Toxické kovy v ovzduší a jejich účinky na zdraví

Moderní doba přináší řadu výhod, avšak rozvoj průmyslových odvětví, farmaceutiky a zemědělství s sebou nese i vyšší zátěž pro životní prostředí. Těžké kovy nacházejí široké využití, ale zároveň zaznamenáváme jejich zvýšený výskyt všude kolem nás. Jsou přítomné doslova všude kolem nás ve vodě, v ovzduší, v potravinách, v keramice i v barvách (součást pigmentů).

Co jsou těžké kovy?

Co si pod tímto pojmem představit? Dle Wikipedie se jako těžký kov označuje kov, případně polokov, který je hrozbou pro životní prostředí. Postupně se definice rozšířila i o další kovy, bez ohledu na hustotu, například o arsen. V současnosti mezi těžké kovy řadíme vedle olova, rtuti, kadmia a arsenu také thalium nebo stříbro. Tím však výčet nekončí. Jedná se o kovy jako rtuť, olovo, kadmium, arsen, thalium, nikl, bárium, bismut apod.

Zatímco některé těžké kovy jsou jednoznačně toxické a neradno s nimi přijít do styku, posledně jmenované kovy jsou toxické jen ve velkých dávkách. Těžké kovy jsou pro náš organismus velmi nežádoucí a opravdu závažným způsobem ovlivňují naše zdraví, zejména pokud se v těle hromadí delší dobu a jejich množství přeroste míru únosnosti. V tom tkví jejich nebezpečí. Dozvíme se o nich až v momentě, kdy nám začnou působit zdravotní problémy. Vzhledem k moderní době, ve které žijeme, je prakticky nemožné se jejich vlivu vyhnout. Inhalujeme je ve výparech nebo v prachu.

Nejběžnější a nejnebezpečnější těžké kovy

Představíme si 4 těžké kovy, které jsou pro zdraví člověka nejvíce nebezpečné. Jde o olovo, rtuť, kadmium a arsen.

Olovo (Pb)

Olovo je nejrozšířenějším z těžkých kovů. V přírodě ho najdeme v sulfidových a karbonátových rudách. Bohužel, v posledních desetiletích jeho výskyt stále narůstá, zejména v podobě nebezpečných sloučenin. Do zažívacího traktu člověka se olovo dostává prostřednictvím vodovodního potrubí, ale také glazur a pigmentů kuchyňského nádobí. Olovo můžeme najít i v kosmetice. Vstřebané olovo je transportováno krví, kde je z 96-98 % vázáno na erytrocytech. Postižení krvetvorného systému (anémie způsobená inhibicí syntézy hemu), nervového systému a to jak centrálního (encefalopatie), tak i periferního, trávicího ústrojí a ledvin. Oxidy olova, olovnaté a olovičité soli jsou toxické se smrtelnými dávkami pro člověka 10 g. Intoxikace se projevuje bolestmi hlavy, nechutenstvím, insomniíí. Postižený se rychle unaví, dostaví se vegetativní poruchy→ zpomalení srdeční činnosti (bradykardie), pokles tělesné teploty.

Čtěte také: Znečištění způsobené cigaretovými nedopalky

Olovo se v lidském těle hromadí v kostech. Jsou mu připisovány karcinogenní účinky. Poškozuje játra a ledviny. Negativně působí na kardiovaskulární systém, centrální nervový systém, imunitní systém a svaly. Zdrojem olova v životním prostředí jsou emise benzínových motorů, metalurgie, energetika. Olovo se do potravního řetězce dostává z obalových materiálů, v malém množství z nátěrových látek, případně spalováním fosilních paliv. Nejvydatnějším zdrojem pro životní prostředí je doprava. Zemědělská půda obsahuje průměrně 10 mg Pb/kg, např. v listech stromů kolem frekventovaných komunikací jsou zjišťovány hodnoty až 700 mg/kg. Vstřebávání olova v trávicím traktu je závislá na věku, složení stravy a zdravotním stavu. Účinnost vstřebávání olova u dospělých se odhaduje na 10%. Dětský organismus resorbuje 40-50% olova z potravy.

