Fotografie přírody ve vysokém rozlišení: Zachyťte krásu světa kolem nás

Rádi trávíte čas v přírodě a chcete její krásu zachytit přes hledáček fotoaparátu? Ať už vás zajímají široké krajiny, drobné detaily nebo zvířata ve volné přírodě, příroda nabízí spoustu motivů, které stojí za to zdokumentovat. Fotografování přírody je oblíbeným žánrem, který umožňuje zachytit krásu a rozmanitost světa kolem nás. Ať už se jedná o rozlehlé krajiny, divoká zvířata nebo drobné rostlinky, fotografie ve vysokém rozlišení dokáže odhalit neuvěřitelné detaily a barvy, které často přehlížíme.

Základy fotografování přírody

Stejně jako u jiných fotografických žánrů, i u fotografie přírody je důležité ovládat základy kompozice, expozice a ostření. Důležitou roli hraje i světlo, které může zásadně ovlivnit atmosféru a dojem z fotografie. Proto je důležité zaměřit se na světlo, protože samotné slovo fotografie znamená kreslení světlem. Neuvěřitelně fotogenické lány pole můžou vypadat úplně tuctově, jediný rozdíl může být v osvětlení, které na zlaté klasy dopadá.

Polední slunce ubírá krajině kontrast i barvy, ve zlatých hodinkách se naopak můžete těšit na hluboké a krásně dlouhé stíny, sytou zlatou barvu zaplavující celé okolí a úplně jinou atmosféru. Mlha, déšť a pošmourno by naopak fotografa mělo vyhnat ven pěkně rychle.

K světlu ještě jeden zásadní poznatek - v zásadě máte tři možnosti, jak se k focení postavit:

• máte slunce za zády
• slunce máte přímo před sebou
• slunce svítí z boku

Techniky a tipy pro fotografování přírody ve vysokém rozlišení

Pro dosažení co nejlepší kvality fotografií je vhodné používat kvalitní fotoaparát a objektiv. Důležitý je i stativ, který zajistí stabilitu a ostrost snímků, zejména při fotografování krajin nebo makro fotografií. Pro fotografování krajiny se doporučuje obecně vyšší clonové číslo, aby byly prokreslené všechny roviny, tj.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Další techniky, které mohou zlepšit kvalitu fotografií přírody:

• HDR (High Dynamic Range): Složení více fotografií s různou expozicí pro dosažení většího dynamického rozsahu.
• Dlouhá expozice: Použití dlouhé závěrky pro rozmazání pohybu vody nebo mraků.
• Filtry: Použití polarizačních nebo přechodových filtrů pro zlepšení barev a kontrastu. Pro focení krajiny se náramně hodí cirkulární polarizační filtr (CPL), který dokáže redukovat odlesky (např.) na vodních plochách, ztmavovat oblohu a dodává snímkům vyšší sytost barev.
• Časosběr: Složení stovek a tisíců fotografií, které jsou pořízené v určitém intervalu za sebou, a poskytují krásné záběry tekoucí mlhy nad údolím, východu slunce nad horou nebo jiného přírodního jevu.

Inspirace a nápady pro fotografování přírody

Příroda nabízí nepřeberné množství motivů a inspirace. Můžete se zaměřit na fotografování krajin, lesů, hor, vodních ploch, zvířat, rostlin nebo detailů přírodních objektů. Důležité je hledat neobvyklé úhly pohledu a kompozice, které dodají fotografiím originalitu a osobitost.

Příklady zajímavých témat pro fotografování přírody:

• Východy a západy slunce
• Mlha a inverze
• Zimní krajina
• Kvetoucí louky
• Lesní zákoutí
• Divoká zvířata v jejich přirozeném prostředí
• Makro fotografie hmyzu a rostlin

Protože je krajinářská fotka extrémně populární, hemží se Instagram dechberoucími snímky "profláklých" míst, které ve vás probouzejí nutkání se na danou lokalitu okamžitě rozjet, i kdyby bylo půl druhé v noci. Pokud ale chcete být originální, nespokojte se s kopírováním lokace, úhlu záběru a úpravou snímku (ještě navíc třeba z presetu vašeho oblíbeného influencera) - hledejte si svoje vlastní místa, která si ještě nevybojovala místo v turistických průvodcích a experimentujte s perspektivou a najděte si vlastní rukopis v postprodukci.

