Charakteristika savců: Přehled a informace

25.03.2026

Savci (Mammalia), dříve ssavci, jsou třída obratlovců, která se v současné době vyskytuje téměř po celém světě. Savci jsou obratlovci se stálou tělesnou teplotou. Mezi vejcorodé (resp. do skupiny ptakořitní) patří ptakopysk podivný (a) a čtyři druhy ježur (b). Jejich hlavním spojovacím znakem je výživa mláďat produktem modifikovaných kožních žláz, tedy kojení mláďat (mléčné žlázy - latinsky mammae - odtud název Mammalia).

Výraz „rostlinný alkaloid“ ale může být sporný. Dalším společným znakem celé skupiny je srst - přičemž u řádů kytovci, luskouni a sirény jsou osrstěná jen mláďata. Všichni savci jsou teplokrevní. Tato skupina dosáhla mezi živočichy nejvyšší vývojové úrovně nervové soustavy.

Na světě žije kolem 6500 druhů savců zařazených do 1250 rodů, 152 čeledí a až 46 řádů. Přibližně 40 % druhů savců tvoří hlodavci a zhruba 20 % druhů jsou letouni. Rozmanitost savců je obrovská. Existují mezi nimi druhy vážící sotva několik gramů (rejsek bělozubka nejmenší) a naopak druhy vážící mnoho desítek tun (na souši byl rekordní rod Paraceratherium, v mořích recentní kytovec plejtvák obrovský).

Savci (v užším smyslu slova) se vyvinuli ze savcovitých plazů větve Synapsida (snahy některých vědců míří dokonce k synonymizaci Mammalia a Synapsida, aby bylo jasné, že se savci nevyvinuli z plazů, ale pouze z plazům podobných živočichů). Mezi starobylé formy blízké pravým savcům patří například raně jurský rod Megazostrodon z jižní Afriky a podobně starý rod Morganucodon z Evropy a Asie. První praví savci se objevili nejpozději asi před 180 až 165 miliony let v juře, od roku 2000 bylo učiněno mnoho významných paleontologických objevů pradávných forem.

Fyziologie primitivních jurských savců byla ještě do značné míry podobná fyziologii některých plazů. Ukazuje se například, že savci pečovali o svá mláďata již v době střední jury (asi před 170 miliony let), což dokládá série stop malého savce z Argentiny, nesoucího zřejmě na hřbetě svá mláďata. Podobný objev pochází i ze spodní jury Arizony (fosilie mláďat rodu Kayentatherium). Unikátní nálezy také odhalují, že někteří savci se živili masem dinosaurů (lovili jejich mláďata nebo pojídali maso zdechlin).

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Savci představovali v období druhohor poněkud upozaděnou vývojovou skupinu terestrických obratlovců, prošli významnou evoluční radiací až po vyhynutí dinosaurů na konci křídy před 66 miliony let. Druhohorní savci podstoupili výraznou evoluční kompetici již v době dinosaurů, kdy drtivá většina z nich nedosahovala hmotnosti vyšší než 100 gramů. V průběhu střední jury se u savců patrně objevila endotermie, která je pro tuto skupinu nyní charakteristická.

V průběhu hromadného vymírání na konci křídy před 66 miliony let sice velké množství savčích druhů vyhynulo (v Severní Americe to mohlo být až kolem 93 %), dostatečné množství přežilo a na počátku paleogénu začala významná evoluční radiace v nyní již uprázdněných ekosystémech. Savci začali zabírat niky uvolněné vyhynulými dinosaury a v průběhu stovek tisíc až jednotek milionů let vytvořili větší a specializovanější formy. V prvních tisíciletích až desítkách tisíc let po dopadu planetky do oblasti dnešního Mexického zálivu přežila tzv. post-apokalyptická savčí fauna, zahrnující obvykle nejodolnější formy savců.

Dnes žijící savci tvoří korunovou skupinu živorodých a zvláštní řád ptakořitných, který je podstatně starší. Mnoho vyhynulých řádů (např. Multituberculata) má blíže k živorodým než k ptakořitným. Živorodí se dělí na dvě větve - vačnatci a placentálové. V průběhu druhohor dochází i k vývoji schopnosti sání mateřského mléka, která je dnes typickým znakem pro celou skupinu.

První evoluční radiace vývojově primitivních savců nastala již v období rané jury, před necelými 200 miliony let. V době zhruba před 100 miliony lety se odštěpily dvě hlavní větve placentálních savců - Afrotheria (zahrnující řády sirény, damani, chobotnatci, Afrosoricida, bércouni a hrabáči) a zbytek. Ten tvoří zvláštní větev chudozubých, která se oddělila zhruba před 90 miliony let a ostatní savce (skupinu Boreoeutheria). Současné druhy savců jsou potomky převážně nočních druhů, žijících v období druhohor.

