Příroda v Zimě: Objevování Tajemství Zimní Krajiny s Dětmi

Zima je plná tajemství! Pomocí zábavných aktivit, pokusů a tvoření děti objeví, jak se lesní zvířátka připravují na zimu, naučí se poznávat stopy zvířat a pochopí, proč někteří ptáci odlétají na jih. Praktické experimenty a tvořivé dílny ukáží malým badatelům, že příroda je plná úžasných strategií přežití - a my jí můžeme pomoci!

Co zažijete

• Vyrobíte si krmítko pro ptáčky z různých materiálů a pomůžete tak zimujícím ptákům.
• Vytvoříte si razítka stop lesních zvířat a naučíte se je poznávat.
• Odlijete si ze sádry skutečné stopy zvířat jako opravdoví přírodovědci.
• Zjistíte, kam a proč odlétají ptáci na zimu a jak se orientují.
• Vyzkoušíte si pokusy o tom, jak zvířata přežijí zimu - zimní spánek, teplý kožíšek a izolace.
• Naprogramujete BeeBot robůtka, aby správně oblékl kamaráda do zimy.

Cílová skupina: MŠ - 1. stupeň ZŠ (5-10 let)

Délka programu: 180 minut

Cena: 200 Kč/dítě (min. 15 dětí)

Cíle programu

• Poznávání přírody a životních strategií zvířat v zimě.
• Rozvoj pozorovacích schopností a přírodovědného myšlení.
• Podpora empatie ke zvířatům a pochopení jejich potřeb.
• Rozvoj jemné motoriky při tvorbě a experimentování.
• Základy programování pomocí robota BeeBot.
• Propojení poznávání přírody s praktickými dovednostmi.

Provázanost s RVP (klíčové kompetence)

• Kompetence k učení: poznávání přírodních jevů, objevování souvislostí v přírodě, experimentování, pozorování výsledků pokusů, porovnávání.
• Kompetence komunikativní: sdílení poznatků o zvířatech, vyjadřování vlastních myšlenek a pozorování, naslouchání druhým, kladení otázek.
• Kompetence sociální a personální: spolupráce při experimentech a tvorbě, péče o přírodu, rozvoj empatie ke zvířatům, zodpovědnost za živou přírodu.
• Kompetence k řešení problémů: hledání odpovědí na otázky (Proč ptáci odlétají?).

Aktivity a hry

PH: Zajíci

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Zvolíme 3 děti = zajíci, sedí na bobku a pomocí ukazováčků představují uši. Ostatní děti jsou na opačné straně herny. Děti: „Zajíčku v lesíčku copak děláš?“ Zajíci: „Chodím na travičku, tady mě máš.“ Po odříkání říkanky zajíci skoky skáčou až k dětem. Když už jsou blízko, rozběhnou se děti na opačnou stranu. Výměna zajíců (rozvoj skoků).

HPH: Zajíček v své jamce

Pomůcky: čepička zajíčka. „Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám. Ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati.

DH: Na slabiky

Pomůcky: obrázky volně žijících zvířat, papírky s tečkami. Každé dítě si vybere 1 kartu - obrázek s volně žijícím zvířetem. Utvoříme kruh. Každé dítě postupně řekne název zvířete, vytleská ho a poté vytleskáme společně. Po třídě máme rozmístěné papíry s tečkami. Úkol: položit a postavit se k tomu počtu, podle toho kolik slabik má název zvířete. Nejdříve zopakujeme, zda děti poznají počet (ukazujeme karty a děti říkají číslo). Pomoc: „Řekni si polohlasně znovu název zvířete, vytleskej - kolikrát si tleskl?

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

PH+ DH: Medvěd chodí po krách

Vytvoříme kry (čtverce z bílé čtvrky 22 x 22 cm), na které nalepíme černé puntíky v různých konfiguracích (ne pouze tak, jak je děti běžně znají z hrací kostky). Kry rozmístíme v prostoru, přes které bude muset dítě (= medvěd) projít, aniž by šlápl mimo kru. Medvědovi zadáme číselný počet-např.

