Marek Orko Vácha, katolický kněz, etik, cestovatel a biolog, se ve svých dílech hluboce zamýšlí nad vztahem člověka k Bohu, přírodě a smyslu života. Jeho knihy, často vzniklé na základě přednášek z náboženství na Biskupském gymnáziu v Brně, jsou určeny nejen studentům, ale všem, kdo hledají hlubší porozumění světu a svému místu v něm.
Fascinující dějiny naší existence od velkého třesku po vznik samostatně uvažujících bytostí tvoří bohatý zdroj inspirace pro teologii. Jsme bytosti obdarované nesmrtelnou duší a zároveň jsme bytosti utvořené z hmoty 15 miliard let vzdáleného velkého třesku. Prostým vývojem událostí vznikají ze žhavé výhně počátku vesmíru tvorové schopní složit Devátou symfonii nebo vyzdobit Sixtinskou kapli. Jsme obdařeni nesmrtelnou duší a zároveň jsme stvořeni z prachu země. Jsme tančící skály.
Ústřední myšlenka Váchových děl často vychází z učení svatého Augustina, který hovoří o dvou knihách, ve kterých se můžeme setkat s Bohem: Písmo svaté a kniha přírody. Nejkrásnější kapitolou knihy přírody je člověk. Pro muže je korunou stvoření, nejkrásnější bytostí vesmíru žena. V ní mnohem ostřeji než ve stvořené přírodě, spatřuje Boží obraz.
Strom života je obraz, který rámuje příběh Písma svatého: mluví se o něm na začátku první knihy Bible a na konci knihy poslední. Pro evolučního biologa má však tento termín ještě jinou asociaci: darwinistickou představu vývoje, v níž jsou jednotlivé druhy spojeny společnými předky, podobně jako větve stromu.
Svět z pohledu vědy a z pohledu víry je v obou případech zázračný. Ježíšovo rozdávání z koše, kam bylo vloženo pět chlebů, tak aby se nasytil celý zástup, chápe evangelista jako zázrak. My vložíme zrno pšenice kousek pod povrch země - a ze země vyprýští cosi, co samo od sebe natočí své kolektory ke světlu a co dá nakonec mnoho zrn. Co je větší zázrak - jednorázové nasycení pěti tisíců, nebo každodenní nasycení šesti miliard? Je větší zázrak vytáhnutí chleba z koše, nebo klasu pšenice ze země?
Čtěte také: Vliv Marka Beneše na odpadové hospodářství
Principem hry je, že všemu, co vytvoří, dá Bůh do vínku kus stvořitelských možností. Tvůrce tvoří tvůrce. V první části knihy je zvýrazněna radost člověka z bytí, radost z Boha, radost z tvorby, radost z rozhodnutí, radost z toho, že všichni jsme pozváni k umění a že zadáním člověka je být obrazem Božím. Ve druhé části důsledky, kam až může odpovědnost člověka za jeho vlastní osud zajít. Bůh, který si natolik váží člověka, že neudělá nic proti jeho vůli, byť by tato vůle byla destruktivní nebo sebedestruktivní.
Vyšší než zvířata, menší než andělé, mezi zemí a nebem je člověk. "I já se tě ptám, Bože, za koho mě lidé pokládají. Katolický kněz, etik a cestovatel popisuje svoji vlastní i obecnou cestu k Bohu. Duchovní dimenze života se nám odkrývají skrze všední i nevšední každodenní zážitky: při cestování, setkávání s druhými, v kostele, v přírodě, při modlitbách, skrze rituály křesťanské i nekřesťanské... Je jen třeba procházet světem nikoliv jako nezainteresovaný turista, sbírající zážitky prostřednictvím fotek a suvenýrů, ale pátrat hlouběji po smyslu věcí. Hledat vnitřní duchovní svět, neviditelný ihned na první pohled
Páté evangelium je pokračováním, dalším krokem, sdělením, proč stojí za to modlit se, zpívat a tančit, ale nyní již společně v organismu církve. Píše o lásce k církvi, která se projevuje povzbuzením církve, radostí z církve, radostí z toho, že do této party patřím.
Je to obdiv k Hospodinovu dílu a starost o ně. Je to pokora s jakou má člověk v tomto díle pokračovat. Je to čistý otevřený postoj a láska k lidem.
Vácha se aktivně angažuje v oblasti ekologie a jeho práce reflektuje myšlenky z encykliky Laudato si'. Encyklika nepřináší ke všem těmto problémům a starostem ještě další starost navíc, encyklika to vše integruje, dává našemu snažení rámec a soustřeďuje nás na to, co je opravdu důležité. Když chránit život, tak veškerý.
Čtěte také: Klimatická změna: pohled Marka Bendy
Čtěte také: Ekologie jako cesta k nebi: rozhovor
tags: #marek #orko #vacha #ekologie #kniha