Tři oblasti fotografie přírody

Pokud vyrážíme někam ven, ať už to jsou velehory na druhé straně světa, louka za humny nebo lesy protkané zurčícími bystřinami, pokaždé se před námi otevře spousta možností, námětů, co zachytit. Můžeme fotit celkové pohledy do krajiny, vybírat si jen určité detaily anebo se zaměřovat na zvířata v jejich přirozeném prostředí. V tomto článku se podělím o svůj pohled na tři oblasti fotografie přírody - krajinu, detail/makro a wildlife. Přidávám i své praktické zkušenosti s fototechnikou Canon, kterou sám při práci používám.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Krajinářská fotografie

V krajinářské fotografii jde o působivé zachycení přírodní scenerie - chceme vytvořit dílo, které diváka osloví náladou a atmosférou daného místa. Rozsah je na nás - můžeme fotit celky, panoramata, ale klidně i krajinný detail. Máme volnou ruku při volbě kompozice a rozhodování, co zvolíme jako dominantu a co vlastně chceme danou fotografií říct a ukázat. Tak jako u většiny fotografických žánrů, klíčové je správné světlo. Dlouhé stíny, které vznikají, když je slunce nízko nad horizontem, dotvářejí plasticitu krajiny; teplé ranní nebo večerní světlo přináší syté a oku lahodící barvy; těžká bouřková oblaka navozují dramatický dojem. Samosebou, světelné podmínky jsou velmi závislé na aktuálním počasí, takže musíme počítat i s tím, že se taky můžeme vrátit domů s nepořízenou nebo prostě s fotkou, se kterou sami nejsme „nastopro“ spokojení. Štěstí přeje připraveným - vyplatí se plánovat. V krajinářské fotografii se velmi hodí mít aspoň základní povědomí o atmosférických procesech a vývoji počasí.

No a čím krajinu fotit? Nejlepší je to pochopitelně foťákem s výměnnými objektivy. Na celky využijeme spíše kratší, široká ohniska, pro krajinné detaily se zase hodí mít s sebou ve fotobatohu i teleobjektiv s delším ohniskem. Pro zachycení co největšího rozsahu světel a stínů se hodí tělo s fullframe snímačem, ale ani APS-C varianta nikoho neurazí a přináší výhodu v nižší hmotnosti. Samozřejmostí by pro focení krajiny měl být stativ, aby nás nemusely trápit delší expoziční časy, případně, abychom mohli delší expozice využít k našemu záměru - teď mluvím zejména o focení tekoucí vody nebo zachycení pohybu oblaků. U krajiny většinou nepotřebujeme super světelnou optiku, takže objektivy mohou být i trochu lehčí a menší - se světelností od f/4 výše. Na straně těla fotoaparátu se může hodit větší rozlišení snímače, které nám vedle volnější ruky při ořezu dovolí tisknout větší formáty při dostatečné jemnosti.

Osobně na krajinu, protože fotím i jiné žánry, rád používám RF 15-35/2,8L IS USM, RF 24-70/2,8L IS USM, RF 85/1,2L USM a RF 70-200/2,8L IS USM. Tělo používám zejména Canon EOS R5, které je ideální z pohledu obrazové kvality. Jako zálohu mám pak zrcadlovku EOS 5D Mark IV s objektivy EF 17-40/4L USM a EF 70-200/2,8L USM - set, který dnes v době bezzrcadlovkové působí už poměrně archaicky, ale stále dokáže produkovat skvělé snímky.

Detail a makro

Přesuňme se nyní od celků a velkých dechberoucích scenerií ke trochu komornějšímu tématu. Detaily a makro jsou především o naší pozornosti - dokázat se naladit a všímat si drobností od rostlin přes zajímavé textury, hmyz až třeba po sněhové vločky. Jaký je vlastně rozdíl mezi detailem a makrem? Celé je to o tzv. poměru zvětšení - detail zachycuje nějaký výsek toho, co vidíme, makro má pak poměr zvětšení 1:1 a více.

