Proč se lidské výkaly nemohou vracet do přírody

Už delší dobu se uvažuje o problému nadbytku dusíku v krajině i ve městském prostředí. Na jedné straně se snažíme intenzivním hrabáním odstranit i poslední zbytky dusíku, na straně druhé jsou tu lidé, kteří riziko přehnojení zcela ignorují. Dusík je asi nejvíc paradoxní prvek v našem životním prostředí. Tvoří přibližně 78 % atmosféry, respektive vzduchu.

Dusík je základním stavebním prvkem bílkovin a je nezbytnou živinou pro růst rostlin. Bez dusíku by rostliny a ani živočichové nemohli existovat. Jenže když je ho příliš, začnou se dít v přírodě nežádoucí procesy. Ještě v 19. století býval dusík v půdě spíše nedostatkovým prvkem. Chceme-li mít na poli lepší úrodu, musíme hnojit. Ovšem nic se nemá přehánět.

Z globálního hlediska nese vinu masové používání umělých hnojiv, pěstování velkého množství luskovin (zejm. sója) a emise oxidů dusíku ze spalovacích motorů.

Důsledky nadbytku dusíku

Pokud se do půdy najednou dostane větší množství dusíku, nastává doslova dusíková smršť reakcí. Přirozený koloběh dusíku se začne vychylovat ze svých zákonitostí. Jestliže víc „sypeme“, zákonitě rostliny rostou rychleji. Velké množství amoniaku a dusičnanů v půdě spouští proces nitrifikace, při kterém půdní bakterie oxidují amoniak na dusitany a dusičnany. Pokud ale rostliny a mikroorganismy nestihnou všechny tyto dusičnany využít, začnou se vyplavovat do hlubších vrstev a do vod.

Rovnováha dusíku bývá často narušena jednorázovou, ale silnou dávkou, např. hnojení minerálními (průmyslovými) hnojivy nebo ponechávání většího množství biomasy při tzv. mulčování. V počátku se rostliny nebo půdní mikroflóra velké dávky dusíku nemohou nabažit. Jenže dusík mají rády jen některé druhy. Dlouhodobé nadbytky dusíku v půdě mění složení půdního mikrobioty. Nadbytečný dusík v půdě se musí někde zužitkovat. Část dusíku spotřebují rostliny a zabudují ho do své biomasy (listů, stonků). Část dusičnanů, které rostliny nestihnou využít, se však vyplavuje do podzemních vod a následně do vodních toků.

Čtěte také: Důvody, proč je příroda lepší než město

Pokud je půda nadměrně zásobena dusíkem, mění se její chemické vlastnosti i biologické procesy. Dusík se začne rychleji točit v koloběhu, než je tomu v přirozením stavu. Rostliny zpočátku rostou bujněji, mikroorganismy jsou aktivnější. Jenže zároveň dochází ke spotřebování dalších živin - s větší spotřebou dusíku se zvyšuje i spotřeba prvků jako fosfor, draslík, vápník. Původní rovnováha základních živin v půdě je přerušena.

Vliv na rostlinná společenstva

Představme si louku, na které bylo živin vždy poskrovnu, kde rostly nízké trávy, nápadité byliny - třeba orchideje. Všechny tyto druhy jsou na dusík velmi citlivé a zvyklé hospodařit s jeho minimem. Když ale takovou louku pohnojíme, začnou rostliny různě reagovat. Některé druhy se zaradují a začnou mohutně růst, jiné jsou naopak dusíkovým přebytkem stresované a ustupují.

Rostliny, které milují dusík (nitrofilní druhy), z nadbytku dusíku těží nejvíc. Pro tyto druhy je typický rychlý růst a masivní expanze. Příkladem je kopřiva dvoudomá, různé druhy šťovíků a bodláků, ale také mnohé vytrvalé trávy jako ovsík vyvýšený nebo třtina křovištní. V hustém porostu kopřiv či vysokých trav pak už pro nižší druhy nezbývá místo a ani světlo. Důsledkem je, že konkurenčně slabší druhy velice rychle mizí. Většina rostlin je totiž přizpůsobena chudým půdám, rostou pomaleji a nedokážou v konkurenci s bujně rostoucími nitrofilními druhy obstát.