Podle způsobu rozmnožování se savci dělí do tří skupin. U všech savců je oplození vnitřní. První skupinou jsou ptakořitní savci (monotremata), jež zahrnují ptakopyska a ježury, a kteří kladou vejce. Ptakořitní mají jeden společný vývod pro močovody, střevo a pohlavní orgány - kloaku. Savci dalších dvou skupin rodí mláďata. První z nich jsou vačnatci (marsupialia), kteří nemají pravou placentu, proto jsou jejich mláďata při porodu nedokonale vyvinutá a „dozrávají“ vně, ve vaku tvořeném na těle samice, dokud nevyspějí. Největší skupinou jsou placentální savci, neboli placentálové (placentalia) - mláďata se vyvíjejí v děloze samice.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Mláďata všech savců jsou krmena mlékem, které je vyměšováno mléčnými žlázami samice. Mléko zajišťuje výživu a odolnost vůči nákazám, protože obsahuje cenné protilátky. K udržení konstantní teploty slouží bohatá a výživná strava. Ta je získávána různými způsoby.

Někteří savci se živí jinými zvířaty - jedná se o masožravce (zahrnuje i hmyzožravce). Ostatní savci jsou tzv. býložravci. Mnoho savců potlačuje svůj metabolismus a šetří energii v procesu známém jako hibernace. Až na výjimky mají prakticky všichni savci tělo členěné na hlavu, krk, dva páry končetin a ocas.

Kůže savců je dvouvrstevná a výrazně silnější než u většiny dalších obratlovců. Dělí se na škáru a pokožku. Pod škárou se usazuje vrstva tuku, která slouží k izolaci a jako zásobárna živin a vody. Jedinečným savčím výtvorem vyrůstajícím z kůže je srst. Skládá se ze tří typů chlupů. Podsadu tvoří jemnější, kratší a početnější vlníky a osiníky, třetím typem jsou delší a silnější pesíky. Hustota srsti se liší v závislosti na prostředí, v němž konkrétní savci žijí. K nejhustším patří srst vydry říční, která má až 50 tisíc chlupů na cm².

Aby savci reagovali na sezónní změny teplot a vyvarovali se přehřátí či prochladnutí, vyměňují obvykle dvakrát do roka alespoň zčásti svou srst línáním.

Savci jsou skupinou obratlovců se stálou tělesnou teplotou. Tělo mají kryté srstí, svá mláďata krmí mateřským mlékem. Zárodek se alespoň určitý čas vyvíjí v těle matky (u placentálů zajišťuje výměnu látek mezi matkou a plodem placenta). Savci žijí na souši, někteří (např. kytovci) druhotně obývají vodní prostředí.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Vačnatci přirozeně obývají zejména Austrálii, vačice žijí v Americe. Jejich mláďata se rodí nedokonale vyvinutá a dále se vyvíjejí ve vaku samice.

Hlodavci a zajícovci

Hlodavci jsou druhově nejbohatším řádem savců. Ke zpracování potravy jim slouží mj. dva páry dorůstajících řezáků (hlodáků). Hlodavci se živí hlavně rostlinami. Sami bývají kořistí mnoha predátorů (např. dravců, sokolů, sov, šelem…). Dokáží se rychle rozmnožovat.

veverka obecná (a) - Žije samotářsky na stromech, živí se rostlinnou potravou (dělá si zásoby na zimu, kterou nepřespává). Staví si hnízda z větví a listí.
křeček polní (f) - Žere zejména rostliny, vzácněji živočichy. Má lícní torby. Oproti chovaným křečkům je větší (kolem 25 cm).
sysel obecný (g) - Žlutošedý, žije v koloniích.
bobr evropský (h) - Největší evropský hlodavec, žije v norách v březích. Má široký šupinatý ocas ke kormidlování a varování ostatních bobrů.
ondatra pižmová (i) - Počátkem 20. století dovezena z Ameriky mj.

Mezi zajícovce náleží pišťuchovití a zajícovití.

králík divoký (1) - Původně ze západní Evropy, na území Česka dovezen ve středověku. Hrabe si nory, samice rodí neosrstěná a nevidoucí mláďata. Invazní např. v Austrálii. V minulosti býval králík běžnou lovnou zvěří, v současnosti mají populace v Česku minimální velikost mj.
zajíc polní (2) - Původní v Česku, oproti králíkovi má černé špičky uší, delší zadní končetiny, je celkově větší.

