Kouzlo přírody USA: Hora Shasta a další skvosty Kalifornie

Kalifornie, přezdívaná Zlatý stát, je nejlidnatějším, nejbohatším a třetím největším státem USA. Jako rozlohou třetí největší stát Spojených států se Kalifornie pyšní velkou rozmanitostí přírodních krás. Na západě omývá její pobřeží Tichý oceán, na jihu hraničí s Mexikem, na východě sousedí s Arizonou a Nevadou a na severu s Oregonem. Pobřeží Pacifiku na západě a více než 600 km dlouhý hřeben Sierra Nevady na východě odděluje centrální úrodná nížina. Jihovýchodní část státu pokrývá Mohavská poušť. Kvůli poloze na několika tektonických zlomech jsou v Kalifornii častá zemětřesení.

Za úchvatnými sceneriemi se vyplatí vyrazit od divokého pobřeží Tichého oceánu přes čtyřtisícové sněhem pokryté vrcholky pohoří Sierra Nevada až po vyprahlé oblasti Mohavské pouště. Pokud se vydáme na cestu Kalifornií ze severu na jih, už z velké dálky upoutá pozornost každého majestátní osamělý kužel hory Shasta. Vrchol, prudce se zvedající nad okolní krajinu do výšky přes 4000 metrů, je důkazem sopečné historie této oblasti.

Hora Shasta: Mýty a legendy

Hora Shasta má bohatý kulturní význam pro indiánský kmen Klamathů, podle jejichž legend na ni kdysi sestoupil nebeský bůh Skell. Ten si lidské pokolení zamiloval a stal se jejich ochráncem. Nejznámější pověst se pojí k vedlejší hoře, sopce jménem Mazama. Llao se jednoho dne zamiloval do Lany, dcery náčelníka kmene. Lanu ale život v podsvětí nijak nelákal, podsvětní bůh jí byl navíc odporný. Uražený Llao přísahal kmeni pomstu a začal jej stíhat útrapami. Kmen naštěstí našel zastánce v hrdinném Skellovi, jenž se pustil s Llaem do půtky tak strašné, že se nebe pokrylo popelem. Skell nakonec vyhrál, zahnal Llaa natrvalo do podsvětí a pro jistotu svrhl celou Mazamu, aby jí zatarasil bránu do podzemní říše. Mt. Mazama byla ve skutečnosti činnou sopkou, která vybuchla někdy kolem roku 5 700 př. n. l., přičemž se sama zničila.

Legendy ohledně hory Shasta se staly námětem jednoho z dílů pořadu Vetřelci dávnověku, který můžete každý pátek sledovat na Prima ZOOM. Jeho tvůrci se mimo jiné zaměřili na petroglyfy vyryté na skále poblíž hory. Hrdinný ochránce lidí je zde vyobrazený jako podivná chapadlovitá bytost, na níž vůbec nic nepřipomíná člověka. Není divu, že pověst o bizarním tvoru, jenž sestoupil z nebe, nahrává příznivcům teorií o mimozemských civilizacích, které v dávné minulosti utvářely vývoj lidstva.

Roku 1899 vydal Frederick Spencer Oliver knihu s názvem A Dweller on Two Planets (Obyvatel dvou planet), v níž hraje Shasta zásadní roli. Phylos, hlavní postava výsledné knihy, je přeživší z Atlantidy, země značného technologického a vědeckého pokroku. Phylos se usídlil v chrámu v hoře Shasta, odkud podniká astrální výpravy časem a prostorem, komunikuje s různými bytostmi a podává svědectví o takových technických výdobytcích, jako 3D obraz nebo počítače, o kterých se v době vzniku knihy ani nesnilo. Zároveň se text věnuje takovým fenoménům, jako je karma či reinkarnace.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Při túře na hoře Shasta ve 30. letech 20. století se důlní inženýr Guy Ballard podle svého tvrzení setkal s mužem, jenž se mu představil jako hrabě de Saint-Germain. Šlechtic, dobrodruh a nadšenec do vědy, alchymie, filosofie a umění, jenž žil v 18. století a nyní se stal vyšší duchovní bytostí, Ballarda inspiroval k založení tzv. Hnutí Já jsem, filosofického směru, podle něhož je Bůh obsažen ve všem, a díky tomu můžeme realitu kolem sebe upravovat prostou pevnou vírou, že se tak opravdu stane. Hora Shasta je tak spojená s mnoha legendami a pověstmi, z nichž většina souvisí s přeživšími z Atlantidy, případně Lemurie, dalšího bájného kontinentu, kteří uvnitř hory založily skryté město Telos.

