Proč svítí pařezy v přírodě? Tajemství bioluminiscence

05.03.2026

Někteří zástupci živočišné a rostlinné říše umějí světélkovat neboli vyzařovat světlo. Tato schopnost se vyvinula u různých druhů nezávisle na sobě. Schopnost některých živých organismů vyzařovat světlo je výsledkem oxidace pigmentu luciferinu za přítomnosti enzymu luciferázy.

Světélkující zástupci fauny a flóry

Kteří zástupci fauny a flóry ovládají tajemství tzv. bioluminiscence?

Mořský ďas

Mořský ďas je dravá ryba, která upřednostňuje život v hlubinách u mořského dna. Tomu má uzpůsobenu i stavbu těla, jež je relativně nízké a široké. Část hřbetní ploutve má ďas přeměněnu v útvary, připomínající tykadla. Kořist je světlem nalákána, a sama se tak dostane do blízkosti ďasových úst. Ostatně tělo ďasa je hnědé, červené či zelenošedé bez šupin, zato s výčnělky, které skvěle imitují nepravidelný povrch mořského dna, takže je opravdu nenápadný. Když samec ďasa narazí na samici, zakousne se do jejího těla, protože se bojí, že jinou už by ve tmě nemusel potkat. Postupně do těla samičky zaroste, a dokonce se propojí jejich trávicí trakty. Samice může mít takto „přisátých“ až pět samečků. Zabírá přibližně třetinu velikosti a dvě třetiny hmotnosti ďasova těla.

Svítivé medúzy

Tyto přibližně 3 cm velké medúzy jsou bezbarvé a průhledné. Fakt, že jsou schopny bioluminiscence, je známý až od roku 1955. Vědci z Princetonské univerzity v USA podrobili zkoumání tisíce těchto medúz, aby v nich objevili protein odpovědný za světélkování. Až později objevili v tělech medúz GFP, kterému protein aequorin pouze nezářivě předával svoji energii. Díky němu lze v lidském těle sledovat například vývoj nervových buněk v mozku, bujení rakoviny či rozvoj Alzheimerovy choroby. Tyto volně se pohybující medúzy stráví celý svůj život jako součást planktonu. Medúzky na konci jara nepohlavně vypučí z kolonií polypovců, žijících na skalnatých mořských podložích. Když dosáhnou velikosti 3 cm, pohlavně dozrají. Jejich pohlavní buňky se volně setkají ve vodě a v případě splynutí vytvoří další kolonii polypovců na mořském dně.

Talířovka svítivá

Tato medúza, obývající moře celého světa, mívá modrofialové zbarvení, někdy s růžovými tóny. Má polokulovitý zvon o průměru asi 10 cm a čtyři chapadla, dlouhá až metr. Talířovka světélkování používá zpravidla při kontaktu s jinými tvory jako svoji obrannou reakci. Na rozdíl od ostatních medúz neprochází stadiem polypu, talířovky svítivé vznikají přímo z plovoucích larev. Tato medúza je hojná i v Jaderském moři, takže se s ní mohou setkat i turisté cestující do Chorvatska. Setkání s nimi je pro člověka nebezpečné, bývají nejčastějším zdrojem žahnutí, protože se hojně vyskytují zejména u pobřeží.

Čtěte také: Důvody, proč je příroda lepší než město

Sépioly

Díky jejich světélkování na povrchu těl sépiol vypadají tito hlavonožci, aktivní především v noci, jako odlesky měsíčního světla na mořské hladině. K bioluminiscenci jim pomáhají symbiotické bakterie. Dlouho nebylo jasné, jak sépioly bakterie „přemluví“ ke spolupráci a jak je udržují na svých tělech. Podle nich je klíčem barvivo, obsažené v jejich lymfě, zvané hemocyanin, jež je podobné lidskému hemoglobinu.

Světlušky

Světlušky, lidově nazývané svatojánské mušky, jsou brouci známí svojí schopností vyzařovat ze zadní části těla zelenkavé světlo. Samičky na rozdíl od samců nemají krovky, takže vypadají jako larvy. Světlo samiček je možné spatřit až na vzdálenost 50 metrů. Dospělí jedinci žijí krátce, vyskytují se hlavně v období páření, což je v Evropě mezi červencem a srpnem. V teplých letních měsících svítí samičky ve tmě od deseti hodin večer do jedné hodiny ranní. Poblikávání je pro tento druh charakteristické a slouží k rozpoznání vlastního druhu. Samci létají se slabým svícením a vyhledávají samičky v trávě.

Pařezník obecný a další svítící houby

Pařezník obecný je jen jedním z asi 80 druhů hub, které svítí. Všechny se vyskytují na rozkládajícím se dřevě. Houba je žlutohnědá až okrově žlutá. Kloboučky pařezníku mají jazykovitý až ledvinovitý tvar s průměrem 10 až 40 mm. Nejintenzivněji svítí plodnice hub za vlhka, a to v době zrání spor. Je záhadnou, že ve východní části Severní Ameriky ve tmě svítí a jinde ne. Bylo prokázáno, že v případě znečištění okolního prostředí, svítivost těchto hub klesá. Největší záhada, která kolem této houby panuje, se vyjeví až po setmění.

Čtěte také: Ekologické zemědělství v ČR: Vývoj

Čtěte také: Ekologické a ekonomické aspekty obnovitelných zdrojů

tags: #proč #svítí #pařezy #v #přírodě