Stanice Měření Emisí (SME) zahájily ostrý provoz "online" až od 2. ledna roku 2017. Ačkoliv někteří mohli začít dříve, odkládali to. Jsme přece Češi.
Nová emisní metodika je doslova šitá na tělo způsobu kontroly, při které většina vozidel, zejména s dieselovým motorem, při troše tréninku na pár vozidlech vyhoví vždy, kdy obsluha přístroje a diagnostiky bude chtít i když budou vozidla emisně hned z několika ohledů v nepořádku. Benzíny (auta zážehovým motorem) jsou emisně zkoušena o píď seriózněji (vlastně stejně jako o 15 až 20 let dříve), ale i v nové online diagnostice EOBD je metodika stejně děravá jako u dieselů.
Souhra okolností, že metodika má díry a s vozidlem přijede "velký zákazník" (stálí zákazníci, co hrnou do STK vozidla jedno za druhým, auta z okolních servisů, autobazary, individuální dovozci, speditéři s četnými vozidly v jejich bohatém parku, správci autoparků velkých vozidlových flotil apod.) činí z kontroly emisí stínohru pro hlavní účel: Prodej kontrolních známek "velkým zákazníkům" bez splnění účelu kontroly.
Triků, jak "Emise" oblafnout je více. Levný DPF, který se nikdy neucpe, vůbec nefunguje a hlavně, při měření emisí "vyhoví"! Novou emisní metodiku zvládají už podvodníci na jedničku. U problematických dieselů je to opravdu hračka. Stačily jim k tomu tři týdny!
První výčet problémů, které s sebou nové postupy a procedury metodiky "online" přinesly, a se kterými se musely SME doslova prát, bohužel někdy neúspěšně. Situace byla ztížena několika změnami pravidel za hry ze strany Ministerstva dopravy.
Čtěte také: Řešení problémů s otevíráním odpadu
A co nová emisní metodika? Každá mince má dvě strany: Vyhovující vozidla mnohdy nevyhoví a nevyhovující vozidla se dají "děravou" metodikou snadno oblafnout a tak podvody u "zainteresovaných" na obratu a zisku z kontrol jedou nerušeně dál.
Z jejich výčtu potíží vyplývají problémy s emisně nerelevantními závadami, které nejde EOBD diagnostikou jednoduše smazat, ale tím že u nákladních vozidel platí pravidlo, že pokud nesvítí kontrolka MIL, jedná se o závadu odeznělou a obsluha ji nemusí vnímat.
Potíž nastane tehdy, kdy se se stejnou nesmazatelnou závadou objeví vozidlo, které do kategorie N2 a N3 nepatří, přesto motory montované do těchto N1 vozdel do 3,5 tuny vykazují mnohdy nesmazatelné NOx závady (výčet emisně relevantních závad), takže tady nastává problém. Metodika neumožňuje stejnou chybu u stajného motoru ignorovat z jediného důvodu, že vozidlo N1 nesmí mít v paměti závad chybu žádnou a status kontrolky MIL na tomto faktu nic nemění.
Příkladem jsou čtené výskyty těchto závad u vozidel N1 do 3,5 tuny (Chyba příkladně 108C řízení motoru EMS u vozidel MERCEDES-BENZ SPRINTER 3,5-t s nákladní plošinou (906) 318 CDI (906.131, 906.133, 906.135, 906.231, 906.233...). Jak tyto motory tak tato závada jsou identické, ale u Sprintera způsobí nevyhovující protokol, zatímco u nákladních N2 a N3 není s vyhovujícím emisním protokolem žádný problém.
Při měření otáček někdy nelze splnit předepsané pásmo otáček, které jsou předepsány. Důvody k tomu jsou různé (chyby v databázích, otáčky jsou ovlivněny managementem dobíjení nebo teplot kokpitu, přístroje nepřičítaly toleranci navíc - t.j. do 1000 ot/min. lze rozšířit předepsané pásmo tolerance od výrobce vozidla o +-25 ot/min. nahoru i dolů, od 1000 ot/min. výše pak o celých +-150 ot/min. ,tedy také oběma směry). Dalším problémem mohou být odlišné otáčky nastavené v emisních přístrojích a v doprovodném programu DEKRA Emise.
Čtěte také: Co dělat, když se ucpe neodmontovatelný odpad?
U elektronicky řízených motorů nelze momentální hodnotu otáček ani seřídit, ani nijak ovlivnit. Fakt, že při měření emisí hraje jejich přesná hodnota vedlejší roli (důležité je, aby šlo o normální obvykle pravidelný chod motoru v očekávaném rozsahu paušálně obvyklých otáček bez kolísání a výpadků v pálení válců). Bohužel některé SME dokázaly vozidla zákazníků odmítat s tím, že jejich vozidlo nesplňuje předepsané parametry pro měření emisí.
