Příroda v české poezii: Analýza


05.03.2026

Tato práce se zabývá rozborem vybrané české prózy a poezie 21. století z pohledu ekokritiky.

Metamodernismus a angažovanost v poezii

V první části tohoto článku jsem se pokusil ukázat možnosti čtení současné poezie optikou metamodernismu, tedy interpretačního konceptu navrženého Timotheem Vermeulenem a Robinem van den Akkerem pro analýzu umění, které je ve zřetelném protikladu vůči umění postmodernímu a zároveň vykazuje jisté souvislosti s romantismem.

V následující části článku se zastavím u dalších metamoderních formací, které se v současné poezii zřetelně projevují: obrat k angažovanosti, resp. etice; zájem o environmentální problematiku; tendence ke komplexitě výpovědi.

Dalším z charakteristických aspektů metamoderní poezie je tedy její angažovanost.

Teoretici metamodernismu staví tento rys do protikladu s ironií a cynismem postmoderny, která ze své podstaty nemůže být angažovaná, neboť přijala představu konce historie, tudíž není ani v poezii o co dalšího usilovat.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Metamodernisté se s tímto postojem neztotožňují, znovu se vydávají do boje o smysl osobního i společenského života, do boje o vizi budoucnosti.

Podstatné přitom je, že to činí zcela spontánně, jelikož tato tendence vnímat samy sebe jako aktéry změny vychází z povahy metamoderní subjektivity.

Velmi dobře, téměř doslovně je toto patrné u Jana Škroba, který nechává svého mluvčího vyslovit sebedefinici „jsem don quixote postmoderny“, což osobně vnímám jako dosti přesnou sebereflexi metamoderního subjektu.

Jednou nohou vězí v postmoderně (která ho vede k ironickému odstupu) a druhou nohou vykračuje směrem k horizontu lepšího světa, i když ví, že je to donkichotské počínání.

Snad žádná předchozí generace neměla ve svých básních tak často přítomné slovo „kapitalismus“.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Jan Kubíček (publikující pod pseudonymem Klement Václav Lakatoš) ho dokonce použil v názvu své sbírky Kapitalistické básně.

Kubíčkova sbírka je de facto katalogem básnických metod odkazujících k různým etapám moderní poezie, její cíl je ale jasný: působit na čtenáře, působit na změnu jeho pohledu na stav společnosti, zvýšit jeho kritičnost vůči kapitalismu.

Básník a jeho text jsou zde nepřehlédnutelně prezentováni jako aktéři změny.

Dobře je to vidět např. na básních, které mají formu kvízů, které přímočaře směřují ke změně postojů.

Přesto je sbírka prostoupena ironií jako nutnou formou odstupu.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Z tvorby mileniálských metamodernistů je silně cítit touha po opravdovosti, o které ale sami autoři a autorky vědí, že je těžko dosažitelná, stejně tak dobře vědí, že jsou odsouzení k neustálému a iritujícímu oscilování mezi angažovanou opravdovostí a rezignací.

Opakovaně se objevuje apel k převzetí spoluzodpovědnosti za stav společnosti, stav světa, resp. píše Jan Škrob ve své prvotině.

Ve sbírce Vše o lásce Tomáše Čady se tato tendence spojuje se základním východiskem subjektu, které spočívá v síti rodinných vztahů.

V „Básni o dětech“ autor téma rodiny spojuje se zcela nadosobní krutostí páchanou na dětech a ženách během válečných konfliktů (zejména těch aktuálních).

Rodina zde není reprezentována jako posvátné místo bezpečí, ale jako něco hodnotného, ale vždy též ohroženého, jako hodnota, ale zároveň velmi citlivý, tedy i velmi zranitelný, bod, slabé místo, se kterým se počítá v síti mocenských vztahů.

Zdrojem této senzitivity je obyčejná obava otce o své dítě, obava, která má ale u metamodernistů právě tuto nadosobní rovinu, je vztahována k celku, neboť hranice privatissima byly definitivně rozbořeny, resp.

Ve sbírce Jana Nemčeka Proluka se pocit globální zodpovědnosti logicky navazuje na reflexi fungování globálního kapitalismu a jeho důsledků v naší každodennosti.

Nemček si všímá, jak zoufalá je absurdita konzumního života, který na jedné straně světa působí prchavou radost, kvůli které na druhé straně někdo trpí v nelidských pracovních podmínkách.

Byť se zde tematizuje sporná povaha globálního kapitalismu, nejde v těchto básních o klasickou kritičnost angažované poezie, mnohem spíše se zde setkáváme s oním - teoretiky metamodernismu mnohokrát zmiňovaným - obratem k etice.

