Ekologická katastrofa v Jizerských horách v 70. a 80. letech: Příčiny a následky

17.03.2026

Povodně patří k pravidelným událostem dějin a významně zasahují do života obyvatel v jejich širokém okolí. Na začátku 20. století byly Jizerské hory postihovány častými povodněmi. Proto bylo rozhodnuto o výstavbě několika přehrad, které měly sloužit jako ochrana před povodněmi.

Jednou z těchto staveb byla přehrada na Bílé Desné, která byla dokončena v roce 1915. Přehrada na řece Bílé Desné leží u obce Desná, v nadmořské výšce 806 m n. m. Přehrada byla postavena jako sypaná hráz s jílovým těsněním, dosahovala výšky 15,5 metru a délky 175 metrů. Katastrofa nastala 18. září 1916, tedy pouhý rok po jejím dokončení. K protržení došlo 18. září 1916.

V osudný den došlo k náhlému průvalu vody, když se v hrázi objevila trhlina, kterou si rychle razila cestu proudící voda. Během několika minut se hráz zcela zhroutila a obrovská masa vody zaplavila údolí Bílé Desné. Během několika minut v běsnícím živlu zahynulo 65 osob a vznikly rozsáhlé škody na majetku. Na základě posudků odborníků bylo zjištěno, že hlavní příčinou protržení byla kombinace konstrukčních nedostatků a extrémních hydrologických podmínek. Podloží přehrady tvořily nestabilní vrstvy, které nebyly dostatečně zhutněny. Navíc došlo k nečekaně vysokým srážkám, které zvýšily tlak na hráz. Nedostatky v projektu a provedení hráze se ukázaly být fatální.

Dnes na místě uvidíte unikátní zbytky protržené přehrady, jejíž nevhodná technologie stavby po katastrofě sloužila pro bezpečnější výpočty dalších přehradních konstrukcí, budovaných po roce 1916. Dodnes se z hráze dochovala šoupátková věž, zbytky hráze a podzemní štola, kterou se odváděla voda do sousední nádrže Souš. Levé křídlo šoupátkové komory chybí - můžete ho nalézt o kus dál v lese, kam jej odvalil proud vody tryskající z průrvy hráze. Z původně 200 metrů dlouhé a 14 metrů široké vodní nádrže zbyly jen hromady kamenů, trosky hráze, přepadová kaskáda a kilometr dlouhá štola spojující přehradu s nedalekou Souší. Tato katastrofa na dlouhou dobu zastavila stavbu sypaných hrází ve světě. Protržená přehrada na Bílé Desné byla v roce 1996 prohlášena za kulturní památku. Okolo nádrže vede naučná stezka Protržená přehrada o délce 1 km, která vás na 6 zastaveních podrobně seznámí s touto historickou událostí. Na informačních tabulích nechybí ani historické fotografie. K Protržené přehradě vás dovede žlutě značená cesta ze silnice vedoucí kolem Souše. Nádherné výhledy na kaskády Bílé Desné umožňuje nová turistická vyhlídka.

Proč umírají lesy?

Proč umírají lesy? Proč umírají lesy? se ani po dvou desetiletích nijak nezlepšil. stav lesů se však výrazně nezlepšil. Podle nového výzkumu, na odumírání lesů má podíl i rostoucí automobilová doprava. Zjistilo se, že na vině je i znečištění z dopravy, který má devastující účinek. Půdu okyseluje stejně jako síra. Podle Zdeňka Záliše, krajinné oblasti Orlické hory: „Nijak se to nezlepšilo.“. Vlastníci lesů v Orlických horách uvádějí, že se situace v posledních letech vůbec nezlepšila. V letech 1988 až 1998 emise oxidu siřičitého klesly z 2164 na 700 kilotun. I přesto jsou hodnoty oxidů dusíku ze spalin automobilů stále vysoké.

Čtěte také: Český politický folklor

Zatímco tam stromy v 70. letech začaly vzpamatovávat, mají to nejhorší za sebou. Dochází k postupné degradaci půdy a les chřadne. Stromy se navíc samy rozšířily díky změnám života na venkově. Přibližně zdvojnásobily. V poválečných letech bylo zalesňování státní prioritou. Za Marie Terezie a Josefa II. musely být přijaty reformy podporující pěstování lesů.