RV: O myším světě

Na základě obrázku si popíšeme myš - ocásek, tělo, hlava, oči, čumák, vousy. Sledujeme velikost tlapek, barvu srsti. Polemika: Co si lidé myslí o myších? Mají je rádi? Proč ne? Co dělají lidem špatného? Z pohledu myší: „Proč vyhledávají bydlení u lidí-co mají u nich rádi, proč je rádi nemají?

HV: Veverky

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Hajný šlape za zvěří, nese oběd s večeří. Pytel píce pro zajíce, kopu sena pro jelena. Zahaleká na lesy, hej zvířátka, vemte si! Jelen si na parohy namazal dva tvarohy. Prý pleťová maska, spíš to byla sázka! Srnky u modravé trnky hrály si dvě srnky, hrály si tam na honěnou, měly totiž dovolenou. Sysel (L. Šedé myši, v šedé chýši, mají šaty šedé. Šedé myši v šedé chýši starý myšák vede. Veverka (F. Všechny myšky z hnízda, bude velká jízda. Připravte si síly, kutálíme sýry. Pod tou mřížkou u mlékárny bude velký rej, HEJ! Zajíc My jsme malí ušáci, nemáme nic na práci. Trénujeme běh a skoky, přes potoky, přes pařezy. Učíme se kotouly, nekoukáme na bouli. Zajíc Ptal se malý Honzíček, kde asi spí zajíček, v lese, kde je měkký mech, odpočívá na zádech. Zajíc v nebi (M. Zajíc a zuby Zajíc má dva zuby a pořád se zubí. Ať je půlnoc nebo den, zuby lezou z pusy ven! Nad záhadou zaječíka každý zubař zaječí. Zajíc si jde zkrátka rovnou pro rovnátka.

Popěvek o zajíčkovi zná každý, ale nikdo už neví, proč zajíček seděl ve své jamce sám. On se na to asi ani nikdo nezeptal. Možná se to dozvíš, tak se hezky posaď a poslouchej. Já ti povím pohádku. Byla jednou jedna obyčejná jamka, ale pro jednoho zajíčka nebyla vůbec obyčejná, protože byla jeho. Jednou se zajíček odešel napást a tu ho napadlo: „Co kdybych šel na výpravu do zahrady? Mají tam mrkev a zelí, to já moc rád.“ Zajíček měl mlsný jazýček, proto neváhal a vyrazil. Přeběhl pole, hopkal přes cestu (ani se nerozhlédl, ale my se před každou silnicí rozhlédneme, aby nás něco nesrazilo) a měl štěstí, protože to hlučné a svítící zrovna nejelo. Doběhl k prvnímu domu, prolezl podhrabaným plotem, který podhrabal už při minulé návštěvě. Tam si nacpal pupek zelím a sladkou mrkví. Když se najedl do sytosti, rozhodl se, že se vrátí ke své jamce. Sotva se protáhl plotem, jak měl břicho nacpané zelím a mrkví. Jamka už nebyla jeho. Seděl tam velký, tlustý zajíc a celou ji zabral pro sebe. „Co tu chceš!“ zavrčel tlustý zajíc „To je moje jamka,“ vypískl zajíček nesměle. „Tak jak vidíš,“ řekl velký zajíc „tak tu sedím já a tak je moje.“ „Ale, ale ta byla vždycky moje…“ zaplakal zajíček. „To je život, můj malý příteli, je moje a basta,“ řekl zajíc a vycenil hlodáky. „Je moje, leda, že by ses chtěl o ní poprat, ale to bych ti neradil, jsem třikrát tak velký jak ty,“ zasmál se velký a tlustý zajíc. Zajíčkovi se nechtělo vzdát se své jamky, ale co měl chudák dělat? Tenhle souboj by opravdu nevyhrál. „Určitě bych prohrál, zranil by mě a pak by si mě něco určitě našlo a sežralo,“ pomyslel si zajíček. Zajíček byl opravdu moc smutný. Za nějaký čas si našel novou jamku. Zkusil se v ní rozvalit, ale nebylo to ono. Nebyla to prostě jeho jamka. Kolem šla stará babička, ale zajíček zůstal v jamce se sklopenýma ušima. Babička se zastavila a na zajíčka promluvila: „Copak je ti ubožátko, copak neskáčeš a sedíš tu ve své jamce sám?“ Kdyby zajíček uměl lidskou řeč, tak by jí řekl, že je smutný, protože není ve své jamce. Ale to neuměl, tak jen koukal. Po čase se mezi lidmi začal zpívat popěvek: „Zajíček ve své jamce…“, My ale už víme, že to nebyla pravda.

