Příroda Stvoření Váček Informace

V březnu roku 1991 jsem byl pozván na zasedání vlády, na němž bylo schváleno vládního nařízení č. 163/1991 Sb., kterým vznikl Národní park Šumava. Ač jsem nebyl sám autorem předlohy tohoto dokumentu, stal jsem se - jako přírodovědec a lesník šíře se obírající horskými ekosystémy a konzultant UNESCO pro biosférické rezervace- jediným svědkem významného legislativního aktu a vzal tak na sebe kus odpovědnosti za největší národní park ve střední Evropě. Toto velkoplošné chráněné území se od svého vzniku ocitá pod vlivem silných přírodních i socio-kulturních stresorů a jeho správa logicky potřebuje ke svým rozhodnutím další odborné podklady. Uvítal jsem proto novou knihu "Lesní ekosystémy v Národním parku Šumava", zpracovanou širokým kolektivem lesníků, přírodovědců a řídících pracovníků (S. Vacek, F. Krejčí a kolektiv, 2009).

Faktografická monografie o rozsahu 512 stran B-formátu s téměř 400 obrázky a 107 tabulkami vychází z lesnických a přírodovědeckých výzkumů, podporovaných českými grantovými nadacemi, univerzitami a akademickými ústavy. Knižní formát umožnil editorům a 33 autorům pojednat téma šumavských lesů všestranněji a uceleněji, nežli to dovolují specializované články v odborných časopisech nebo přednášky na vědeckých konferencích. Publikace je přehledně strukturovaná do 10 kapitol a četných podkapitol, mezi nimiž nechybí závěry a souhrny na několika úrovních desetinného třídění.

Struktura a Obsah Publikace

Po obecném úvodu (kap. 1) jsou v kap. 2 shrnuty geo-ekologické a lesnické informace o "přírodní lesní oblasti - Šumava", jež zahrnuje českou stranu hornatiny na pomezí Česka, Německa a Rakouska. V kap. 3 je ve zkratce zdůvodněn výběr studijních ploch, kde se uskutečnily anebo současně probíhají empirické výzkumy významných struktur a procesů v lesních ekosystémech. Hlavním zdrojem dat jsou "trvalé výzkumné plochy", ale využita jsou pozorování, měření a experimenty z velkého okruhu lokalit.

Kapitola 4 modelově srovnává lesní půdy ve dvou vybraných oblastech (Modrava, Plechý), v různé nadmořské výšce a ve všech pedogenetických horizontech; takto analyzované vlastnosti humusu i minerální složky půdy umožňují autorům příslušné srovnání v jiných horskými lokalitami; podrobnější je popis "interskeletové eroze", kterou čeští lesníci sledují v českých horách po dvacet let a spojují s ní významné změny lesních ekosystémů po narušení jejich stromového patra.

Na půl stovce stran 5. kapitoly jsou vyhodnoceny geobotanické a lesnicko-typologické údaje pro klasifikaci šumavských lesů. Dlouhodobě nastřádané fytosociologické snímky a typologické zápisy jsou zpracovány mnohorozměrnými numerickými metodami, které vymezují lesní společenstva s ohledem na environmentální vazby a určité geografické rozšíření na Šumavě. Část této kapitoly popisuje vývoj vegetace na 20 trvalých výzkumných plochách v průběhu let 1997-2007; tím je položen základ pro dlouhodobou monitoraci pozvolných změn anebo následků po hrubých disturbancích.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Kapitola 6 zabírá téměř 200 stran a tvoří jádro monografie. Z větší části se týká vývoje dřevinné složky lesního porostu a role tlejícího dřeva v celém ekosystému. Stromy jsou dominantní složkou a uznávaným edifikátorem tohoto systému, takže právě podle opakovaných dendrometrických měření a teoretického modelování lze předvídat prostorovou, věkovou i druhovou skladbu studovaného porostu. Pro simulaci očekávatelných změn autoři použili růstový model Sibyla, který vyvinuli slovenští odborníci na podkladě předchozích německých modelů. Výsledkem jsou tabulky, grafy a názorné 3D obrázky, které předpovídají, jak se po 25 a 50 letech vyvinou smíšené lesy, klimaxové smrčiny a podmáčené smrčiny při samovolném vývoji nebo po kůrovcové disturbanci. V oddělené části této kapitoly je pojednána predikce vývoje kulturních forem lesa (převážně smrčin) pod vlivem zásahů, které lze legitimně uplatňovat ve II. zóně národního parku (kombinovaná obnova, strukturální probírky, sanitární zásahy apod.). Kap 6. zahrnuje velký oddíl pojednávající o úloze tlejícího dřeva v horských lesních porostech. Komplexně jsou zde zohledněna různá profesní a časoprostorová hlediska, např. eko-biologické funkce, role odumřelého dřeva v biodiverzitě, kvantitativní hodnocení a inventarizace tlejícího dřeva , porovnání dat v kontextu evropském, českém a na jednotlivých výzkumných plochách na Šumavě.