Život legendám vdechl prospektor J. C. Brown, jenž se ve 30. letech 20. století svěřil jistému Johnu C. Roota Brownův příběh zaujal, a tak začal dávat dohromady expedici, která by skryté město odhalila. Expedice nakonec nabrala 80 členů, dychtivých, až je Brown na místo zavede. Brown se však na dohodnutém setkání expedice neukázal a vlastně už o něm nikdo nikdy neslyšel.

Další přírodní skvosty Kalifornie

Ještě viditelněji na sopečnou historii upozorňují bublající bahenní vřídla, sirná jezírka a fumaroly, chrlící horkou páru v místě zvaném Ďáblova kuchyně v národním parku Lassen Volcanic. Pro výhledy na koruny hlubokých jehličnatých lesů, tmavě modré hladiny horských jezer i na sněhem pokrytý vrcholek sopky Shasta je ideálním místem nejvyšší vrchol parku Lassen Peak (3187 m).

Rozlehlé jezero Tahoe na pomezí Kalifornie a Nevady je oblíbenou destinací kalifornských boháčů i zahraničních turistů. Je největším vysokohorským jezerem v Severní Americe a se svými 500m hloubky druhé nejhlubší. V létě vybízí jeho modré vody a písčité pláže ke koupání a dalším vodním sportům, v zimě sem láká návštěvníky několik lyžařských středisek. Kolem jezera najdeme nespočet pěkných pláží a zákoutí, mezi nejkrásnější pláže patří ty ve státním parku Sand Harbor. Hory v okolí Tahoe, protkané systémem jezer nejrůznější velikosti, jsou ale důvodem, proč tohle místo rozhodně při návštěvě nevynechat.

Jižně od jezera Tahoe leží národní park Yosemite, který patří k nejstarším a zároveň nejnavštěvovanějším v Kalifornii i celých Spojených státech. Jeho žulové masivy připomínající svým tvarem oblé střechy dómů jsou opředeny řadou legend horolezecké historie. Právě na až kilometr vysokých skalních stěnách údolí Yosemity Valley se zrodila tradice big-wallového lezení. Nenechte si proto ujít pohled na dechberoucí stěnu El Capitana, která je nejvyšším žulovým monolitem světa a vylézt ji je snem nejednoho lezce. Majestátní Half Dome, dominující panoramatu celého údolí, pak nenechá vydechnout prstům na spoušti foťáků na vyhlídce Glacier Point.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Většina návštěvníků omezí svou návštěvu právě na údolí Yosemite Valley, které však představuje pouhý zlomek z celých Yosemit. Za tichem hor, křišťálovými říčkami a vodopády a výhledy na žulová skaliska proto vyrazte na pár dní radši z oblasti Toulumne Meadows. Panorama Yosemit v sedle Vogelsang Pass.

Mt. Whitney jako i řada dalších čtyřtisícových vrcholů tvoří východní okraj národního parku Sequoia v jižní části Sierra Nevady. Park proslul hlavně hojným výskytem stejnojmenného jehličnatého stromu, který dorůstá gigantických rozměrů. Najdeme tu také největší strom světa, General Sherman Tree (největší, co se objemu dřeva týče). Při procházce největším z prastarých sekvojových hájů Giant Forest je možné obdivovat mohutné kmeny gigantů, kteří se díky zvláštní odolnosti proti škůdcům i častým požárům dožívají až dvoutisíciletého věku. Temně rezavá měkká kůra sekvojí je velmi často zbrázděná velkými spálenými jizvami. Požáry jsou ale pro sekvoje životně důležité - vyčistí les od přebytečného podrostu a žár zároveň otvírá sekvojové šišky. Drobná semínka se tak dostanou do úrodné půdy a mohou nerušeně vzklíčit.

