Czech Nature Photo: Když příroda vládne objektivem

26.11.2025

„Lidé chrání, co znají.“ Takové je motto Czech Nature Photo a Botanická zahrada Praha se s ním ztotožňuje. Czech Nature Photo je nová soutěž spadající pod obecně prospěšnou společnost Czech Photo, a která představuje a hodnotí nejlepší snímky živé přírody domácích autorů. Soutěž prezentuje přírodu celého světa, tak jak ji vidí naši fotografové.

Soutěž je určena jak profesionálním, tak pokročilým amatérským fotografům. Přihlášené snímky hodnotí renomovaná porota sestavené z odborníků fotografie i vědeckého světa. Letos v Czech Nature Photo poprvé soutěžili mladí fotografové ze základních a středních škol v samostatné sekci Czech Photo Junior. Přihlášeno bylo okolo 1000 snímků, které svou skvělou kvalitou překvapily porotu i tým Czech Photo. Je jisté, že současní fotografové přírody budou mít kvalitní následovníky!

Poslání soutěže

Czech Nature Photo chce sdělovat, že každý z nás má zodpovědnost za stav přírody na celé naší planetě. Jsme přesvědčeni o tom, že o přírodu je nutné pečovat. Proto chceme dlouhodobě dělat vše proto, aby si lidé již od svého dětství uvědomovali, že jsou součástí přírody, aby byli seznámeni s jejími krásami a mohli si k ní vytvořit silně pozitivní vztah.

Prostřednictvím fotografií chceme sdělovat, že mají zodpovědnost za stav krajiny ve svém okolí, a že nečinnost není řešením ke zlepšení kvality přírody a krajiny. K tomuto účelu organizujeme výstavy, přednášky, workshopy. Stěžejním projektem je v roce 2017 založená soutěž pro české a slovenské fotografy Czech Nature Photo.

Výstava Czech Nature Photo v Botanické zahradě Praha

V rámci výstavy i prohlídky expozic botanické zahrady se i vy můžete přesvědčit, že ochrana přírody má smysl. Výstava se koná v nově vybudovaném výstavním sále v centrální části zahrady blízko expozice Ornamentální zahrada od 21. července do 1. října. Zahrada je dostupná několika způsoby, avšak nejpohodlnější je využít MHD.

Čtěte také: Jak správně účtovat prodej odpadu?

Ohlédnutí za Czech Nature Photo

24. dubna 2025: Slavnostní zahájení výstavy Czech Nature Photo - Kde příroda vládne, na Plečnikově vyhlídce.
23. dubna 2025: Vyhlášení vítězů fotografické soutěže Czech Nature Photo v Plečnikově pavilonu na Pražském hradě.
3. dubna 2025: Nové výstavní prostory na Letišti Václava Havla Praha se otevírají výstavou Czech Nature Photo.
26. března 2025: Nominace devátého ročníku Czech Nature Photo.
6. března 2024: Osmý ročník soutěže Czech Nature Photo.
15. května 2023: Fotografie roku Czech Nature Photo 2023.
14. března 2023: Španělský fotograf Roberto García-Roa byl členem letošní poroty soutěže Czech Nature Photo.
6. září 2022: Rozhovor se Zuzanou Gabrielovou, vítězkou Ceny diváků.

Vítězné fotografie Czech Photo Junior

Kategorie mladší žáci

1. místo: Michal Vaicenbacher - Fotografie běžného obyvatele našich lesů a parků, brhlíka lesního, vznikla během jarní karantény. Celá rodina „uvízla“ na chalupě v Jizerských Horách. Na velké cestování to nevypadalo, a tak jsme se věnovali fotografování toho, co domácí podmínky umožňovaly. Tedy kromě běžného rodinného života v prvních měsících pandemie, také ptáky, kteří létali na naše zahradní krmítko. Brhlíci, spolu s dalšími druhy lesních ptáků, sedali na připravenou větev, odkud po několika okamžicích pokračovali na bednu se slunečnicovými semeny a ořechy. Michal seděl ve fotostanu a opeřené návštěvníky dokumentoval.
2. místo: „Moje sestra mi nabídla, zda s ní nepůjdu na procházku do centra Prahy. Souhlasil jsem a vydali jsme se na Karlův most. Tam jsem fotil racky v letu. Potom jeden přistál na soše a začal zpívat. Začal jsem ho fotit a vyšla mi tato fotka. Fotit jsem začal, protože fotí táta i sestra. A chtěl jsem se pokusit vyfotit lepší fotky, než mají oni. Také mám rád památky na různé výlety a dovolené.
3. místo: „Moc rádi cestujeme, a tak loni v létě mamka naplánovala expedici "Po stopách Pyšné princezny“. Ta samozřejmě nemohla začít jinak než na Panské skále v Kamenickém Šenově. Tenhle nádherný čedičový masiv jsme hltali plnými doušky a hledali místo, kde se asi tak schovávala princezna Krasomila s králem Miroslavem. Najednou jsem ho uviděla - trs nádherných drobných fialových zvonečků, který rostl uprostřed čedičových hranolů. Fascinovala mě ta síla k životu, nešlo je nefotit pořád dokola. Nad zvonky se navíc doslova opírá kus ulomeného hranolu, který mohl každou chvíli spadnout. Je mi 10 let a chodím do 4. třídy Základní školy v Pečkách. Mezi moje četné záliby patří i focení. To jsem zřejmě zdědila po mamce, které nevadí si kvůli fotce kleknout či lehnout doslova do čehokoliv. Na focení mám ráda, že stejná věc, zvíře nebo cokoliv, může být pokaždé jiné podle toho, jak se vyfotí. Fotografování mě baví natolik, že od září budu chodit na kroužek Média při ZuŠ Pečky. Moc se těším až se naučím spoustu nových věcí a technik, které mě zase posunou blíže k mému snu.