U detailů nebo makra je jedním z hlavních témat opět světlo - to zde potřebujeme především měkké, aby nevznikaly ostré hluboké stíny a to, co se snažíme zachytit bylo tak ve světle spíše „zabalené“, než jednoduše „nasvícené“. Ostré slunce nebývá žádoucím. U detailů ostré světlo může vadit méně, často můžeme zkoušet i protisvětlo a celkově se dá více hrát s přirozeným světlem, odlesky atp. Z vlastní zkušenosti bych řekl, že čím větší poměr zvětšení, tím měkčí potřebujeme světlo. Při focení makra se kvůli potřebě hodně intenzivního a zároveň měkkého světla mnohdy nedá obejít bez umělého přisvícení. K tomu je ideální externí blesk upravený tak, aby byl vhodný pro makrofotografii nebo speciální makroblesk. V tomto ohledu je žánr makrofotografie vhodný i pro zapálené kutily, kteří zde mají možnost vyžití při výrobě rozptylek na blesk a nejrůznějších světlovodů.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Dalším z hlavních faktorů je hloubka ostrosti - (ne)snadno představitelná záležitost, která se (ne)snadno vysvětluje a přitom každý, kdo aspoň chvíli fotil, ví hned, o čem je řeč. Ve světě fotografie platí, že čím delší ohnisko (větší zvětšení) a kratší zaostřovací vzdálenost, tím je menší hloubka ostrosti při daném nastavení clony. Obráceně potom tedy - čím kratší ohnisko a širší záběr, tím je hloubka ostrosti při dané cloně (a nějaké rozumné ostřící vzdálenosti v rámci např. Malá hloubka ostrosti pomáhá detailům vyniknout, vystoupit z rozostřeného pozadí do popředí a zaměřit oko diváka přesně tam, kam je třeba. Velká hloubka ostrosti zase mnohdy makrofotografii pomáhá zobrazit daný objekt tak, aby byl celý tzv. proostřený. Je tedy opět na autorovi, co a jak chce zobrazit a jaký dojem chce svým snímkem v divákovi vzbudit.

Pro makro jsou určené objektivy, které jsou konstruovány pro kratší zaostřovací vzdálenosti - tzv. makroobjektivy. Ty mají většinou delší ohnisko - od 50 do 150 mm - kvůli tomu, aby zobrazovaly reálné proporce a nedocházelo u nich ke zkreslení kvůli perspektivě. Pro focení detailů můžeme volit z výrazně většího množství objektivů - osobně hodně rád používám objektivy RF 50/1,2L USM nebo RF 85/1,2L USM, které i v hodně zarostlém prostředí dokážou díky cloně f/1,2 odpíchnout krásně od pozadí, které zároveň nemusí být až tak vzdálené. Osobně jsem „svého makro-času“ na zrcadlovce nejraději používal speciální makroobjektiv Canon MP‑E 65/2,8 1x - 5x Macro, který má pevnou zaostřovací vzdálenost, ale za to umí zvětšení až 5:1, takže se s ním dají fotit i detaily v makru. Největší problém je minimální hloubka ostrosti a velmi silná difrakce při zaclonění, takže je hodně často potřeba sáhnout po metodě focus - stacking, tedy skládání několika dílčích snímků pro dosažení větší hloubky ostrosti.

Wildlife

Od makro záběrů hmyzu jdeme k větším objektům - zvířata, hlavně ptáci a savci ve svém přirozeném prostředí jsou velmi lákavé téma. Celkově je třeba trochu jiného přístupu zejména proto, že divoká zvířata jsou plachá a dají se potkat jen v určitých lokalitách a denní době či ročním období. Fotograf divokých zvířat je tak většinou více či méně zároveň i zoologem, který se dobře vyzná v chování jednotlivých druhů a dobře ví, co chce vyfotit a kam si pro fotku zajít. Samozřejmostí je obrnit se trpělivostí a chovat se v přírodě tak, aby o nás zvířata nevěděla nebo aspoň věděla co nejméně.