Zde je potřeba najít jednoduché pravidlo, aby k neoprávněnému odmítání z důvodu otáček mimo předepsané/doporučené pásmo výrobcem zbytečně nedocházelo.
Tento krok není automatizován a neprovádí se pomocí přístrojů, takže jej téměř nikdo ani nedělá. Není tedy divu, že nebylo zatím ani jedno vozidlo z "Měření emisí" odmítnuto z důvodu nefunkčního odvětrání klikové skříně. Přesto existují vozidla, která podtlak v klikové skříni nemají a při odmontování zátky nalévacího hrdla oleje je vidět zkondenzované emise a výpary z olejové lázně, jak se tlačí z motoru ven.
Zde v několika málo případech chyběly obsluze přístroje instrukce, že se otáčky motoru mohou při zapnutí významných spotřebičů vozidla paradoxně zvýšit mimo předepsané pásmo . Toto není na závadu, naopak, je to rekce managementu motoru na toto zatížení. Po opětovném vypnutí lze otáčky volnoběhu v předepsaném pásmu jen potvrdit.
Mnozí výrobci předepisují teplotu pro emisní test v minimální hodnotě 80°C. Metodika uvádí, že pokud tato není předepsána, lze zvolit nejméně hodnotu 60 °C. Bylo by dobré s Ministerstvem dopravy dohodnout, že u zážehových motorů by bylo možné povolit paušálně teplotu motoru 60 °C, protože v tuto chvíli dosáhly provozní teploty jak lambdasonda, tak i katalyzátor, takže emise zpravidla vyjdou v pořádku i za této teploty motoru.
Čtěte také: Záchranná služba: Nejen pro život ohrožující stavy
U vznětových motorů je jediným úskalím volby 60 °C namísto 80 °C předepsané výrobcem při eventuálním posouzení v případě poškození motoru při volné akceleraci do maximálních otáček. Právní zástupci majitelů vozidel pak postaví vinu evt. poškození na tezi, že nebyla dodržena výrobcem předepsaná teplota motoru. Takže na to pozor.
Metodika akceptuje celkem 3 možné zdroje teploty. EOBD rozhraní, teplotní sondu namísto olejové měrky a ruční zadání teploty s tím, že u vozidel s EOBD je prioritní volba z EOBD, chybí-li, může se použít olejová měrka. Metodika nehovoří o možnosti ručního zadání teploty, ale schválené přístrojů tuto volbu přesto mají, protože u některých EOBD vozidel otvor pro olejovou měrku zcela chybí (elektronický snímač hladiny oleje). U některých vozidel vysílá diagnostické rozhraní EOBD nesmyslnou teplotu (např. 192 °C). Doporučují se tedy dvě další možné shora popsané alternativy.
Při snímání otáček dochází k ojedinělým problémům v EOBD. Zde jsou komunikační protokoly převážně v pořádku i když někdy diagnostika EOBD vysílá hodnotu volnoběhu např. 200 ot/min. což je ke skutečnému volnoběhu nerelevantní. Ve třech zjištěných případech se jednalo o vozidla EOBD nekonformní z období přechodných let výroby a řešili jsme to volbou "řízený bez EOBD".
U snímání otáček motoru z jiných zdrojů (Pick Up kleště, svorka č. 1, TN signál, zvlnění napětí alternátoru, otřesové/zvukové snímání otáček apod.) dochází k výpadkům signálu zejména elektromagnetickým rušením, rušením signálu dobíjení nebo nadměrnými hluky pocházejícími zejména z nadměrného opotřebení motoru a vůlemi mechanických částí motoru a převodovky.
POZNÁMKA: Při měření akceleračních časů může docházet k velkým rozdílům těchto výsledných časů na protokolu, což je způsobeno rozdílnou komunikační rychlostí jednotlivých protokolů na rozhraní EOBD. V porovnání přímého snímání je EOBD vesměs pomalejší. Výjimečně může u EOBD docházet k indikaci času akcelerace nerelevantně krátkého (rušení v komunikaci během akcelerace)
U vozidel vybavených EOBD je komunikace s ním povinností bez výjimky. Kromě ojedinělých problémů s navazováním komunikace u vozidel ŠKODA Fabia I (HTP) z roku výroby 2006 (problém se zarušeným signálem startovacího bitu, ze kterého některé přístroje počítají rychlost komunikace) nelze říci, že by u osobních vozidel docházelo k paušální nemožnosti navázat komunikaci.
Zde jsou známy případy u vozidel zn. Renault/Dacia, kdy výrobce nedodržel normované parametry a chování EOBD rozhraní. Dalšími registrovanými hříšníky je Suzuki Ingis a Lada Niva, kterých výrobce též nedodržuje normované parametry a výstupy diagnostického protokolu.