Ve středu 9. Lektorky z ekologického centra IRIS v Prostějově dětem přibližovaly proměny přírody v jednotlivých ročních obdobích. Nejprve si s dětmi povídaly o počasí, pak je seznámily s pohádkovým příběhem, kdy se na podzim a v zimě potkávaly s jednotlivými zvířátky, která se chystala na zimu. Některá se pře zimou vydala do teplých krajin - ptáčci- vlaštovka, čáp, špaček, některá se zazimovala tím, že se před zimou dostatečně najedla/ ježek, medvěd, žába, nebo si připravila zásoby do svých skrýší/ myši, veverka, některým dalším můžeme trošku alespoň přilepšit - srny, zajíci, bažanti. Pohybovou chvilku věnovaly hře se "sněhovou koulí" - šlo o šikovnost dětí v házení a chytání, pak to zkoušely i ve dvojici a nakonec propukla koulovaná bitva/ koule byly umotané z lehounké fáčoviny/, takže nemohlo dojít ke zranění. Jednu kapitolku si vytýčily zejména pro ptáčky, nejprve je poznávaly podle vzhledu, pojmenovávaly je, pak se zaměřily na pomoc ptáčkům v zimě. Do krmítek jim můžeme sypat semínka a zrnka obilí, prosa, máku, lněné semínko, ovesné vločky. Tvořivá část byla v první části věnovaná výrobě voňavého hřejivého pytlíčku - děti do něj postupně sypaly zrníčka obilí, vločky a aby opravdu voněl, přidávaly trošičku levandule. V druhé části vyráběly děti krmítko pro ptáčky.

Vážení rodiče, i pro tento týden jsme pro vás připravili pracovní listy a inspiraci pro práci s dětmi v rámci distanční výuky. Pracovní listy budou připravené v pondělí 25.1.2021 ve třídě Kuřátek od 6.30 hod do 10 hod, od 14.00 hod do 15.30 hod. Hodně sněhu spadlo z nebe. Jak potravu obstarají. Zvířátka pojmenuj a zakroužkuj jen ty potraviny, kterými se zvířátka živí. Na stránce jsou různé obrázky z přírody. Dokážeš všechny správně pojmenovat a spočítat, kolik mají slabik. Cestičky ti ukážou, která stopa komu patří. Ke stopě nakresli stejnou značku jaká je u zvířátka. Zvířátka pojmenuj.

Jak jistě všichni víme, les je plný zvířátek. Na jaře i v létě jsou zvířátka nejšťastnější. A víte proč? Lesem se také často ozývá ťukání, jak nám pan doktor datel léčí stromy. Kolem paloučku se honí srnečci. A na samotném paloučku se tiše pase stádo laní, které hlídá mohutný jelen, a pod keřem si spokojeně mlaská zajíc. Ze stromu na strom skáče jedna veverka za druhou a hledají si něco dobrého k snědku. Všechna lesní zvířátka si během roku střádají potravu na zimu. Každý má rád něco jiného, ale všichni ví, že na zimu se musejí pořádně připravit. Naštěstí, když se stane, že některému ze zvířátek dojdou zásoby, nezůstanou hlady. Lidé totiž vytvořili pro zvířátka krmelec, kam nosí hlavně v zimě potravu. Když nastává podzimní čas, zvířátka pobíhají po lese sem a tam a střádají poslední zásoby na zimu. Veverky poskakují ze stromu na strom a sbírají žaludy a oříšky, které si potom běží schovat do dutin stromu nebo si je zahrabou někam do země, když se zrovna nikdo nedívá. Jakmile si zvířátka všimnou prvních sněhových vloček, tak ví, že sběr dalších dobrůtek už nestíhají. Někteří i nadále zběsile pobíhají po lese a další se pomalu ukládají k zimnímu spánku.