Kvůli vzdálenosti, na kterou nás zvířata „merčí“ je většinou potřeba dlouhý teleobjektiv, ideálně co nejsvětelnější, protože často fotíme ve zhoršených světelných podmínkách a samozřejmě máme taky rádi malou hloubku ostrosti. To jde bohužel trochu proti požadavkům na nízkou hmotnost, menší rozměry a příznivou cenu. Shodou okolností jsem měl možnost něco nafotit i s „velkou bílou“ RF 400/2.8 s telekonvertorem - a musím říct, že člověk celkem rychle pochopí, proč to stojí a váží tolik, co to stojí a váží. Kvalitní a pěkné fotky se ale dají vytvořit i s objektivy za zlomek ceny. Jen třeba ne zrovna v šeru nebo v hlubokém lese.

Úprava fotografií

Když máme fotky pořízené, přichází na řadu neméně důležitý krok - editace. Hodně záleží, v jakém formátu se rozhodnete přírodu zachycovat. Jednoznačně doporučuji formát RAW - poskytuje robustní data pro následné zpracování v co nejvyšší kvalitě a hodí se tak zejména pro focení v náročných světelných podmínkách jako je protisvětlo nebo příšeří, zkrátka tam, kde je předpoklad větších zásahů jak do expozice, světel a stínů, tak i barevnosti. Ani JPG ale dnes není k zahození - jednoznačnou výhodou je, že v případě správné expozice a vyvážení bílé máme fotku často hotovou v podstatě ve chvíli stisku spouště.

Etika fotografování přírody

Focení přírody je nádherný a čím dál oblíbenější koníček. Proto bych chtěl všechny fotografické nadšence poprosit - mysleme na to, že v přírodě jsme jejími hosty. Foťme s respektem a tak, abychom nijak škodlivě nezasahovali do prostředí, ve kterém se pohybujeme. Platí jednoduché pravidlo: nenechávejme za sebou nevratné stopy (viz 7 principů „Leave No Trace“). Berme prosím jako samozřejmost dodržování veškerých pravidel a zásad pohybu po chráněných územích, buďme ohleduplní k rostlinám i zvířatům a udržujme uctivou vzdálenost od hnízd nebo nor.

Ondřej Prosický a jeho pět bodů pro dokonalou fotografii přírody

Když jsem před mnoha lety začal pořádat první fotografické workshopy, trochu jsem se nad osnovou víkendových akcí bál, jestli nebudou klienti odjíždět zklamaní. Každý totiž děsně řešil fotografickou techniku. Ani náhodou. Poslední roky se na workshopech a individuálních kurzech snažím svoji zkušenost předat i v pěti bodech, které nyní zkusím stručně představit.

