Proč jsou vydry ohroženy a jak se s tím vypořádat

Se statusem chráněných živočichů a jimi způsobených škod se opakuje vždy stejná situace - při prvním výskytu propukne bouře nadšení, sláva, máme tu zpět vlka a bobra, množí se nám vydry, hnízdí u nás kormorán...

V médiích proběhnou propagační pořady, objeví se roztomilé fotografie a videa, obvykle s mláďaty. O skutečnosti, že chráněný druh nemá přirozeného predátora - což je podstatný faktor ochrany sám o sobě - a o skutečné reprodukční schopnosti, ani muk.

Vznikají spolky nadšenců, vyjadřují se ekologické instituce a hnutí ve smyslu jak jsme bez toho či onoho druhu vlastně dosud mohli žít… Obvykle pak ale následuje rozšiřování chráněného druhu, mnohdy velmi rychlé a nečekané, a proběhne nemilosrdná kritika prvních názorů, že zas taková idyla to není.

Nastávají první významné škody na majetku fyzických a právnických osob i státu, slibují se velkorysé náhrady. Chráněný druh se pod dozorem státních institucí a ekologických hnutí dál vesele množí a rozšiřuje.

Z desetitisícových škod jsou statisíce, ze statisíců miliony. V médiích ale nadále pokračují příspěvky předestírající vysoce kladné působení chráněného druhu v přírodě.

Čtěte také: Důvody, proč je příroda lepší než město

Postupem času a pod tlakem postižených subjektů se náhrady zvyšují, však na to máme, stát to přece zaplatí. S kriticky přemnoženou populací se ale stále nic nedělá, stále vznikají iniciativy k její podpoře a ochraně.

Stát uvolní spoustu peněz na další propagaci, záchranné programy a vědecké práce, jak s kontroverzními druhy žít. Po dalším řádovém navýšení škod se opatrně připouští, že existují škody a státní orgány vytváří další složitá, v praxi jen obtížně funkční pravidla pro ochranu majetku a proplacení škod váží na jejich existenci.

Stále trvá naivní radost vlkofilů nad dalšími narozenými mláďaty a šířením do nových oblastí. Škody, lépe řečeno jejich malá část, se sice proplácí, ale o regulaci rozšiřující se populace zatím ani stín náznaku.

V souvislosti s činností bobrů a rybožravých predátorů se vůči jeho škodám ze strany státních institucí objevuje silná ochranářská a podpůrná tendence. Ano, máme AOPK a jednou z jejich činností je ochrana a podpora vzácných a ohrožených druhů živočichů a rostlin.

Máme také MŽP a mnoho zákonů i nařízení, ze kterých vychází ochrana druhů. Manuály tohoto typu podrobně popisují vývoj a způsob života chráněného druhu, jeho vliv na prostředí, vkládají hojnost citací z vědeckých prací, detailně popíší řadu fyzicky či ekonomicky neaplikovatelných opatření.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Vývoj

Mezi škodami postihovanými subjekty i jednotlivci panuje jednoznačná shoda v názoru, že pokud orgány státní správy ochrany přírody a jednotlivci na všech stupních jejich řízení neponesou přímou a vymahatelnou zodpovědnost za škody, které jimi nesmyslně chráněné druhy způsobují - neboli za své rozhodnutí oddalovat nebo znemožňovat regulaci druhu, který v přírodě nemá predátora - budou se škody stále navyšovat.

Přemnožení predátoři v mnoha případech svou kořist, volně žijící i hospodářská zvířata, jen vážně zraní. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání vůči nim uplatňovat nelze.

Dovolte mi uvést záměrně extrémní myšlenku. Nemohu se zbavit dojmu, že kdyby se nám tu objevil Tyranosaurus rex, nebo alespoň Velociraptor mongoliensis, jistě by nějaké ekologické hnutí hned tvrdilo, že s člověkem odjakživa žil v míru.

Skupina akademiků a ekologů by jistě rychle vypracovala program jeho ochrany nebo průvodce pro soužití člověka a Tyranosaura s nosnou úvahou, že T. rex do kulturní krajiny historicky patří, byť s nevýhodou nepředvídatelných škod.

Evropa byla vždy členitým kontinentem s mnoha krajinami a státy, různými jazyky a kulturami, politickými systémy a ekonomikami. Tato rozličnost se odráží téměř v každém sektoru a aspektu společnosti, včetně ochrany přírody.

Čtěte také: Ekologické a ekonomické aspekty obnovitelných zdrojů

Většina institucí zabývající se ochranou přírody je na národním stupni, se zaměřením na regionální a lokální problémy ochrany přírody. Evropská příroda je téměř spojitá, od Irska na západě po Uralské pohoří na východě, od jižních středozemních krajin po nejsevernější cíp Skandinávského poloostrova.

