Příroda Středozemě J.R.R. Tolkiena

Dříve nepublikovaná sbírka spisů J.R.R. Tolkiena zkoumá svět Středozemě v esejích zabývajících se geografií a přírodními zákony Středozemě. Nová kolekce schválená Tolkienovými potomky se bude jmenovat The Nature of Middle-earth a vydána bude v létě 2021.

Vydavatelství HarperCollins přislíbilo, že se čtenáři opět přenesou do světa Silmarillionu, Nedokončených příběhů a Pána prstenů. Zástupce ředitele nakladatelství HarperCollins Chris Smith se k nové sbírce vyjádřil takto: „Pro Tolkiena byla Středozem součástí celého světa, který měl být detailně prokoumán a spisy v The Nature of Middle-earth odhalují dobrodružství, které podnikl, když se snažil lépe pochopit svůj unikátní výtvor.“

Nová kolekce je dle Smithe opravdovým pokladem, který čtenářům nabízí možnost nahlédnout přes rameno spisovatele J.R.R. Témata The Nature of Middle-earth zahrnují elfskou nesmrtelnost a reinkarnaci, geografii a zvířata země Númenoru, přírodu Gondoru, božské bytostí Valar i to, kterým rasám rostou ve Středozemi vousy. Editorem sbírky je tolkienský odborník a vedoucí elfského lingvistického společenství Carl F. Hostetter, jenž je počítačovým inženýrem v NASA od roku 1985.

J. R. R. Tolkien se stal nejznámějším a nejúspěšnějším až po své smrti. Za svůj život stihl vydat pouze pět knih ze světa Ardy a Středozemě. První z nich byl Hobit, který byl oproti ostatním knihám určený spíše dětem. Později toho Tolkien litoval a knihu trochu upravil, aby více zapadala do kontinuity Pána prstenů.

Sám Tolkien termín trilogie nepreferoval, protože Pána prstenů napsal jako jednu knihu. Nakladatelé se však rozhodli příběh rozdělit na tři díly, ať už kvůli jeho délce, nebo kvůli zvýšení prodeje.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Kromě mnoha knih (nepsal jen příběhy ze Středozemě) sepsal Tolkien i další publikace, anekdotické dopisy a mnoho svých myšlenek, které umožňují jeho fanouškům a badatelům vidět jeho příběhy ve zcela jiném světle. Tolkien se ve svých příbězích zabýval filozofickými, teologickými, kulturními, sociálními nebo historickými tématy.

Po spisovatelově smrti v roce 1973 se jeho syn Christopher pustil do sběru všeho, co jeho otec napsal a co se nepodařilo vydat. V průběhu následujících desetiletí se k němu přidali jeho blízcí spolupracovníci, nakladatelé a spisovatelé. Silmarillion poprvé spatřil světlo světa v roce 1977. Nejedná se o klasicky strukturovanou knihu příběhů, ale o sbírku mýtů a legend.

Díky této knize se fanoušci dozvědí, jak Tolkien vnímal zrod tohoto světa a co se dělo před Druhým a Třetím věkem. Jedná se o nejdůležitější knihu o historii Středozemě.

Další knihou, která výrazně rozšířila mytologii tohoto světa, byly Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě, které Christopher Tolkien vydal v roce 1980. Obsahovala nedokončené příběhy, eseje a poznámky o událostech prvních tří věků Středozemě. Kromě toho jsou v knize také důležité příběhy o výpravě k Ereboru (děj Hobita a toho, co mu předcházelo) a také Hon na Gluma.

V něm Sauron hledá Prsten moci poté, co ho Glum/Smeagol ztratil. Zároveň Gandalf a Aragorn pátrají po Glumovi, aby získali více informací o Prstenu.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

V roce 1981 vyšly The Letters of J.R.R. Tolkien, kniha, jež obsahovala právě Tolkienovy dopisy a odhalila jeho tvůrčí a spisovatelský proces. Sestavili ji Tolkienův životopisec Humphrey Carpenter a Christopher Tolkien. Obsahuje informace z Tolkienových spisů a korespondencí, které po sobě zanechal od října 1914 až do svého posledního dopisu, který napsal 29. srpna 1973, čtyři dny před svou smrtí. Tolkienův poslední dopis (číslo 354) neměl nic společného s jeho díly.

