Příroda Vysočiny: Ohrožené druhy sov a jejich ochrana

Vysočina se vyznačuje rozmanitou přírodou, která je domovem mnoha druhů ptáků, včetně sov. Nicméně, některé druhy sov se potýkají s úbytkem populace a jsou považovány za ohrožené.

Červené seznamy ohrožených druhů ptáků na Vysočině

Význam a historii červených seznamů ohrožených druhů shrnují Plesník et Chobot (2017). Druhý regionální červený seznam ptáků Vysočiny byl sestaven k roku 2016 a aktualizován v červenci 2017, kdy byl přidán výreček malý (Otus scops), u něhož byl na Vysočině nově zaznamenán hnízdní výskyt. Celkem je vyhodnoceno 319 v Kraji Vysočina volně žijících druhů ptáků. Předchozí první regionální červený seznam ptáků Vysočiny byl sestavena před 10 lety k roku 2006 (Kodet et Kunstmüller 2008), ve kterém bylo vyhodnoceno 193 druhů ptáků.

Sova pálená (Tyto alba) - návrat a ohrožení

V severnější části Vysočiny sova pálená vymizela před více než dvaceti lety. To se letos změnilo, když tento středně velký druh sovy v závěru února zaznamenali lidé v Havlíčkově Brodě. „Volali k nám do stanice, že sova nemůže létat, a tak jsme pro ni vyrazili. Nejednalo se o často diskutovaný Stutox, který slouží na trávení hrabošů na polích.

Na Vysočině se podle ochránců přírody po letech objevila sova pálená, ale uhynula. Následné testy prokázaly, že se otrávila jedem primárně určeným myším, sdělil ČTK ředitel stanice Pavlov na Havlíčkobrodsku Zbyšek Karafiát. "Testy, které prokážou otravu, stojí přes dva tisíce korun. Přitom většinou je musí zaplatit záchranné stanice, které na podobná vyšetření nemají peníze," uvedl Karafiát. Podobné testy by podle něj bylo vhodné zajistit asi ve dvou desítkách případů ročně. Pavlovská stanice jich vloni objednala pět.

Běžně dostupné jedy na myši a potkany, jako je Lanirát, Ratimor nebo Kilrat, podle ochránců přírody obsahují látky, které brání srážlivosti krve. Zvířata po požití jedu žijí ještě několik dní. "Je na čase, abychom se vůči těmto typům jedů tvrdě vymezili a požadovali vývoj nových - v těle hlodavců odbouratelných jedů.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Sova pálená nebo sýček obecný na Vysočině před kolektivizací zemědělství běžně hnízdili. Ještě před kolektivizací zemědělství byly sova pálená podobně jako sýček obecný na Vysočině běžně hnízdícím druhem. Momentálně oba druhy figurují na seznamu silně ohrožených a jejich početnost dlouhodobě klesá, na Vysočině se nevyskytují vůbec. V Česku hnízdí poslední stovky (v případě sýčka desítky) párů.

Ochrana sovy pálené

V rámci projektu Budou žít? na ochranu sovy pálené, která patří na Vysočině mezi nejvzácnější a nejohroženější ptačí druhy, provedli členové Klubu ochrany dravců a sov při sdružení Děti Země kontrolu devadesáti hnízdních budek rozmístěných v zemědělských objektech okresu Pelhřimov. Pelhřimov, ale i v kraji Vysočina.

Namále mají i další sovy žijící v lidských sídlech, a sice sovy pálené. Ty hnízdí na kostelních věžích nebo půdách zemědělských budov. Bohužel pro ně je však většina kostelních věží dnes uzavřena proti vnikání holubů a v zemědělských objektech řádí kuna skalní, která je hlavním predátorem této sovy.

„Když jsme v roce 1996 začínali s projektem na záchranu sovy pálené, předpokládalo se, že zde stále roztroušeně hnízdí, ale skutečnost ukázala, že i ona je na Vysočině velice vzácná. Naše odhady dnes říkají, že hnízdí dva páry v každém okrese kraje,“ uvádí Pavel Koubek.

V letech 1996 až 2000 bylo v zemědělských objektech rozmístěno víc než 200 kusů budek zajištěných proti vnikání kuny skalní. „Část budek už dnes není, protože některé byly ukradeny, zničeny a často došlo ke zbourání celých objektů nebo jejich přestavbě, ale zbylé budky jsou stále pro hnízdění sovy pálené připravené a my se je snažíme každoročně alespoň částečně kontrolovat,“ přibližuje Koubek.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Ochránci přírody se snažili sově pálené pomoci i vypouštěním jedinců z umělého odchovu zoologických zahrad, ale to bylo v roce 2009 ukončeno. Naděje na prokázané hnízdění sovy pálené na Vysočině je podle něho alespoň o něco větší než v případě sýčka.

