Proč je neživá příroda nepostradatelná pro živé organismy

Živá příroda se skládá z jednotlivých živých bytostí, označovaných termínem jedinec, individuum, popř. organismus. Jedinec je ohraničenou soustavou, existuje určitou dobu a zaniká, vyvíjí se. Navzájem podobní jedinci jsou příslušníky jednoho druhu, což označujeme jako druhové vlastnosti. Jedinci zanikají, umírají, ale druh trvá. Druh nezůstává stále stejný, ale pozvolna se v čase mění, což označujeme jako vývoj či evoluci druhu. Jedinec a druh jsou tedy základní soustavy, na které je život vázán.

Existence organismů je závislá na vnějším prostředí. Z fyzikálních podmínek je to především teplota prostředí a atmosférický tlak. Důležitou roli hraje i slunce, které přeměňuje energii v chemickou energii. Organismy potřebují chemické prvky z vnějšího prostředí v chemických sloučeninách. Kyslíku v atmosféře je pro ně zcela nezbytným faktorem.

Živá příroda se neustále mění. Přizpůsobování organismů měnícímu se neživému i živému okolí je základem života a trvá zpravidla delší čas. Nové objevy v oblasti spletitých vazeb mezi živou a neživou přírodou často boří starší zažité názory na fungování světa kolem nás.

Základní stavební kameny života

Základní strukturální a funkční jednotkou organismů je buňka. Všechny organismy jsou vnímavé a reagují na podněty z okolí. Předávání vlastností z rodičů na potomky se nazývá dědičnost, zajišťováno genetickou pamětí, jejímž základem jsou molekuly nukleových kyselin. Živá příroda se může měnit a vyvíjet.

Ve všech organismech se vyskytují ve velkém množství prvky, které se nazývají makrobiogenní. Jsou základními stavebními prvky všech bílkovin a nukleových kyselin. Mezi ně patří:

Čtěte také: Důvody, proč je příroda lepší než město

• uhlík - C
• vodík - H
• kyslík - O
• dusík - N
• fosfor - P
• vápník - Ca (důležitý stavební prvek některých tkání; ve formě iontu nesmírně důležitý mediátor)

Dalšími životně důležitými prvky jsou oligobiogenní prvky, které jsou však již v organismech zastoupeny podstatně méně než prvky makrobiogenní. Mezi oligobiogenní prvky patří:

• síra - S (např. některé aminokyseliny)
• draslík - K (velice důležitý především ve iontové formě)
• sodík - Na (velice důležitý především ve iontové formě)
• chlor - Cl
• hořčík - Mg
• železo - Fe (např. hemoglobin)

Prvky, které se v organismech vyskytují v minimálním množství (řádově jen několik tisícin %) se jmenují mikrobiogenní prvky. Jako příklad za celou řadu těchto prvků uvádíme:

• kobalt - Co (např. součást vitamínu B12)

Podstatnou část hmotnosti většiny živých organismů tvoří voda (60 - 90 % hmotnosti buněk). Voda rozpouští anorganické i organické látky a vytváří vhodné prostředí i pro většinu chemických reakcí v buňkách. Pro naprostou většinu z živé soustavy jsou nezbytné i některé plyny: kyslík (O2), oxid uhličitý (CO2) a dusík (N2).

Organické a anorganické látky

Podíl anorganických látek v organismu je zpravidla menší než 10 % celkové hmotnosti. Vyskytují se především ve formě solí (rozpustné či nerozpustné). Jsou nepostradatelnou součástí opěrných struktur (např. kostra). Uvnitř buněk a v mimobuněčných tekutinách jsou nepostradatelné ve formě iontů.

Pro živou soustavu jsou pak typické především organické látky, které jsou složeny především z výše uvedených makrobiogenních prvků (C, H, N, H, P) a síry (S). Základními typy organických látek jsou:

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Vývoj

• cukry - slouží jako zdroj energie
• tuky - plní především zásobní funkci a jsou přítomny i v plazmatické membráně
• bílkoviny - základní stavební látky všech organismů, jejich syntéza probíhá v ribozómech
• nukleové kyseliny - NK - mají funkci nosiče genetických informací, podle nich probíhá syntéza bílkovin v buňkách

Rozlišujeme dva typy NK: DNA (deoxyribonukleová kyselina) a RNA (ribonukleová kyselina), kterou podle funkce dělíme na: ribozomální, transferová.

Půda jako živý organismus

Půda je klíčová pro život na Zemi. Představte si půdu jako živý organismus, pulzující životem. Není to jen inertní substrát, do kterého zasadíme semínko. Zdravá půda se nevyznačuje pouze svou úrodností, tedy schopností produkovat vysoké výnosy. Její význam je mnohem širší:

• Produkci potravin: Více než 95 % naší potravy pochází z půdy.
• Koloběh živin: Půda je klíčová pro koloběh živin v přírodě.
• Zadržování vody: Zdravá půda pomáhá zadržovat dešťovou vodu a snižuje riziko povodní a sucha.
• Sekvestraci uhlíku: Půda je obrovským úložištěm uhlíku.
• Biodiverzitu: Půda je domovem pro obrovské množství organismů, které tvoří složitý a propojený ekosystém.

Mezi vlastnosti zdravé půdy patří biologická rozmanitost, drobkovitá struktura, schopnost zadržovat vodu, odolnost vůči erozi a obsah organické hmoty. Bohužel, v současné době čelíme mnoha problémům spojeným s degradací půdy, včetně znečištění.

Vztahy mezi živou a neživou přírodou

Vztahy mezi živou a neživou přírodou zobrazuje tzv. potravní řetězec. Zelenými rostlinami se živí býložravci, které požírají masožravci. Paraziti a saprofyti jsou tzv. rozkladači. Vliv faktorů prostředí na život organismů zobrazuje tzv. ekologická valence.

Živé organismy si tak mohou vytvořit z přijatých látek látky vhodné pro stavbu svého těla nebo je využít jako zdroj energie. Tomu se říká anabolismus (z jednodušších látek na složitější; energie se spotřebovává), například fotosyntéza. Katabolismus je proces, kdy se složitější látky rozkládají na jednodušší.

Čtěte také: Ekologické a ekonomické aspekty obnovitelných zdrojů

Živé organismy mají schopnost přijímat a reagovat na podněty z vnějšího prostředí, tedy podněty, které by mohli narušit homeostázu. Díky dráždivosti se dokáží organismy přizpůsobit vnějším podmínkám (adaptabilita organismů). Dráždivost nevyvolávají jen nežádoucí podněty, ale také podněty biologicky prospěšné, nezbytné pro život (světlo, potrava, teplota prostředí). Některým podnětům se mohou organismy částečně přizpůsobit změnou a úpravou životních dějů, na jiné reagují pohybem.

Všechny živé organismy mají v delším časovém úseku schopnost vývoje, během něhož si druhy osvojují nové, efektivnější způsoby získávání a využívání dostupných zdrojů látek i energií. Každý organismus prochází během života mnoha kvantitativními a kvalitativními změnami = růst a vývoj, jsou navzájem neoddělitelné. Růstem rozumíme zvětšování buněk rozvojem organel a jejich následné rozmnožování.

tags: #proc #je #neziva #priroda #nepostradatelna #pro

Oblíbené příspěvky:

• Tipy na dovolenou v přírodě
• Nové návštěvnické centrum v Karlově Studánce
• Zážitky z Velkého Oseku
• Více o studijním plánu Biologie a environmentální výchovy
• Recyklace a Hokejbal v ČR