Zajímavým paradoxem jsou zástupci bobovitých rostliny, jako je jetel, vičenec, čičorka či úročník bolhoj. Tyto rostliny mají výhodu v chudých půdách, protože si umí samy zajistit dusík díky symbióze s bakteriemi na kořenech. Jenže pokud je dusíku moc, jejich výhoda mizí a konkurence je převálcuje.

Dlouhodobý nadbytek dusíku se viditelně projevuje na tváři celé krajiny:

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Vývoj

• Když do životního prostředí přichází více dusíku, rostliny zpočátku rostou bujněji a vytvářejí více biomasy.
• Chvíli to vypadá dobře, jenže později se začnou počty druhů redukovat na několik málo dominantních.
• Celková výška vegetace se zvětšuje.

Vysoká kumulace dusíku zapříčinila, že usazené živiny v úžlabinách skal nebo splachy z polí umožnily růst náletových rostlin i tam, kde by přirozeně nerostly. Podobně je tomu třeba v horských oblastech, např. Zároveň větší množství biomasy znamená i více odumřelé hmoty - tzv. stařiny. Každý rok na podzim nebo po seči zůstane na povrchu silná vrstva ulehlé, neposečené, nesklizené nebo zamulčované trávy, která se nestačí během sezóny rozložit. Vrstva plstě funguje jako bariéra - drobná semínka přes něj obtížně klíčí a skrz něj neprostoupí. Čím dál prosazovaný trend mulčování je sice snadný a levný, ale úspora času a financí je krátkodobá. Během několika málo let se začne měnit celková struktura trávníku.

V hustém, zastíněném porostu také klesá teplota u země a mění se vlhkostní podmínky, zvyšuje se riziko houbových chorob, hromadí se škůdci. Pokud se biomasa neodstraňuje, většina živin se vrací zpět do půdy. Na první pohled je to dobře, ve výsledku dochází k negativním procesům. Koloběh živin se urychluje a může dojít k jejich nerovnoměrnému vyčerpávání nebo dokonce k zablokování některých prvků. Problémem nesklizené travní hmoty je i zápach, který může být problematický v zastavěných oblastech - na sídlištích, v parcích nebo hřištích. V husté vrstvě mulče se rychle vyčerpá kyslík a spouští se rozkladné procesy. Tyto procesy produkují páchnoucí plyny jako je amoniak, sirovodík nebo organické kyseliny (např. octová, máselná).

Proč odvážet posečenou trávu?

V tradičním zemědělství nebo i ve správě zahrad a parků bylo zvykem po každé seči seno usušit a odvézt. Tento (řekněme starý) postup se ukazuje jako klíčový ve všech typech péče o travní biotopy, kde potřebujeme udržet stabilní trávníky bez příliš bujné vegetace s pestrou druhovou skladbou. Čím dál prosazovaný trend mulčování je sice snadný a levný, ale úspora času a financí je krátkodobá. Během několika málo let se začne měnit celková struktura trávníku. Původně málo živný trávník se mění ve hnojené pole. Travní porost roste rychleji.

Naopak pravidelným odstraňováním biomasy (hrabáním, odvozem sena) snižujeme množství dostupného dusíku v půdě, což zpomaluje růst trávy a dává prostor druhům přizpůsobeným chudším podmínkám. Odvážení biomasy má zásadní význam pro udržení živinové rovnováhy na cenných stanovištích. Každý metr krychlový sena odklizený z louky nebo městského trávníku představuje odnos určitého množství dusíku, fosforu, draslíku a dalších prvků. Jakmile se sníží vysoký obsah živin, začnou se do ní vracet rostliny, které z ní vymizely - různé byliny, které nemají rády konkurenční tlak vysokých trav. Louka začne znovu kvést a poskytovat prostor i méně obvyklým druhům. Obdobný princip platí i v dalších biotopech, např. vřesoviště, skalní stepy, nebo třeba mokřadní louky.

