Proč se do vesmíru hází odpadky?

Ministerstvo životního prostředí připravilo nový zákon o odpadech, který má za cíl zbavit nás skládek pomocí zvyšování poplatků za ukládání odpadu na skládky.

Z ministerstva zaznívá: „Měníme odpadové hospodářství na oběhové.“ Všechno se má zrecyklovat nebo využít energeticky, převážně spálit.

Obce, které se musí o likvidaci odpadu starat, z toho nejsou nadšené. Zařízení k energetickému využití odpadu je málo a počítat s tím, že za osm let jich bude výrazně víc, je prý naivní. Takové zařízení se totiž nejen nějakou dobu projektuje a staví, ale především pořádně dlouho schvaluje. Do výstavby navíc můžou mluvit občané, včetně aktivistů.

Recykluje se víc a víc, i když na tom nevyděláte. První věc je technická: měření objemu i hmotnosti stojí peníze i čas. Popeláři to zadarmo dělat nebude.

Druhá věc je psychologická: a co kdybych ušetřil ještě trochu víc? Ono se totiž u nás podobným způsobem už platilo. A říkají starostové, že začalo přibývat černých skládek a odpadků v pangejtech.

Čtěte také: Důvody, proč je příroda lepší než město

Pravda, to bylo v devadesátých letech, kdy nebylo tolik možností jak třídit, nebyly barevné kontejnery na každém rohu. Nebyly zkrátka jednoduché a dostupné způsoby, jak změnit objem odpadu, za jehož odvoz člověk platí.

Dneska ty možnosti jsou. Někteří lidé je využívají a třídí jako o život, i když jim to nic neušetří. Někteří lidé je nevyužívají.

Chtěl bych věřit, že kdyby jim to mělo pár korun ušetřit, tak je odnesou do některého z kontejnerů, které jsou do dvou set metrů od našeho domu čtyři. V různých směrech, takže prakticky ať jdete kamkoli, půjdete kolem jednoho z nich.

Jen se bojím, že tím by ta šetrnost neskončila. Proč vyhazovat do své popelnice vůbec něco? Každým směrem do padesáti metrů je odpadkový koš, dvacetilitrový pytel je pro něj akorát. To vím, protože první koš směrem od nás k tramvaji tak někdo pravidelně používá. Asi ráno nemá čas odnést odpadky na dvoreček k popelnicím, tak je cestou mrskne sem. Nic jiného už se tam ovšem nevejde.

Popravdě se trochu bojím, že tohle bude pro pár korun leckomu stát za to, aby se dostal na nulu.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Vývoj

No - a pak je tu ten třetí háček. Zatím mluvíme, aniž jste si toho všimli, o ideálním stavu, kdy má každý svoji popelnici, kterou mu někdo přeměří a odečte, kolik odpadu člověk vyprodukoval. V činžáku to samozřejmě takhle není. V činžáku se všechno sečte, podtrhne a rozpočítá partajím. U nás se takhle rozpočítává voda - a přestože voda není krev, nedělá to dobrotu.

Tak jestli se můžu přimluvit, ať je to u nás v domě aspoň na váhu, platit poplatky z toho vzduchu, který vyhazuje soused x, který neví, kam patří plastová butela, a zcela samozřejmě už vůbec netuší, že by na ni měl šlápnout, platit za tohohle pana bezmozka já nechci.

Třídění odpadu má svá pravidla a jak se technologie zlepšují, těchto pravidel stále přibývá. Češi patří v třídění odpadu mezi evropskou špičku. Celé tohle méně-odpadové snažení je o změně návyků. Což „bolí“.

A tak jdeme po krůčkách. Nevěřím, že bychom rychlou akcí dosáhli nějaké změny. Důsledněji kompostujeme, používáme látkové kapesníky, skleněnou lahev, termosku, v přírodě rychle rozložitelné houbičky na nádobí a pytle na odpad. U bankomatu si už neberu papírové potvrzení. Zrušila jsem papírové předplatné časopisů. Tam, kde mi to dává ekonomický smysl a kde je to logisticky možné, nakupuji bez obalu.