EAZA je celoevropská organizace s více než 250 členskými institucemi rozptýlenými po celém kontinentě. Všechny tyto instituce jsou zaměřeny na zvířata a přírodu. Jejich vzdělávání oslovuje více než 100 miliónů Evropanů ročně, a proto mají jedinečnou možnost upozornit na potřebu kontinentálního přístupu k ochraně evropské přírody.

Právě tato celoevropská strategie chybí ve všech národních a lokálních ochranářských organizacích, včetně autorit a politiků Evropské unie. Samozřejmě, EAZA může (a měla by) hrát v tomto směru unikátní úlohu.

Šelmy stojí na vrcholu potravního řetězce, a proto vyžadují rozlehlá a nenarušená teritoria, jež svou rozlohou často přechází přes hranice různých států. Šelmy při migraci po svém teritoriu vyžadují koridory k propojení vzdálených regiónů Evropy.

Proto je šelma zvíře živící se masem. Tuto potravu získají buď lovem, nebo nálezem kořisti v přírodě. Slovo „masožravec“ se vztahuje k řádu savců známých jako Carnivora - ŠELMY.

Když my, Evropané, přemýšlíme o ochraně přírody, většinou máme na mysli exotické druhy a vzdálené země. Zapomínáme však, že tady v Evropě máme stále krásnou, různorodou krajinu a naši vlastní rozmanitou a unikátní divokou přírodu, která rovněž potřebuje pomoc.

Lidskou činností se přirozené prostředí zvířat stává stále víc fragmentované (tzn. rozkouskované) a znečištěné. Díky ztrátě svého přirozeného biotopu se stěhují do „našeho“ prostoru, kde musí soupeřit o „naše“ zdroje.

Výsledkem je to, že je lidé přestanou respektovat a vnímat jako krásné a zajímavé tvory a začnou na ně pohlížet jako na škůdce, kteří ničí náš majetek. Tento předsudek nejvíce postihuje velké evropské šelmy.

Vzhledem k tomu, že stojí na vrcholu potravního řetězce, jsou prvními, jež se dotknou problémy jejich kořisti: ztráta biotopu, znečištění, nadměrné využívání prostředí. Tito tvorové jsou tedy mírou kvality našeho životního prostředí a motivací na jeho ochranu.

Pokud vytvoříme prostředí, ve kterém mohou šelmy žít, znamená to, že je prostředí zdravé. A nakonec, v předcházejících kampaních EAZA jsme se snažili ovlivnit chování lidí na jiných kontinentech pro ochranu ohrožených druhů a ochranu jedinečných biogeografických regionů.

Šelmy Evropy stojí před dvěma protikladnými problémy: prvním je zvyšování počtu šelem, druhým pak jejich snižování. Téma kampaně „Soužití“ je vztaženo k oběma problémům.

1. Velké šelmy, které na určitou dobu vymizely z mnohých koutů západní Evropy, postupně znovu osídlují její původní biotopy.
2. Počty mnohých šelem se důsledkem lidské činnosti stále snižují. Na tuto skutečnost má rovněž vliv ztráta biotopu, znečištění, pronásledování, konkurence a křížení s nepůvodními nebo domestikovanými druhy.

Lidem, kterým šelmy udělali škodu na dobytku a živobytí, může být poskytnuta kompenzace. Zášť některých lovců vůči šelmám, které kradou „jejich kořist“ může být zmírněna vhodnými normami lovu.

Stejně důležitý je také vhodný management obnovy prostředí, protože by pro šelmy zabezpečil dostatek prostoru pro jejich život a šíření. Pro některé druhy je nevyhnutelná reintrodukce či relokace pro zajištění životaschopnosti jejich populací, u jiných je zase potřebná kontrola invazivních druhů.

Podpoření turistiky do divoké přírody může mít za následek to, že šelmy mohou poskytnout vylepšení místní ekonomiky, než aby ji vysávaly. Šelmy mají často špatnou pověst (jako např. v pohádce O Červené Karkulce), což vede k negativní zaujatosti u veřejnosti.

Vhodné vzdělávání a kampaň podpoří uvědomění si této situace a může napomoci vytvoření více pozitivního image šelem. Poukázat veřejnost na to, že ochrana životního prostředí je nutná doma a ne jen ve vzdálených koutech Země.

Evropa je domovem několika druhů velkých i malých šelem. V rámci této kampaně není možné se zaměřit na všechny, a proto bylo vybráno 12 charizmatických ohrožených druhů jako představitelů kampaně.

