho nic otevře prostor 300 metrů široký a přes 100 metrů hluboký, vzniklý intenzivní vodní erozí. Strmé srázy hrají nejrůznějšími pastelovými barvami žlutých, rezavých, oranžových či narudlých odstínů. Zde se již nejedná o vápencové podloží, nýbrž o písčité usazeniny.

Nejen Groapa Ruginoasa svědčí o tom, že nespoutaná rumunská krajina žije a přetváří se takřka před očima. Skalní stěny obrostlé mechy a kapradinami, popadané klády, dno údolí zčásti zarostlé bujnou vegetací... Samotná jeskyně je několik desítek metrů dlouhá, uvnitř lze obdivovat bohatou krápníkovou výzdobu, obří krápníky, travertinová jezírka, ve skalní skulině mizející potůček, vedoucí k dalším podzemním prostorám. To vše zcela svobodně, bez kontroly či omezení.

Nejznámější rumunský sesuv půdy s velkými krajinnými následky se odehrál v roce 1838. Kus sesutého svahu přehradil říčku Bicaz a vytvořil celé jezero jménem Lacul Roșu, Červené jezero. Z jeho hladiny dodnes z vody trčí torza stromů. Místo je vyhledávaným turistickým cílem zejména Rumunů. Zrodila se zde rekreační oblast s restauracemi a ubytovacími zařízeními, kde bývá v době prázdnin přeplněno.

Od Lacul Roșu klesá horami jedna z nejzajímavějších silnic Rumunska, silnice vedoucí pověstnou Bicazskou soutěskou. Tato trasa, kterou původně mezi skalami vyhloubila řeka Bicaz, spojovala už od římských dob Moldávii se Sedmihradskem, v pozdějších dobách Rumunsko s Uhry. Následujících osm kilometrů se silnička kroutí pod skalami vysokými až 300 metrů, klesá prudkými serpentinami, klikatí se tak úzkou soutěskou, že musela být silnice místy do skal vytesaná.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

V oblasti, kde karpatský oblouk mění svůj směr ze severojižního na východozápadní, v okrajových částech pohoří Vrancea, se nacházejí některé zcela ojedinělé přírodní jevy: magické bahenní sopky, kouzelné solné krasy a přírodní „věčné ohně”.

Bahenní sopky

K bahenním sopkám můžeme snadno dojet od města Buzău přes vesnici Berca. A snadno zde najdeme i dvě lokality bahenních sopek: Pâclele Mare a Pâclele Mici, které byly vyhlášeny přírodní rezervací „Vulcanii noroioși“, tedy Bahenní sopky, i když se nejedná o pravé sopky. Z podzemí k povrchu vytlačuje směs vody a plynu jílovité bahno. Bahno na vzduchu v okolí vývěrů usychá, přes uschlý okraj vytéká další a tak se tvoří bahenní kužely. Nejblíže v Evropě tento jev najdeme až na Krymu nebo na Islandu.

Miniaturní obdobou tohoto jevu se ale také může pochlubit Česko v rezervaci Soos u Františkových Lázní. Díky shlukům bahenních vývěrů vznikly oblasti, kde bahno vytvořilo plochy o průměru až pět set metrů, jako v případě Pâclele Mare. Bahno zakrylo veškerou okolní vegetaci.

U Pâclele Mare je již parkoviště, vybírá se drobné vstupné, a dokonce tu stojí objekt s restaurací a možností ubytování. U Pâclele Mici se základní infastruktura buduje.

Solný ráj

Jinou atrakcí jihozápadu karpatského oblouku je solný kras u vesnice Lopătari. Okolní Platoul Meledic skrývá mohutné vrstvy soli, které na mnoha místech vystupují na povrch. Zraku běžného návštěvníka zůstane skryta naprostá většina podzemních prostor o celkové délce přes dva kilometry, čímž se oblast řadí ke světové špičce. Nejdelší chodba měří 1257 metrů a v době svého objevu v roce 1980 byla nejdelší solnou jeskyní světa.

