Kurz přežití v přírodě s Amarem Ibrahimem: Recenze a zkušenosti

Kurz přežití je název knihy od Amara Ibrahima, který se dlouhodobě věnuje přežití - pořádá kurzy i o něm přednáší. Amar Ibrahim se narodil v roce 1967 v Domažlicích. Od roku 2006 se věnuje teorii a praxi přežití v extrémních podmínkách. Své zkušenosti předává široké veřejnosti i profesionálům z řad ozbrojených složek. Má atestaci jako zdravotník, absolvoval kurz CQB a kurz přežití v zahraničí. Podílel se na vývoji potravinových dávek pro armádu a civilní sektor. Pořádá kurzy Outdoor Survival i Urban Survival a o přežití také přednáší.

Amar Ibrahim pořádá kurzy Outdoor Survival zaměřené na přežití v extrémních podmínkách. K nim však v poslední době přidal také Urban Survival o přežití ve městě nebo na vesnici. „Zkušenost z pandemie koronaviru, ale i katastrofálních záplav a vichřic ukázala, a stále ukazuje, kolik mají ta dvě témata společného a v čem se naopak liší.

Kniha je rozdělena do krátkých kapitol, ze kterých jen prýští autorovy zkušenosti z kurzů. Nejprve přináší základní poučky o tom, jak se chovat, jak je důležité to nezvládat, nebo si přivolat pomoc například prostřednictvím aplikace Záchranka. Dočtete se také několik inspirativních příběhů lidí, co se dokázali dostat ze zdánlivě bezvýchodných situací. V této knize našla spoustu nového a důležitého, přičemž někdy je potřeba si něco jen připomenout, nebo pak vědět, kam sáhnout pro informace.

Zkušenosti z kurzu přežití

Popravdě, nevěděl jsem, co od kurzu přežití očekávat. Sbírání borůvek v lese? Lovení bobříků odvahy? Nebo snad vojenský dril, noční hlídky a kouřové signály? Asi od každého trochu. Vonělo to dobrodružstvím a taky tak trochu výzvou. Takže jsem na nabídku absolvovat první úroveň kurzu Outdoor survival kývnul a vyrazil na víkend s partou neznámých lidí do Českého lesa, abych se naučil přežít. Jiří Hubička si kurz přežití vyzkoušel na vlastní kůži.

Mám rád les. Baví mě chodit na houby, rád se v něm procházím. Ale přespat v něm? Bez stanu, bez jídla? To se mi ještě nikdy nestalo. Na jistotě mi nepřidávala ani komunikace s panem Amarem Ibrahimem, jednatelem firmy Outdoor Survival. Telefonem mi stroze oznámil, že „co nemám, to nepotřebuju“ a že si mám vzít jen něco na sebe a spacák. Do Domažlic jsem dorazil se zpožděním. Oddíl deseti kolegů, kteří se do kurzu také přihlásili, byl již nastoupen na dvoře. Celkem nás je osm chlapů a tři ženy. Vidíme se prvně v životě, ale automaticky přecházíme na tykání.

Čtěte také: Vzdělávání v odpadovém hospodářství

Naším instruktorem je Dutch. Ostřílený chlapík v bundě barvy khaki a mačetou u pasu, jehož kulatý zelený klobouček připomíná tak trochu strážce Yellowstoneského parku z Médi Bédi. Vycházíme z Domažlic do oblasti Českého lesa. Místní jsou už na podobné průvody zálesáků zvyklí. Mobil, peněženka, doklady. To vše zůstává zamčené v trezoru.

Průběh kurzu

Instruktor Dutch vysvětluje účastníkům kurzu, co je k jídlu vhodné a co naopak ne. První den je zahřívací a seznamovací. Jdeme zhruba pět kilometrů loukami a lesem. Dutch dělá pravidelné zastávky a zprvu nám vysvětluje, co je to vlastně přežití, jak ho můžeme definovat, jak rozdělit na armádní či civilní. Zastavujeme u různých stromů, rostlin či nerovností v terénu, které nám mohou napovědět něco o naší poloze, případně z nich můžeme něco vyrobit, něco ukousnout, něco vypít. Doplňujeme láhve s vodou ve studánce. Voda je základ. Bez vody nepřežije prakticky nic, natož jedenáct lidí, co se ještě cestou po dálnici stavovali v Mekáči.

Za chvíli ale přituhuje. Bavíme se o tom, co všechno je lidské tělo schopno zvládnout, kde jsou jeho limity. Kolikrát je člověk schopen vypít a zase vyloučit vlastní moč, než mu selžou ledviny. Kolik krve může ztratit, aby neupadl do bezvědomí. Jak přistupovat ke zřícenému letadlu plnému zraněných nebo mrtvých lidí. Představivost pracuje a na tvářích se objevují první náznaky znechucení.Cestou kolem malinového keře mimoděk házím do úst několik červených plodů. Dutch to zpozoruje a vojensky zavelí: „Od teď budete jíst jen, co vám řeknu a kdy vám řeknu, a pít budete taky jen, kdy vám řeknu.