Vybrané druhy ohrožených šelem:

• Liška polární (Alopex lagopus) - středně velká šelma obývající arktické pobřeží severní Evropy a Asie, ohrožená převážně globálními změnami klimatu, znečištěním životního prostředí a konkurencí lišek obecných.
• Medvěd hnědý (Ursus arctos) - velká šelma vyskytující se v horských lesích a tundře Evropy. Některé populace jsou malé, izolované, jejichž přežití je nejisté.
• Vydra říční (Lutra lutra) - tato středně velká šelma obývá okraje vod v celé Evropě do nadm. výšky 1 000 m n. m. Vydra je nejvíce ohrožena znečištěním vod převážně chemickými látkami (organochloridy, polychlorovanými bifenyly, těžkými kovy), stavěním přehrad a vysoušením mokřadů.
• Rys ostrovid (Lynx lynx) - zástupce velkých šelem Evropy. Obývá lesy, horské oblasti a tundru. Největší hrozbu představuje pytláctví a konflikt s lidmi z důvodu škod na hospodářských zvířatech.
• Kočka divoká (Felis silvestris) - středně velká šelma obývající lesnaté, převážně dubové lesy a břehové porosty střední a jižní Evropy. Největší hrozbu pro kočku divokou představuje křížení s kočkou domácí, přenos nemocí a kompetice se zdivočelými kočkami, ztráta přirozeného životního prostředí, fragmentace a degradace.
• Norek evropský (Mustela lutreola) - malá šelma vyskytující se poblíž břehů vodních toků, jezer a mokřadů. Nejvíce ohrožen ztrátou životního prostředí, globálními změnami klimatu, vymizením populace raka říčního a kompeticí zavlečeného silnějšího druhu - norka amerického do Evropy.
• Šakal zlatý (Canis aureus) - středně velká šelma, rozšířená v suchých stepích jižní Evropy. Největší hrozbu pro něj představují otrávené návnady, pytláctví a psinka.
• Vlk obecný (Canis lupus) - zástupce velkých šelem obývající zalesněné a horské oblasti Evropy. Nejvíce ohrožen díky konfliktu s lidmi v důsledku škod na hospodářských zvířatech, příbuzenskému křížení, pytláctví a křížení se psem domácím.
• Rys pardálový (Lynx pardinus) - velká šelma obývající křovinaté krajiny a neobdělávané pastviny jižní Evropy. Hlavní potravou rysa pardálového tvoří králíci.
• Tchořík skvrnitý (Vormela peregusna) - zástupce menších šelem obývající stepi a podhorské oblasti do nadm. výšky 2000 m n. m., rozšířen v jihovýchodní Evropě po Rusko a Čínu. Ohrožen ztrátou životního prostředí, snižováním počtu jeho přirozené potravy (hlodavci - používání prostředků hubící hlodavce) a pronásledováním kvůli škodám na drůbeži.
• Medvěd lední (Ursus maritimus) - velká šelma Evropy obývající Grónsko a nejsevernější části Ruska. Největší hrozbu představuje postupná redukce rozlohy ledových ker vzniklá důsledkem globálních změn klimatu, pytláctví, znečištění životního prostředí, těžba ropy a plynu, organické znečištění a akumulace jedovatých látek v těle ledních medvědů získaná přes potravní řetězec (chlorované uhlovodíky).
• Rosomák (Gulo gulo) - středně velká šelma obývající tajgu a tundru v severní části Evropy. Nejvíce ohrožen pytláctvím, kladením otrávených návnad a konflikty s lidmi díky škodám na hospodářských zvířatech.

Každý organismus potřebuje specifické místo k životu - stanoviště druhu. Některé druhy vyžadují stanoviště rozlehlá, některé zcela malá. To závisí na jejich ekologických nárocích a velikost teritoria.

Západní Evropa je člověkem intenzivně využívána, což má za následek fragmentaci nebo až ztrátu stanovišť. Díky fragmentaci stanovišť již mnoho druhů v západní Evropě vymizelo nebo jim v některých regionech hrozí vyhynutí v budoucnu.

Pokud se velké přírodní oblasti roztříští do menších, jen velmi málo druhů populací v těchto izolovaných políčkách stanovišť přežije. Zda druhy přežijí nebo ne, často závisí na křehké rovnováze.

Nicméně, dobrá spojitost krajiny podá druhům větší šanci k přežití po dlouhou dobu. Navíc, dopad klimatických změn, v jehož důsledku se druhy a stanoviště budou přesouvat na sever Evropy, se může díky dobré spojitosti krajiny rovněž snížit.

Bobr evropský byl na území ČR vyhuben koncem 19. století. Počátkem 20. století zbývalo v celé Evropě přibližně 1200 jedinců. V druhé polovině 20. století se však k nám bobr začal opětovně šířit z okolních zemí a byl i uměle vypouštěn.