Jak vidíte ze střípků všedních dní, nejsou to černo-bílá rozhodnutí. Nestresuji se z každého kousku odpadu, který do směsného i jiného koše hodím. Je mou volbou, že si doma pravidelně nevyrábím jogurt, těstoviny nebo čerstvý sýr bez obalu. Nemáme v bytě vermikompostér s žížalami. Nezbavuji se plastových předmětů jen proto, že nejsou moc zero waste (jako cedníky, dózy, kartáče). Když fungují, používám je. Až doslouží, třeba si koupím neplastovou variantu. Uvidím.

Čtěte také: Ekologické a ekonomické aspekty obnovitelných zdrojů

Skleněnou lahev na vodu jsem si koupila po roce a půl. Je to relativní. Štve mě víc to, že doma splachujeme záchod pitnou vodou, než, že jsem zrovna vyhodila do sběru obaly od koření.

Vzpomenu si na naše babičky. Ty myšlenku zero waste nemuseli složitě zavádět. Ty to totiž jinak nedělaly. Nejsem zero waste, ale snažím se.

Seznamte se s Dr. Ing. Alešem Bláhou, ředitelem ZEVO Malešice, jednoho z největších zařízení na výrobu energie z odpadu v Evropě. Dozvíte se, jak on a jeho tým proměňují odpad v elektřinu a teplo pro tisíce domácností v Praze. Je toto budoucnost nakládání s odpady?

AB (Dr. Ing. Aleš Bláha): Některé regiony stále skládkují obrovské množství odpadu, protože nemají spalovnu. Pálení je poslední možnost, jak naložit s odpadem, který nemá lepší využití. Je to pouze jedna část cirkulární ekonomiky. Máme samozřejmě odpadové cesty, plynoucí z životního cyklu výrobků. Potřebujeme se rozhodnout, co s nimi dělat, např. opětovně použít. Ne vše je ale opětovně využitelné. Zbytek můžeme buď skládkovat, nebo spálit. Můžeme ho spalovat v k tomu učených zařízeních, jako ZEVO, jako vedlejší produkt v uhelných elektrárnách a také v továrnách, které vyrábí.

ML: Zjednodušeně tedy máme tři možnosti, jak s naším odpadem naložit. Můžeme ho recyklovat či opět použít, skládkovat nebo ho spálit a získat energii. Mám tady graf, který ukazuje, jak v Evropě nakládáme s plastovým odpadem. Porovnejme třeba Česko s Řeckem. Česko zhruba 37% plastového odpadu recykluje, 23% skládkuje a 40% pálí. Řecko skládkuje až 75% plastového odpadu. Zatímco v Německu a Švýcarsku skládkují takřka 0% a mnohem víc plastu pálí.

AB: Když je materiál opětovně využitelný a je po něm poptávka, to je samozřejmě lepší cesta. Poptávka a nabídka ale nejsou vždy stejné. Vždy je ale lepší odpad energeticky využít než skládkovat.

ML: Rozdělme odpady na 2 úrovně. 1. plastový odpad z průmyslu, který lze vrátit do oběhu. 2. komunální odpad, který produkujeme my. Plast třídíme do žlutých kontejnerů. Tyto plasty jsou často špinavé, např. od jídla.

AB: To je velmi dobrý dotaz. Myslím, že je dobré doma vhodný odpad správně vytřídit. A velmi špinavé obaly, např. jogurtový kelímek, dát rovnou do černé popelnice. Na umytí spotřebujete horkou vodu, čisticí prostředek… Úkolem je poučit lidi o tom, co se opravdu může znovu využít a co najde lepší využití jako zdroj energie. Samozřejmě PET, HDPE, některé PP obaly, se mohou opět využít. Ale např. tenké fólie, špinavé od jídla, nelze vyčistit jaksi „chytrou“ cestou.

