Příroda se snaží komunikovat význam

Příroda nám neustále dává najevo svou složitost a propojenost, a to skrze různé formy komunikace. Ať už jde o rostliny, zvířata nebo lidi, každý druh se dorozumívá zvláštním signálem, který nese určitý význam.

Komunikace v rostlinné říši

Když se doktorka Suzanne Simardová dozvěděla, že mezi sebou stromy komunikují, nijak zásadně ji to nepřekvapilo. Rostliny pod našima nohama totiž komunikují. Příběhy o přátelství, chamtivosti a zradě si vyprávějí prostřednictvím podzemní sítě, jíž vědci přezdívají „wood-wide web“.

V 90. letech 20. století se začaly objevovat důkazy, že se mezi houbami a kořeny stromů odehrává podzemní soužití, a vědci jej nazvali „mykorhiza“. Mykorhizy jsou všude. V lese mohou vést pod zemí stovky kilometrů nahuštěných spojení, po nichž si rostliny a houby posílají substance potřebné k životu: První jmenované dodávají cukry bohaté na uhlík, které vznikají při fotosyntéze. Za odměnu dostávají živiny jako fosfor a dusík, jež houby získávají z půdy. Kromě toho dochází i k další formě interakce - nejen mezi rostlinami a houbami, ale také mezi rostlinami navzájem. Houby zde fungují coby zprostředkovatelky a utvářejí tzv.

David Johnson z University of Manchester se rozhodl zjistit, zda by se rostliny nemohly prostřednictvím mykorhizních sítí navzájem varovat před blížícími se problémy: Předem určenou pokusnou zeleň vystavil mšicím a sledoval okolí. Když třeba fazolová pole napadnou mšice, plodiny vyloučí chemikálie, které útočníky odpuzují a zároveň lákají vosy coby jejich predátory.

Nicméně wood-wide web se netýká jen dřevnatých porostů. Mykorhiza se objevuje všude, kde se vyskytují rostliny - od tropických pralesů až po arktické tundry. Vzniklé sítě jsou komplexní a často zahrnují hned několik druhů zeleně.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Představa, že si rostliny navzájem pomáhají, je sice krásná, ale podle Toby Kiersové z Vrije Universiteit Amsterdam také nerealistická. „Harmonii vidíme jen proto, že ji vidět chceme,“ vysvětluje evoluční bioložka. „Přírodu si idealizujeme jako místo, kde všichni žijí v souladu. Práce Kiersové a jejích kolegů naznačuje, že když se do jedné sítě zapojí víc druhů rostlin, každá do údržby houbových vláken investuje jiným dílem.

Podobně jako na internetu existuje tzv. dark web, má i síť zeleně svou stinnou stránku. Na každou břízu, jež do ní přispívá uhlíkem, se najde orchidej, která si živiny pouze bere. A proti každé rostlině varující sousedy před nebezpečím stojí strom či květina, jež se pokouší zlikvidovat „konkurenci“ svými toxiny.

Současné výzkumy se zaměřují hlavně na přenos signálů a živin. Mnohé experimenty vnímají houby pouze jako dopravce či zprostředkovatele spojení, ale jejich role v látkové výměně nejspíš není jen pasivní. „Domníváme se, že ji nějakým způsobem kontrolují,“ objasňuje Johnson.

V posledních letech se stále častěji setkáváme s myšlenkou, že rostliny jsou schopné reagovat na lidský hlas a že s nimi můžeme navázat jakousi formu komunikace. Studie, jež byla publikována v prestigiozním časopise, ukázala, že rostliny vystavené zvukům rostly rychleji, pokud byly v blízkosti mluvícího člověka.

Komunikace ve zvířecí říši

Zvířata komunikují pomocí různých signálů. Ať už jsou vokální, vizuální nebo pachové, tzv. feromony. Zvířata používají různá gesta a postoje těla.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Sociálnější druhy zvířat, jako jsou například vlci nebo lidoopi, jsou schopni komunikovat pomocí pohledu. Změna barvy u některých druhů nastává při období páření, lovu nebo ustanovení dominance. Někteří hlavonožci (Cephalopoda), jako jsou například chobotnice, používají změnu barvy nejen při kamufláži, ale i při změně nálad.

Bioluminescentní komunikace je způsob komunikace využívaný rybami a živočichy žijící v mořských hloubkách. Světlem k sobě lákají potenciální partnery nebo potravu a odhánějí predátory.

Zvířata vydávají zvuky k varování, lákání partnerů nebo sdělení jiných informací. Samci některých druhů například samicím zpívají , když se je snaží získat. Takto své protějšky lákají například ptáci, žáby nebo keporkaci.

Členovci se dorozumívají zvukem, který vydávají třením svých částí o sebe. Velmi komplexní komunikaci mají psouni (Cynomys spp). Během různých pokusů se zjistilo, že dokáží svým zvukovým signálem popsat predátora, jeho rychlost, velikost, druh, ale například i to, zda má blížící se člověk zbraň.