Rtuť (Hg)

Stejně jako olovo také rtuť je významným průmyslovým kovem. Jako rumělka se užívala k barvení už ve starém Egyptě. V novodobé historii rtuť zapadá do polarografie nebo zemědělství, kde se ještě donedávna její organické sloučeniny využívaly k moření obilí. Výroba teploměrů, barometrů, rentgenových trubic nebo zářivek, také výroba chloru, dezinfekčních prostředků nebo některých barviv - tam všude se dá najít rtuť. Rtuť a její sloučeniny patří mezi známé jedy. Jediný kov za normální teploty tekutý. Je-li atmosféra nasycena kovovou rtutí za teploty 20 °C, obsahuje asi 19 mg/m3 Hg. Je to koncentrace akutně netoxická, ale rtuť má schopnost významně se kumulovat v těle, proto při inhalaci par rtuti dochází k chronické otravě.

Nejvýznamnějším zdrojem rtuti v potravě jsou mořské ryby, zejména ty velké. Problémem je také výroba a používání amalgámových plomb jako zubních výplní. Rtuť je neurotoxickým jedem, nebezpečné jsou především její výpary. Chronické působení rtuti se v lidském organismu odráží v poškození centrální nervové soustavy a ledvin. Rtuť se snadno vstřebává také prostřednictvím kůže, dostane se do každé buňky v těle. Může stát za celou řadou zdravotních potíží a chronických onemocnění, je spojována například s diabetem nebo revmatickými chorobami. Může poškodit vyvíjející se plod v těle matky. Zdrojem rtuti v životním prostředí je hutnictví, energetika (spalování fosilních paliv), kaly z čistíren odpadních vod.

Kadmium (Cd)

Kadmium se využívá jako doplňkový kov při zpracování jiných kovů. Kadmium je součástí ovzduší v důsledku spalování pohonných hmot a olejů. Je součástí zemědělských fosfátů a pesticidů, které kontaminují zemědělskou půdu. Hromadí se v půdě a ve vodě a odtud se dostává i do potravinového řetězce. Kadmium je vysoce toxický kov. Pro toxicitu Cd (jak v kovové formě, tak kademnatých solí) je rozhodující cesta vstupu. Cd i Cd2+ ion má silný emetický účinek. Po požití akutně toxických dávek se značná část vyzvrací. Nebezpečnější je inhalace prachu a dýmů. Smrtelná koncentrace pro člověka je 40-50 mg/m3. Příznaky jsou dráždění dýchacích cest, svíravý pocit v hrdle, kovová chuť v ústech, kašel, příznaky podobné chřipce, lapání po dechu, píchání pod žebry, edém plic a smrt zástavou dechu. U přeživších obětí zůstává dlouhodobé poškození jater, ledvin a reprodukčních orgánů.

Kadmium v lidském těle negativně poškozuje zejména dýchací ústrojí a játra. Z chronických účinků jsou nejdůležitější karcinogenita (plíce, prostata), poškození reprodukčních orgánů - neplodnost, poškození jater, plic a kostí.

Čtěte také: Původci znečištění půdy

Arsen (As)

Na arsen narazíme v přírodě nejčastěji v sulfidových rudách olova, mědi a jiných kovů. Používá se ve v metalurgii, ve sklářství, elektrotechnice, chemickém nebo farmaceutickém průmyslu. Je také součástí veterinárních prostředků proti parazitům, herbicidů a pesticidů, deratizačních prostředků, přípravků pro vyčiňování kůže nebo prostředků pro konzervaci dřeva proti houbám. Arsen patří mezi nejtoxičtější kovy. Nejznámějším jedem je oxid arsenitý, As2O3, arsenik neboli otruščík. Patří již od starověku mezi obávané travičské prostředky. Akutní otrava po požití se projevuje kovovou chutí v ústech, škrábáním a pálením v hltanu. Následuje úporné zvracení a prudké bolesti v břiše, později se dostaví průjem spojený s dehydratací jako u cholery. Později se dostaví křeče, anurie, tachykardie, paralýza a smrt. Tyto příznaky jsou důsledkem primárního působení na nervový systém.

