Opar: Příroda, definice a jak s ním zatočit

Opar, pro někoho jen nevinný puchýř na rtu, pro jiného pravidelný a bolestivý signál, že tělo volá o pomoc. Tento virový společník trápí mnohé z nás, objevuje se opakovaně, zejména v době oslabení imunity, zvýšené únavy nebo stresu. Dá se s ním vůbec zatočit? V tomto článku se podíváme herpesu na zoubek.

Co je to opar?

Jako herpes či opar je označováno nepříjemné a bolestivé infekční virové onemocnění. Obecně se však jedná o skupinu infekčních onemocnění kůže a sliznic virového původu, které se mohou projevit i jako genitální herpes či pásový opar.

Herpes simplex, infekce jinak nazvaná i opar, zapříčiní tvorbu malých puchýřků naplněných tekutinou. Puchýře - malé puchýřky naplněné tekutinou obvykle vyčnívají podél okraje rtů. Kromě rtů se může méně často opar projevit také v oku, na dásních nebo vnitřní straně obličeje.

Typy oparů

• Herpes simplex typu 1 (HSV-1): se většinou projevuje na obličeji a ústech, nejčastěji jako bolestivý opar na rtech.
• Herpes simplex typu 2 (HSV-2): způsobuje genitální herpes, který zahrnuje bolestivé puchýře, nebo vřídky, které se objevují na nebo kolem genitálií, konečníku, hýždí a vnitřku stehen.

Je důležité pochopit, že zatímco HSV-1 je obvykle spojen s opary a HSV-2 s genitálním herpesem, oba typy viru se mohou přenášet orálním nebo genitálním kontaktem. Jinými slovy, pokud se dotknete oparu partnera a pak se krátce nato dotknete vlastní tváře nebo genitálií, můžete se nakazit virem.

Životní strategie herpesvirů

Herpes virus patří mezi nejrozšířenější viry na světě. Podle WHO má virus herpes simplex typu 1 (HSV-1), který nejčastěji způsobuje opary na rtech, až 67 % světové populace pod 50 let. Herpes patří do skupiny herpetických virů (Herpesviridae), mezi něž patří i virus varicella-zoster (způsobující plané neštovice a pásový opar), cytomegalovirus či Epstein-Barr virus (známý jako původce mononukleózy).

Čtěte také: Informace o herpesu

Všechny tyto viry disponují opravdu důmyslnou strategií, kterou zajišťují své přežití a šíření. Jakmile infikují hostitele, zůstanou s ním až do konce jeho dnů. Hostitele většinou neohrožují na životě, spíše si ho „pěstují“.

Životní strategii herpesvirů můžeme rozdělit na tři fáze. Odborně se nazývají primární infekce, latence a reaktivace.

1. Primární infekce: probíhá u virů oparu obvykle bez příznaků. Virus se přenáší blízkým kontaktem („kůží na kůži“), kdy se infikované buňky jednoho člověka dostanou do kontaktu s kožními buňkami zdravého jedince. K prvním infekcím HSV-1 dochází již během raného dětství, zhruba do 5 let věku. Člověk se přitom může během svého života nakazit opakovaně. Virus se množí v buňkách kůže, které jsou v místě fyzického kontaktu. Množí se velmi rychle a úspěšně, infikované buňky umírají a do okolního prostředí se uvolňují nové virové částice. Napadají další kožní buňky a také přilehlé nervové buňky, které se v kůži starají o vnímání hmatových či teplotních podnětů. Po dlouhých výběžcích (axonech) neuronů pak virus oparu putuje do centrálního nervového systému. I když se v neuronech množí velmi špatně, je infekce těchto buněk pro virus zcela zásadní. V nich totiž přechází do další fáze životního cyklu - latence.
2. Latence: Navození latentního stavu je pro virus velmi důležité. Dovoluje mu skrýt se před imunitním systémem, a tím pádem v hostiteli dlouhodobě přežívat. Latentní stadium lze přirovnat k jakési hibernaci. Tvoří se během něj pouze minimum virových proteinů, takže virus se stává prakticky neviditelným pro imunitní systém. Tento stav má pro virus nespornou výhodu - umožňuje mu koexistovat s hostitelem po zbytek hostitelova života. Má však také jednu obrovskou nevýhodu - nedovoluje viru šířit se a napadat další jedince.
3. Reaktivace: Proto čas od času nastává reaktivace, kdy se virus „probudí“ z latentní fáze. Pomnoží se v neuronech, infikuje kožní buňky, ve kterých se rychle a efektivně namnoží, a potom se může šířit v populaci. Projevem reaktivace je známý opar - puchýřky například na rtu a v jeho okolí. Bohužel ne vždy se tyto příznaky projeví. Velmi často (až ve 40 % případů) probíhá takzvaná asymptomatická infekce, při níž se virus reaktivuje, nedochází však k jeho masivní produkci a k vytvoření oparu. Člověk v takovém případě nepociťuje příznaky nákazy, ale přesto je plně infekční. Je velmi pravděpodobné, že většina infikované populace se nakazila tímto způsobem. Díky kontrole imunitního systému je naštěstí reaktivace omezena na krátkou dobu. Prakticky stejným mechanismem jako u primární infekce přejde virus do stadia latence a celý cyklus se opakuje.

