Přírodě Blízké Lesnictví: Informace a Význam

Dřevo je základní plně obnovitelná surovina v lidském životě. Provází nás tak říkajíc od kolébky až po rakev. Navíc v sobě fixuje uhlík a přispívá ke snižování jeho množství v atmosféře. Těžba nemocných i zdravých stromů je tedy naprosto oprávněná a jediná možnost, jak dřevo získat. Lesnictví - lesník je profese, jejíž hlavním posláním je dřevo vypěstovat.

Ve středoevropském lesnictví jsme si historicky zvykli na pěstování velmi intenzivním způsobem jako na „zahrádce“ s vynaložením velké energie a nákladů. Po vytěžení lesa totiž musíme vzniklou paseku nejdříve uklidit od větví, poté do vyčištěné plochy vysázíme nové stromky, o které se dále staráme, ochraňujeme je před zvěří či trávou - např. i chemickými prostředky, atd. Kýženého cíle, tedy dospělých kvalitních zdravých stromů se však paradoxně nemusíme dočkat, jak nám historicky ukazují četné kalamity - větrné, hmyzí, atd., v poslední době sucho a přemnožení kůrovcovitých.

Jde to i jinak? Nelze lidskou energii a investované peníze do klasického pěstování lesů zčásti nahradit energií přírody?

Pro lesní ekosystémy jsou významným procesem disturbance - narušení stromového patra na malých až velkých plochách. Nejedná se pouze o velkoplošné disturbance, které jsou typické pro boreální lesní ekosystémy, případně o horské lesy temperátní zóny.

Lesy v nižších až středních nadmořských výškách střední Evropy se po několik tisíciletí vyvíjely pod vlivem lidské činnosti. Postupně tak vzniklo lesní hospodářství, které bylo charakteristické relativně řídkými a světlými porosty, častým odstraňováním "jemné" biomasy a spontánní obnovou. Těžba dřeva probíhala výběrně. Na takové hospodaření se adaptovala celá řada druhů.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Současné lesní hospodářství však tyto postupy zcela opustilo. Proto je vzhledem k potřebě zachování vysoké úrovně biodiversity znovu zavést na malé části plochy lesů (v chráněných oblastech) některá pěstební opatření, která budou v souladu se zmíněným klasickým hospodářstvím (nestandardní hospodářské postupy). Taková opatření mají většinou za cíl prosvětlit stromou etáž (v lesnické terminologii snížit zakmenění).

Tím totiž v ploše lesa vznikají stanoviště, která mají charakter ekotonu - přechodu mezi lesem a bezlesím. Jak je známo, právě takové ekotony jsou vysoce významné z hlediska zvýšení biodiversity. Typickým příkladem jsou ptáci, kteří zde nacházejí příhodná hnízdiště i zdroje potravy. Proto i na lesní okraje se soustředily různé studie. O mnoha druzích je známo, že velmi citlivě reagují na zastínění a zápoj - jako modelový druh můžeme uvést Primula veris.

Odlišná situace je v lesích vyšších až středních nadmořských výšek, které se historicky vyvíjely spontánně, bez vlivu člověka. Tam lze za specifická opatření považovat především ponechání lesa samovolnému vývoji.

Dosud se v lesích chráněných území navrhují převážně takzvaně přírodě blízké způsoby hospodaření, tedy tvorba bohatě strukturovaných lesů a lesů výběrných. Hospodaření v lesích chráněných území, tedy i v územích Natura 2000, musí mít specifický charakter. Specifické postupy hospodaření bývají obsaženy i jako návrhy v plánech péče.

Dosud však schází ucelený popis těchto postupů a jejich (pokud možno) všestranné vyhodnocení. Například publikace Míchal, Petříček et al. (1999) uvádí pro lesy pouze velmi málo nestandardních opatření, která by vedla ke zvýšení biodiversity - příkladem mohou být pařeziny.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Pro hodnocení biodiversity bývají v současnosti vybírány specifické skupiny druhů, které reagují nastav ekosystému více či méně známým způsobem a jsou pro fungování zkoumaných ekosystémů významné z hlediska funkce. Takové druhy (skupiny druhů) bývají označovány jako indikátory nebo jako "umbrella species".

V tomto světle byly v rámci tohoto projektu navrženy pro sledování cévnaté rostliny (vegetace), půdní pancířníci (Oribatida; jako druhy s nízkou pohyblivostí a vysokou indikační schopností; přehled jejich významu pro dva ochranářsky významné regiony - Šumavu a Krkonoše byl zpracován například v práci Starý 2008), epigeičtí brouci a makromycety. Takové skupiny indikátorů bývají užívány v lesních ekosystémech i pro hodnocení vlivu managementu.