1. Motiv: Jak s oblibou, možná surově, říkám, “berlička neschopných”. Přiznejme si, barevný papoušek bude na fotografii vždy přitažlivější než vrabec domácí. Proč asi všichni v české přírodě raději fotografují vlhy pestré a ledňáčky říční než lindušky a budníčky? A nemyslete si, že je to doménou jen přírody živé. Podobně to mají fotografové krajináři. Pamatujete si nějakou výjimečnou fotografii krajiny z Brd? Ne. Všichni přefocují stále stejné motivy v Českém Švýcarsku nebo v polích nad Kyjovem, bez sebemenší snahy přinést něco nového. Asi to není úplně fér, ale je to bohužel fakt, který bych neměl zamlčovat. I proto, že pro mne, vyhlášeného kýčaře, je to poměrně pěkný nástroj jak přivést ostatní k zájmu o přírodu.
2. Světlo: Kouzla se světlem už vyžadují trochu cviku. Světlo je jedním ze základů fotografie a práce s ním už uměním. A to jak v případě světla přirozeného (slunce), tak umělého (blesky, baterka). Každý opravdový fotograf divoké přírody je ranní ptáče. Vyhledává první paprsky, aby probouzející se zvířata zachytil v tom nejhezčím světle, kdy se scéna ve fotografii mění každých 15 vteřin podle toho, kam nízké světlo dopadá. Osvědčilo se mi být u vysněného zvířecího druhu už půl hodiny před svítáním, abych měl dostatek času přemýšlet, jestli těch prvních paprsků využiji pro fotografii v protisvětle (třeba i se sluncem v záběru), nebo po slunci. Brzké vstávání, jakkoli je to na jaře a hlavně v létě nepříjemné, je výhodné i tím, že se trefíte do času s největší aktivitou zvířat. Už mezi 8. a 9. Těm, co ráno dlouho vyspávají, budiž útěchou to, že večer je krátká chvilka, kdy to také světelně hezky vypadá. Rána však jednoznačně vedou, díky lepší viditelnosti má to nízko nad obzorem položené slunce šanci lépe zasvítit. A co je nejlepší světlo? To, které nedělá ostré stíny a má pěknou barvu. Ideálně růžovo-oranžovou, ne žlutou, ne bílou. Pokud je ostré slunce bez mráčku, přes den vůbec nefotím. Ke světlu v přírodě si můžeme přidat i další výjimečné chvilky, které fotografii divočiny významně pozvednou. Může to být déšť nebo sněžení. Každý, i nejobyčejnější zvířecí druh zachycený v “povětrnostní nepřízni” bude na fotografii vypadat vždy zajímavěji. Před každou zimou mám seznam, za kterými zvířaty se vydat ve chvíli, kdy začne intenzivně chumelit. Pravidelným sledováním východu a západu slunce s odhadováním počasí a té správné oblačnosti pro poutavější fotografie se tak každý fotograf stává i výborným astronomem a meteorologem.
3. Akce: Fotografie by měla mít příběh, něco sdělit. U fotografií zvířat je ideální, pokud se na nich něco děje, divákovi to poví něco o jejich přirozeném chování. Proto, abyste do fotek dostali nějakou zajímavou akci ze života zvířat, musíte si o nich něco nastudovat. Jen tak budete podobné výjevy předvídat a s větší pravděpodobností je dostanete do fotek. A které že jsou ty nejlepší akční fotografie? Mohou to být zvířecí souboje, námluvy, páření, lov potravy a její požírání. Oživit fotografii může například jen roztažení křídel, otevření zobáku nebo přizvednutí pařátu. Každý se rád podívá na pěknou letovku ptáka nebo jen na to, že zvíře běží. Ne vždy je v přírodě dost světla pro krátký expoziční čas k zaznamenání něčeho divočejšího a hodně fotografů to proto ani nezkouší. Možná je to chyba. “Správně” rozmazaná fotografie dynamického jevu může být velmi nevšedním kreativním vyjádřením pohledu na divokou přírodu.
4. Kompozice: Tím, že budete bezmyšlenkovitě umisťovat hlavní motiv do fotky podle třetinových pravidel, výjimečnou fotografii neuděláte. Něco musí být ve fotce jinak, jen tak má fotografie šanci zaujmout. Při komponování zvířete do fotky vždy zohledňuji zejména okolní prostředí, které při tvorbě tak rád využívám. Pokud se dostanete ke zvířeti blízko, stojí za to zkusit fotografovat detail, nikdo netvrdí, že musí být ve fotce zvíře celé. Výjimečně lze u divoký zvířat použít velmi světelný širkoúhlý objektiv a to je pak teprve paráda. Krasně to dokumentuje prostředí, kde zvíře žije a při použití nízké clony pozadí nijak neruší. Samostatnou kapitolou je pak komponování s úmyslným umístěním překážek pro vytvoření prostoru - tzv. proostření. V takovém případě mezi sebe a hlavní motiv úmyslně stavíte vegetaci, ideálně na poloviční vzdálenosti ke zvířeti. Kompozice musí vždy zohlednit aktuální okolní podmínky / prostor.
5. Prostředí: Tento bod mám nejraději. Při plánování fotografování jej vždy stavím na první místo a podle něho příležitosti se zvířaty vytipovávám. Když chci třeba na Šumavě fotografovat jeleny, nejdu tam, kde je největší šance je vidět, jak by to udělala naprostá většina fotografů zvířat, ale tam, kde je nejhezčí prostředí a je poznat, že fotografie byla pořízena v nádherném kousku přírody. Často se sice stane, že za pět let fotografování vzniknou jen dvě fotografie, pro mne pak ale mají mnohem větší hodnotu a věřím, že si je divák, pokud ho zaujmou, bude pamatovat třeba i deset let. Využívat prostředí, kde zvířata žijí, je ideální pro ty, co mají dobré oko, ale chybí jim dlouhý superteleobjektiv. Nikdo totiž netvrdí, že zvíře musí být ve fotce velké - ba právě naopak! Nikdo nechce koukat na fotky, kde tukan na klacku vypadá jak ze zoologické zahrady. Na svých workshopech již 12 let říkám: “fotografie zvířete má být taková, že i když si to zvíře odmyslíte, pořád se na tu fotografii dá koukat”. Problém české přírody je v tom, že ty nejkrásnější lokality jsou v nejvyšším stupni ochrany přírody (často I. zóna NP), kam by se za zvířaty kráčet nemělo. Ale vzdávat byste to neměli. Projděte své okolí, když se vám bude někde líbit, popřemýšlejte, jaké zvíře a v jaké části roku by se tu dalo fotit. Jako poměrně fungující zkratku mohu doporučit fotografování zvířat v nejkrásnějších kouscích evropské přírody, kde se můžete volně pohybovat.