Naštěstí lze solné jevy pozorovat i na povrchu. Na mnoha místech pracuje vodní eroze, která rozpouštěním soli odhaluje mnoho metrů tlusté vrstvy soli, vytváří kráterům podobné propadliny, solné závrty, jinde celé solné stěny. Jeden z nejkrásnějších jevů najdeme na potoce Slănic. Srázy Slăniku jsou kompletně ze soli. Jeho voda je asi stoprocentním solným roztokem. A jeho břehy jsou pokryté neuvěřitelnou vrstvou solných krystalků.

Věčné ohně

Jestli někdy chcete navštívit ráj táborníků, musíte jet mnoho kilometrů až na konec mizerné silničky za zapadlou vesničkou Terca. Tam se z cesty stává pro osobní vůz nesjízdná dvojice rygolů, ale naštěstí lze zbytek dojít pěšky. Stačí narazit na osamělého vesničana a pronést zaklínadlo „Focul viu”.

Focul viu - Věčný oheň! Jedná se o neuvěřitelný jev, kdy ze země skrz řídké prašné podloží neustále uniká zemní plyn, který se při styku s kyslíkem samovzněcuje a vzniká oheň, který Rumuni nazvali Věčný. Pak už jen rozbalit spacáky, na oheň postavit ešusy a udělat si poklidný večer. Jak se stmívá, ohně se stávají výraznější, plameny šlehají do výšky snad půl metru nad zemí. Nemusí se přikládat, hlídat oheň a ešusy nejsou po použití okouřené!

Věčné ohně u Andreiașe jsou opatřené informační cedulí a betonovou ohrádkou kolem hlavního výskytu ohňů. Jiné plamínky ale ohrádku nerespektují... Podloží je zde podmáčené, takže unikající plyn často probublává vrstvou bahna, někdy vzplane, jindy se tvoří bublinky bez plamínků. Věčné ohně v Rumunsku jsou evropským unikátem, nejbližší podobný jev najdeme v jihozápadním Turecku v oblasti hory Chiméra.

Trovanty - živé kameny?

Za úplně jiným přírodním fenoménem, také ojedinělým z celosvětového hlediska, se nyní přesuneme na jižní úbočí karpatského oblouku. Orientačním bodem může být město Horezu, odkud zamíříme k vesnici Costești. Na jejím okraji se v bývalém pískovém lomu nachází pod širým nebem Muzeul Trovatilor, Muzeum trovantů.

Kamenům zvaným trovanty se také říká živé nebo rostoucí kameny. Jejich „život” začal před 6,5 milionu let, kdy byla celá oblast dnem pradávné delty, ve které se hromadily usazeniny. Kameny dosahují nejrůznějších velikostí od centimetrových až po několikametrové. Některé trovanty jsou pravidelného oválného tvaru, jiné tvoří kapkovité, válcové, elipsoidální či sférické útvary, a ještě jiné se dokonce jakoby rozdělují či na jejich stěnách vyrůstají výrůstky - nové malé trovantíky.

Další zajímavosti

• Vodopád Bigăr: Ikonický vodopád v národním parku Cheile Nerei-Beușnița.
• Hlava Decebala: Obrovská skála vytesaná do podoby dáckého krále Decebala nad Dunajem.
• Delta Dunaje: Největší říční delta Evropy a přírodní ráj pod ochranou UNESCO.
• Veselý hřbitov a dřevěný kostel v Săpânța: Pestrobarevné náhrobky s vtipnými epitafy.
• Heliotermické jezero Ursu v Sovata: Unikátní jezero s vrstvami vody různé hustoty.
• Transfăgărășan: Jedna z nejkrásnějších horských silnic na světě.
• Jeskyně Scărișoara: Ledová jeskyně v Apusenských horách s jedním z největších podzemních ledovců v Evropě.
• Vesnice Viscri: Středověká saská vesnice zapsaná na seznamu UNESCO.
• Solný důl Turda (Salina Turda): Bývalý solný důl, dnes podzemní zábavní park.