Dnes v České republice žije přibližně 10 000 jedinců, přičemž v jižních Čechách je kvůli ochraně rybníků povolen jejich odlov. Bobři narušují celistvost hrází a ucpávají výpustní zařízení.

Tím vzniká riziko, že se hráz protrhne a způsobí další škody na majetku a ohrožení zdraví osob. Je proto dobře, že Ministerstvo životního prostředí zvažuje změnu plánu péče o bobra a rozšíření možnosti jeho regulace.

Vydra říční je predátorem na vrcholu potravního řetězce, který je momentálně v ČR pod absolutní ochranou zákona. Evropská směrnice chránící tento druh však povoluje možnost se od zákazu odchýlit.

Reálnou výší škod na obsádkách ryb v rybnících, na sádkách či v rybářských revírech vydra se svými více než 130 miliony korun ročně zdatně sekunduje kormoránovi velkému. Meziroční srovnání ukazují na setrvalý růst populace vydry na území ČR, přičemž denně tato populace zkonzumuje 5-6 tun ryb.

„Jen na rybářských revírech Českého rybářského svazu způsobí vydry každoročně škodu přesahující 40 milionů korun, kterou pak musí členové našeho spolku uhradit ze svého. Zapomínat také nesmíme na značný stres a poranění přeživších ryb v lokalitách, kde vydra působí,“ přiblížil ztráty rybářů ichtyolog Pavel Vrána.

Kvůli působení vyder přišli rybáři na řadě revírů o generační a remontní (nedospělé, určené pro chov) ryby, v důsledku čehož zkolabovala cenná původní rybí společenstva. Takovou škodu už nelze nahradit žádnými penězi.

Podobně jsou na tom rybníkáři, kteří po návštěvách vyder na přezimovacích rybnících, tzv. komorách, sádkách či rybochovných objektech přicházejí spolu s generačními rybami o živé genetické zdroje, výsledky své šlechtitelské, léty prověřené práce a zdroj své obživy.

Trvale se u nás vlci zabydleli před méně než deseti lety. Dnes už je na území České republiky 24 vlčích teritorií. Počet jedinců rychle stoupá, aktuálně se odhadem blíží dvěma stům.

„Český plán péče o vlka však regulaci fakticky nepřipouští, a tak stát z peněz daňových poplatníků vyplácí miliony na náhradách vlky působených škod či dotacích na předcházení škodám. Roztomilá vydra či pověstmi opředený vlk jsou druhy, které do české přírody bezpochyby patří, avšak v rozumných počtech, a ne za cenu nepřiměřených konfliktů s člověkem.

„Je dobré, že je těmto druhům věnována pozornost, ale je třeba se také ptát, proč raději lépe nechráníme přírodu jako celek. Půdou počínaje, přes hmyz, koroptve, zajíce, tetřevy, až právě třeba po vlky? Příroda není primárně zdrojem užitku pro člověka, ale na druhé straně ani velkou rezervací pro vrcholové predátory. Místo v ní musí být pro všechny žádoucí druhy.

K vlkům, bobrům a dalším původním druhům, které se vracejí do oblasti Krušných hor, se přidala i vydra říční. Trvalý výskyt chráněného živočišného druhu prokázal několikaletý výzkum projektu Lutra Lutra.

Vydry ještě na začátku 20. století obývaly území státu plošně, začaly ale rychle mizet z několika důvodů. „Jednak to byl nadměrný lov a jednak degradace a znečištění vodních toků,“ vysvětluje Lukáš Poledník, vedoucí vědecký pracovník ALKA Wildlife.

„Návrat vyder do oblasti nastal až v novém tisíciletí, kdy první záznamy pocházejí z roku 2006. Během následujících let pak došlo k postupnému znovuobsazení oblasti vydrami,“ doplňuje Poledník. Dnes vydra obývá i oblasti na podkrušnohorských tocích, v podstatě na ni můžeme narazit po celé šíři území.

Rozbor potravy prokázal, že v tocích je málo menších druhů ryb, které šelmy loví. „V horských tocích chybí vranky, střevle, mřenky. Důvodem je velká fragmentace vodní sítě a také znečištění a následky po uhelné těžbě, která přírodu regionu devastovala od 70. let.

Podobně jako návrat vlků a rysů, které jedni považují za užitečného predátora přemnožené spárkaté. A jiní zase za škodnou, která zvěř decimuje. U vydry a rybářů je to podobné.

tags: #proces, #proč #jsou #vydry #ohroženy

Oblíbené příspěvky:

• Zákon o ochraně přírody a krajiny - výklad
• Státní dluhopisy: Průvodce od Ministerstva financí
• Atlantická meridionální cirkulace
• Průvodce výběrem košů na tříděný odpad
• Plenky a životní prostředí: Hloubková analýza