V roce 2007 vyšel samostatný příběh Húrinovy děti o tragickém příběhu Túrina Turambara z Prvního věku. V roce 2017 vyšla kniha Beren a Lúthien o dalších významných postavách Prvního věku a v roce 2018 kniha Pád Gondolinu. Ta vypráví o tom, jak Morgothova vojska zničila bájné elfské město Gondolin.

V roce 2021 vyšlo dílo s názvem Příroda Středozemě (The Nature of Middle-earth), jehož autor se zabývá časem a geografií ve Středozemi či elfskou nesmrtelností. Zatím poslední oficiální knihou je Pád Númenoru z roku 2022. Její autor Brian Sibley při jejím psaní použil Tolkienovy poznámky a dopisy.

Tolkien pracoval na mytologii tohoto světa a jeho příbězích celá desetiletí. Původní hrdina Pána prstenů se jmenoval Bingo Pytlík. Byl to Bilbův syn, což autor později změnil na Froda, udělal z něj Bilbova synovce a z Binga Bilbova bratrance.

Aragorn byl původně hobit jménem Klusák a nosil dřevěné boty. Teprve později se stal Isildurovým dědicem a potomkem Númenoru. Sama Arwen měla mít také více prostoru a být aktivnější v bitvách, ale nakonec se tak nestalo. Změnil to až režisér filmů Peter Jackson, který ji nechal mnohem více zaměstnat.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

V příběhu, jak ho známe, se Éowyn provdala za Faramira, s nímž měla syna. V původních textech však autor Faramira zabil během hrdinského sebeobětování a teprve poté změnil názor.

Také konec měl být jiný. Froda měl ihned po vstupu do Mordoru zajmout Sauron a Sam ho měl zachránit. Naštěstí tvůrce zvolil realističtější příběh jeho záchrany z rukou skřetů. Tolkien si také pohrával s myšlenkou, zda Froda a Sama nezabít.

Jiný konec čekal Gluma, který měl události z knih přežít, přičemž Frodo mu měl odpustit. Ve srovnání s knihami jsou bitvy ve filmech velkolepější, což je přirozené, protože se jedná o audiovizuální médium. Přesto Tolkien původně zamýšlel výrazně menší bitvy.

Pokračování se mělo jmenovat Nový stín a mělo se zaměřit na vzestup zla mezi lidmi. Příběh by se odehrával v království Gondor ve Čtvrtém věku. Tématem děje měl být nekonečný boj mezi dobrem a zlem, ale spisovatel se rozhodl, že Středozem už jeden definitivní konec zažila, a od plánů upustil.

Tolkien v dopisech zajímavým způsobem rozšířil mytologii, když například v dopise 131 popsal mistrovský Prsten moci, který ukoval Sauron. Nejenže do něj vložil svou sílu a moc, ale stal se také jakýmsi prodloužením jeho samého. Jednal tak, aby naplnil Sauronovy plány a cíle. Jeho zničení by Saurona nejen zabilo, ale navždy by mu zabránilo v návratu.

V listu 156 vysvětluje, že Gandalfovo oživení po souboji s Balrogem nebylo jen o obnovení jeho těla. Bohové světa, Valar, poslali jeho podstatu zpět do Středozemě s větší mocí a autoritou, aby mohl vést boj proti Sauronovi.

V dopise 183 autor hovoří o tom, že Sauron nebyl od počátku zlý. Byl to moudrý a mocný pomocník Valar jménem Aulë, který později stvořil trpaslíky. V dopise 131 autor vysvětluje, že elfové vstupují do manželského svazku pouze jednou za život (pokud partner nezemře). Elfové mají silný vztah k duchovnu, ale také k fyzickému svazku.

V dopise 246 označuje Sama za skutečného hrdinu příběhu Pána prstenů. V dopise 246 mluví o tom, jak Frodo naprosto selhal, když si chtěl prsten přivlastnit a rozhodl se ho nezničit. Odmítá však tvrzení, že Frodova mise jako taková selhala. Právě díky Frodovi byl prsten nakonec zničen, protože ušetřil Glumův život, než mu prsten sebral a spadl s ním do lávy.