Rumunsko je kouzelným místem jak pro milovníky hor, tak i pro ty, kdo mají rádi historické památky. A kromě toho najdete na pobřeží Černého moře i krásná přímořská letoviska. V lázeňském městečku Sovata v Transylvánii narazíte na největší heliotermické jezero na světě, říká se mu Medvědí jezero. Jeho název byl inspirován tvarem připomínajícím roztaženou medvědí kůži.

Zahrada draků je skalní útvar vytvořený povrchovou erozí v župě v Transylvánii. V chráněném území o rozloze více než 32 hektarů vede kolem skal dobře vybudovaná turistická stezka. Skály tvoří různé tvary, zajímavostí je, že se neustále mění vlivem eroze.

Rumunsko je zemí, která nás dokázala překvapit na každém kroku. Od dávné historie Dáků přes legendy o Drákulovi (ano, pouze legendy!), přírodní divy Karpat až po Ceaușescovy megalomanské stavby.

Geologická rozmanitost Rumunska

Rumunsku dominuje horské pásmo Karpat, které zasahuje na území sedmi zemí: České republiky, Slovenska, Polska, Ukrajiny, Rumunska, Maďarska a Rakouska. Karpaty jsou dlouhé přibližně 1.500 km a široké max. 350 km. Celé pohoří si můžeme představit jako skládačku z mnoha horských pásem, které se odlišují nejen stářím, ale také geologickým vývojem.

V Rumunsku se vyskytují všechny typy horských pásem, které podmiňují vznik velké škály geologických jevů. První navštívenou oblastí je vápencové pohoří Apuseni v západních rumunských Karpatech. V masivu Trascau vymodelovala vodní eroze mohutný divoký kaňon Cheia Rimetului s atraktivním skalním mostem.

Další atraktivní lokalitu představují zemní kulisy a pyramidy Ripa Roşie, nedaleko města Şebes, které jsou vodou neustále modelovány v málo zpevněných sytě červených pískovcích a slepencích.

Ve stejné horopisné oblasti v blízkosti města Zlatna, v údolí řeky Ampoi, jsou již z dálky viditelné vystupující vápencové kuželovité skály, které připomínají bradla ve slovenských Karpatech. Zde se jedná o tzv. olistolity, které vznikly podmořskými skluzy důsledkem seismické činnosti, nebo zřícením podmořských útesů.

V jižní části Apusenských hor se významně projevil vulkanizmus, který dnes dokládá přítomnost typických vyvřelých hornin jako jsou andezity, dacity a čediče, vytvářející zajímavé geomorfologické útvary.

Za návštěvu stojí krasová plošina Piatra Alba v masivu Bihor, která je tvořena prvohorními krystalickými vápenci a dolomity. Z plošiny padá voda z výšky 600 m a při mohutném roztřiku se tvoří sraženiny pěnovce.

Milovníci krasu rozhodně nesmí vynechat návštěvu známého krasového systému Huda Lui Papara v masivu Trascau. Na horním konci začíná propasťovitým ponorem, kde se stékají potoky ze tří nekrasových údolí. Ponorný potok tvoří jeskyni dlouhou 2 km a na konci voda vytéká z monumentálního portálovitého vývěru.

Další dominantou tohoto pohoří je vápencová hora Coltii Trascaului, v jejímž svahu je vypreparována skalní brána, svými rozměry největší v Rumunsku. Vede k ní krkolomná kozí stezka, ale odměnou je úchvatný pohled skrz skalní okno dolů do údolí.

Přesuneme se více na východ do oblasti Transylvánské pahorkatiny. Ve třetihorách, kdy moře pomalu ustupovalo, se v ní tvořila solná ložiska později překryta flyšovými sedimenty. Podél okrajů pánve vystupuje plastická sůl na povrch v podobě tzv. solných pňů. Největší z nich vystupuje v lázních Sovata a městě Praid.

