Výhody přírodních ekosystémů

Příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty). Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero).

Ekologie a ekosystémy

Ekologie se zabývá vztahy v přírodě. Zkoumá vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím. Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Přirozené ekosystémy vznikají (víceméně) bez zásahu člověka (např. tropický deštný les, korálové útesy, přirozený lesní porost). Naopak umělé ekosystémy musí člověk udržovat a dodávat do nich energii (např. hnojení, orba a osévání pole, sečení či spásání louky).

Ekosystémy jsou různě stabilní, neboli snášejí jen určitou míru narušení. Postupně se vyvíjejí, to se označuje jako sukcese (např. hromada zeminy postupně zaroste bylinami, keři, nastěhují se sem živočichové aj.). Pro ekosystémy je důležitá i přítomnost „mrtvé“ organické hmoty: např. Organismy jsou přizpůsobené na určité podmínky (adaptace) a snášejí jen jejich určité rozpětí (ekologická valence). Organismy snášející jen úzký rozsah podmínek se považují za bioindikátory.

Abiotické faktory

Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou. Viditelné světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu, ale též obecně slouží k orientaci či komunikaci organismů. Změny intenzity světla vedou u živočichů k ovlivňování biorytmů, které souvisejí např. s rozmnožováním či migrací. Životní cyklus rostlin je ovlivněn délkou dne. Organismy se UV záření či nadbytku viditelného světla mohou bránit pomocí pigmentů (např. melanin u živočichů, karotenoidy u rostlin).

Teplo ze Slunce na Zemi přichází hlavně ve formě viditelného světla a infračerveného záření. Teplota je dána počasím a klimatem místa, v němž organismy žijí. Živé organismy ovlivňuje chemické složení vzduchu, ale také jeho teplota, tlak či proudění. Voda je součástí životního prostředí, je obsažena také v organismech samotných. Ve vodě bývají rozpuštěné minerální látky (obsah solí se označuje jako salinita) či plyny. Rostliny mohou mít různé nároky na vodu, u těch žijících v suchém prostředí mnohdy bývá vyvinuta sukulence. Makrobiogenní prvky jsou ve velkém množství nezbytné pro život (C, H, O, N, P, S). V menším množství organismy vyžadují prvky oligobiogenní a stopové.

Čtěte také: Matrace z přírodních materiálů

Vztahy mezi organismy

Více jedinců určitého druhu tvoří populaci. Velikost populací je dána natalitou (porodností) a mortalitou (úmrtností). Více populací v určitém prostoru tvoří společenstvo (biocenózu). Ekologická nika je soubor všech faktorů prostředí působících na organismus. Vnitrodruhové vztahy existují mezi jedinci stejného druhu. Predace je potravní vztah, kdy predátor (dravec) zabíjí svou kořist. Jako symbióza se v biologii označuje jakýkoli úzký mezidruhový vztah, nehledě na jeho (ne)výhodnost pro zúčastněné strany. Organismy mohou na symbióze být zcela či částečně závislí. U živočichů se rozlišují vnější parazité (např. klíště, veš, komár sající krev) a vnitřní parazité (např. Parazitoidi zabíjejí svého hostitele, např. U rostlin se klasicky rozlišují poloparazité, kteří sami fotosyntetizují (např. jmelí) a berou hostiteli hlavně vodu a minerální látky. Úplní parazité (holoparazité) jsou na svém hostiteli aspoň po část života zcela závislí.

Potravní řetězce a rozkladači

Potravní řetězce popisují, jak se látky a energie v přírodě přesouvají mezi organismy. Na počátku potravních řetězců stojí producenti, což bývají fotosyntetizující organismy. Producenty se živí konzumenti 1. řádu, což jsou obvykle býložraví (živící se rostlinami) či všežraví živočichové. Konzumenty 1. řádu žerou konzumenti 2. řádu (podobně dále s konzumenty dalších řádů). Mrtvá těla všech účastníků potravního řetězce zpracovávají rozkladači (dekompozitoři).Rozkladači (dekompozitoři) se významně podílejí na koloběhu látek v přírodě. Rozkládají mrtvou organickou hmotu (mrtvé organismy). Organická hmota je rozkladači zpracovávána na jednodušší látky. Tyto látky (živiny i minerální látky) se pak vracejí do prostředí a mohou je využít další organismy. Mrtvá organická hmota se díky rozkladačům v přírodě dlouhodobě nehromadí.