ML: Do vaší spalovny každý den přijíždí 200 vozů plných odpadu. Každý veze zhruba 5 tun. To je 1000 tun odpadu denně. Každou hodinu spálíte 12 - 15 tun. Získáváme z toho něco?

AB: Teď mluvíte o městském směsném odpadu. To nejsou jen plasty. Když ale jogurtový kelímek hodím do popelnice, stává se součástí této směsi. A já z tohoto kelímku vytvořím teplo.

ML: Takže si chytře hrajete s entropií. Spálíte materiály jako plast, papír a zbytky jídla. Tím uvolňujete obsaženou energii, z které se vytvoří elektřina nebo teplo.

AB: Ano. Efektivita našeho zařízení je kolem 70 - 75%. Takže z té energie, co k nám denně přijíždí v těch 1000 metrických tunách odpadu, 75% získáme zpět a znovu použijeme na výrobu elektřiny a tepla pro naši vlastní potřebu a také pro veřejnou síť.

ML: Vytváříte dostatek elektrické energie pro 20 000 domácností…Elektrické i tepelné energie. A co vaše zařízení?

AB: Ne, my jsme soběstační. Těch 20 000 je nadbytek. Naše stroje také potřebují elektrickou a tepelnou energii. Nadbytek dodáváme do veřejné sítě. Navíc, při výpadku proudu, jsme schopni dodat elektřinu např. do Motolské nemocnice.

ML: Jste tedy i zdrojem elektřiny pro strategicky důležité budovy v Praze ve stavu nouze. To zní skvěle. Věřím, že pálením jogurtového kelímku nevznikají nebezpečné emise. Do směsného odpadu ale lidé hází kde co. Např. baterie a podobné předměty.

AB: U nás jsou emise kontrolované. Na skládkách se stejný odpad vyklopí do díry někde v přírodě a je jen otázka času, než škodliviny začnou unikat do přírody. U nás jsou vyčištěny velmi sofistikovanou technologií čištění spalin a koncentrovány do velmi malého množství jako nebezpečný odpad. Ten je převeden do tuhé formy. Škodliviny jsou tedy vloženy do pevné matice.

AB: Existuje zákon Evropské unie, který předepisuje povolené emisní limity. Plnění těchto limitů kontroluje speciální program a také vládní orgány. Naše zařízení produkuje pouhých 10% povolených limitů- tzv. technickou nulu.

AB: Protože někteří lidé se bojí. Hrají v tom roli určité politické hlasy, nevládní organizace a skládkové lobby. Skládkové lobby některé z těchto hlasů financuje. V minulosti skládkové lobby vedlo proti spalovnám velkou kampaň. To trochu přetrvává. Časy se ale mění. Dnes některé regiony tyto zařízení již chtějí instalovat. Vědí, že od roku 2030 bude v Česku platit zákaz skládek. Opravdu doufám, že od 2030. Termín už se párkrát posunul. Z 2024 na 2028, na 2030… V Německu je skládkování odpadu zakázané již od roku 2005. To odpovídá grafu, který jste předtím ukazoval. Myslím, že to přijde. Spalovna je ale dražší investice než skládka.

ML: Je to tedy otázka prvotní investice. Když odpad skládkujeme, už nedostaneme nic zpět. Když ho spálíme, vytvoříme energii a vznikají i jiné toky, které mohou vydělat.

AB: Vstupní poplatky obou zařízení jsou také srovnatelné. Skládkovací poplatek se pohybuje kolem 1 200 Kč za metrickou tunu. V ZEVO platíte 1 500 Kč za metrickou tunu. To není velký rozdíl.

ML: Zvládli byste reagovat na nárůst požadavků na vaše zařízení? Když se ČR rozhodne následovat Německo, může se to přes noc změnit.