Na jihovýchodě Kalifornie se nachází nejnižší, nejsušší a zároveň nejteplejší místo Severní Ameriky - Death Valley. Na rozlehlém území národního parku na severozápadním okraji Mohavské pouště najdeme solné pánve, písečné duny a hornatou pustinu. Dalším národním parkem v pouštní oblasti je Joshua Tree, který je známý místním stejnojmenným stromem a zvláštními skalními formacemi.

Tipy pro cestování a pobyt v přírodě

Nejlepším způsobem, jak objevit krásu nedotčené krajiny je opustit pohodlí pronajatého auta a na pár dní zamířit v některém z národních parků nebo rezervací do nitra divoké přírody. K tomu je zapotřebí navštívit místní stanici rangerů, kteří udělují povolení pro spaní v divočině (tzv. wilderness permit). Nezbytnou součástí vybavení, kterou byste si měli u rangerů vypůjčit, je tzv. bear box.

Do národních parků se při vjezdu platí vstup, cena se pohybuje kolem 20 - 30 dolarů za auto. Spaní je možné v kempech (16 - 30 dolarů za kempové místo), které ovšem v létě praskají ve švech. Druhou možností je spát v divočině, na což je potřeba se zaregistrovat a získat povolení, tzv. wilderness permit (zdarma, případně za poplatek 5 - 10 dolarů). To se vyplatí v turisticky vyhledávaných lokalitách, zejména v Yosemitech, zarezervovat dopředu. Zhruba třetina míst se rezervovat nedá a získají je ti, kdo přijdou první (firt come, first served basis). Povolení je potřeba i na některé vytížené trasy jako např. na Half Dome, Pacific Crest Trail, John Muir Trail apod.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

V Kalifornii se vyskytuje medvěd baribal, tedy jeden z menších druhů medvědů. Kvůli snaze nabrat před zimní hibernací váhu sní, na co přijde. Proto je potřeba v divočině ukládat jídlo, ale i kosmetiku do bear boxu, který je odolný proti medvědím drápům a zvíře ho nedokáže otevřít. Soudek se na noc umísťuje několik desítek metrů od stanu, aby vůně potravin nepřilákala chlupáče až k vám do spacáku.

PCT: Pacifická hřebenovka

Pro zkušené, kteří rádi putují i na delší vzdálenost, představuje trek snů věhlasný Pacific Crest Trail. PCT, Pacific Crest Trail, Pacifická hřebenovka - to jsou názvy, pod kterými můžeš znát jeden z nejoblíbenějších a nejpopulárnějších dálkových trailů na světě linoucí se horskými oblastmi západního pobřeží Spojených států amerických od mexických hranic až po ty kanadské. Trasa dlouhá 4200 kilometrů vede horskými oblastmi při západním pobřeží USA od mexických hranic až do Kanady. Začíná v pouštních oblastech na jihu Kalifornie, odkud stoupá a klesá skrz Sierra Nevadu a dál prochází pohořím Cascade Range státy Oregon a Washington. Kratší alternativu představuje John Muir Trail, protínající nejkrásnější místa pohoří Sierra Nevada. Přes 300 kilometrů dlouhá trasa, pojmenovaná po americkém průkopníkovi ochrany přírody, částečně kopíruje Pacific Crest Trail a končí na Mt.