Na listech 246 a 192 naznačuje, že Glumovo klopýtnutí nebylo náhodné. Mělo to být dílo boha celého světa Eru Illúvatara, který Gluma donutil zakopnout a společně zničili Prsten moci.

Je dobře známo, že Tolkien měl přesnou představu o fyzické podobě svého fantazijního světa a sám nakreslil v řadě variant několik jeho map. Atlas Středozemě je samozřejmě využívá, ale vychází hlavně z Tolkienových líčení a popisů v textech.

V mnoha dílčích mapách, schématech a nákresech zachycuje putování hrdinů, tažení armád, bitvy i schémata různých dějišť i staveb; nabízí i řadu map tematických věnovaných podnebí, národům či jazykům. Čtenářům Hobita, Pán prstenů a dalších Tolkienových děl umožňuje si autorův svět plastičtěji představit.

Atlas Středozemě poprvé vyšel v roce 1981, později ho autorka upravovala a doplňovala v souvislosti s vydáváním neznámých Tolkienových textů.

Slavná filmová trilogie Petera Jacksona Pán prstenů slaví v těchto letech dvacítku. Na podzim bychom se navíc měli dočkat nového seriálu ze světa Středozemě Prsteny moci.

Podaří se tvůrcům znovu oživit fascinující svět zakladatele epické fantasy? „Myslím si, že Tolkien v něčem překonaný je, ale v něčem je nepřekonatelný. Na nový seriál Prsteny moci se Boris moc netěší.

„Děj se odehrává před Pánem prstenů a tvůrci nemají moc podkladů od samotného Tolkiena, takže budou muset vařit z vody. Navíc to vypadá, že chtějí napodobit Hru o trůny, která původně vznikla právě jako anti-Tolkien,“ popisuje.

„Navíc se mluví o tom, že Galadriel je tam mladá, a přitom jí má být mezi 8000 a 27 000 lety, což teda není úplně mladice,“ dodává.Řeč přišla i na to, co byl vlastně Tolkien zač, a jak to ovlivnilo jeho psaní.

„Byl asi, řekněme, konzervativní člověk, takže mu vadilo narušení venkovské krajiny a třeba první automobily. Ozývá se tam právě vědomí, že krásná anglická příroda v jeho době nenávratně zaniká, ale také zkušenosti ze zákopů první světové války,“ myslí si Boris.

Pán prstenů má i řadu kritiků mezi uznávanými autory. „Michael Moorcock o Tolkienovi třeba napsal, že je klerofašista,“ zmiňuje. „Ale to je tím, že Moorcock je starý známý anarchista a hipík, takže má úplně jiné vidění světa.

Vydání The Nature of Middle-earth se kvapem blíží a nedočkavost roste. Na jaře jsem oslovil Carla Hostettera o rozhovor, ten - byv zaneprázdněn nejen editací textů (ale i prací pro NASA) - se k odpovědím dostal nedávno.

Jelikož se na něj vyrojilo novinářů a fanoušků více než dost, svolil nakonec s tím, že některé duplicitní otázky/odpovědi jiného média poskytne i mi s tím, že dotazy navíc poskytne jen pro tento web.

„Když mi bylo 13 let, dostal jsem od kamaráda paperbackové vydání Hobita a Pána prstenů při příležitosti stěhování se z York Pennsylvanie do Richmondu ve Virginii, to se psal rok 1978. Do té doby jsem o J. R. R. Tolkienovi neslyšel, ale kamarád věděl, že jsem zapálen do severské mytologie a do série Probuzení tmy od Susan Cooperové, a tak správně odhadl, že si Tolkiena budu užívat.

A tak jsem dokola a dokola četl hlavně Pána prstenů, vždy jsem nalezl něco nového a do toho mě fascinovala elfština. „Studiem Tolkiena jsem byl fascinován vlastně hned od počátku, kdy jsem uviděl titulní stránku Pána prstenů a chtěl vědět (jak jsem později zjistil), co značí cirth nahoře a tengwar dole.