Důmyslná životní strategie, kterou jsme si popsali, zaručuje virům oparu velmi účinné šíření populací. Patří mezi nejběžnější viry, hned po virech způsobujících chřipku a rýmu. Až 90 % obyvatel ČR starších 40 let je pozitivních na protilátky proti HSV-1. Jsou to zkrátka společníci, kteří nás provázejí téměř celý život.

Příznaky oparu

Příznaky a symptomy se liší v závislosti na tom, zda se jedná o první propuknutí nebo recidivu. První příznaky se nemusí projevit hned, ale začít až 20 dní po prvním kontaktu s virem. Vředy mohou trvat několik dní a puchýře dva až tři týdny, než se zcela zahojí. Děti mladší 5 let mohou mít opary v ústech a tyto léze jsou běžně mylně považovány za afty.

Opary rtů jsou často spojeny nejprve s pocity brnění či svědění a bolestí v daném místě. Poté se tvoří drobné puchýřky naplněné tekutinou, které mohou praskat, mokvat i hnisat.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Opar a stres

Každá nemoc má dvě strany, tělesnou a psychickou. Tělo a mysl jsou neoddělitelné, vzájemně se ovlivňují. Každé somatické onemocnění může vyvolávat také psychickou nerovnováhu. Mezi nejčastější psychogenní příčiny různých nemocí patří kromě jiného stres, docela známý obecný pojem. Delší vystavení stresu může poškozovat převážně ty orgány lidského těla, které jsou již nějak oslabené nebo poškozené. Také pásový opar je velmi častým indikátorem nadměrné zátěže.

Léčba oparu

Při léčbě oparů je vhodné posoudit rozsah onemocnění. Pokud jde o drobné postižení na rtech v okolí úst a nosu, lze toto zvládnout lokálními léčivými přípravky běžně dostupnými v lékárnách. Důležitá je samozřejmě péče o poškozenou kůži.

První volbou bývají zejména lokální masti a gely na opary s obsahem antivirotika (acicklovir, valaciclovir) či případně kombinace antivirotické látky a kortikoidu, který snižuje zánětlivé projevy v postiženém místě (Herpesin, Vectavir, Zovirax Duo). Dodržujte počet aplikací, jedno namazání opravdu nestačí. Lokální léčba zkracuje terapii až o 3 dny. K omezení množení viru imunitními mechanismy dochází za 5-7 dní.

Pomoc v léčbě a hojení poskytují také náplasti na opary, krytí a hydrogely vhodné na opary (Compeed náplasti na opary, Fixaplast Herpes náplast na opary, Urgo Filmogel na opary, Actimaris gel, Hemagel, Calmigel, Flamigel a další podobně zaměřené přípravky na hojení poškozené kůže, které urychlují regeneraci).

Z přírodních preparátů skloňovaných v souvislosti s podporou léčby oparů, patří 100% Tea tree oil a přípravky, které ho obsahují (SwissMed Pharma Tea tree oil, Natasha Rollon Bio esenciální olej Tea Tree, Dr. Popov Tea tree mast), ale také např. masti a balzámy s obsahem kombinace bylinných extraktů např. heřmánku, šalvěje, řepíku, nátržníku a dalších složek (Herbadent Mastička z bylin, Herbadent Balzám na rty Forte).

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Tyto tipy vám mohou pomoci získat úlevu a nepohodlí spojené s herpesovými puchýři.