Adventure Menu je jídlo stvořené pro dobrodruhy. Do igelitových pytlů se zipem si vhodíte kapsli s nehašeným vápnem, vložíte pytlík s jídlem a zalijete vodou. Abrakadabra - voda začne vřít, pytel se nafoukne a za dvanáct minut můžete podávat. Třeba guláš s bramborem. Za šera docházíme do tábořiště. Kdo nechce spát v bahně, musí si nanosit větve. Hodně větví. Nejdřív velké, na to menší, navrch už jen drobné chrastí. Skvělá izolace. Po potemnělém lese pobíhá deset čelovek, taháme dříví. Kupičky se vrší, když ale na jednu z nich zalehnu, propadnu se o půl metru a jsem skoro na zemi. „To je pořád málo. Čím víc větví, tím pohodlnější spaní,“ povzbuzuje nás Dutch. Přes provizorní lože natahujeme celty, kdyby náhodou zapršelo nebo padla rosa, a docela utahaní si sesedáme k ohni. Vybalujeme balíčky, které jsme nafasovali na startu, a hltáme vroucí obsah pytlíku. Dutch s Amarem vypráví o důležitosti přísunu energie. Když můžeš, tak jez. Nikdy nevíš, co je tvoje poslední jídlo.

Budíček je jak jinak než vojenský. „Vstáváme, vstáváme a všichni za minutu nástup u potoka. Jdeme se mýt,“ velí Dutch kolem sedmé. Mám pocit, že jsem sotva usnul, ze spacáku se pranic nechce. U potoka nás čeká studená koupel. Hygiena a čistota je podle Dutche nejen půlka zdraví, ale také předpoklad přežití. „Mýt se chodíme alespoň ve dvou, abychom se ujistili, že nikdo nezakrývá třeba zranění či nějaký problém,“ vysvětluje Dutch a rozdává nám hrst vyhaslých uhlíků z ohniště. „Rozkousat. Vyčistit zuby a spolknout,“ velí náš instruktor. Kousání vyhaslých uhlíků není zrovna gurmánský zážitek, ale nedá se nic dělat.

Čtěte také: Kurz v zimě

Balíme tábořiště. Každý si smí v batohu ponechat pouze tři věci. Tři věci, které považuje za nejdůležitější. Zbytek schovává Amar do pytlů a odnáší. Láhev s vodou se nepočítá. Vzdávám se rezervního oblečení. Spacák mi přijde jako jasná volba. Večer bez čelovky si taky nedokážu představit a na multitool od Leathermana nedám dopustit. Že je to celé finta, že mezi „tři věci v batohu“ se pochopitelně nepočítá vše, co máme na sobě či po kapsách, jsem jaksi neprokoukl. Útěchou mi je, že ani žádný z kolegů.

V dalším díle Jirka poobědvá lučního koníka, vyrobí rybářský prut a musí si poradit i s živou slepicí. Tedy pokud se chce najíst.

Dostupné termíny kurzů

Jste spíš městský typ nebo si dokážete poradit sami i bez technologií? Myslíte si, že dokážete přežít ve volné přírodě? Extrémní kurz přežití vás naučí, jak si obstarat vodu, jídlo a vyrobit přístřešek. Dozvíte se něco o psychologii přežití, poznáte sami sebe a otestujete své reakce mimo běžnou komfortní zónu. Kurz začíná obvykle v pátek večer a končí v neděli odpoledne. Kurzem přežití vás provede instruktor, který má zkušenosti s extrémními podmínkami v zahraničí. Naučí vás, co byste měli mít vždycky u sebe a jak žít v souladu s přírodou. Kurz je určen pro maximálně 12 osob.

Objednejte si rovnou konkrétní termín:

• 20. 03. 2026
• 10. 04. 2026
• 24. 04. 2026
• 15. 05. 2026
• 29. 05. 2026
• 19. 06. 2026
• 24. 07. 2026
• 07. 08. 2026
• 21. 08. 2026
• 04. 09. 2026
• 02. 10.

Ohlasy účastníků

Cením lidi, kteří mají takové zkušenosti a rozhodnou se je předávat dále. Opravdu jsem si z kurzu přežití odnesl cenné informace pro život. Není to ani 14dni a uz jsem některé musel použít a jako bych nasel. Opravdu diky za cenné zkušenosti!

Čtěte také: Průvodce Odpadovou Legislativou

tags: #kurz #přežití #v #přírodě #Amar #Ibrahim

Oblíbené příspěvky:

• Oblast WM4 a její klima
• Jaké pytle na odpad zvolit?
• Snižte svou ekologickou stopu: Praktické tipy
• Více o studijním plánu MRES
• Ekosystém Austrálie