Ačkoli se jedná o nejstarší způsob komunikace, je lidmi nejméně prostudován. Jedná se vlastně o rozpoznávání různých chemických sloučenin, kterých je ale v přírodě velmi mnoho a je tak poměrně těžké zjistit koncentrace oné konkrétní sloučeniny. Schopnost vyhledat chemické sloučeniny je kruciální. Slouží k vyhledání partnera nebo potravy a označení/signalizaci teritoria.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Tento poměrně neobvyklý druh komunikace nalezneme u mořských zvířat a někteří suchozemští savci jsou schopni detekovat změny elektrického pole. Ryby používají elektrický signál o různých délkách a frekvencích. Tyto signály obsahují informace o pohlaví jedince nebo druhu.

Mnoho druhů hadů je schopno detekovat termální radiaci, díky které si umí vytvořit termální obraz okolí. U hadů je velmi přesná a to natolik, že slepý chřestýš (Crotalus spp.) je schopen zaútočit na kořist. Upíři obecní (Desmodus rotundus) mají speciální IR senzory v nose. Jsou jediným druhem savce, který se živí krví.

Komunikace mezi lidmi a zvířaty

Otázkou, zda dokážou zvířata komunikovat a nakolik jejich řeči rozumíme, se dlouho zabývaly hlavně mýty a pohádky, v nichž stačilo zkonzumovat kus speciálního hadího masa, a člověk hned získal schopnost rozumět jazyku nejen zvířat, ale i rostlin.

Zároveň ale lidé z praxe vyvíjejí - zvláště pomocí tzv. „pozitivního posilování“ - účinné techniky, jak komunikovat alespoň s těmi zvířaty, s nimiž každodenně přicházíme do styku. Postupně se ale zlepšuje rovněž naše chápání zvířecí komunikace jako takové.

Velmi užitečný souhrnný přehled nabízí kniha Řeč zvířat: ... a můžeme jí rozumět?, kterou sepsala holandská umělkyně, spisovatelka, filozofka, zpěvačka a autorka písní Eva Meijer. V knize prochází napříč živočišnou říší a takřka na každém kroku nachází příklady sofistikované inteligence, spolupráce, či dokonce sebevyjádření.

Autorka obsáhle líčí, jak mezi sebou různí živočichové navzájem komunikují: jak upozorňují na nebezpečí (u sýkorky černohlavé prý stupeň ohrožení signalizuje počet slabiky „dý“, kterou může zopakovat i patnáctkrát za sebou), jak se identifikují (psouni prostřednictvím čehosi, co připomíná francouzský polibek) nebo kterak se zdraví (paviáni si údajně vzájemně podrží penisy).

Na okraj ale zmiňuje i příklady, které by se daly interpretovat jako pokusy o komunikaci s vyššími silami, jako je pozorovaný rituál, při němž paviáni sedí u vodních tůněk a v tichosti do nich hledí, než se odeberou na místo noclehu. Široce potom líčí i komunikaci a spolubytí zvířat s lidmi.

U klasických vědeckých experimentů se autorka často snaží obrátit perspektivu a zvířata líčí jako aktéry, kteří si vycvičili nás. Spatřuje v nich samostatné bytosti, na jejichž vůli a povaze záleží, jestli budou vykonávat to, co po nich chceme.

V tomto smyslu jsou pak zvířata, jež zkoumala, dávána lidem skoro za vzor: „Kromě toho, že se Smutsové daří nahlédnout do intimního života paviánů, dozví se také něco o tom, co je to být skutečnou součástí skupiny. Jako lidé nejsme zvyklí koordinovat ve skupině své pohyby s ostatními. Nejsme ani zvyklí sladit svůj život s přírodou či zemí. Ve skupině paviánů zažívala, jaké to je být součástí něčeho, co je větší než ona.

V některých rysech Meijerová trochu podceňuje lidskou civilizaci: kupříkladu při sportu, tanci či velkých politických shromážděních kolektivně koordinujeme svoje pohyby s ostatními velmi dobře. U zvířat zase někdy ve své exaltaci možná přehání opačným směrem.

Závěr

V závěru lze konstatovat, že ačkoliv je mluvení s rostlinami takovým netradičním jevem, jeho vzestup mezi lidmi svědčí o proměnách námi vnímaného světa a o narůstající touze po hlubším spojení s přírodou, kterou jsme si sami mnohdy neuvědomovali.

tags: #priroda #se #snazi #komunikovat #vyznam

Oblíbené příspěvky:

• Hry pro děti na jaře
• Pěstování rostlin doma
• Harmonogram Svozu Odpadu
• Zlato v polovodičové recyklaci
• Více o ekologických krabičkách