Ochrana přírody: Sázení stromů a související legislativa v České republice

Tento článek se podrobněji zabývá pojetím stromu jako součásti a plodu pozemku. Dále se věnuje právním otázkám přírůstku a případům, kdy strom existuje jako samostatná věc movitá. Autor se zaměřil na výjimky z obecných pravidel, kdy je vlastnické právo k porostu odděleno od vlastnického práva k pozemku. Zvlášť se věnuje lesním školkám a sazenicím stromů v pěstírnách obchodních zahradnictví.

Právní rámec ochrany stromů v České republice

Jak je soukromému právu vlastní, vyhýbá se i občanský zákoník co možná definicím, takže ani ve vztahu ke stromu nezvolil jeho pojmové vymezení. Občanské právo chápe strom v obecném slova smyslu, tj. jako dřevinu typickou zdřevnatělým kmenem (popř. hlavním kmenem) větvícím se v určité výšce nad zemí (vytvářejícím korunu), tj. jako celou rostlinu této růstové formy, a nepotřebuje sahat např. k poněkud triviální charakteristice v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pociťujícího nezbytnost normovat, že „rostlinou jsou všechny její podzemní i nadzemní části “ [§ 3 odst. 1 písm. c)].

Občanský zákoník nepoužívá obecný pojem dřeviny oblíbený některými jinými zákony; nicméně z dřevin rozlišuje v § 1016 odst. 1 stromy a keře. Na další dřeviny, tedy polokeře, jako jsou např. vřes obecný, jehlice trnitá nebo levandule lékařská, a popínavé dřeviny (liány), jako jsou např. břečťan popínavý nebo různé druhy vistárií či loubinců, občanský zákoník nepamatuje zvláštními ustanoveními. Z hlediska občanského práva jsou prostě jinými rostlinami (§ 1016 odst. V občanském zákoníku obsahuje pouze § 1016 odst. 1 právní pravidlo týkající se stromů a keřů společně. Některá další ustanovení (§ 1016 odst. 2, § 1017, 1067) se vztahují jen ke stromům.

Platí např., že keř není chráněn tak intenzivně jako strom, protože převisy nebo podrosty keřů může soused odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení (§ 1016 odst. 3) a že se soused naopak nemůže preventivně bránit sázení keřů na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné hranice (§ 1017 odst. 2). Má tedy význam strom a keř odlišit, přičemž keřem je v obecném chápání dřevina bez (hlavního) kmene již odspodu (nízko nad zemí) rozvětvená a pravidelně nižší než strom. Z tohoto hlediska není rozhodující, že se některé druhy dřevin rostoucí pravidelně jako keře (např. mišpule obecná, rakytník řešetlákový nebo hloh obecný) mohou vyvinout do podoby stromu.

Strom jako součást pozemku

Z hlediska věcného statusu nahlíží právo na strom nejběžněji jako na součást pozemku. Normativní základ tomu dává § 507 o. z. stanovující, že „součástí pozemku je rostlinstvo na něm vzešlé “. Jde o právní pravidlo inspirované § 84 vládního návrhu občanského zákoníku z 30. let i první větou § 25 občanského zákoníku z roku 1950, a tedy vlastně také § 295 všeobecného zákoníku občanského (v. z. o.) a § 94 odst. 1 BGB. Rozdíl těchto vzorů je v tom, že BGB i předválečná osnova označují rostliny za části pozemku, zatímco v. z. o. prohlašuje v § 295 trávu, stromy, plody neoddělené od země a půdy za nemovitý majetek (unbewegliches Vermögen).

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Toto pojetí rozvolňující úzký pojem věci ovlivnilo ostatně nejednu další kodifikaci, např. Codice civile prohlašující v čl. 812 za nemovitý majetek (beni immobili) mj. i stromy (alberi) nebo španělský Código civil řadící mezi nemovité statky (bienes inmuebles) rovněž (čl. 334) los árborles y plantas y los frutos pendientes, mientras estuvieren unidos a la tierra o formaren parte integrante de un inmueble (stromy, rostliny a visící plody, dokud jsou spojeny se zemí nebo pokud tvoří podstatnou část nemovitosti). Španělská doktrína je pokládá za nemovitosti v důsledku spojení (inmuebles por incorporación).