Sýc rousný a další druhy sov ve Žďárských vrších

Ornitologové právě v těchto dnech sčítají ve Žďárských vrších sovy. Chtějí mít přehled o tom, jaké druhé v chráněné krajinné oblasti žijí a také kolik. Nejčastější je sýc rousný, narazí ale také na puštíka a výra, který létá většinou kolem skal.

„Sýc rousný je vzácná, ohrožená sova, tady se jí ale daří. Pak je tady kulíšek nejmenší a všude běžný puštík obecný. Máme zde skalní dominanty a na nich hnízdí výr velký,“ řekla Českému rozhlasu ornitoložka ze správy CHKO Jana Hejtmánková.

Sovy se chytají v prostoru mezi stromy do sítě široké dvanáct metrů. „Na výšku má asi tři metry. Má takové kapsy, a když pták letí, skončí v té kapse. Sýce rousného ornitologové lákají na jeho hlas. Houká podobně jako vláček, směje se Jana Hejtmánková: „Síť kontrolujeme co půl hodiny, jsme nedaleko.

Sýc rousný žije převážně v horách. Ve Žďárských vrších se mu také daří. Mimo jiné i díky datlu černému. Ve stromech totiž vytváří dutiny, které jsou vhodné pro hnízdění sovy.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Sýček obecný - mizející druh

Zatímco někteří živočichové se do přírody Vysočiny vracejí, jiní se v tichosti vytrácejí. Poslední hnízdění sýčka obecného se podařilo v kraji prokázat v roce 2001 u Pacova v pelhřimovském okrese, od té doby nic. „Sýček někde možná utajeně žije, ale nemáme o něm žádné zprávy,“ vysvětluje Pavel Koubek ze sdružení Zelené srdce.

Sýček žije v blízkosti lidských sídel a nevyhýbá se ani městům. Hnízdí v dutinách stromů, ale častěji ve škvírách a různých otvorech ve zdech domů. Ohrožen je sýček používáním chemických látek v zemědělství, změnami v hospodaření v krajině, ale také autoprovozem. „Z posledního prokázaného hnízdění vylétla čtyři mláďata a po několika dnech bylo jedno nalezeno na silnici mrtvé po srážce s autem,“ říká o jedné z hrozeb vysočinský ochránce přírody.

Zimní pomoc ptactvu na Vysočině

V lednu se Vysočina dočkala sněhu a několika mrazivých dní. Oblíbenou pomocí je přikrmování zimujících ptáků na krmítkách. „Současná zemědělská krajina neposkytuje dostatek potravy, a tak je vhodné jim během mrazivých měsíců pomoci,“ uvádí Petra Hulvová ze Záchranné stanice Pavlov s tím, že u krmítek můžeme pozorovat hejna stehlíků, čížků, zvonků, vrabců, velmi často přilétá až šest druhů sýkor, dále brhlíci, hrdličky, pěnkavy, jikavci, kosi anebo i strakapoud. Ti všichni si rádi pochutnají na nejčastěji nabízených slunečnicových semínkách.

„Žádná monodieta není pro ptáky prospěšná, a tak bychom jim měli nabídnout i jinou potravu, jako například lněná semínka, mák, ořechy, někteří ptáci ocení i ovesné vločky, proso nebo pšenici. Kosům, kvíčalám a brkoslavům můžeme na zahradě nabídnout jablka,“ přibližuje Petra Hulvová. Ptáci mají rádi tukové směsi v podobě lojových koulí. Pokud je zakoupíte v plastových síťkách, mějte ale na paměti, že se síťka může snadno stát pastí. Proto odborníci doporučují koule ze síťky vyndat a zavěsit třeba pomocí drátků.

Zima a především sněhová pokrývka představuje velké obtíže pro dravé ptáky a sovy. Pod silnou vrstvou sněhu si nejsou schopni ulovit žádnou potravu. „Momentálně v záchranné stanici evidujeme už několikátý příjem vyhladovělého dravce. Jde především o káňata a poštolky, ale také sovy, například kalouse ušaté,“ informoval ředitel stanice v Pavlově Zbyšek Karafiát.

Dříve značnou část potravy dravců tvořily uhynulé slabé kusy kopytníků, zatímco dnes díky přikrmování je tohoto typu potravy v krajině nedostatek. To vede k tomu, že dravci se stahují k cestám a silnicím, kde jim hrozí střet s projíždějícími auty. Dravé ptáky lze na vhodných místech, kde se vyskytují, krmit čerstvými zbytky masa, vnitřnostmi apod.

tags: #priroda #vysociny #sovy #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Octavia a problémy s emisemi
• Rozbor odpadu v Příbrami
• Jak správně třídit odpad
• 100 let Valašského muzea
• O recyklaci a odpadech