Projekt se bude doplňovat stávající systém znalostí týkajících se hospodaření v lesích chráněných území, tedy i v územích Natura 2000. Přestože o vztahu mezi biodiversitou a managementem lesů je toho známo již mnoho, potřebné je navrhnout a vyhodnotit užití "nestandardních pěstebních opatření".

Hlavním cílem projektu je vytvořit katalog nestandardních opatření v lesích, který bude obsahovat popis jednotlivých opatření, možnosti jejich aplikace (rozhodnutí o uplatnění na základě vybraných podmínek), metodiku provádění, vyhodnocení vlivu na biodiversitu, vhodnost aplikace v rámci druhové ochrany, ochrany vybraných ekosystémů a ochrany přírodních procesů a vyhodnocení vlivu na produkční schopnost lesního porostu. Příklad území s vhodným uplatněním, případně území, kde se již uplatňuje.

Ponechání samovolnému vývoji. Převod porostu na výběrný les. Pastva v lesích (včetně jejího vztahu k současné absenci velkých herbivorů a naopak vysokým stavům spárkaté zvěře. Práce s "přestárlými stromy" a odumřelým dřevem, které souvisí s diferenciací věkové struktury porostů Bylo dokázáno, že taková diferenciace je významná i pro hmyz.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Pro sjednocení terminologie se jeví jako praktické zachovat třístupňovou škálu porostních typů, která umožňuje rozlišení zásadních vlivů v minulosti, které měnily či mohly měnit fungování dynamiky vývoje sledovaného společenstva. Obsahově se postupně sbližují pojetí Málka, Míchala a Podrázského a kol. Pro trvalé uplatnění považujeme za důležité sladit obsah i názvy pojmů s termíny a jejich obsahem, používaným v evropsky srovnatelné oblasti.

Obsahově jsou naše termíny dosti blízké zahraničním, rozdíl vzniká pouze u označení termínu „přirozený les“. Ten není možno při srovnání s anglickou i německou literaturou rozlišovat od pojmu „přírodní les“, protože to, co se u nás překládá např. jako potenciální přirozená vegetace nebo stupeň přirozenosti je v angličtině i němčině odvozeno od výrazů „nature - natural“ či „die Natur - natürlich“, čili od termínu „příroda - přírodní“, resp. v němčině „příroda - přirozený“.

Jako nejvhodnější navrhujeme označení původní-přírodní-přírodě blízký les.

1. Les původní, nebo-li prales - ve volnějším (a dnes častěji užívaném) pojetí člověkem víceméně neovlivněný les, kde dřevinná skladba i prostorová struktura odpovídají stanovištním poměrům, tzn. potenciální přirozené vegetaci. Za původní les lze označit i porosty, které byly v minulosti ovlivněny člověkem, ovšem zásah neměl vliv na vybočení z přirozené vývojové trajektorie a stopy takového zásahu již dávno nejsou patrné - např. toulavá těžba jednotlivých stromů před více než 100 lety, odvoz odumřelých stromů z okrajů porostu před více než 50 lety apod. Termín prales lze ztotožnit s označením les původní. Nutno však podotknout, že je velmi vžité užívání termínu prales v souvislosti s označováním některých porostů, které ve skutečnosti jsou lesem přírodním či přírodě blízkým - např. „prales Mionší“, „Rýchorský prales“ atd. Toto tradiční a populární označení nelze u laické veřejnosti v krátké době odbourat, proto je třeba užívat termín prales opravdu uvážlivě. Ekvivalenty v cizích jazycích - anglicky original forest, resp. virgin forest nebo primary forest; německy der Urwald.
2. Les přírodní - les vzniklý přírodními procesy, avšak člověkem v minulosti ovlivňovaný (zejména toulavou těžbou a pastvou, nikoliv sadbou nebo síjí). Jeho dřevinná skladba i prostorová a věková struktura převážně odpovídají stanovištním poměrům, pomístně se mohou odchylovat, např. vlivem samovolného vývoje, který proběhl v pozměněných podmínkách (např. po vyklučení části lesů ve středověku a jejich dlouhodobém ponechání samovolnému vývoji, dlouhodobým vlivem vyšších stavů zvěře apod.). Ekvivalenty v cizích jazycích - anglicky natural forest; německy der Naturwald.
3. Les přírodě blízký - les, jehož dřevinná skladba odpovídá převážně poměrům stanovištním, avšak prostorová struktura je jednodušší než v původním lese. Tyto porosty vznikaly pod vlivem člověka a jejich stav mohl být docílen i vědomě člověkem. Dlouhodobě docházelo k usměrňování jejich vývoje a stopy tohoto usměrňování jsou dosud patrné (odvoz odumřelého dříví, těžba dříví, výchovné zásahy apod.).