AB: Ano jsme. V Německu či Švýcarsku mají filozofii tzv. 50/50: 50% materiálu se recykluje a znovu využívá, 50% se spálí a energie využije. V ČR vytvoříme cca. 5 mil. 500 tisíc metrických tun komunálního odpadu ročně. To znamená, že 2 mil. 750 tisíc metrických tun se opět použije a 2 mil. 750 tisíc metrických tun se spálí. Kapacitu bychom tedy o 1 mil. 950 tisíc metrických tun museli navýšit.

AB: Ano. Část našeho zařízení je aktuálně v rekonstrukci. Dvě linky jsou připraveny. Celkem máme 4 linky. Každý rok se jedna renovuje. Dnes jsme tedy v polovině kompletní renovace celého zařízení. Po dokončení renovace budeme schopni zpracovat o 20 - 25% víc odpadu. Do budoucna tedy budeme schopni zpracovat kolem 400 tisíc tun (ročně). Takže nejen komunální odpad z domácností, ale také zbytkový odpad z malých průmyslových podniků, obchodů atd. Tento odpad dnes často putuje na skládku. Některé malé obchody a výrobní linky v Praze nejsou napojeny na centrální sběr odpadu. Odpady mohou odvážet na skládku. To je veliký problém.

Emise CO2 a skleníkový efekt

Skleníkový efekt je přírodní jev, který objevil a popsal Svante Arrhenius roku 1896. Je daný zákony fyziky. V ovzduší Země existují tzv. skleníkové plyny (GHG), tj. vodní pára, oxid uhličitý (CO2), metan (CH4), oxid dusný (N2O), ozón (O3), freóny a některé další.

Když na povrch Země dopadají sluneční paprsky, jejich asi 70 % pohlcuje povrch Země a asi 30 % se odráží zpět do vesmíru. Část odražených slunečních paprsků naráží do molekul GHG a od nich se odráží zpět na povrch Země, čímž oteplují její povrch. Povrch Země je skleníkovým efektem oteplován asi o 33oCelsia. Kdyby nebyl skleníkový efekt na Zemi, povrch planety Země by se vší pravděpodobností zamrzl a život na ní by zaniknul, popř. Skleníkový efekt je pro existenci života na Zemi i lidské společnosti absolutně nutný.

Potřebujeme ale relativně stálou velikost skleníkového efektu. Četná měření ale ukazují, že skleníkový efekt na Zemi sílí a že se na tom podle všeho stále významněji podílí neodpovědná činnost lidí, zejména těžba a spalování fosilních paliv, dále změny využívání krajiny (úbytek lesů, růst pouští a zastavěných ploch ad.), zejména metan ve značném množství uvolňuje těžba fosilních paliv, odpady aj.

Pro potřeby analýzy skleníkového efektu přepočítáváme oteplovací účinek (radiační potenciál) jednotlivých GHG na oteplování klimatu na tzv. CO2ekv., tj. oteplovací účinek 1 tuny oxidu uhličitého CO2 = CO2ekv., tj. radiační potenciál CO2. Aktuálně CO2 = 1, CH4 = 25, N2O = 298 CO2ekv. Z minulosti známe mírně odlišné hodnoty, CH4 21, N2O 310. Určité upřesňování zde nelze ani do budoucna vyloučit.

Vodní pára a oblaka tvoří 66-85 % GHG. Podle dominující teorie oteplování (velký klimatický panel IPCC), klimatické změny způsobuje pouze růst emisí CO2proti předindustriální době, tj. proti roku 1750. Statistická ročenka Životní prostředí ČR ale dlouhá léta uvádí jako GHG CO2, CH4, N2O, freony a některé další.

V roce 2015 se na emisích GHG v mld. t CO2ekv. nejvíce podílely Čína (13), USA (6,4), EU (4,5), Indie (3,3), Rusko (2,2), Japonsko (1,4), Brazílie (1,2). Ostatní státy emitují méně než 1 mld. t CO2ekv. ČR emitovala 123 mil. t. CO2ekv.

