Když teploty klesají k nule a příroda se zahalí do bílé přikrývky, pro mnoho divokých zvířat nastává čas zimního spánku. Zima je obdobím, kdy příroda utichá a mnoho zvířat se uchyluje ke svým vlastním strategiím přežití. Některá hledají potravu i v nehostinných podmínkách, jiná se stahují do úkrytů, aby přečkala chladné měsíce v klidu a bezpečí.
Hibernace je nezbytnou strategií přežití v nepříznivých chladných podmínkách. Zimní spánek je jedinečným důkazem adaptace zvířat na nepříznivé podmínky. Hibernace umožňuje zvířatům přežít zimní období, kdy je potravy málo a teploty jsou příliš nízké. Bez této schopnosti by mnohé druhy nepřežily.
Mnoho zvířat žijících v našich lesích používá fascinující strategii - zimní spánek. Zimní spánek, odborně nazývaný hibernace, je stav, kdy zvířecí organismy přecházejí do fyziologického klidu, aby překonaly chladné období s nedostatkem potravy. Hibernace je stav, kdy zvířata vstupují do hlubokého odpočinku, aby přečkala období nedostatku potravy a nízkých teplot.
Během tohoto procesu dochází ke zpomalení metabolismu, snížení tělesné teploty, srdečního tepu i dechové frekvence. Takto mohou zvířata šetřit energií a přežít dlouhé týdny až měsíce bez příjmu potravy. Během hibernace klesá dechová a tepová frekvence na minimum.
Příprava na zimní spánek začíná už na podzim, kdy si zvířata vytvářejí tukové zásoby jako zdroj energie. Tuk slouží nejen k čerpání energie, ale i k udržení těla v minimálním tepelném komfortu. Hibernace může probíhat v několika cyklech, kdy se zvířata příležitostně probouzí, aby se vyprázdnila nebo napila.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Často je hibernace označovaná jako „spánek“, což není přesná formulace. Hibernace není obyčejný spánek. Spící zvířata jsou v hlubokém stavu nečinnosti. Zvířata se během hibernace probouzí jen výjimečně.
V České republice se můžeme setkat s mnoha zvířaty, která v zimě spí. Jde např. o ježky, netopýry, plchy, medvědy a různé druhy obojživelníků nebo plazů. Také většina druhů hmyzu tráví zimu ve stavu strnulosti.
Ježci jsou jedním z nejznámějších hibernujících druhů. Jeden z nejznámějších hibernujících druhů. Ježek si na podzim hledá chráněné místo, jako je hromada listí, kompost nebo dutina stromu. Na podzim si hledají chráněná místa, kde zimu přečkají ve stavu hluboké hibernace. Zimu přečkává ve stavu hibernace, kdy jeho tělesná teplota klesne na 5°C a zpomalí se životní funkce. Během spánku jeho tělo ochladne až na pouhých 5 °C. Pokud se během zimy oteplí, ježek se může na krátkou dobu probudit a pohybovat.
Netopýři se během zimy ukrývají ve skalách, jeskyních nebo budovách, kde jejich srdeční tep klesá na pouhých několik úderů za minutu. Netopýři vyhledávají na zimu jeskyně, sklepy nebo staré šachty, kde je stabilní teplota a vysoká vlhkost. Zimní spánek trvá obvykle od listopadu do března. Opravdovým přeborníkem na zimní spánek je netopýr. Netopýři svou tělesnou teplotu snižují až na neuvěřitelné 2 °C. Díky tomu může jejich srdce bít pomaleji a zpomalí se i dech. Při nejhlubším zimním spánku se může počet tepů srdce netopýra snížit až na 4 tepy za minutu, a tak netopýrovi stačí nadechnout se každou minutu pouze 5x.
Plch si na zimu připravuje hlubokou noru nebo hnízdo ve stromech. Jeho tělo může během hibernace ztratit až polovinu hmotnosti, a proto je zásadní, aby měl dostatečné tukové zásoby. Plch velký si vybuduje útulný pelíšek hluboko v zemi, kde přečká zimu bez jediného probuzení.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Ačkoli medvěd hnědý v našich lesích nežije, v sousedních zemích, jako je Slovensko, se vyskytuje. Medvěd nepodléhá pravé hibernaci, ale spí ve stavu tzv. zimní letargie. Během této doby zůstanou medvědi v doupětech a jejich těla se zahřívají na vyšší teplotu než u pravých hibernantů. Zimní spánek u medvědů je trochu jiný než u netopýrů a ježků. Tělesná teplota medvědů se sníží pouze o několik stupňů a také dechová frekvence se příliš nezmění. Hibernace medvědů je spíše podobná hlubokému spánku, během kterého jsou medvědi stále schopni reagovat na své okolí a mohou se snadno probudit.
S příchodem zimy se ropuchy uchylují na dno rybníků nebo jiných stojatých vod. Zde se zahrabou do bahna, které poskytuje ochranu před mrazem. Po celou zimu hibernuje ve ztuhlém stavu a je zahrabaná v zemi. Ropuchy během zimy nevykazují žádnou aktivitu - jejich tělesné funkce se zpomalují na naprosté minimum. Metabolismus klesá na nejnižší možnou úroveň, což umožňuje přežití i bez příjmu potravy. Jednou z nejzajímavějších schopností ropuch je umění dýchat přes kůži do krevního oběhu. Jakmile se voda na jaře začne oteplovat a první sluneční paprsky prorazí ledovou pokrývku, ropuchy se postupně probouzejí a opouštějí bahno.
Některá zvířata (např. medvědi) se probouzí jen výjimečně. Někteří jedinci hibernaci nepřežijí: Pokud zvíře nemá dostatečné tukové zásoby, hibernaci nepřežije.
Nerušme jejich klid - Pokud objevíte hibernující zvíře, ponechte ho v klidu. Hibernace je úžasným příkladem toho, jak se příroda přizpůsobila nehostinným podmínkám. A na nás zůstává, abychom těmto odvážným zvířatům na cestě hibernací pomohli.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
tags: #priroda #zimni #spanek #zvirata