§ 507 o. z. navazuje na tradici zdejší právní úpravy platné u nás do r. 1964 a kromě toho jeho obsah ladí s mnoha zahraničními úpravami, včetně těch nám kulturně blízkých (Německo, Polsko, Rakousko). Občanský zákoník z r. 1964 (obč. z.) podobné ustanovení neobsahoval. Přesto soudní praxe dovodila již v 60. letech na základě § 120 obč. z., že „porosty (…) nemohou být předmětem kupní smlouvy, pokud nemají povahu samostatných věcí, což (…) u porostů nebývá. Jde totiž téměř vždy o součást pozemku (…).“

Z tohoto pojetí vycházejí např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Cz 68/75 z 10. 10. 1975 (R 56/75), podle něhož „porosty vysázené na pozemcích nemají obvykle povahu samostatných věcí “, sp. zn. 22 Cdo 509/2003 z 29. 7. 2003 [„mezi tzv. plody přirozené (…) je možno zařadit i stromy lesa“] nebo sp. zn. 33 Odo 879/2005 ze 16. 8. 2005 [„neoddělené plody (tedy v případě lesního pozemku »stojící« stromy) nejsou samostatnými věcmi, nýbrž součástí pozemku jako věci hlavní “].

Je dáno přirozenou povahou pozemku, že plodí věci jiné, ať již sám od sebe nebo s lidským přičiněním (§ 491 odst. 1 o. z.). Pozemek je plodonosnou věcí. Plod však „již samou přírodou určen je k tomu, aby od věci mateřské byl oddělen a existoval samostatně“. V tomto smyslu nemá strom zpravidla právní povahu plodu, neboť jeho účelové určení je jiné. Za plod pozemku lze považovat strom, pokud je určen k pokácení a hospodářskému využití, byť v takových případech je plodem spíše dřevní hmota, jež má být vytěžena, nikoli strom jako celek (při těžbě dřeva se celý strom od pozemku neodděluje; podobně tomu je např. při těžbě řezaných vánočních stromků). Celý strom je plodem, pokud má být oddělen a hospodářsky využit jako živá rostlina, jak je tomu např. v řadě případů u sazenic stromů produkovaných v zahradnictvích apod.

Přírůstek a vlastnictví stromů

Pendant k § 507 o. z. představuje ustanovení o přirozených, umělých a smíšených přírůstcích (§ 1066 a násl.). Akcese představuje originární způsob nabytí (rozšíření) vlastnického práva spojením vlastníkovy věci s věcí, která mu dosud nepatřila. Může jít o případy, kdy věc přirůstající k vlastníkově věci (věci hlavní) vlastnicky náležela jinému vlastníku. Ten spojením své vlastnické právo ipso iure, tedy aniž v tom směru projeví vůli pozbýt své vlastnictví ve prospěch vlastníka hlavní věci, pozbývá a vlastníku hlavní věci se jeho vlastnictví ipso iure rozšiřuje.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

O stromech normuje v rámci pravidel o přirozeném přírůstku (§ 1067) stanovením, že „strom náleží tomu, z jehož pozemku vyrůstá kmen“. Toto právní pravidlo doplňuje druhá věta stanovující pro hraniční stromy, že vyrůstají-li na hranici pozemků různých vlastníků, jsou společné. Samotný § 1067 o. z., recipující myšlenku § 421 ABGB, byl v literatuře oceněn jako reflektující společenskou poptávku. Přírůstkem je to, co k pozemku přirostlo, u stromů tedy představuje i dřevní hmota plod (§ 491 odst. 1 o. z.) pozemku, logicky tudíž náleží vlastníkovi pozemku.

Smíšený přírůstek je případem „rozšíření vlastnictví ,jednak jednáním lidským a jednak přírodními silami‘ “. Občanský zákoník má o něm jediné ustanovení (§ 1088) týkající se výsevu cizího semene (satio) nebo osázení cizími rostlinami (plantatio), semena nebo sazenice stromů z toho nevyjímaje. Semena se stanou součástí pozemku a vlastnictvím vlastníka pozemku již zasetím (nerozhoduje vzklíčení), zatímco při sázení rostlin dochází k akcesi až jejím zakořeněním do pozemku (nerozhoduje samotné vložení do půdy).

Ochrana dřevin rostoucích mimo les

Všechny dřeviny (stromy, keře, dřevité liány) rostoucí mimo les (tj. mimo pozemky určené k plnění funkcí lesa) jsou podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon“), chráněny před poškozováním a ničením (§ 7 odst. 1 zákona), a to bez ohledu na jejich druh a původ.

Péče o dřeviny je povinností vlastníků (§ 7 odst. 3 zákona), přičemž vlastníkem dřeviny je vlastník pozemku, na kterém dřevina roste. Ke kácení dřevin je třeba povolení orgánu ochrany přírody, není-li zákonem stanoveno jinak. Povolení zpravidla vydává obecní úřad (§ 8 odst. 1 a § 76 odst. 1 zákona) formou rozhodnutí.