Pro tři uvedené stupně přirozenosti užíváme souhrnné označení „přirozené lesy“, neboť výraz "přirozený" se tradičně užívá v širším pojetí a ve spojení např. Stupeň přirozenosti Pro vyjádření míry dochovalosti lesního porostu se nejvíce užívá termínu stupeň přirozenosti. U nás je více zažitý než doslovnější překlad „stupeň přírodnosti“ (proto také přistupujeme k použití termínu „přirozený les“ jako obecnější alternativě u termínu „přírodní les“, neboť to je v souladu s anglickou i německou terminologií). Jedná se o mezinárodně užívaný výraz, který je vztažen k „přírodnímu“ lesu, čemuž odpovídají i odvozené termíny, jako „potenciální přirozená vegetace“ (anglicky potential natural vegetation; německy die potentielle natürliche Vegetation).

Obecně často užívaným termínem v souvislosti s dynamikou přirozených lesů, v nichž bylo upuštěno od přímých lidských zásahů, je tzv. „přirozený vývoj“. Toto označení, podle našeho názoru, odpovídá nerušenému vývoji přirozených lesů s vyloučením současných přímých i nepřímých lidských vlivů. Pro označení vývoje lesa s vyloučením přímých lidských zásahů (tj. především výchovy a obnovy) je proto vhodnější používat termín samovolný vývoj. Ten shrnuje ve svém obsahu jednak spontánní působení přírodních sil v rámci vztahů jednotlivých složek geobiocenosy lesa, ale zároveň i určitý stupeň ovlivnění porostů člověkem v minulosti i nepřímé ovlivnění vývoje porostů v současnosti (např. vysoké stavy spárkaté zvěře nebo doznívající imisní zatížení atd.). Výraz spontánní vývoj je možné používat jako synonymum.

Český návod jak hospodařit v lese přírodě blízkým způsobem vydalo občanské sdružení FSC ČR. „Jelikož lesy patří k nejvíce ohroženým ekosystémům naší planety a problémy ochrany lesních ekosystémů se nevyhýbají ani České republice, je takový manuál potřebný,“ uvádí důvody pro vypracování manuálu Tomáš Duda, ředitel FSC ČR a jeden z autorů textu. Na mnoha místech naší země totiž určují krajinný ráz uměle vysazené a tím pádem nestabilní, převážně smrkové a borové monokultury. S tím souvisí i jejich snížená biologická rozmanitost a malá stabilita. Důsledkem pěstování přírodě vzdálených lesů a používání holých sečí tak jsou např. časté kalamity (větrné, kůrovcové apod.).

Přírodě blízké lesní hospodaření dle zásad FSC, které manuál popisuje, naopak umožňuje šetrně využívat les jako zdroj dřevní suroviny a zároveň zlepšovat mimoprodukční funkce lesa. Podporuje biologickou rozmanitost lesa, jeho ochranu, udržitelnost a spojuje environmentální, sociální, ekonomické aspekty lesního hospodaření.

Mezi lesníky a vlastníky lesů bývá také často diskutována otázka ekonomické výhodnosti tohoto přírodě blízkého lesního hospodaření. Proto byla do manuálu ve spolupráci s Ústavem pro výzkum lesních ekosystémů (IFER) zařazena také případová studie, která srovnává klasické (holosečné) a přírodě blízké lesní hospodaření. „Chtěli jsme ukázat, že FSC hospodaření nemusí být pro lesníky a vlastníky lesů v dlouhodobé perspektivě ničím nevýhodným. Navíc je klíčovým prvkem, který by mohl zlepšit zdravotní stav českých lesů,“ dodává Tomáš Duda. Zatím v České republice hospodaří podle pravidel mezinárodní lesní certifikace FSC pouze 4 lesní majetky na pouhých 2 % českých lesů. To je jedna z nejnižších rozloh v Evropě.