Budování této koňské a posléze i turistické stezky započalo ve 30. letech 20. století a oficiálně byla dokončena v roce 1993. Největší popularitu ale získala po roce 2014, kdy do kin přišel film Wild (Divočina), který vznikl na motivy knihy Cheryl Strayed. Přestože Cheryl ušla dokonce méně než polovinu z celého trailu, její kniha a posléze film započaly nevídaný fenomén. V posledních letech je každoročně vydáváno 4 - 6 tisíc permitů lidem z celého světa, kteří mají v úmyslu projít tento trail celý jako thru-hike, spousta dalších pak vyráží zdolat jeho několikadenní až týdenní sekce. Kolik lidí se ale na stezku doopravdy vydá a kolik ji úspěšně i dokončí, ve skutečnosti nikdo neví… Společně s Appalačskou stezkou (AT) a Stezkou kontinentálního rozvodí (CDT) patří mezi tzv.

Oficiální název trailu je Pacific Crest National Scenic Trail, přičemž nejčastěji se setkáš se zkráceným názvem PCT = Pacific Crest Trail. Pacifická hřebenovka se line horskými oblastmi západního pobřeží USA od hranic s Mexikem až po hranice s Kanadou. Prochází přes celé 3 státy - Kalifornie, Oregon a Washington. Na PCT se setkáš s krásami i nástrahami pouště, stejně tak jako s dechberoucími zaledněnými a skalnatými vrcholy pohoří Sierra Nevada. Budeš procházet hlubokými zelenými lesy i rozlehlými oblasti zničenými požáry. Trasa tě provede i okolo několika významných impozantních sopečných vrcholů Kaskádového pohoří.

2 653 - tohle číslo si už nechal vytetoval nejeden thru-hiker. Je to totiž přesný počet mil dle oficiální trasy Pacifické hřebenovky. Přepočteno do metrického systému se dostáváme na krásných 4 272 km. Celkové převýšení Pacifické hřebenovky se udává jako 128 284 m (dostupné zdroje se v přesném čísle mírně rozchází). To znamená asi 14x zdolání Everestu. Že je to pořád nepředstavitelné? Nejvyšší bod na Pacifické hřebenovce leží ve výšce 4 009 m n. m. a jedná se o vysokohorské sedlo Forester Pass v pohoří Sierra Nevada v Kalifornii. Nicméně v rámci PCT permitu je možné si vystoupat i na nejvyšší horu kontinentální části USA (bez Aljašky) - Mt. Whitney (4 421 m n. Nejníže je pak na trailu položeno městečko Cascade Locks v Oregonu (43 m n. m.).

Jak dlouho trvá projít celou Pacifickou hřebenovku je značně individuální a závisí to na mnoha faktorech (fyzická zdatnost, vnitřní motivace, počasí, zranění apod.). Průměrná doba trvání je ale okolo 4 - 5 měsíců. Ti nejrychlejší to zvládnou i za 3 měsíce, zatímco jedinci, kteří se opravdu rádi loudají a kochají, si to protáhnou i na 6 měsíců. Kolik kilometrů tedy průměrně denně na PCT ujdeš? Můžeš si to spočítat sám - 5 měsíců znamená přibližně 154 dní, musíš tedy ujít průměrně 27,7 km denně bez započítání odpočinkových “zero” dní a případně i kilometrů navíc, pokud musíš dojít k parkovišti, silnici nebo do města pro zásobování.

Jelikož se trasa Pacifické hřebenovky táhne přes celé Spojené státy americké od mexických hranic až k hranicím kanadským, existují dvě logické možnosti, jak ji projít vcelku bez přerušení a přeskakování. Nejoblíbenější a nejčastější varianta je začít na jihu u mexických hranic a pokračovat směrem “nahoru” na sever ke Kanadě. Takovému směru se říká NOBO (z angl. “Northbound”). Permity pro NOBO jsou vydávány na období od 1. března do 31. května. Za ideální začátek se považuje polovina dubna. Start v březnu sice většinou znamená relativně příjemné denní teploty a spolehlivější vodní zdroje v pouštní oblasti Jižní Kalifornie, ale také příliš brzký vstup do vysokých hor v pohoří Sierra Nevada se stále ještě obtížnými až nepřístupnými sněhovými pasážemi, případně těžko překročitelnými brody. Začátek v druhé půlce května pak naopak může znamenat opravdu vysoké denní teploty a možné vyschlé vodní zdroje v poušti.