Obsažná je také 7. kapitola (87 stran), v níž je popsána porucha zdravotního stavu šumavských smrčin v průběhu posledních dvaceti let, tedy během dosavadní existence NP Šumava. Důraz je kladen hlavně na vliv přemnoženého kůrovce smrkového, ale explicitně nebo implicitně jsou zahrnuty i jiné rušivé vlivy v tomto horském regionu, jakými jsou jehličnaté monokultury, znečištění ovzduší a následná defoliace stromů, klimatické výkyvy, větrná a sněhová disturbance atp. Jádrem empirického výzkumu je pozorování a měření na 20 trvalých výzkumných plochách a studium populací kůrovce na vybraných místech, kde byla ponechána padlá dřevní hmota. Text i kvantitativní data v tabulkách a grafech dokumentují vývoj zasažených lesů při bezzásahovém režimu nebo při aplikaci různých sanitárních opatření. Popsány jsou také úvodní studie směřující k monitoraci různého managementu po orkánu Kyrill, který Šumavu zasáhl v roce 2007.

Skladbu lesních ekosystémů na Šumavě ilustruje 8. kapitola, v níž jsou podrobně pojednáni pancířníci (roztoči řádu Oribatida) jako důležitá složka půdní fauny a houby ze skupiny stopkovýtrusných (Basidiomycetes) a vřeckovýstrusných (Ascomycetes), jež tvoří mykorrhizy dřevin a podílejí se na rozkladu dřeva; krátce je pojednáno také genetické rozrůznění populací pěti jehličnanů, které mají důležitou úlohu při přírodní i umělé obnově šumavských lesů.

Na závěr knihy (kap. 9) autoři zdůvodňují pět různých režimů doporučitelných pro lesy v různých zónách v NP Šumava. Přehledně je ilustrován podíl různých lesních i nelesních ekosystémů v navržené (rozšířené) I. zóně. Diferencovaný management, týkající se převážně II. zóny je pojednán ve třech časových horizontech a cílové zastoupení dřevin rozlišeno podle typů lesních ekosystémů a potenciální přirozené vegetace.

Závěry a Hodnocení

České i anglické souhrny (kap. 10 a 11) a obsáhlý soupis literatury uzavírají tuto monografii. Vydání nové knihy přivádí recenzenta k poznámce o vzájemném vlivu poznatků z přírodovědeckých a lesnických oborů při řízení NP Šumava. Z ducha i litery výše citované vyhlášky tedy vyplývá předpoklad aktivní ochrany a přiměřeného využívání (termín management se v ochraně přírody a krajiny ještě nepoužíval).

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Protože lesy na Šumavě představují dominantní ekosystém, je při řízení národního parku žádoucí maximálně využívat přírodní vědy i široký okruh lesnických oborů. Přírodovědné a lesnické přístupy v ochraně lesních ekosystémů se doplňují a vítáno je každé dílo, které spočívá na komplexitě dostupných poznatků.

Nová kniha o lesích Šumavy vznikla na podkladě aktuálních výzkumů a v mnohých kapitolách navazuje na celostátní a regionální materiály archivované v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů a na lesnických fakultách českých univerzit. Mnohé výše uvedené údaje a řešení jsou originální a novátorské. Pro posouzení pravidel péče o lesy na Šumavě je například důležité dílo "Obhospodařování bohatě strukturovaných a přírodě blízkých lesů" (S.Vacek, J.Simon, J. Remeš a kol., 2007), které podporuje potřebné zobecňování výsledků.

Časoprostorová komplexita a rozměry lesních ekosystémů umožňují upřednostnit různé aspekty a dát odlišný akcent na geo-ekologickou a ochranářskou problematiku tohoto chráněného území. Tvrdá fakta o současném zdravotním stavu a obhospodařování lesů na Šumavě by neměla být zneužita neinformovanými kruhy a v mediálně vedených sporech.

Kniha je zdařilým literárním produktem díky všem nejmenovaných editorům, autorům nosných kapitol, dílčích příspěvků i souhrnů, i tvůrcům názorných ilustrací. Podle jmenovitého řazení v záhlaví kapitol a frekvence v autorských kolektivech je zřejmé, že pořadatelem a hlavním tvůrčím pracovníkem tohoto díla byl profesor Stanislav Vacek, který se v nedávných letech zasloužil o úspěšné monografie a učebnice využívané na vysokých školách a v lesnicky orientovaných institucích Česka, Slovenska i Polska; znovu osvědčil svůj um při organizaci početného autorského kolektivu.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

tags: #priroda #stvoreni #vacek #informace

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro focení přírody u rybníka
• Příčiny znečištění vody
• Úklidové služby pro Prahu
• Vliv oceánů na klima
• Recepty na zimní čaje