Strava a doplňky stravy

Také v případě oparů se zohledňuje skladba vašeho jídelníčku. Z dlouhodobého hlediska při prevenci oparů je vhodné myslet zejména na dostatek vitaminů. A to zejména vitaminu skupiny B, často opomíjeného vitaminu B12 (zdrojem je maso, vejce, mléko, pivovarské kvasnice). Pokud se opar objeví, je vhodné množství vitaminu B12 navýšit.

S ohledem na vliv vitaminu C (ovoce, zelenina), selenu a zinku (maso, obilovinu, luštěniny, semena) na správné fungování imunitního systému a antioxidačnímu působení, nezapomínejme ani na tyto dva minerály. V souvislosti s častým výskytem oparů se ukazuje jako efektivní navýšení množství aminokyseliny L-lysinu.

Prevence oparu

Prevence spočívá zejména v podpoře imunity. Důležité je zvládat stres, dopřát si dostatek spánku, vyhýbat se nadměrnému slunečnímu záření a dbát na vyváženou stravu.

Nejjednodušší odpověď by asi byla „nevystavovat se nadměrnému a dlouhodobému stresu“. Doplňujícím pomocníkem pak mohou být zpočátku i některé léky, které budou pomáhat tlumit stres a zklidňovat organismus. K látkám působícím zklidnění (sedaci) patří řada léčiv a čajů rostlinného původu (třezalka, meduňka, magnólie, šafrán, chmel mučenka, kozlík atd.), preparáty s obsahem hořčíku v kombinaci s vitamíny ze skupiny B, guaifenezin nebo např. L-tryptofan. Všechny tyto i další možnosti je vždy vhodné konzultovat s odborníkem. V neposlední řadě je nutné připomenout, že zázemí a podpora blízkých je nejefektivnějším a nejlevnějším možným řešením.

Pokud cítíte, že vaše imunita je oslabená nebo chcete posílit imunitu preventivně, můžete sáhnout i po výživových doplňcích. Strava bohatá na sacharidy a životní styl s nedostatkem pohybu negativně ovlivňují složení mikrobiomu ve střevě. Užíváním speciálních druhů vlákniny dokážeme aktivně působit na svoji imunitu, cholesterol a na zdraví trávicího traktu. Pro posílení imunity je dobré také užívání probiotika, které harmonizují prostředí v žaludku.

Související onemocnění

• Plané neštovice (Varicela): patří k nejčastějším kožním virovým onemocněním v dětském věku, kterou jsou zpravidla postiženy děti do 10 let. Tak jako u klasického oparu je zdrojem nakažený člověk a k přenosu Varicella zoster viru dochází kapénkovou infekcí (vzdušnou cestou). Neštovice jsou zrádné v tom, že nakažlivé je dítě již 1-2 dny před prvním výsevem vyrážky a až týden po výsevu vyrážky.
• Pásový opar: je onemocnění, při kterém dochází k reaktivaci VZV po prodělaných planých neštovicích v příslušných nervech. Postižen může být jakýkoliv nerv. Vznik onemocnění může být vyprovokováno šokem, poraněním nervů, UV zářením apod. Pásový opar postihuje především dospělé osoby nad 50 let, vzácněji onemocní mladší člověk.

Ale druhé nenakazíte pásovým oparem, ale planými neštovicemi, pokud je ještě neměli. Neexistuje žádný specifický lék na pásový opar, ale antivirové léky mohou zmírnit příznaky a pomoci předcházet komplikacím. Co nejdříve po rozvinutí příznaků navštivte svého lékaře, aby vám předepsal léčbu. Doplňkem léčby mohou být léky proti bolesti, případně protizánětlivé masti. Velmi důležitý je také odpočinek bez výraznější fyzické aktivity. chladivé obklady mohou pomoci při nepohodlí, neaplikujte však ledové obklady přímo na kůži.

Kdy vyhledat lékaře?

I když mírné formy herpesu lze zvládnout doma pomocí přírodních přípravků a posílení imunity, v případě častých, dlouhotrvajících nebo mimořádně bolestivých výsevů je důležité vyhledat lékaře. Odborná diagnostika pomůže vyloučit závažnější zdravotní problémy, zvolit účinnou léčbu a předcházet komplikacím.

Tabulka: Rozdíly mezi HSV-1 a HSV-2

tags: #opar #příroda #definice

Oblíbené příspěvky:

• Tipy na grilování venku
• Dvojčata a čistič odpadů
• Materiály pro odpadkové koše
• Odvoz odpadu Brno a okolí
• Bašť a odpady