Čada ani Nemček do svých básní nezačleňují nic, co by se dalo chápat jako politický apel, ale rozhodně prezentují senzitivitu, jejímž důsledkem je apel etický.

I proto by bylo velkým omylem ztotožňovat metamodernismus s angažovanou poezií.

Metamoderní básně často aspekt angažovanosti obsahují, ale výpověď je mnohem častěji vyhrocena eticky než politicky.

Mám na mysli zejména báseň „Rasistická poezie“ (která ve své době vzbuzovala pohoršení a polemiky).

Tato báseň je nepřehlédnutelně radikální, politická, ale zároveň a zcela v duchu metamodernismu, který svou radikalitu nerad přiznává formou přímého či doslovného vyjádření, ironicky obrácená ve svůj opak.

Báseň pochází se sbírky Rakovina, která se pokouší diagnostikovat stav společnosti, její odlidštění, mrtvolnou atmosféru překrývanou moderním designem skleněných budov.

V podtextech těchto básní spočívá tušení krize a krachu, vědomí neudržitelnosti.

Těsnohlídkova poezie bývá označována za angažovanou, přitom v ní jde hlavně o osobní životní příběh a touhu po jeho naplněném a šťastném průběhu.

Společnost a politika tvoří pouze příležitostně prosvítající okolí tohoto příběhu, kulisy, mající nejčastěji podobu skleněných domů jako symbolu odlidštěné architektury a odlidštěného systému.

Čistá angažovanost je v mileniálské generaci přítomna především v tvorbě Romana Ropse.

Mísí se v ní politická a historická témata, kritika velkých pojmů (kapitalismus), dějinná fakta, vzpomínky na dětství v době transformace a mnohé další.

Jedná se - dalo by se říci - o diskursivní poezii, poezii pro vzdělané, která směřuje k horizontu kritického uvažování o historii a politice.

O poezii, která chce provokovat k přehodnocování postojů k minulosti nedávné i vzdálenější, postojů ke kapitalismu i zjednodušeným formám antikomunismu.

Vidíme tady zřetelnou oscilaci mezi vážnou sociální kritikou (chudoba, rasismus) a ironií a sarkasmem.

Rops i vážná a náročná témata podává humorně a s nadsázkou, nezpochybňuje tím svůj cíl, ale zároveň si je vědom, že není možné psát doslovně.

Angažovanost bez ironie je pro něj těžko myslitelná.

- dobře zachycuje oscilační pohyb směrem k lyričnosti a opět od ní pryč ke kritičnosti a sociálnosti.

Harmonie vztahů je nepochybně ideálním horizontem i pro Ropse, horizontem, který je ale téměř dokonale zakryt potřebou, resp. pocitem nutnosti řešit neosobní, společenská témata.

Příklady charakteristické metamoderní ironie aplikované v textech ostentativně angažovaných najdeme také ve sbírce 55 007 znaků včetně mezer Ondřeje Buddea.

V básni „iraq news“ (podobně jako Tomáš Čada v „Básni o dětech“) Buddeus útočí na falešnou představu bezpečí, když válečné zpravodajství prostorově transponuje z Iráku do Česka.

Působí to jako hra, zároveň ale jako memento nebezpečí a krutosti, které se nemusí odehrávat jen tisíce kilometrů daleko.

Metamodernisté svou angažovanost nevyhrocují, jsou angažovaní přirozeně, ale zároveň tlumeně (například prostřednictvím zmiňované ironie).

Environmentální poezie (ekopoezie)

Existuje ovšem tematická oblast metamoderní poezie, která sice plynule navazuje na právě popsané tendence k angažovanosti, ale s ironií se v ní setkáme mnohem méně často.

Mám na mysli v posledních letech rovněž bohatě diskutovanou environmentální poezii, či, jak se někdy říká, ekopoezii.

Příroda zde vstupuje do dialogu s civilizací, pomalu si bere zpět zanedbané prostory.

Zbořil i zde pracuje s nadsázkou, ironií a antropomorfizací, jinde ale jsou jeho přírodní básně klidné a soustředěné, mluvčí se pouze rozhlíží, čeká, setrvává ve stavu utkvění.

Pozoruhodná a originální je u Zbořila kombinace abstrakt a konkrétních přírodních scenérií - zapojování mysli, myšlení, kontemplace (toho, na čem si člověk zakládá) do přírodního a materiálního kontextu.

tags: #priroda #v #ceske #poezii #analyza

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]