Argumenty, že některá diagnostika tyhle vozidla vyčítá bez problémů, zatímco jiná může mít problém je sice relevantní, ale v těchto případech jsou možná řešení vybočením z normovaných parametrů ze strany výrobce diagnostiky, kteří tak chtějí nestandardně řešit prohřešky výrobce vozidla. V ostatních případech je otázkou, zda se mají informace vyčítat skutečně krok po kroku (největší problémy s EOBD), nebo zda by se mohly vyčíst informace najednou hromadným příkazem v jeden okamžik (kromě cyklických načítání teploty a otáček motoru.
Pakliže jsou v Readiness Code načteny neprovedené testy, nařizuje metodika tzv. doplňkové testy. U dieselů je to nesmyslná povinnost šlapat na plyn čtyřikrát, namísto jednou nebo dvakrát, u zážehových motorů je vyžadován test zpětnovazebního napětí/proudu lambdasondy, resp. procentuální vypočtené hodnoty bezrozměrného čísla Lambda.
Důvodem k nevyhovujícímu výsledku testu lambdasond jsou převážně A) nízký počet reakcí zpětnovazebního napětí, B) nízká dosažená amplituda výstupní veličiny. Protože výrobci vozidel zde žádné hodnoty nepředepisují, nařizuje metodiky MDČR minimální amplitudu 0,15 Volt a jejich minimální frekvenci 0,3 Hz.
Metodika však bohužel natvrdo a bez alternativy předepisuje test lambdasond v základním volnoběhu, a nelze ho provést ve vyšších otáčkách (..nedostatek metodiky?).
Zde existují dohady, zda je nutné dodržovat hodnoty uvedené v databázích pro jednotlivé modely značek a jejich typy motorů. Zde totiž dochází často k rozporu mezi vozidlem stojícím na zkušebním pracovišti a mezi daty z databáze emisních hodnot.
U takových vozidel je třeba pásmo táček v emisním přístroji ručně přenastavit, aby byl test kouřivosti možný. Stejně tato změna pásma přeběhových otáček z ca 5000 na ca 2500 ot/min. na hodnotu měřené kouřivosti nemá žádný vliv. Pokud motor kouří, pak jeho jsou stejně hodnoty kouřivosti v testu "volnou akcelerací" nejvyšší mezi 900 a 1.700 ot/min., kdy kouřivost kulminuje.
Všechna zaváděná technická opatření se dají nějak obejít je zbytečné je zdokonalovat a kontrolu dále zesložiťovat. Kdo podvést chce, ten podvádět dříve nebo později bude. O něco se počet podvodů v kontrolách sníží zavedením elektronického sběru dat (např. CIS). Ale nejúčinnějším a přitom jednoduchým řešením by bylo utnout byznys s kladnými protokoly systémově. Prostě z kontrol vozidel nesmí být pro provozovatele výnosný byznys z kladných protokolů.
Pokud stát zorganizuje technické kontroly, při kterých nepůjde o nosný byznys a výnosné podvádění z vyhovujících aut, budou kontroly konečně kontrolami. O to však jedna z nejmocnějších lobby ve státě Českém vůbec nemá. To se dalo čekat, že to tak dopadne.
Aby zmizela šidítka, musí se změnit metodika i celý systém, jinak jsme na úrovni Ukrajiny a Nepálu. Vedle velkokapacitních STK musí co nejdříve vyrůst tisíce malých kontrol u autoservisů, které budou nabízet i opravy všech systémů, nejen těch emisních.
Emisní stanice totiž musí ze zákona zákazníkovi nabízet seřízení, opravu vadného systému nebo nastavení emisních testů v Readiness Code do nul. To však emisní stanice u „linkových STK“, podle našich informaci, nedělají. Prostě na to není čas!
Slovenský systém STK, ve kterém se české Ministerstvo dopravy shlédlo, funguje pod non stop střežícími kamerami jen na oko. „Není systém, ktorý by Slovák neoblafol!“ - slova zasvěceného slovenského servisu. To platí až na výjimky i v Česku a navíc, v Česku se chystá jen focení, nikoliv kamerový systém. Jestli regulace počtu STK (všechny musí mít u sebe brzy i emisní stanice) nepadne, bude se podvádět i u nás. To je hlavní byznys, protože to tak nastavuje zákon, který si píší sami majitelé státem chráněných STK. Ministerstvo ve střetu zájmů problém nevidí.
| Kód | Popis závady | Typické značky | Možné řešení |
|---|---|---|---|
| P0171 | Chudá směs | BMW, VW, Toyota | Kontrola sání, MAF, vstřiků |
| P0300 | Náhodné vynechání zážehu | Všechny | Kontrola zapalování, paliva, komprese |
| P0420 | Nízká účinnost katalyzátoru | Toyota, Honda, VW | Lambda sondy, katalyzátor |
| P0401 | Nedostatečný průtok EGR | VW, Peugeot, Ford | Vyčištění/výměna EGR |
| P0700 | Obecná závada převodovky | Opel, Chrysler, Hyundai | Diagnostika TCM, kapalina |
tags: #eobd #octavia #emise #problémy