Kromě ročních emisí GHG známe emise historické (od roku 1750 je má zdaleka nejvyšší USA a státy EU) a přenesené (Čína jako dílna světa má i výrazně vyšší emise CO2ekv, viz asi 50 % podíl Číny na světové výrobě oceli ad., velcí exportéři fosilních paliv s nimi vyvážejí i nemalé emise metanu, provázející zejména těžbu ropy a zemního plynu) ad.

V bilanci emisí GHG chybí emise GHG armád, snad 5 % vykazovaných emisí GHG, z toho asi polovina připadá na armádu USA.

Vyšší teploty na Zemi znamenají také vyšší výpar vody, rychlejší pohyb větších mračen, tj. větší vichřice, větší lijáky, větší povodně a v rozporu s tím nejsou ani častější a větší sucha.

Ničivost obřích požárů v Austrálii zvýšilo minulé zrušení požárních chodníků v rámci nemístného kořistění, na západě USA pro změnu tzv. ekologizace lesů, tj. ponechávání veškeré dřevní biomasy v lesích. Za indiánů tam hořelo velmi často, ale požáry byly územně malé. Po stu letech „ekologické správy“ bylo požárů málo, ale jejich ničivost bylo obrovská, protože zásoba paliva - nahromaděného dřeva - tam byla veliká.

Příručky o skleníkovém efektu uvádí, že se na něm zdaleka nejvíc podílí vodní pára. Dosud nám bylo tvrzeno, že se obsah vodních par v ovzduší dlouhodobě nemění a že tudíž lze od něho abstrahovat. Toto tvrzení se špatně dokazuje i špatně vyvrací, protože při průměrné životnosti vodní páry v ovzduší asi 9 dní a značně nerovnoměrném výskytu vodních par v ovzduší (nejvíc v tropech a nad moři, nejmíň při zemských póĺech a nad pevninami) je měřit průměrné koncentrace vodní páry v ovzduší na Zemi velice obtížné. Podobně se nemá měnit okrajová role metanu a dalších GHG. Tato konstrukce byla a je odvážná.

Nyní tento základní koncept klimatických změn narušila i první část 6. zprávy IPCC o klimatických změnách ze srpna 2021. Jak v Ekolistu upozornil pan Vinkler, viz 1), citovaná zpráva shledává, že se množství vodní páry v ovzduší Země dlouhodobě zvyšuje. Otázkou je, jaké to bude mít důsledky, kromě zvýšení podílu vodních par na klimatických změnách.

Zásadní otázkou je, jaké to má dopady na efektivní strategii boje proti sílícím klimatickým změnám. V úhrnu se příspěvek jednotlivých GHG ke skleníkovému efektu na Zemi dosud uváděl ve výši u vodní páry 36-72 %, u CO2 9-26 %, u CH4 4-9 %, u ozónu 3-7 %. Horní hranice má být oteplovací účinek, pokud příslušný GHG působí sám, dolní hranice při jeho působení ve směsi GHG. Realita je zřejmě mírně nad dolní hranicí uváděných rozpětí. Podíl CO2 na oteplování činí tudíž snad 10 %, metanu snad 5 %, tj. celkem snad 15 %, tj. 2-3x méně než vliv vodních par. Ozón nemá emise, vzniká štěpením molekul kyslíku O2 s tím, že samostatné atomy kyslíku O se slučují s molekulami O2 na ozón O3. Neuváděný N2O, freóny a další GHG mají mít velmi nízký podíl na skleníkovém efektu a následně i na oteplování klimatu. Emise freónů se v 90. letech zásadně snížily, takže jsou dnes pod kontrolou. Ve stratosféře mají ale životnost 60-80 let, takže ještě budou škodit nejen na ochranném štítu stratosférického ozónu, ale také přispívat k oteplování klimatu.

tags: #proc #se #do #vesmiru #hazi #odpadky

Oblíbené příspěvky:

• Řešení emisí pomocí CCS
• Divukrásná příroda Madeiry
• Návod na kreslení jezera
• Ekologický bambusový hrnek tyrkys – recenze
• Vliv toxických kovů na dýchací systém