A co se děje s ptáčky? O ty se lidé umí také postarat. Vyrábějí pro ptáčky krmítka, do kterých jim sypou semínka nebo pověsí kus špeku. Jedna sýkorka jménem Alžběta má svou oblíbenou zahrádku. V zimě, když sem přiletí, vždy ji něco příjemně překvapí. Babička s dědou, kterým zahrádka patří, své oblíbené sýkorce nachystají spoustu dobrot. Ale sýkorka Alžbětka má nejraději slunečnicová semínka. O zbylá semínka se podělí se svými kamarády. Musí se mít však na pozoru před havrany. Jeden havran, jménem Roland, rád sní všechno, co babička s dědou v krmítku pro ptáčky přichystají. Ale jelikož je moc velký, do krmítka dokáže strčit jen svůj dlouhý zobák, a tak se nedostane ke všem semínkům. Na druhé straně zahrady dědeček postavil trochu větší krmítko, tentokrát je to krmítko pro srnečky, laňky a jejich manžele jeleny. Každý rok se zde schází v zimě všechna zvířátka a dokonce se rádi potkávají i s dědečkem, kterého se nebojí a nechají se od něj pohladit. To takhle třeba jelen Váňa za dědou jde až do stodoly. Ví totiž, že vždycky něco dobrého dostane.

A co dělají medvědi? Pšššššt, ty nesmíme rušit, spí totiž celou zimu, když je nikdo nevzbudí. Medvěd Míša však chodí sem tam na procházku k řece, ale jeho maminka o tom nesmí vědět. Tak si to nechme jako tajemství. Taky slyšíte to dupání, funění a chrochtání? Kdo to asi cupitá? No přece prasátka divoká. S tatínkem v čele, maminka jde poslední a mezi nimi cupitá osm malých proužkovaných černých prasátek. Chrochtají si blahem. Pod nohama jim totiž čvachtá bahno a v něm se povalují žaludy, které upadly veverkám při sběru. Když už je zima na odchodu, zvířátka zase pomalu vykukují ven. Vidí rozkvetlé petrklíče, jak se derou všude kolem na povrch. Cítí sluníčko, jak se na ně hřejivě usmívá.

Motivací je zde výše uvedená pohádka. Pohádku vyprávíme, nicméně necháme dětí do ní vstupovat. Jedná se tedy o interaktivní příběh, který nám děti mohou doplňovat o informace, které znají z dřívějších poznávacích lekcí či pohádek s touto tematikou. Děti rozdělíme do dvou skupin. Mezi skupiny natáhneme lano či švihadlo a postavíme skupiny naproti sobě. Máme pro děti nachystané obyčejné papíry. Nejlépe takové, které se nedají použít, tudíž například pokreslené. Následně se děti postaví naproti sobě ve skupinách tak, aby mohly na druhou skupinu házet sněhové koule. Paní učitelka odstartuje koulovanou a děti se koulují do té doby, než je paní učitelka zastaví. Pozor na jelena! Utíkejte všichni dokola. Klasická honička, kdy chytač-jelen chytá laňky, ze kterých se při chycení stanou sovy. Sovy musí zůstat ve štronzu a čekat, než je nějaká laňka vysvobodí. To dokážou laňky jen tím, že sovu podlezou mezi nohama.

Neboli myšlenková bouře je potřeba k nastartování všech dětí k přemýšlení. V kruhu si postupně předáváme slovo. Snažíme se navázat na předešlého kamaráda. Začne paní učitelka - les, další - strom, další - větve atd. Když se někdo zasekne, můžeme daného přeskočit. Nicméně se snažíme děti vést k tomu, aby řekli něco co nejrychleji. To, co je napadne jako první, když se řekne např. slovo les. Tato dramatická činnost dětem opět nastartuje fantazii. K této činnosti si pustíme klidnou melodii či zvuky přírody a deště. Děti chodí po přírodě (třídě) jako zvířátka. Mohou se pohybovat jakkoli chtějí, jen ne obyčejnou chůzí. Každý je tím, čím chce být. Může být mechem, kapkou rosy nebo zajícem či veverkou. Paní učitelka chodí mezi dětmi, a jakmile tleskne, děti se zastaví a zůstanou stát či ležet, zkrátka zůstanou v poloze, ve které se zastavily na tlesknutí. Poté chodí paní učitelka mezi dětmi a ptá se jich, kdo nebo co jsou v lese.