Sudokopytníci a kytovci

Sudokopytníci jsou skupinou savců. Třetí a čtvrtý prst u nich obvykle nesou váhu těla a jsou opatřeny kopyty či kopýtky. Mezi sudokopytníky jsou na základě molekulární biologie řazeni i kytovci.

prase divoké (a) - Je všežravec s dobře vyvinutým čichem, obývá zejména listnaté lesy. V současnosti je v Česku přemnoženo.

Přežvýkaví sudokopytníci jsou býložraví, tomu je přizpůsobena jejich trávicí soustava. Zpracování rostlinné potravy (obsahující těžko stravitelnou celulózu) zajišťují mj. tři předžaludky (bachor, čepec, kniha) a žaludek (slez). Zejména v bachoru se na trávení podílejí bakterie, prvoci a houby.

Přežvýkaví mají parohy kostěného původu (po říji je shazují, u jelenovitých) či rohy kožního původu (u turovitých).

tur domácí (b) - Též skot, hovězí dobytek.
daněk evropský (i) - Pochází z Malé Asie a Středomoří, původně chován v oborách.
los (j) - Žije zejména na severu Evropy, v Česku (na Šumavě, Třeboňsku) se nachází malé populace.
jelen sika (k) - Nepůvodní druh z Asie. V Česku (zejména na západě) přemnožen.

Mezi přežvýkavce žijící mimo Česko patří např. sob (l; oproti losovi má u soba samec i samice rozvětvené parohy). Do samostatných skupin sudokopytníků patří velbloudovití, mezi něž patří např. velbloud jednohrbý (n) či velbloud dvouhrbý (o). Hrochovití, např.

Kytovci žijí ve vodním prostředí. Dýchají plícemi, musejí se tedy pravidelně nadechovat. Pro udržení teploty těla mají velkou vrstvu podkožního tuku. Orientují se pomocí echolokace (vnímání odražených zvuků), zvukem spolu též komunikují. Kosticovci mají na horní čelisti kostice, pomocí nichž filtrují potravu (kril, mořský plankton). Ozubení kytovci jsou draví, patří mezi ně např.

Další skupiny savců

Lichokopytníci se při chůzi opírají o jeden, nebo o tři prsty (u nosorožce).

kůň (a) - Domestikovaný.

Chobotnatci mají chobot vzniklý srůstem nosu a horního pysku. Patří sem slon africký (1) či menší slon indický (2).

Letouni jsou schopni aktivního letu. Často se orientují pomocí echolokace.

Zástupcem hmyzožravců je například krtek obecný (II), který má nohy přizpůsobené hrabání. Ježci (ježek západní - III - a ježek východní) se dovedou v ohrožení stočit do klubka. Rejsek obecný (IV) je drobný, žere např.

Primáti obývají zejména tropy a subtropy. Mají sociální způsob života. Mezi poloopice patří např. komby (a) či lemuři (b). Ploskonosí žijí v Americe, mají širokou nosní přepážku a nozdry směřující od sebe. Patří mezi ně např. malpy (c) či vřešťani (d). Úzkonosí obývají Starý svět, zahrnují např.

orangutani (1) - Žijí na Borneu a Sumatře.
gorily (2) - Žijí v Africe.
šimpanzi (3) - Žijí v Africe, obývají širokou škálu prostředí. Menšího vzrůstu. Žerou menší množství kvalitní stravy (rostlinné i živočišné). Jsou teritoriální.

Experiment německých vědců

Experiment německých vědců ukázal, že savčí organismus může převádět prekurzory morfinu na morfin podobně, jako to dělají rostliny. Rostlinný alkaloid morfin známe jako složku opia, které se získává z nezralých makovic máku setého.

Už tři desetiletí panují otazníky kolem nálezů malého množství morfinu v moči savců. Přítomnost morfinu v moči lidí a laboratorních potkanů spolehlivě potvrdila hmotnostní spektrometrie, ale otázkou byl jeho původ. Někteří odborníci jej považují za endogenní a domnívají se, že morfin u savců hraje dosud neznámou roli. Jiní vědci jsou přesvědčeni o tom, že morfin pochází z diety nebo že jde o kontaminaci, která zkreslila výsledky analýz moči.

Skupina německých výzkumníků vycházela z teorie, že morfin skutečně může v tělech savců vznikat syntézou de novo. Pokusným myším vědci vpíchli do břišní dutiny prekurzor morfinu, jehož molekuly označili stabilními izotopy. Experiment prokázal, že tetrahydropapaverolin je skutečně prvním známým prekurzorem morfinu, který se tvoří v tělech savců podobným způsobem jako v rostlinách.

V moči pokusných myší vědci našli izotopy značený morfin i další příbuzné látky. Jejich analýza dokázala, že morfin vznikl z prekurzorů v injekci a nemůže pocházet z potravy.