Přeměna smrkových monokultur na porosty s přírodě bližší skladbou dřevin. Nadlesnictwo Wisla sousedí na severovýchodě s naší LS Jablunkov. Podobně jako Jablunkovsko jsou i sousední oblasti Polska (a Slovenska) specifické rozpadem smrkových porostů. Ve Wisle se do řešení situace pustili skutečně velkoryse. Příkladem výrazně odlišných opatření ve srovnání s naším přístupem je masová podsadba jedlí a bukem (ročně kolem 600 tis.ks podsázených jedlí), kladný přístup k veškerým pionýrským dřevinám, prakticky vyloučení umělých holosečí, ale také snížení obmýtí u smrčin na 80 let.

Přírodě blízké lesnictví představuje alternativu k hospodaření založenému na stejnověkých monokulturách (pasečnému hospodaření), a to zejména v podmínkách středních a vyšších poloh v přirozeném prostředí stín snášejících dřevin. Přírodě blízké lesnictví odmítá pasečnou (zvláště pak holosečnou) obnovu porostů a cílí na maximální využití přírodních procesů, zejména na přirozenou obnovu dřevin, jejich autoredukci a diferenciaci pod vlivem horní stromové etáže. Jde o systém zaměřený na produkci kvalitního dříví, ovšem pouze v rámci ekologického potenciálu stanoviště. Pozornost věnuje jednotlivým stromům a usiluje o biologickou automatizaci.

Přírodě bližší lesní hospodářství definujeme jako „zastřešující lesnictví“ (umbrella) zahrnující všechny přístupy a terminologie, které pod záštitou udržitelného lesního hospodářství (SFM) podporují biodiverzitu, odolnost a adaptaci na klima v obhospodařovaných lesích a zalesněné krajině.

Přírodě blízké způsoby hospodaření v lese se v posledních desetiletích dostaly opět do centra pozornosti lesnické veřejnosti. Jejich aktuálnost vyplývá z celkového stavu lesů i z posunu celospolečenské poptávky (nízká ekologická stabilita a časté kalamity monokulturních stejnověkých lesů, zvyšující se důraz na mimoprodukční funkce lesů, aktuální nebo očekávaný pokles ekonomické efektivnosti lesní výroby atd.). Uplatnění principů přírodě blízkého pěstování lesů v kulturních stejnověkých porostech vede k jejich postupné přestavbě. Tento problém se ovšem netýká pouze České republiky.

Trend přestaveb monokulturních lesních porostů na porosty více strukturně a druhově diverzifikované se stal důležitým tématem lesního hospodářství i v jiných státech Evropy a také například v Severní Americe. Změna přístupu k hospodaření v lesích s sebou ovšem přináší řadu otázek a problémů, které souvisí především s definováním cílového stavu lesa a způsobu jeho obhospodařování (struktury a výstavby lesních porostů, uplatňovaných obnovních postupů). Zároveň je třeba stanovit, jakým způsobem a v jakém časovém horizontu se k cílovému stavu dostat a také objektivně vyhodnotit i plnění funkcí lesa. Neopomenutelnou součástí je také posouzení ekonomického přínosu, nebo naopak ekonomické náročnosti procesu přestavby.

Z výše uvedených důvodů je od roku 2005 na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity řešen výzkumný projekt Národní agentury pro zemědělský výzkum s názvem Význam přírodě blízkých způsobů pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce. Hlavním cílem projektu, jak již vyplývá z jeho názvu, je snaha o co nejkomplexnější vyhodnocení tzv. přírodě blízkých postupů při pěstování lesů, a to z pohledu všech základních funkcí lesů. Hlavní pozornost je pochopitelně věnována pěstební problematice.

Na lesnickém úseku Klokočná se výzkum zaměřil především na hodnocení struktury a produkčního potenciálu lesních porostů a také na posouzení reálnosti a možné důsledky vytvoření trvale diferencovaného lesa. Počátek strukturální diferenciace zdejších porostů byl přitom přirozený, kdy specifické půdní podmínky daného úseku (pseudoglejové formy kambizemí a pseudogleje) za spolupůsobení klimatických faktorů (mokrý sníh, vítr) přispěly k prolamování porostního zápoje smrkových a borových stejnověkých porostů a k vytvoření plošně i věkově rozrůzněné přirozené obnovy. To se posléze stalo východiskem pro aktivní pěstební postup směřující k větší porostní diferencovanosti.