Koloběh uhlíku a látek

Chemický prvek uhlík (C) je zásadní pro život na Zemi. Uhlík se také nachází v zemské kůře, např. jako minerál grafit nebo jako součást uhličitanu vápenatého (CaCO3, např. ve vápenci). Oxid uhličitý je skleníkový plyn. Zvětšování jeho množství v atmosféře vlivem lidské činnosti způsobuje klimatickou změnu. Fotosyntézu provádějí zejména řasy/rostliny. Využívá (spotřebovává) se při ní oxid uhličitý a voda. Za účasti světla vznikají organické látky bohaté na energii a kyslík. Drtivá většina živých organismů používá k získávání energie buněčné dýchání (přesněji aerobní respiraci). Rostliny fotosyntetizují i provádějí buněčné dýchání. Organické látky (zejm. Síra (S) se uvolňuje z hornin či je spojena se sopečnou činností. V živých organismech je součástí některých aminokyselin. Fosfor (P) je zásadní mj. pro rostliny. V malé koncentraci je v mořské vodě, získává se zejména z hornin.

Ekologické vztahy v terénu

Pozorováním organismů lze určit, jaké mají ekologické vztahy (s dalšími organismy a prostředím). Lze hodnotit potravní vztahy (např. dravec-kořist), různé typy symbiózy. Co se týče potravních vztahů živočichů, draví živočichové jsou obvykle přizpůsobeni lovu dobře vyvinutými smysly, rychlým pohybem a ostrými částmi těla, které mohou sloužit k trhání masa či zabíjení kořisti. Býložraví živočichové se mnohdy pohybují pomaleji než dravci, rostlinnou potravu mohou porcovat či drtit. Rostliny se ožeru brání např. S potravou do určité míry souvisí mimetismus (mimikry). V rámci parazitismu parazit dlouhodobě škodí hostiteli, aniž by měl za cíl jej zabít. V rámci mutualismu mohou být organismy jak ve stálém bezprostředním kontaktu, tak v kontaktu občasném. Projevy mutualismu jsou pozitivní, organismy vypadají „zdravěji“/nevypadají, jako by strádaly: např. Rozkladači (dekompozitoři) se obvykle nacházejí na (mrtvé) organické hmotě. V terénu lze snadno pozorovat některá přizpůsobení rostlin, např.

Ekosystémové služby

Ekosystémy lidem přinášejí určité výhody, poskytují jim ekosystémové služby. Ekosystémové služby jsou úzce spjaté s rozmanitostí života v ekosystémech (biodiverzitou). Lidstvo je na těchto službách prakticky zcela závislé. Ekosystémové služby jsou přímo ovlivňovány biologickými, fyzikálními či chemickými procesy. Ekosystémové služby lze rozdělit do několika základních kategorií.

Čtěte také: Více o částečně obnovitelných zdrojích

Poskytovací služby

V rámci poskytovacích služeb člověk z přírody přímo získává určité zdroje. Jedná se třeba o pitnou vodu, jídlo či paliva/prostředky k získání energie. Příroda je též zdrojem nejrůznějších dalších surovin: minerálů a hornin, dřeva/biomasy, konkrétních biochemických látek (ty lze používat např. Do poskytovacích služeb se počítají i genetické zdroje (např.

Regulační služby

Ekosystémy se do jisté míry dokážou samy regulovat. V rámci regulačních služeb je tedy výhodou, že v přírodě dochází k „vyrovnávání“ negativních procesů. V rámci regulačních služeb dochází např. k určité regulaci klimatu díky zpětným vazbám. K čištění vody dochází v rámci jejího koloběhu. Organismy (např. kořeny rostlin či vlákna hub) mohou chránit půdu před erozí. Díky fyzikálním/chemickým dějům či působení organismů dochází k čištění ovzduší. Organismy, které ve větší míře vstřebávají z prostředí škodlivé látky, lze využívat k tzv. bioremediaci. Konkrétní ochranu před znečištěním či hlukem mohou poskytovat např. Jde o nemateriální výhody. Příroda člověku poskytuje třeba možnost rekreace.