Kategorie starší žáci

1. místo: Kaňkování lišek bylo v plném proudě, ale mým hlavním cílem bylo nafotit daňky v zasněženém lese. Abych mohl do lesa nepozorovaně vkročit, musel jsem nejprve přejít přes pár luk. Tam jsem narazil jsem na malou skupinu daňků stojících před lesem. Po asi půl hodině focení daňků přišla z protějšího kopce liška. Chvíli jsem jí pozoroval, jak chodí mezi daňky a hledá myš pod sněhem. Po pár minutách, jsem se rozhodl, že vyfotím i ji.
2. místo: „Fotografie skokana z očí do očí vznikla vlastně náhodou. Během května loňského roku jsme vyrazili s rodinou k pražskému rybníku Vidlák v přírodním parku v Pískovně, kde jsme pozorovali vodní ptactvo. Seděla jsem na břehu rybníka, když jsem si všimla skokana vyhřívajícího se v dopoledním sluníčku. Opatrně jsem se posouvala jeho směrem, a přitom jsem hledala nejlepší úhel, odkud jej vyfotit.
3. místo: Fotografie křižáka pruhovaného vznikla ke konci léta roku 2020. S taťkou jsem jela k řece Olši fotit šidélka. Po nějaké době taťka objevil malého hnědého pavouka. Shlédla jsem do trávy a zeptala se, kterého pavouka fotí, jestli toho malého, nebo toho velkého za ním. O kousek dál byl totiž křižák pruhovaný. Když jsem se potom pořádně rozhlédla, byla jich tam spousta. Teď už jen stačilo pořídit snímek křižáka na nejlepším místě.

Kategorie studenti SŠ

1. místo: „Jako makrofotograf pořád hledám příležitosti, jak vyfotografovat další druh bezobratlých nebo nevšední situaci. Proto s sebou nosím foťák skoro všude, kam to jde. Naštěstí jsem neudělal výjimku ani když jsem byl začátkem března na návštěvě u přítelkyně. Věděl jsem, že mají dům ve svahu a sklep vytesaný do skály. Napadlo mě proto podívat se tam po pavoucích a dalších stvořeních, která by mohla jeskyni podobné místo obývat. Po několika minutách obhlížení hrubých stěn pod světlem baterky z telefonu jsem našel několik samiček mety temnostní a jednoho nebo dva pokoutníky. Už jsem se chystal k odchodu, když si přítelkyně všimla ze zdi visícího kokonu. S velikostí kolem dvou centimetrů nebylo pochyb, že jde o kokon jedné ze samic mety temnostní, které se po pavučinách na stěně pohybovaly. Velikost kokonu mě ani nepřekvapila, četl jsem o rozmnožování tohoto druhu už dříve, co mě ale překvapilo, byla můra, která seděla na kokonu. Byl to druh, který jsem předtím ještě neviděl. Později jsem zjistil, že se jednalo o sklepnici obecnou. Ve sklepě zimovala a kokon představoval suché místo v jinak vlhkém sklepě. Rychle jsem si došel pro foťák. Protože sklepnice seděla na kokonu blíže ke zdi, nemohl jsem se k ní dostat z dobrého úhlu, protože se mi difuzér zasekával o stěnu. Zkoušel jsem proto kokon pootočit lehkým foukáním ze strany, což se ukázalo jako docela efektivní přístup. Po asi deseti minutách jsem odcházel s jednou fotografií celého kokonu a pár detailů můry. Během focení jsem přemýšlel, co se asi stane, až se oteplí a z kokonu vylezou malí pavoučci. Myšlenka to byla spíše k zasmání, zůstala mi ale v hlavě, a nakonec vedla i ke jménu fotografie: Časovaná bomba."
2. místo: „Už druhý měsíc se snažím vyfotit kamzíka v Hrubém Jeseníku. Přestěhoval jsem se za babičkou, která tam žije. Každý den chodím desítky kilometrů, ale občas mám pocit, že už mi samota „leze na mozek". V den, kdy hory pohltila mlha a silný déšť, se mi konečně podařilo to, co jsem si přál. Kamzice ke mně v husté mlze přišla na pár metrů a dvacet minut kolem mě chodila. V roce 2016 mě ale zachránila fotografie. Díky ní jsem se začal vracet do přírody a otevřela mi zase oči. Od roku 2017 jsem se začal naplno věnovat fotografování divoké zvěře.
3. místo: Snímek "Jsou cesty, které nevidíme" zachycuje detail listu kany, jinak také dosny, rostliny původem cizokrajné. Vznikl na podzim roku 2020 na naší zahradě. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o tzv. makrofotografii, není tomu tak. Proč fotografie vznikla a co se skrývá za jejím názvem? Snímkem jsem chtěla vyjádřit svou touhu, aby se lidé dívali dál, než jsou zvyklí. Aby se nebáli objevovat a stali se vnímavějšími ke světu okolo. A to nejen z perspektivy svojí, ale také - v tomto případě - perspektivy mravenčí.

Čtěte také: Vše o ekologické známce

Čtěte také: Tipy pro výběr kontejneru na domovní odpad

tags: #prodej #footage #příroda