Druhou možností je začít na severu u kanadských hranic a pokračovat směrem “dolů” na jih k hranicím s Mexikem. Takový směr se označuje jako SOBO (z angl. “Southbound”). Permity pro SOBO start se vydávají pro období 15. červen - 31. červenec, přičemž optimální čas pro start závisí na zbytku sněhové pokrývky ve Washingtonu. Příliš brzký start může vést k obtížně průchodným sněhovým úsekům na počátku trasy. Naopak pozdější start může znamenat nedostatek času projít přes vysoké pohoří Sierra Nevada v Kalifornii dřív, než udeří první zimní bouře.

U mexických hranic se začíná (NOBO) nebo naopak končí (SOBO) v malém kalifornském městečku Campo, které je vzdálené zhruba 80 km od letiště v San Diegu. Jižní terminus, dřevěný hraniční monument označující začátek/konec trasy, leží hned u hranic s Mexikem a je poměrně dobře dostupný. Existuje hned několik možností dopravy, jak se na toto místo dostat. Asi půl kilometru od jižního terminusu leží kemp CLEEF pro ty, kteří plánují přijet o den dřív.

Severní terminus na hranicích s Kanadou (známý také jako Monument 78) se nachází v místě dostupném pouze pěšky. Nejbližší přístupová cesta, parkoviště a kemp na americké straně je v místě zvaném Harts Pass, které je vzdáleno 50 km od hranic. Harts Pass je dostupný z malého městečka Mazama (cca 30 km, možnost kempování i případné dopravy u Trail Angels v Lion’s Den). Začátek pro SOBO hikery tedy většinou znamená zajištění dopravy do Harts Passu, odkud je nutné dojít pěšky 50 km k hranicím, poté se vrátit zase zpátky a pokračovat dále na jih.

Pacific Crest Trail Association (PCTA) je nezisková organizace, která se věnuje ochraně, udržování a propagaci Pacifické hřebenovky. Veškeré potřebné informace, důležité odkazy a odpovědi na nejčastěji kladené otázky ohledně Pacifické hřebenovky najdeš v angličtině na oficiálních stránkách organizace PCTA: www.pcta.org.

Vydat se na Pacifickou hřebenovku vyžaduje i trochu byrokratických příprav. Ačkoliv se to může spoustě lidem zdát jako “opruz”, omezení počtu osob ve stejný čas na stejném místě má svá opodstatnění. Hlavním důvodem permitů (povolení) je ochrana přírody, především minimalizace přetížení a dopadu lidské činnosti na křehké ekosystémy na trailu a v jeho okolí. Všichni chceme zachovat přírodu dostupnou, ale zároveň i co nejvíce nedotčenou, a to nejen pro nás, ale i pro budoucí generace.

Pokud plánuješ jít více než 500 mil na PCT, je potřeba si zažádat o povolení, tzv. PCT Long-distance Permit, které je vázáno na konkrétní místo a datum startu. Tento permit umožňuje dotyčnému průchod národními parky i lesy a kempování v blízkosti trailu téměř bez omezení. Ve dvou kolech probíhá nejprve registrace, po které náhodně získáš přesný čas, ve kterém se budeš moct v určený den přihlásit do systému PCTA a zažádat si o permit. Vybereš si místo startu a v kalendáři volné datum. První kolo probíhá většinou v polovině listopadu a na každý den od března do května se uvolňuje 35 NOBO permitů. Druhé kolo probíhá nejčastěji v polovině ledna a na každý relevantní den se uvolňuje 15 NOBO permitů a 15 SOBO permitů. Permity jsou zdarma, ale můžeš si v jednom roce zažádat pouze o jeden permit.