Jelikož to bylo dávno před internetem, bádal jsem na jazycích na vlastní pěst, než jsem na počátku 80. let neoslovil Tolkien Society. Ti mě odkázali na jejich lingvistický plátek Quettar, z něhož jsem se dostal k An Introduction to Elvish od Jima Allana.

K tomu se časem přidala úspěšná série History of Middle-earth, tu jsem hltal plnými doušky, zvláště jak se jazyk v rámci desetiletí měnil. Nejlepší pak byla 5. kniha The Lost Road a v ní část The Etymologies. K tomu jsem absolvoval řadu kurzů o angličtině a lingvistice se zaměřením na historickou lingvistiku, starou angličtinu, střední angličtinu, a to vše jen proto, že jsem studoval život a dílo Tolkiena.

Když jsem absolvoval univerzitu, tak roku 1988 Jorge Quiñonez začal vydávat zpravodaj Vinyar Tengwar nově vzniklé Elvish Linguistic Fellowship, společné s Mythopoetic Society ve Spojených státech. Ihned jsem se přihlásil, a jelikož jsem si tou dobou pořídil Mac a laserovou tiskárnu, nabídl jsem Jorgemu pomoc s tiskem dvouměsíčníku.

Po několika málo číslech jsem se stal editorem, to mi pomohlo se seznámit se s mnoha lingvistickými učenci a společnostmi Tolkiena, například s Christopherem Gilsonem, Ardenem Smithem, Billem Weldenem a Patrickem Wynnem.

Setkal jste se vůbec s Christopherem? „Samozřejmě! Bylo to jedinkrát a to v roce 1992, ale už si nepamatuji, co jsme si jako první řekli. Bylo to na Tolkien Centenary Conference v Oxfordu, kde Christopher doporučil mi a mým kolegům, abychom spravovali a vydávali lingvistická díla jeho otce.

Byl to velice přemýšlivý a velkorysý pán, zároveň dokázal zaujmout a byl příjemný. Zároveň byl velice důvtipný, dosti sympatický a dokázal mě podpořit, když jsem měl těžké časy.

„Pokaždé, když jsem obdržel cokoliv od Christophera, byl jsem více než nadšen! „Na tom, co jednou bude The Nature of Middle-earth, jsem začal pracovat vlastně už před pětadvaceti lety, když jsem prvně dostal celý balík fotokopií něčeho, čemu Christopher Tolkien říkal „pozdní filologické eseje“.

Z tohoto setu jsem vydal hned tři texty ve Vinyar Tengwar a tyto zároveň budou i v Nature: „Ósanwekenta“, „Notes on Órë“ a „The Rivers and Beacon-hills of Gondor“. Poté mě Christopher poprosil s francouzskými texty o elfí reinkarnaci, které publikoval La Feuille de la Compagnie vol. 3 z roku 2014 a které se zřejmě objeví i v Nature.

Kdo tyto texty v daných plátcích četl, tak jistě ví, že jsou plně lingvistické a zabývají se hlavně přírodou a/nebo filozofickými a metafyzickými tématy. Jelikož Christopher věděl, jak moc mě tato témata zajímají, zaslal mi i další štos fotokopií otcových pozdějších spisů podobného tématu, abych případně zvážil, zda a jak by mohlo být téma publikováno.

Tak jsem shromáždil téměř vše publikovaného a i nepublikovaného z archívů Tolkiena a začínal jsem tušit, jak vše hezky propojit do koherentní podoby.

„Nemohu jistě říci, ale domnívám se, že ze Středozemě toho už moc nezbylo, co by nebylo publikováno. Existuje celá řada nepublikovaných děl z akademické půdy, tak jako spousta verzí již vydaných děl - jedním z nich je The Homecoming of Beorhtnoth, který je uložen v archívu Bodleian v Oxfordu.

tags: #priroda #Středozemě

Oblíbené příspěvky:

• Informace o odpadu pro občany Litomyšle
• Typy černých košů
• Veronika Tomoszková a její studie ovzduší
• Ohrožení Pupilla pratensis
• Tipy pro duševní zdraví s kresleným mužem