Rumunsko můžeme označit za zemi sesuvů, zvláště to platí pro oblast flyšových Karpat a Transylvánskou pahorkatinu, kde jsou sesuvy svahů na denním pořádku a výrazně přispívají k modelaci zdejší krajiny. Nejznámějším jezerem vzniklým tímto způsobem je Lacul Rosu na řece Bicaz (pohoří Haşmaş).

Mezi geologicky nejmladší oblasti v celé karpatské soustavě patří sopečné pohoří Harghita, o čemž svědčí dodnes patrné postvulkanické jevy. Závěrečné fáze vulkanismu se soustředily na jižní konec pohoří a doznívaly teprve počátkem čtvrtohor. Velmi atraktivní lokalitou je Mofetová jeskyně (Peştera cu Mofeti), někdy označovaná jako tzv. psí jeskyně, protože vyvěrající plynytěžší jak vzduch se koncentrují ve spodních částech, kde je díky nedostatku kyslíku nedýchatelno.

Na vrcholu masivu Ciomadul je možno navštívit dvojici nejmladších, a proto nejlépe zachovalých, sopečných kráterů ve východní Evropě. Jeden z nich je zaplněn vodou a tvoří bezodtoké jezero Sfinta Ana, druhý kráter byl zpětnou erozí potoka odvodněn a nyní se nachází ve stádiu rašeliniště zvané Mlaştina Mohoş.

V místech kde se rumunský karpatský oblouk stáčí na západ, lze navštívit velmi dobře zachovalý solný kras. Narozdíl od dříve zmiňovaných solných lokalit, kde sůl vystupovala na povrch v podobě solných pňů, se zde jedná o ložisko plošinového typu. Plošina Plató Meledic je pokryta desítkami metrů mocnou vrstvou jílu, pod kterou jsou již vrstvy soli. Na plošině je celá řada závrtů, krasových údolí, některé jsou i zaplněny jezery. Tato lokalita se řadí mezi nejvýznamnější tohoto typu na světě.

Jednou z nejatraktivnějších oblastí jsou bahenní sopky zvané Piclele Mare a Piclele Mici, které si lze představit jako vystupující kuželovité útvary s probublávajícím studeným bahnem. Najdeme je ve východních rumunských Karpatech, v pohoří Subcarpatii Buzaului. V počtu bahenních sopek má Rumunsko opět dominantní postavení, podobné jsou již pouze na Krymu.

V podhůří Mehedinţi ve východních Karpatech lze navštívit krasové údolí, odborně zvané polje, které je ze všech stran uzavřené, nemá povrchový odtok a vyskytují se v něm charakteristické krasové jevy, jako jsou např. charakteristické estavely, ze kterých stříká voda pod tlakem, a to zvláště při rychlém zvýšení vodní hladiny nebo se zde naopak voda propadá do podzemí.

Přesuňme se dále do oblasti jižního oblouku Karpat do známých termálních lázní Baile Herculane. Kdysi představovaly jedny z nejmodernějších lázní Rakouska-Uherska a založeny byly již Římany, což dokládá bronzová socha bájného Herkula.

Okružní cestu po přírodních špercích zakončíme v oblasti Banátského krasu v západních rumunských Karpatech. Kras má charakter rozsáhlých plošin, které jsou prořezány hlubokými kaňony. Nejhezčí z nich je kaňon řeky Něry s množstvím jeskyní, krasovými jezery a visutými postranními údolími. Údolím Něry vede sice značená cesta, ale za vysokého stavu vody je nutno počítat s častým broděním.

tags: #priroda #Rumunska #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Dopad emisních norem
• Spolek ochrany přírody - přihláška
• Pracovní příležitosti pro absolventy ekologického zemědělství
• Geologická historie a klima
• Styly života a životní prostředí