Po získání permitu bys měl začít přesně v den uvedený na permitu. Realita ale není černobílá a někdy se stane, že je člověk nucen například pro nemoc začít v jiný den. Bezdůvodné obcházení permitů ale nedoporučujeme, mohou z toho vyplynout následky v podobě jeho zrušení. Permit je nutné nosit sebou vytištěný, podepsaný a nezalaminátovaný.

O permity se každý rok strhává poměrně velký boj, takže se může stát, že po druhém kole žádostí nezůstane žádné datum v kalendáři volné. V takovém případě ještě nemusíš házet flintu do žita, pořád existují možnosti, jak se na PCT v daném roce vydat. První možností je trpělivost. Spousta lidí získá permit a posléze se z různých důvodů rozhodnou na PCT nejít a svůj permit uvolní. Pak stačí pravidelně kontrolovat oficiální PCTA stránky a s velkou pravděpodobností nějaký permit získáš, i když to možná bude až na poslední chvíli a ne ve tvém vysněném čase. Další možností je získat lokální permity vždy na dané úseky, ve kterých jsou vyžadovány. To je ale logisticky náročnější a může nastat situace, kdy budeš nucen nějaký úsek přeskočit a vrátit se na něj v méně frekventovaném období.

California Fire Permit nedovoluje rozdělávat oheň kdekoliv si zamaneš, ale pouze na tomu určených místech. Zároveň jej potřebuješ i pro vaření na plynovém vařiči. Je online, zdarma a jeho získání zabere jen pár minut. V některých místech je rozdělávání otevřeného ohně zcela zakázáno a v závislosti na aktuálním riziku vzniku požárů mohou být vyhlášeny restrikce i na dalších místech. V takovém případě je zakázáno používat i lihové vařiče.

Jednou z možností, kde ukončit PCT, je dojít pěšky až do kanadského resortu Manning Park. Vstup z USA do Kanady mimo oficiální hraniční přechod (v tomto případě hluboko v lese v divočině) je ale nelegální, proto potřebuješ získat Canada PCT Entry Permit. O ten si je potřeba zažádat cca 8 - 10 týdnů dopředu před plánovaným vstupem do Kanady - tedy až budeš v USA na trailu, proto je potřeba na to pamatovat.

Pokud máš v plánu projít celé PCT a nechceš se ucházet o FKT rekord (Fastest Known Time), pravděpodobně strávíš v USA více než 3 měsíce. Pro legální pobyt tak potřebuješ nepřistěhovalecká B1/B2 víza, což jsou turistická víza, která držitele opravňují vstoupit a zůstat na území USA po dobu maximálně 6 měsíců. Po vyplnění žádosti o víza (formulář D-160) a zaplacení vízového poplatku si budeš moct domluvit pohovor na americké ambasádě v Praze. Doporučujeme mít sebou všechny požadované dokumenty a připraveny odpovědi na nejčastější otázky. Ideální čas podání žádosti je po získání permitu a před kupováním letenek. Varianta vstupu do USA na 3měsíční ESTA a následné vycestování ze země a opětovný návrat na ESTA může být rizikový a není oficiálně doporučen. Po covidové pandemii a zavřených ambasádách se tak ale do USA určité procento hikerů z Evropy vydalo a trail úspěšně dokončilo i s absolvováním “povinné” týdenní dovolené například v Guatemale.

Při sjednávání cestovního pojištění se raději ujisti, že máš zvolené pojištění pro celý svět včetně USA a máš pokrytý i aktivní sport - pěší turistiku nad 3 000 m n. m. pro průchod pohořím Sierra Nevada, většina klasických cestovních pojištění totiž kryje pouze turistiku do 3 000 nebo 3 500 m n. m. Tuhle aktivitu pokrývá například pojištění ČHS nebo pojištění Kooperativa Kolumbus s připojištěním aktivních sportů. Doporučujeme volit pojištění s co nejvyššími léčebnými výlohami včetně zásahu záchranných složek, zdravotní péče poskytovaná v USA je opravdu (!!!) drahá.