Dusík je sice nepostradatelný pro život, ale v nadbytku se z něj stává ničitel rozmanitosti. Nepsané pravidlo z ekologie praví, že čím méně dusíku, tím je větší rozmanitost. Chceme-li uchovat druhově bohatou krajinu, musíme s dusíkem zacházet opatrně - omezit jeho aplikaci do prostředí a pečlivě hospodařit na loukách a dalších stanovištích. Kosení a odvoz biomasy patří k nejúčinnějším nástrojům, jak přírodě od dusíkové „nadílky“ ulevit.

Čtěte také: Ekologické a ekonomické aspekty obnovitelných zdrojů

Proč se psí exkrementy nehodí do kompostu

Pes, náš čtyřnohý společník, přináší do našich životů spoustu radosti, ale také zodpovědnost. A právě v té souvislosti je důležité se zamyslet nad tím, jak zacházet s psími exkrementy. I když se může zdát, že exkrementy z domácího miláčka by mohly obohatit náš kompost, opak je pravdou. Tyto „dárečky“ totiž obsahují bakterie a parazity, které mohou ohrozit zdraví nás i našich rodin.

Mezi hlavní důvody, proč byste měli psí exkrementy udržovat mimo kompost, patří:

• Nezdravé bakterie: Psí výkaly mohou obsahovat zárodky onemocnění, jako jsou salmonela, E. coli nebo parazity jako je tasemnice. Tyto mikroorganismy nemusí při kompostování zahynout a mohou se dostat do půdy, což je riziko pro vegetaci a lidi.
• Akumulace toxinů: Psi mohou být vystaveni různým chemikáliím a lékům, například antiparazitám, které se v jejich těle kumulují a poté se mohou dostat do půdy nebo do potravin, které pěstujeme.
• Špatná kvalita kompostu: Kompost, ve kterém se nacházejí psí exkrementy, mívá obvykle silný zápach a může being zdrojem přitažlivosti pro škůdce a mikroorganismy, které byste raději nechtěli potkat.

Pokud se tedy zbavujete psích exkrementů, je dobré zvolit jiné způsoby než kompostování. Například můžete použít speciální biologicky rozložitelné pytlíky a vyhazovat je do odpadu. Taktéž můžete zvažovat hnojení rostlin, které nejedí plody, pokud se jedná o exkrementy z jiných zvířat, například krav nebo koní.

Zdravotní rizika spojená s kompostováním psích exkrementů

Vědci a odborníci se shodují, že přidávání psích výkalů do kompostu může zhoršit kvalitu finálního produktu a způsobit problémy nejen našim rostlinám, ale i zdraví nás a našich blízkých.

Jaké konkrétní hrozby nás čekají?

• Zdravotní rizika: Psí výkaly mohou obsahovat různé parazity a bakterie, jako je E. coli nebo Salmonella, které mohou vážně ohrozit zdraví lidí. Když kompostujeme, ne vždy se dostatečně zahřejeme, abychom tyto patogeny zničili.
• Šíření nemocí: Nejenže může dojít k ohrožení lidského zdraví, ale také se může šířit onemocnění mezi jinými zvířaty. Třeba toxoplazmóza je pro volně žijící zvířata a ptáky velmi nebezpečná a může být přenášena prostřednictvím kontaminovaných exkrementů.
• Kontaminace půdy: Pokud zkompostujeme psí výkaly, dostanou se do půdy a mohou ovlivnit růst rostlin, což je značka, kterou si žádný zahrádkář nechce nechat ujít.

Jako alternativu doporučujeme zvažovat speciální biologicky rozložitelné kontejnery pro psí exkrementy. Existují i produkty, které pomáhají bezpečně likvidovat psí odpad, a zároveň se postarají o naši planetu. Vždy pamatujte, že vaše zahrada by měla být zdravým místem, kde se rodí krásné rostliny - a na to byste měli mít oči otevřené!

Škodlivé bakterie v psích exkrementech

V psích exkrementech může být přítomno několik nebezpečných bakterií, které mohou způsobit problémy nejen našim domácím mazlíčkům, ale také nám, lidem. Mezi nejběžnější škodlivé mikroorganismy patří:

• Escherichia coli - Některé varianty mohou vyvolat vážné gastrointestinální problémy.
• Salmonella - Pokud se dostane do rostlin nebo půdy, může způsobit infekce, pokud je konzumována lidmi.
• Campylobacter - Další z původců bakteriálních infekcí trávicího traktu.
• Giardia - Parazitární infekce způsobující zažívací potíže.