Výjimky z povinnosti povolení kácení

Zákon stanoví výjimky z popsaného režimu povolování kácení dřevin rostoucích mimo les. Povolení není třeba ke kácení dřevin:

Čtěte také: Současná ochrana přírody

• se stanovenou velikostí, popřípadě jinou charakteristikou. Tuto velikost, popřípadě jinou charakteristiku stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení,
• z důvodů uvedených v § 8 odst. 2 a 4 zákona. Režim povolování kácení dřevin je v těchto případech nahrazen režimem oznámení kácení příslušnému orgánu ochrany přírody.

S výjimkou případů nakažení dřevin epidemickými či jinými vážnými chorobami nelze kácení dřevin podle zákona nařídit.

Právní úprava sousedských vztahů a stromů

Dne 1. ledna 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012., občanský zákoník (NOZ), který mimo jiné přináší změny některých soukromoprávních pravidel ve vztahu k dřevinám.

Sousedská práva - spadlé plody a přerůstající kořeny a větve

§ 1016 NOZ upravuje problematiku plodů spadlých ze stromů a keřů na sousední pozemek. Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku. To neplatí, je-li sousední pozemek veřejným statkem (pozn. platí nejen pro ovoce, ale např. i opadané listí a jehličí).

Neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá. Části jiných rostlin přesahujících na sousední pozemek může soused odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení.

Sousedská práva - stromy u společné hranice pozemků

§ 1017 NOZ stanoví, že má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.

Ustanovení odst. 1 se nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvláště chráněný podle jiného právního předpisu.

Role obcí při zakládání veřejné zeleně

Obec zakládá na vlastních pozemcích parky a veřejnou zeleň mezi rodinnými domy. Platí pro obec při výsadbě stromů a keřů na veřejných prostranstvích v sousedství rodinných domků nějaká pravidla? Může občan, který se cítí ohrožen takovou výsadbou vzniklou v sousedství jeho domu, strom, který ho ohrožuje, pokácet?

Vysazování stromů a keřů, zřizování parků a veřejné zeleně ovlivňuje vzhled obce. O vzhledu obce včetně zakládání parků a o výsadbě zeleně rozhodují orgány obce v samostatné působnosti podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Zastupitelstvo obce v samostatné působnosti vydává podle stavebního zákona, zákona č. 183/2006 Sb., územní a regulační plán a v těchto dokumentech vymezí pozemky určené pro veřejná prostranství. K takovým pozemkům v soukromém vlastnictví má potom obec v případě jejich prodeje předkupní právo.

Při zakládání zeleně na svých pozemcích je obec vlastníkem pozemků, jejichž je zeleň součástí. Přitom je třeba mít na paměti, že obec se podle § 127 občanského zákoníku musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžovala souseda nebo čím by vážně ohrožovala výkon jeho práv.

Stromy a keře rostoucí mimo les jsou chráněny podle zákona číslo 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, před poškozováním a ničením. To jsou pro obce uvažující o zakládání veřejné zeleně důležité informace. Zeleň ale nestačí vysadit, je potřeba o ni pečovat. Péče o stromy a keře, zejména jejich ošetřování a udržování, je povinností a právem jejich vlastníků.

Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Protože obec není fyzická osoba, ale osoba právnická, žádá o povolení vždy.

Vlastník pozemku sousedícího s parkem nebo veřejnou zelení není v žádném případě oprávněn požádat o povolení kácení dřevin ani je provádět. Pokud by vlastníkem pozemku, na kterém je veřejná zeleň vysázena, nebyla obec, mohl by o povolení žádat vlastník pozemku, ale nikoliv obec, která veřejnou zeleň vysázela. Vlastník pozemku sousedícího s parkem nesmí ani podle § 127 občanského zákoníku nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromů nebo odstraňovat větve stromů přesahující na jeho pozemek.

Pokud by nevhodně vysazená veřejná zeleň začala představovat pro vlastníka sousedního pozemku zásah do jeho pokojného stavu, mohl by se takový soused domáhat ochrany u pověřeného obecního úřadu. Pověřený obecní úřad by mohl zásah, tj. například ohrožující výsadbu vzrostlých stromů, zakázat. Ať by pověřený obecní úřad rozhodl o pokojném stavu jakkoliv, jeho rozhodnutím by nebylo dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu.

tags: #ochrana #prirody #sazeni #stromu #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• BIO Kapsičky Sunar pro děti
• Objevování s Einsteinem
• Nezodpovědné nakládání s odpadem
• Využití rebarbory v kuchyni
• Španělští divocí koně