Pacifická hřebenovka je poměrně dobře značený dálkový trail. Často můžeš na stromech nebo na kůlech zahlédnout nezaměnitelné logo trailu se stromečkem a horským masivem v pozadí. Trail je velmi dobře udržovaný, takže většinou nebývá problém jej prostě jen následovat. Na rozcestích také často nalezneš ukazatele s označením trailu.

Asi nejčastěji používanou aplikací na PCT s mapovými podklady je aplikace FarOut (dříve známá jako Guthook). Tato aplikace je opravdu neocenitelný zdroj informací pro plánování a navigaci na trailu. Poskytuje nejen offline mapy, navigaci a trasování, ale i informace o umístění vody, kempů, zásobovacích možnostech apod. U spousty bodů můžeš vidět i fotografie z místa a především aktuální komentáře uživatelů. To se hodí především v případě plánování vodních zdrojů.

Vzhledem k podmínkám, délce a času stráveném na Pacifické hřebenovce budeš potřebovat odolné, spolehlivé a ideálně i co nejlehčí vybavení. Tipy na osvědčenou ultralight výbavu na dálkové traily si můžeš poslechnout v našem 13. podcastu s Pavlem Sabelou, který PCT prošel dokonce už 2x, nemluvě o dalších amerických dálkových trailech. Pokud se s ultralight výbavou teprve seznamuješ, začít můžeš článkem o sestavení seznamu ultralehkého vybavení (tzv.

Pokud s dálkovými traily začínáš, možná stále ještě váháš mezi vhodnou obuví - pohorky nebo tolik opěvované trailové běžecké boty? Přečti si tento článek a nech se přesvědčit, že trailovky budou i pro tebe tou správnou volbou pro lehký krok. Počítej ale s tím, že si jich pár budeš muset dokoupit i během cesty, vzhledem k délce a terénu na PCT prochodíš tak 3--6 párů.

Kromě standardního vybavení na dálkové třísezónní traily můžeš potřebovat dle aktuálních sněhových podmínek na trailu i nesmeky a cepín. V některých národních parcích je nutné sebou nosit a uchovávat jídlo v bear canistru - podrobnější informace a užitečné odkazy nalezneš zde. Není ale nezbytné si jej dopředu bezhlavě kupovat - na nejdelším úseku, kde je bear canister povinnou výbavou, si jej můžeš i pronajmout.

S ohledem na v mnohých místech nedostupný mobilní signál, bezpečnost a všechna rizika spojená s odlehlostí a náročností trailu, je dobré zvážit nošení satelitního komunikátoru (např.

Před tím, než se vydáš na samotnou Pacifickou hřebenovku, si vybavení vyzkoušej na nějakém kratším tailu, přechodu, nebo alespoň víkendovce. Tzv.

S Long-distances Permitem si můžeš na PCT ustlat téměř kdekoliv kolem trailu při dodržování pravidel Leave No Trace. Pouze v některých oblastech je volné kempování zakázáno nebo omezeno na konkrétní určená místa (např. v blízkosti některých jezer, v Národním parku North Cascades apod.). Ideálním zdrojem informací o možnostech kempování i s přesnou lokací eventuálních míst na spaní je v tomto případě aplikace FarOut.

Ideálním přístřeškem na PCT je samonosný nebo částečně samonosný stan, mezi velmi populární patří například Big Agnes Tiger Wall UL2 nebo NEMO Hornet OSMO 2P. S ohledem na hmotnost jsou velmi rozšířené jednoplášťové stany s integrovanou moskytiérou, které se staví na hůlky, podobně jako například Liteway Illusion Duo Tent. V takovém případě je ale někdy potřeba lépe vybírat místo na stavění přístřešku s ohledem na možnosti jeho ukotvení. Tarpy bez moskytiéry n...

tags: #příroda #usa #mt #shasta

Oblíbené příspěvky:

• Likvidace autovraků v Prachaticích a okolí
• Ochrana přírody skrze stromy
• Aktivity Hnutí Brontosaurus pro přírodu
• Organizace školy v přírodě
• Zdroje emisí