Zdraví rostlin a biologická rozmanitost

Zdraví rostlin hraje klíčovou roli při zachování vyváženého a udržitelného životního prostředí. Zdravé rostliny jsou přínosem pro člověka i přírodu.Mezi tyto přínosy patří čistší vzduch, lepší kvalita vody a přírodní stanoviště pro volně žijící živočichy. Rostliny a rostlinné produkty dovážené do Evropy mohou být nositeli škůdců a chorob, které se pak mohou šířit a způsobovat značné škody. Hrozí také riziko zavlečení invazních druhů, které mohou vytlačit původní druhy rostlin a živočichů.

Ochrana biologické rozmanitosti a dobře fungující ekosystémy jsou nezbytné pro produkci potravin. Návrh Evropské komise na nařízení na obnovu přírody (Nature Restoration Law) přírody však narazil na neoprávněný odpor, pokud jde o stanovení cílů obnovy zemědělských ekosystémů. Biologická rozmanitost v EU se drasticky snížila, opylovačů ubývá, ptáci mizí a stav půdy se zhoršuje. Intenzivní průmyslové zemědělství je jednou z hlavních příčin úbytku biologické rozmanitosti. Biodiverzita je však důležitým základem pro fungování mnoha ekosystémových procesů a funkcí.

Ekologické zemědělství

Ekologičtí zemědělci nepoužívají syntetické pesticidy a hnojiva a na jejich farmách je v průměru o 30 % vyšší biologická rozmanitost. Transformace způsobu produkce potravin může mít velký vliv na zmírnění změny klimatu, pomoci zemědělcům přizpůsobit se a zvýšit odolnost a přispět k ochraně biologické rozmanitosti. Ekologické zemědělství přináší řadu výhod pro klima a biologickou rozmanitost, včetně zvýšené sekvestrace uhlíku v půdě, nižších energetických vstupů a větší odolnosti zemědělského systému.

Čtěte také: O korálových útesech

• Ekologické zemědělství podporuje zdraví půdy a snižuje její erozi o 22 %.
• Chrání vodní útvary tím, že snižuje vyplavování dusičnanů o 28-39 %.
• Ekologické zemědělství zvyšuje odolnost zemědělských systémů.

Přírodní stavitelství

Nízká energetická náročnost jak při stavbě, tak při provozu. "Vynikající izolační schopnosti slámy zajistí majiteli vysoké úspory energie, ze slámy je možné postavit dům v pasivním standartu." Hliněné omítky zaručují nehořlavost slámy a zlepšují izolační a akumulační vlastnosti stavby. Což zaručuje přirozené a zdraví prospěšné klima v domě. Každý organický materiál však k tomu, aby začal hnít, vyžaduje kyslík a vodu. S technicky správnou konstrukcí se voda do slámy nedostane a tak znemožní hnití.

A jistě je to i cena, jíloviště bylo skoro u každé vesnice a zdarma a sláma stojí kolem 100-200kč za kubík. Vzhledem k použitému materiálu i celkem jednoduché technice, je stavba slaměného domu celkem nenáročná. Není výjimkou, že se do stavby zapojí celá rodina, a že se do ní pouštějí lidé, kteří jinak se stavbou domu zkušenosti nemají. A v neposlední řadě je to kompostovatelný dům, když už dosloužil, tak se odstraní okna, folie a dům zkompostuje :-)...

Přírodní zahrady

Jen málo ovlivníme, co se děje na opačném konci světa nebo jak se zachází s okolní krajinou. Svůj kousek ráje si ale můžeme vytvořit u sebe doma. Pokud budeme na zahradě používat přírodě blízké postupy, bohatě se nám odmění. Přírodní zahrady pomáhají druhové rozmanitosti (biodiverzitě) a ta zase pomáhá jim. Vyvážený ekosystém přírodní zahrady předchází přemnožení škůdců a šíření chorob. Certifikace je tedy skvělou cestou, jak šířit myšlenku přírodního zahradničení i mezi lidmi, s nimiž běžně nepřijdeme do kontaktu. Zaujala vás idea přírodního zahradničení?

Klasická vs. Nerovnovážná ekologie

Klasická ekologie předpokládala, že ekosystémy jsou v těsné, dlouhodobé rovnováze. Hlavním zaklínadlem ochrany přírody proto bylo udržení nebo dosažení ideální „rovnováhy v přírodě“. V současnosti víme, že ekosystémy se nacházejí v rovnovážném stavu spíše vzácně a časově omezeně, že podléhají neustálým, často těžko předvídatelným změnám a že opakované disturbance patří v přírodních systémech ke zcela základním procesům. Neexistuje konečný stav ekosystému, který by se dal jednou provždy zakonzervovat. Ekosystémy neustále zakoušejí zásahy z vnějšího prostředí, osidlování (kolonizaci) novými druhy a vymírání (extinkci) jiných, přičemž se v reakci na tyto události organizují.