K masové produkci byly nejvhodnější smrkové monokultury. Smrky si pod sebe škodliviny stelou. Listnatý nebo smíšený les lépe odolává acidifikaci. Smrky mají ekonomickou hodnotu. Zájem o dříví z listnatých stromů je nesrovnatelně menší. Někteří vlastníci si myslí, že by měl pomoci také stát. Bude dobré, když v některých oblastech vyroste alespoň něco. Je to dlouhodobější proces.

Dodnes není známo, co přesně odumírání lesa v Orlických horách způsobuje. Problémem je, že se v nich projevuje několik různých typů poškození současně. Akutní poškození doprovází neobvyklé příznaky. Doposud lesníci zjišťují, že nejvíce jsou poškozeny mladé porosty smrku ztepilého a pichlavého. Nejvíce jsou však napadeny porosty na hřebenech hor. Pohromou jsou zasaženy lesy na více než třetině hor. V 80. letech zde začaly najednou usychat tisíce hektarů mladých smrčin. Lesy v Orlických horách churaví.

Příčiny

Lesa v Orlických horách způsobuje málo známá houba, se nepotvrdily. Houba napadá oslabené stromy. Ve zdravém lese by se takto nerozšířila. Příčinu a teprve potom můžeme hledat viníka. Lesy jsou poškozeny kyselými dešti. Kyselé deště obsahují dusičnou a síru. Půdu okyseluje stejně jako síra. I z Polska, a to ještě ve větší míře. Podle Hrušky z Českého geologického průzkumu: „Naopak se uvolňuje vyšší množství hliníku. V dešti, dostává se do kořenů stromů, kde působí jako jed.“.

Vysoké množství dusíku, víc chutnají nebezpečným parazitujícím houbám. Přemíra dusíku se uvolňuje při spalování zemního plynu. Nad hřebeny Orlických hor přelétá nevelký letoun. Nad lesy se opět vrátí osmdesátá léta, kdy se s vápněním zdevastovaných porostů začalo. V roce 2000 a 2002 napadlo velké množství sněhu. Jednou z příčin poškození může být i koncentrace škodlivin ve sněhu během jeho odtávání. Kombinace sněhu a mrazu vedl k ojedinělým mrazovým škodám na lesích i v dalších pohořích.

Čtěte také: Příklady devastace přírody

Následky

Následkem ekologické katastrofy je ztráta jehličnanů v tisících hektarech. V důsledku poškození odumřely horní partie korun smrku ztepilého. V důsledku kácení v 70. letech, se v Orlických horách novým smrkům zase moc nedaří. „Na horách se po razantním kácení v 70. letech poškozené či odumřelé stromky a násobily se cenou za sazenici a její zasazení. Nic víc. To je málo, to přece není les!“ říká Kolowrat Krakowský. Lesní porosty pravděpodobně v minulosti pokrývaly převážnou část hřebene. Porosty jsou také poškozeny houbou Ascocalyx. Lesní správa uvádí, že je v Orlických horách výrazně poškozeno více než 1000 ha lesů.

Opatření

Hledají se dvě hlavní cesty, jak lesům pomoci. První z nich je vápnění ze vzduchu. Druhou cestou je biologická cesta, kterou prosazuje především MŽP - náhrada vhodnými listnatými dřevinami. Lesní správa doporučuje začít s vápněním a aplikací draselných hnojiv. Vápnění dolomitickým vápencem odstraňuje kyselost v rámci programů MZe ČR. Horách je důležité posílit monitoring zdravotního stavu lesů a příčin poškození. Je třeba vypracovat rozptylovou studii. Je třeba také vyřešit náhrady škod vlastníků lesů.

Klíčové je "postupné" nahrazování smrku. Proto je důležité dotovat vysazování stromů, které na dané místo patří. Nesmí se dotovat třeba vysazování smrků ve středních polohách. V roce 2000 lesníci předpokládali, že by se situace mohla zlepšit do dvou let. Bohužel se situace nezlepšila. Zatím se lesní medicína - nezabere. Vláda by měla zvažovat další kroky, chceme však, aby tam byly zohledněné všechny škody. Je větší zájem státu než náš. By si měl objednat stát. Ten, kdo ji způsobil by měl mít povinnost ji odstranit nebo zaplatit. Pokud původce neumí identifikovat vlastník, tak k tomu slouží stát.