Arsen se v nízkých koncentracích vyskytuje přirozeně i v některých potravinách (např. mořští korýši, oves), zpravidla v netoxické podobě. V nízkých dávkách je neškodný, dle některých studií dokonce organismu prospěšný. Vysoce toxické jsou vyšší dávky sloučenin arsenu. Jsou karcinogenní. Vyvolávají potíže kardiovaskulárního a dýchacího systému. V lidském těle se arsen hromadí zejména ve vlasech, nehtech a kůži.

Jak se těžké kovy dostávají do těla?

Těžké kovy se postupně ukládají do tkání a negativní důsledky se projeví až po nějaké době. Nemusíme si vždy spojit dané obtíže s vlivem těžkých kovů. Čas tedy pracuje proti nám. Ve většině případů jsou nejvíce postiženy orgány, které detoxikují a vylučují, tedy játra, ledviny a zažívací trakt. Dále mohou těžké kovy negativně ovlivnit enzymy a vitamíny v našem těle, pohybovou a nervovou soustavu. Dokonce je již prokázán karcinogenní vliv. Podílejí se na zvýšeném výskytu poruch paměti, pozornosti, mají vliv i na vyšší výskyt myomů, způsobují hormonální nerovnováhu a mohou zvyšovat riziko potratů i ovlivňovat neplodnost.

Toxické látky a škodlivé látky se do těla dostávají jídlem a vodou, dýcháním i kůží různými kosmetickými přípravky a oslabují imunitu. Těžké kovy mají schopnost vázat se v živých organismech na určité látky (jako jsou bílkoviny, nukleové kyseliny apod.) a poškozovat jejich vnitřní struktury. V těle působí jako enzymatické jedy a vyvolávají oxidativní stres. Mohou podpořit vznik chronických infekcí a onemocnění, narušují normální činnost imunitního systému a mnohé z nich jsou karcinogenní. Jejich nebezpečí spočívá i v tom, že se kumulují v organismu a působí synergickým efektem (vzájemně se podporují ve svých účincích). Do našeho těla pronikají většinou jako součást potravinového řetězce. To znamená, že na začátku stojí znečištěná zemědělská půda, odkud nahromaděné toxiny přecházejí do rostlin, které se zde pěstují. A odsud se pak tyto nebezpečné látky dostávají do lidského organismu.

Většina kovů se vylučuje ledvinami. Zmíněné olovo rtuť a kadmium se vylučují z krve do střev a těžké kovy se ukládají ve vlasech, a tím zhoršují jejich kvalitu. Olovo se ukládá do kostí. Absorpci olova může například zvyšovat nedostatek zinku, vápníku a železa.

Čtěte také: Jak recyklovat drahé kovy z elektroodpadu?

Detoxikace od těžkých kovů

Zmiňované účinky a projevy těžkých kovů v lidském organismu jsou jistě hrozivé. Pokud však nejde přímo o otravu, existují způsoby jak těžké kovy z těla dostat ven. Účinným způsobem, jak omezit jejich negativní působení na naše zdraví, je důkladná detoxikace (v případě těžkých kovů chelace). Základem tohoto procesu je nejen změna životního stylu (odstranění různých škodlivých návyků, dostatek spánku a odpočinku, pravidelný pohyb), ale hlavně úprava jídelníčku. Právě stravou totiž zatěžujeme své tělo škodlivinami ze všeho nejvíc. A prostřednictvím střev také dochází k největšímu vylučování toxinů. Co se týče konkrétních úprav, odborníci doporučují vyloučit zejména maso a uzeniny, dále mléčné výrobky, potraviny s rafinovaným cukrem a průmyslově vyráběné polotovary s obsahem syntetických přídaných látek. Naopak je třeba zařadit větší množství čerstvého ovoce a zeleniny, obilovin, ořechů, semínek a celozrnného pečiva. Důležitý je také dostatečný příjem čisté vody, která napomáhá k vyplavování škodlivin. Veškeré metabolické procesy, trávení a zažívání, činnost jater či lymfatického systému - to všechno se odehrává s pomocí vody.