V první fázi aktivního pěstebního managementu tu byla především snaha o široké uplatnění výběrných principů a zásadní omezení plošných prvků obnovy lesa (mýtní těžba prostřednictvím výběru jednotlivých stromů). Tento postup přináší některé nesporné výhody, které spočívají především v omezení vstupů dodatkové energie do ekosystému a v rozsáhlém uplatnění prvků biologické automatizace (procesy diferenciace a auto-redukce). Jako modelový, eventuálně cílový je možné pro tento přístup považovat rovnovážný stav výběrné struktury.

Analýzy trvalých výzkumných ploch napovídají, že struktura lesních porostů v zájmovém území je značně heterogenní a nachází se v různé fázi přestavby. V zásadě je možné zkoumané porosty zařadit do dvou skupin.

• První skupinu tvoří porosty, které jsou dosud málo rozrůzněné, vyznačují se víceméně typickou tloušťkovou strukturou stejnověkých porostů, spodní etáž je sice rozvinutá na významné části plochy, autoregulace však dosud neprobíhá. Dalším společným znakem těchto porostů je poměrně vysoký věk horní etáže (většinou více než 100 let).
• Druhou skupinu tvoří porosty, ve kterých je přestavba v pokročilejší fázi. Tloušťková struktura již má určité znaky typického frekvenčního polygonu výběrných lesů. Přítomny jsou zpravidla více než dvě porostní etáže, které jsou věkově značně odlišné. Obnova porostů je kontinuální a vykazuje již znaky autoregulace.

Podpora přirozeného vývoje lesa, tj. i přirozené obnovy a dalších autoregulačních prvků je jedním ze základních atributů přírodě blízkého hospodaření v lesích.

Celkové počty zjištěné obnovy na sledovaných plochách LÚ Klokočná byly velmi variabilní a kolísaly cca od dvou do deseti tisíc jedinců na hektar plochy. Ve většině případů se jedná o dostatečné počty pro zajištění kontinuální obnovy. Na obnově hodnocených porostů se podílí poměrně pestré spektrum dřevin (SM, JD, BO, MD, DB, JR, VEJ, BK, BR, OS, JV). Ve všech analyzovaných porostech však v přirozené obnově dominoval smrk, jehož podíl byl ve většině případů výrazně vyšší, než by odpovídalo jeho zastoupení v horní etáži porostu. Jeho podíl se také zpravidla zvyšuje s rostoucí výškou nárostů. Z těchto výsledků je možné dedukovat, že na daném území probíhající strukturální diferenciace významně zvýhodňuje v druhové skladbě smrk na úkor ostatních zastoupených dřevin. To je způsobeno jednak přirozenými příčinami (současná druhová skladba porostů, výrazně větší tolerance smrku k zástinu v porovnání s na světlo náročnějšími dřevinami) a jednak trvale vysokým tlakem zvěře. Tento faktor je hlavní příčinou neúspěchu individuálních výsadeb stinných melioračních a zpevňujících dřevin (buku a jedle).

V jiných stanovištních podmínkách (ŠLP Kostelec n. Č. l.) byl zaznamenán v průběhu deseti let sledování poněkud odlišný vývoj v přirozené obnově (tabulka 1). V tomto období zde došlo naopak k poklesu zastoupení smrku a vesměs k nárůstu podílu cílových dřevin (BK, DB, JD). Zároveň došlo k výrazné autoredukci, počet jedinců nárostů se snížil o 35-38 000 ks.ha-1, což znamenalo celkovou mortalitu v rozmezí 44-51 %. Důvodem odlišného vývoje druhové skladby nárostů jsou výrazně příznivější stanovištní (půdní) podmínky a také větší zastoupení ostatních dřevin v okolních porostech.

Na všech sledovaných lokalitách se nicméně potvrdil pozitivní vliv pomalého obnovního postupu, který se realizuje jednotlivým výběrem stromů, na přirozenou obnovu porostů. Také dlouhodobý zástin nárostů pozitivně ovlivňuje jejich autoredukci při zachování jejich dostatečné vitality a stability. Vývoj druhového složení však logicky směřuje k převaze stinných dřevin.

Problematika zásob a přírůstů lesních porostů je pro lesní hospodářství stěžejní otázkou, protože na přírůstu lesních stromů a porostů závisejí těžební možnosti a celý efekt lesního hospodářství. Na výzkumných plochách na LÚ Klokočná byla zjištěna porostní zásoba v rozmezí od 253 m3 do 395 m3 na hektar plochy. Na většině sledovaných ploch přitom došlo za inventarizované období k nárůstu zásoby. Běžný roční objemový přírůst na hektar plochy se pohyboval na úrovni 6,5-9,5 m3.