Nachystáme velký papír, štětce a vodu, barvy a pustíme k malování dětem hudbu. Jejich úkolem je společně vytvořit na papír prostředí lesa, o kterém jsme si povídali. (Jako alternativu můžeme se staršími dětmi, tedy s předškoláky, vytvořit krmítko pro ptáčky. V pohádce se krmítko objevilo, a tak si jej můžeme také vyrobit. Následně jej umístit na školní zahradu a nasypat semínka pro ptáčky. Doprostřed kruhu posadíme na židli jedno z dětí. Dítě, které sedí uprostřed, představuje moudrou sovu. Ostatní děti, které sedí v kruhu na zemi, se mohou moudré sovy zeptat na cokoli, co je napadne. Děti střídáme zhruba po dvou otázkách, aby se cítily příjemně. Nesmí být zkrátka na děti vyvíjen jakýkoli tlak. Na papírky napíšeme různé situace, které se mohou odehrávat v lesním prostředí. Jedná se o pantomimu, tedy děti situace předvádí pouze gesty, mimikou a pohybem. Jednomu z dětí, které bude hluchá sova, zavážeme oči. Postavíme sovu doprostřed místnosti. Ostatní lesní zvířátka (děti) budou mít za úkol říct, co jim paní učitelka pošeptá do ouška. Paní učitelka chodí mezi dětmi, které sedí okolo sovy v různých koutech místnosti. Jednomu z lesních zvířátek pošeptá do ouška nějakou větu či slovo podle toho, jak je dítě výřečné. Pokud je to ještě prcek, můžeme mu pošeptat pouze zvířátko, které má nahlas vyslovit. Pokud to bude předškoláček, můžeme mu pošeptat větu jako například: „Zajíc si spokojeně mlaská pod keřem.“ Sova, která má zavázané oči, musí pozorně poslouchat, a odkud uslyší mluvení, tam ukáže prstem. Děti rozdělíme do dvojic. Určíme, kdo z dětí bude předvádějící zrcadlo a kdo z nich bude ten odraz v zrcadle. Děti nejprve stojí naproti sobě a zrcadlo předvádí pohyb, může si vybrat jaký. Ten druhý z dvojice opakuje totožně pohyby zrcadla - tedy druhého člena dvojice. Dětem můžeme k provádění této techniky pustit hudbu - melodii. Pozorujeme děti a nakonec, až zastavíme tuto činnost, vybereme nejlepší dvojici, aby nám něco předvedla.

Závěrečná práce nemusí být pouze zhodnocení lekce, můžeme na konci podniknout výtvarné činnosti. Děti rády vyrábějí, tudíž si můžeme vyzdobit třídu vločkami vystřiženými z papíru, či bílým sněhovým sprejem zasněžit části oken nebo můžeme pracovat s vatou - na papír tužkou jemně naznačíme strom (jehličnan), uvnitř tohoto obrysu nakapeme lepidlo a nakonec nalepíme vatu. Tu můžeme vodovými barvami obarvit zlehka modrou barvou. Na závěr se s dětmi můžeme v rámci možností jít projít do zasněženého lesa. Upozorňujeme děti na to, že v lese se chováme tiše, abychom nerušili lesní zvířátka. Dbáme na to, aby děti věděly, že les má být čistý, tedy aby zde neodhazovaly odpadky. Pokud máme v blízkosti školky krmelec, mohou děti do školky donést na druhý den dobroty pro zvířátka, o kterých jsme si povídali.

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním..

Sovička nám ukáže. Pan Brouček děti provede. Pro nejmenší (2+). Pohybovky. Svátky a tradice. Dušičky. Halloween. Svatý Václav. Sv. Tento soubor nabízí detailně propracovaný týdenní plán pro mateřské školy na téma „Zvířátka v zimě“. Soubor je koncipován tak, aby dětem nabízel zážitkové učení prostřednictvím her, diskusí, výtvarných a pohybových aktivit. I když se zaměřuje na podrobné rozepsání příprav, reflexí a závěrečných shrnutí, neobsahuje veškeré didaktické aktivity zmiňované v návrzích činností.

tags: #příroda #v #zimě #téma #v #ms

Oblíbené příspěvky:

• Želvy a jejich potrava
• Design z udržitelných materiálů
• Ekologické základy pěstování lesů
• Kolik odpadu vyprodukujeme?
• Jak se zbavit kořenů stromů šetrně k přírodě