Hodně fotografů si stále myslí, že dobrou fotografii dělá nastavení fotoaparátu a následná úprava v počítači. Studují manuály, přenastavují funkce jednotlivých tlačítek, kupují dražší a dražší fotoaparáty s novými funkcemi a ono se pořád nic neděje. Dokonce ani výměna programu na zpracování RAW nebo dokoupení několika pluginů s výukovými DVD nepomáhá. Dobrou fotku z přírody totiž dělá něco úplně jiného a s technikou to vůbec nesouvisí.

V kdejakém braku o fotografování, kterých jsou plné antikvariáty, si přečtete, že fotografie má být ostrá, nemá mít šum a (děs největší) neměla by mít ani flíček přepalu. Pokud se vám to povede, fotografie prý bude dobrá. Ani náhodou.

Pokud se vám do fotografie přírody podaří náhodou dostat vše z výše popsaných pěti bodů, snímek bude fungovat na každého bez jediného slova. Divák bude ohromen a fotku si bude pamatovat ještě dlouhé roky.

Nechci, aby text vyzněl ve smyslu “tak to musí být, nezkoušejte to jinak”. Je to moje cesta, kterou jsem se vydal, a před každým plánováním výletu nebo před stisknutím spouště beru popsané v úvahu. Každý autor by si měl najít vlastní cestu, ať je jeho fotka vždy snadno rozpoznatelná, vypilovat “autorský rukopis”. Což se v Čechách mezi fotografy zvířat zatím nikomu nepovedlo. Snad jen Jirka Hřebíček, Vašek Bambula a Pavel Krásenský jsou na dobré cestě. A přestože dělá Míra Kadeřábek “jen ty atlasovky”, jsou tak brilantní, že je poznám vždy také.

Takže na závěr, rekapitulace - 1. motiv, 2. světlo, 3. akce, 4. kompozice, 5. prostředí.

Ondřej Prosický | www.NaturePhoto.cz, Canon EOS-1D X, Objektiv: EF400mm f/2.8L IS II USM +2x III, Clona: 6.3, Doba expozice: 1/160 s, ISO: 500, Kompenzace expozice: 1/3, 12. se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera.