Schopnost detoxikace od těžkých kovů je připisována některým potravinám. K těm nejvýraznějším se řadí BIO chlorella. BIO chlorella, také BIO spirulina, BIO zelený ječmen a BIO mladá pšenice - to jsou čtyři zelené potraviny, které najdete v zelené směsi superpotravin Blendea SUPERGREENS. Vyzkoušejte BIO chlorellu v kombinaci s dalšími zelenými potravinami.

S detoxikací nám mohou pomoct i některé konkrétní potraviny, jako je listová zelenina (špenát, kapusta, zelená petržel, celerová nať), klíčky nebo mladé výhonky rostlin. Vynikajícím pomocníkem při očistě je také chlorella. Tato sladkovodní řasa pomáhá odstranit těžké kovy a pozitivně ovlivňuje funkci žlučníku, jater a ledvin, tzn. orgánů, které mají detoxikační funkci. Podporuje metabolizmus a správné trávení a pomáhá udržovat optimální hladinu cukru a cholesterolu. Přispívá k normálnímu fungování imunitního systému a její pravidelné užívání vede k vitalitě a osvěžení organismu.

Důležité je, pohlídat si pravidelné vyprazdňování. Alespoň 1× denně, nejlépe 2× za den. + V současné době je možné nechat si otestovat toxické zatížení. Je tedy důležité, abychom tělo pravidelně od těžkých kovů detoxikovali. Po­může to našemu organismu a ten se nám odmění dobrou fyzickou kondicí a stabilní psychikou.

Znečištění životního prostředí a jeho monitorování

Míra znečištění okolního prostředí je v moderní společností velmi diskutovaným tématem. Znečištění životního prostředí je závažným globálním problémem, který má výrazný dopad na lidské zdraví. To, co dýcháme, jíme a pijeme, má přímý vliv na naše tělo. Expozice různým znečišťujícím látkám, jako jsou škodlivé chemikálie, těžké kovy, toxické plyny a mikroplasty, může vést k vážným zdravotním problémům. Neustálý hluk z dopravy, průmyslu a dalších zdrojů může způsobit chronický stres, poruchy spánku a dokonce i poškození sluchu. Vedle fyzických rizik má hlukové znečištění také negativní dopad na duševní pohodu, zvyšuje úroveň úzkosti a snižuje koncentraci.

Znečištění ovzduší je dáno aktuální meteorologickou situací, směrem a sílou větru či výskytem teplotní inverze, tedy rozptylem škodlivých emisí. Měří se koncentrace těchto škodlivých složek v ovzduší, vodě, půdě i potravinách, a hraje tak významnou roli jako zdroj znečištění.

Jejich nebezpečí spočívá i v tom, že se kumulují v organismu a působí synergickým efektem (vzájemně se podporují ve svých účincích). Do našeho těla pronikají většinou jako součást potravinového řetězce. To znamená, že na začátku stojí znečištěná zemědělská půda, odkud nahromaděné toxiny přecházejí do rostlin, které se zde pěstují. A odsud se pak tyto nebezpečné látky dostávají do lidského organismu.

Jako ústřední registr měření úrovně znečištění slouží v ideálním případě měřicí sítě s autonomně pracujícími analyzátory, které automaticky vyhodnocují nasbíraná data a dávají tak zpětnou vazbu ve formě indikace aktuálního stavu znečištění. Z hlediska vysoké finanční náročnosti nejsou bohužel umístěny všude, využívají se pouze ve vybraných a emisemi škodlivin nejvíce zatížených oblastech.

Biomarkery slouží ke sledování, monitorování, vyhledávání či screeningu vybraných skupin jedinců při nebezpečí expozice škodlivým a cizorodým látkám vůči biologickému systému (v našem případě lidského organismu). Jednotliví lidé jsou takto identifikování jako skupina s odchylkou od normálních středních hodnot. Biomarkery jsou dvojího typu - biomarkery expozice a biomarkery účinku.

tags: #toxické #kovy #v #ovzduší #účinky #na

Oblíbené příspěvky:

• Problémy a zápory chovu zvířat v ekologickém zemědělství
• Průvodce výběrem košů IKEA
• Kvalifikace pro podnikového ekologa
• Podrobnosti o výpotku a ucpaném odpadu
• Harmonogram akcí v Loze