Vzhledem k nízkým bonitám těchto chudých stanovišť to jsou srovnatelné hodnoty s tabulkovými údaji pro stejnověké porosty. Dá se tedy předpokládat, že porosty v této fázi přestavby při uplatnění přírodě blízkých pěstebních postupů nejsou produkčně ztrátové. Otevřenou otázkou zatím zůstává hodnotová produkce.

Vysoký produkční potenciál porostů s uplatněním přírodě blízkých pěstebních postupů byl doložen i ze ŠLP Kostelec. Zde se v rámci projektu hodnotí metoda individuálního výběru stromů k mýtní těžbě na základě kulminace průměrného objemového ročního přírůstu. Přírůstové analýzy potvrdily vysoký produkční potenciál jednotlivých stromů i ve věku vyšším než 115 let. Doložena byla výrazná závislost na druhu dřeviny a na cenotickém postavení stromů v porostu, resp. na rozvoji a uvolnění koruny. Tyto výsledky jasně dokládají pozitivní význam pozvolného uvolňování korun jednotlivých stromů a uplatnění světlostního přírůstu i v jejich relativně vysokém věku. Tyto vztahy však byly plně potvrzeny jen pro stinnější dřeviny (SM, JD).

Vzhledem k rozdílnému stavu porostů je nutné navrhnout variantní způsoby porostní přestavby.

• V případech výraznější porostní diferenciace, příznivého zdravotního stavu a vitality dostatečného počtu stromů horní etáže bylo navrženo pokračovat v přímé přestavbě s cílem dosáhnout maximální výškové, tloušťkové a věkové diferenciace (výběrná struktura). Tento cíl je sice obtížně dosažitelný, na druhé straně však umožňuje v maximální míře využít všech autoregulačních procesů a na minimum snížit vstupy a tím i náklady na hospodaření.
• V případech porostů s malou rozrůzněností struktury byla navržena postupná přestavba porostů přes následnou generaci, která spočívá v první řadě na zabezpečení plošně a časově diferencované hloučkovité až skupinovité obnovy (0,02-0,05 ha). Tyto skupiny (vytvořené clonnou nebo holou sečí) by se však neměly dále rozšiřovat. Cílem tohoto postupu nemusí nutně být maximální strukturální diferenciace. Větší důraz je kladen na úpravu druhové skladby a perspektivní vytvoření smíšených porostů, jejichž uspořádání bude spíše skupinovité (plošné), než vertikální.

Uplatnění obou navržených postupů by mělo vycházet z konkrétních porostních podmínek. Výsledkem by tedy měla být pestrá mozaikovitá textura lesa, jehož cílovým stavem nebude výběrný les, pro jehož existenci nejsou v této oblasti ideální půdní ani klimatické podmínky. Pravděpodobně účelnější budou lesní porosty obhospodařované převážně skupinovitě clonnými sečemi, s poměrně dlouhou obnovní dobou. Uplatňovat se přitom bude kombinovaná obnova. Porosty budou mít méně komplikovanou porostní výstavbu, která bude snáze dosažitelná a udržitelná. Vytvořením struktury porostů se zastoupením výrazně odlišených dvou nebo tří věkových tříd se dosáhne většiny ekologických i ekono-mických výhod spojených s pěstováním různověkých porostů, a to při zachování provozní realizovatelnosti.

Jak vypadá les, kde přírodní procesy nejsou překážkou, ale spojencem? S lesníkem Tomášem Vrškou se bavíme o tom, co se můžeme naučit z přírodě blízkých lesů a pralesů - a jak tyhle principy uplatnit i v lese, ze kterého získáváme dřevo. Hledání rovnováhy mezi hospodařením a přírodními procesy může vést k lesům, které nejen poskytují materiál, ale taky pomáhají zadržet vodu, zmírňovat dopady klimatické změny nebo podporovat biodiverzitu. Proměna lesa přitom není sprint, ale běh na dlouhou trať - práce, kterou jeden lesník za život dotáhne možná do půlky. Jaký mindset si to žádá - a proč stojí za to ho přijmout?

tags: #prirode #blizke #lesnictvi #informace

Oblíbené příspěvky:

• Životní prostředí a průmyslová revoluce
• Záchrana leguána
• Komunální odpad: Co se mění?
• Budoucnost ohrožených zvířat
• Význam strážce přírody