Vladimír Čech ml. a jeho fotografie tygrů sumaterských

Tygři sumaterští jsou kriticky ohroženým poddruhem, žijícím pouze na indonéském ostrově Sumatra. Zachytit je ve volné přírodě vyžaduje roky trpělivé práce, technickou zručnost a velkou dávku štěstí. Fotograf Vladimír Čech ml., známý svými dlouhodobými projekty propojujícími fotografii a ochranu přírody, vytvořil tyto snímky pomocí DSLR fotopasti - ručně sestaveného zařízení umožňujícího vznik portrétu v přirozeném prostředí bez přítomnosti člověka.

Na snímcích jsou zachyceni samec a mládě tygra sumaterského (Panthera tigris sumatrae) - kriticky ohroženého poddruhu tygra, který žije pouze na indonéském ostrově Sumatra. Jedná se o nejmenšího z tygrů, s tmavě oranžovou srstí a pruhy blíže u sebe, což mu umožňuje lépe splynout s prostředím tropického deštného pralesa.

Tento dlouhodobý fotografický projekt, který stále trvá, je zaměřený na dokumentaci jednoho z nejvzácnějších druhů světa. Práce v terénu je však extrémně náročná - kombinace vlhkosti, technických omezení a nepředvídatelnosti pralesa může zhatit měsíce příprav během pár dní.

Bez pomoci neziskové organizace Justice For Nature a zejména místních kluků z Green Patrol by se tento výsledek nikdy nepodařil. Vladimír Čech ml. je wildlife fotografem, jehož prioritou jsou dlouhodobé projekty, které úzce propojují svět fotografie a ochranu přírody. V terénu využívá jak klasickou techniku, tak i tzv. DSLR fotopast, což je "podomácku" zhotovená sestava složená ze zrcadlovky, externích světel a pohybového senzoru - doslova si staví své fotografické studio uprostřed lesa.

Fotopastičky

Rozvoj fotografické techniky dnes výrazně usnadňuje práci zoologům a ochranářům, a to zejména těm, kteří se věnují natolik plachým a skrytě žijícím živočichům, jako jsou například velké šelmy nebo kočka divoká. Veřejnosti jsou známé „klasické“ fotopasti, které se používají na monitorování zvěře nebo ochranu majetku. Jednou z nejzásadnějších věcí je vybrat dobrou lokaci. Od začátku jsem v kontaktu s lesníky, hajnými, myslivci či různými organizacemi na ochranu velkých i malých šelem.

Výstava Czech Nature Photo

Výstava Czech Nature Photo představuje jedinečné snímky přírody z celého světa, pořízené fotografy z České republiky a Slovenska. Oceněné a vybrané fotografie zachycují fascinující krásu zvířat, rostlin i krajiny a zároveň upozorňují na důležitost ochrany přírody, která nenávratně mizí.

V pražské zoo byla slavnostně zahájena výstava nejkrásnějších fotografií přírody, jež byly přihlášeny do nové soutěže Czech Nature Photo. Snímky budou k vidění u Vzdělávacího centra do 13. srpna 2017. Do soutěže, která má sedm kategorií, bylo celkem přihlášeno 3 140 fotografií od 467 autorů.

Nature Print od CEWE

Nové Nature Print od CEWE jsou vyrobeny ze 100% recyklovaného papíru s certifikací Blue Angel. To znamená, že je vyroben ze 100% recyklovaného papíru, šetří energii, vodu a dřevo při výrobě a obsahuje málo škodlivých látek. Digitální tisk na vodní bázi, který je šetrný k životnímu prostředí, dodá vašim nejkrásnějším fotografiím jemný a přirozený efekt.

S tímto vysoce kvalitním dřevěným stojánkem můžete svůj oblíbený motiv vystavit přesně tam, kde ho chcete mít stále na očích - je to flexibilní alternativa k rámu. Je vyroben ze dřeva s certifikátem FSC® a měří 9,3 x 3,9 x 6,9 cm.

tags: #priroda #velke #rozliseni #fotky

Oblíbené příspěvky:

• Informace o výrobě ve hře Dragon Age: Inquisition
• Inspirativní citáty o přírodě
• Průvodce výběrem obdélníkového koše
• Zbavte se zápachu efektivně
• Inspirativní citáty o přírodě