Srovnání základních názorů klasické a nerovnovážné ekologie:

Ekologická integrita a adaptivní péče

Ekologická integrita je syntetickou vlastností celého ekosystému. Označujeme jí stav, kdy je v ekosystému udržováno složení a funkční vztahy odpovídající přírodní biodiverzitě. Adaptivní péče můžeme charakterizovat jako proces opakovaného a neustálého hodnocení zjištěných zkušeností, který bere v úvahu měnící se ekologické, společenské a politické souvislosti.

Moderní zahrady

Moderní zahrada dnes musí zvládnout mnohem víc než jen dobře vypadat. Stále častější sucha a výkyvy počasí nutí zahrádkáře hledat chytrá řešení, která spojí krásu, úrodu i udržitelnost. Správná kombinace odolných rostlin, bobulovin a bylinek dokáže vytvořit zahradu, která je produktivní, šetří vodu a zároveň nevyžaduje složitou údržbu.

Rostliny odolné vůči suchu

Druhy, které jsou schopny snášet nedostatek vody a vysoké teploty, jsou nezbytné pro budování moderní zahrady ve chvílích stále častějších výkyvů počasí. Tyto druhy umožňují snížit spotřebu vody i čas věnovaný údržbě.

• Levandule (Lavandula) - aromatická, atraktivní pro opylovače, minimální nároky na zálivku
• Rozmarýn (Rosmarinus officinalis) - stálezelený keř využitelný i v kuchyni
• Šalvěj (Salvia) - trvalka s léčivými i kulinářskými využitími
• Sukulenty a kaktusy - vysoce tolerantní k suchu a vysokým teplotám
• Trvalky s hlubokým kořenovým systémem - například rudbekie či třapatka, které dobře přečkávají i dlouhé sucho

Bobuloviny a jedlé trvalky

S tím roste také obliba bobulovin, především černého rybízu. Moderní odrůdy jsou navíc šlechtěné tak, aby měly sladší chuť a byly odolnější vůči běžným chorobám. Jedlé trvalky, například rebarbora nebo některé druhy jahodníků, umožňují dlouhodobou sklizeň a minimální zásahy do půdy.

Podpora přirozeného ekosystému

Ekologicky vedená zahrada obvykle zahrnuje několik důležitých principů: podporu biodiverzity, například výsadbou rostlin pro opylovače, stromů nebo instalací hmyzích hotelů, využívání vlastního kompostu a mulče pro zlepšení kvality půdy, zachytávání a efektivní využívání dešťové vody k zalévání, promyšlené střídání plodin a zakládání záhonů tak, aby se omezovalo šíření chorob a škůdců.

Dnes existuje spousta mobilních aplikací, které dokážou pěstitelům docela pomoct. Pobyt venku a práce na zahradě pomáhá lidem zpomalit, vyčistit si hlavu a být víc v kontaktu s přírodou.

Lesnictví blízké přírodě

Lesní porosty prošly za poslední staletí velkými změnami a člověk se na těchto změnách podílel převažující měrou. Pěstování lesů na biologických základech s uplatněním přírodě blízkých metod hospodaření je cestou, jak sblížit doposud rozdílné nahlížení všech zájmových skupin na podobu našich lesů. Při uplatňování přírodě blízkých principů hospodaření jdou společně ruku v ruce efektivní lesnické hospodaření a ochrana a tvorba zdravého životního prostředí a biodiverzity. Přírodě blízká lesnická opatření jsou jednou ze součástí uplatňovaného principu trvale udržitelného hospodaření v lese. Využití principů a opatření přírodě blízkého hospodaření je možné za všech okolností. Pouze je potřebné zvažovat způsob jejich provedení ve vztahu k přírodním podmínkám a především k aktuálnímu stavu lesa. Jedná se o celý systém navazujících opatření.

tags: #přírodní #ekosystém #výhody

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické travní směsi
• Legislativa o zveřejňování emisí CO2
• Jihočínská příroda
• Pardubický kraj: Tipy na výlet
• Udržitelné iniciativy KiK