Tyto bakterie se mohou dostat do půdy a dáváme je do velmi blízkého kontaktu s našimi rostlinami, ze kterých si pak sklízíme plody, aniž bychom si byli vědomi potenciálních rizik.

Alternativní způsoby likvidace psích exkrementů

Na rozdíl od našich oblíbených rostlinných zbytků, které se na kompost dají s klidem poslat, psí poop obsahuje bakterie a parazity, které mohou být pro naše zdraví i zdraví životního prostředí nebezpečné. Proto je vhodné rozhlédnout se po alternativních metodách, jak se těchto „pokladů“ zbavit.

Existuje několik efektivních a šetrných způsobů, jak likvidovat exkrementy vašeho čtyřnohého kamaráda:

• Biologické odpady: V některých městech jsou speciální kontejnery na biologický odpad, které mohou upřímně přivítat i psí exkrementy.
• Koše na odpadky: Použite klasické odpadkové koše, ale nezapomeňte exkrementy důkladně zabalit, aby se šířily zápachy.
• Biodegradabilní sáčky: Jsou skvělým pomocníkem. Tyto sáčky jsou navrženy tak, aby se rychle rozložily, a tím pádem působily menší zátěž pro životní prostředí.
• Domácí systémy pro likvidaci psích exkrementů: Existují také různé systémy jako je „Doggy Dooley“, které fungují na bázi rozkladu.

Vliv na ekosystém a zahradu

Hlavním důvodem, proč byste měli psí exkrementy držet mimo kompost, je fakt, že tyto látky mohou obsahovat škodlivé bakterie a parazity. Představte si, že si s radostí zasadíte rajčata, ale v každém z nich je maličký nájemník - například Toxocara canis nebo Salmonella. Namísto zdravého a chutného jídla si tak můžete přivodit řadu zdravotních problémů.

Navíc, pokud do kompostu dostanete psí exkrementy, riskujete znečištění jeho obsahu. Při rozkladu se mohou uvolňovat toxiny, které pak mohou kontaminovat půdu a vodu. Proto je dobré mít na paměti, že zdraví vašeho zahradního ráje začíná u správného třídění odpadu.

Co dělat místo kompostování? Zvažte následující možnosti:

• Speciální odpadkové nádoby
• Biologický odpad
• Kompostování v ubikaci

Světový den toalet

Více než 2,5 miliardy lidí, tedy jedna třetina světové populace, nemá stále přístup k tak základní a pro život důležité věci, jako je čistý a hygienický záchod. Navíc bezmála polovina z nich (1,1 miliarda lidí) musí svou denní potřebu vykonávat v přírodě a v okolí svých příbytků.

Největší nebezpečí pro zdraví plyne z vykonávání potřeby v přírodě, výkaly totiž usychají a vzduchem se roznáší do vody a půdy. Odtud se patogeny dostávají přímo na talíř. Každý rok tak v důsledku špatné hygieny a sanitace v rozvojových zemích zemře více než 2 miliony lidí. To znamená každých dvacet sekund jeden člověk. Nemoci jsou důvodem, proč nemohou dospělí chodit do zaměstnání a děti do školy. To se promítá jak do rodinného rozpočtu, tak do celkové gramotnosti obyvatelstva.

Jednoduchá latrína může být vyrobena pouze z přírodních a dostupných materiálů. Nejprve se vykope díra v zemi, ta se zakryje deskou, okolo ní se vztyčí stěny z hlíny či dřeva a vše se překryje doškovou či plechovou střechou.

tags: #proc #se #nemohou #lidske #vyakaly #do

Oblíbené příspěvky:

• Emise Elektronů: Základní principy
• Marek Orko Vácha o Ekologii, Teologii a Knize Přírody
• Eko ventilátor do zásuvky - recenze
• Recyklace odpadu s magnetickými separátory
• Odpadkový koš do kuchyně: Průvodce