Jak účtovat prodej odpadu

V našem dnešním článku se zaměříme na oblast, se kterou se setkávají firmy či podniky, které v rámci své ekonomické činnosti přichází do styku s tzv. uskladněným materiálem či zbožím. Zdaleka to nemusí být pouze nadnárodní či velké společnosti.

Cílem tohoto článku je seznámit s charakteristikou zásob, jejich oceňováním a účtováním. Tyto zásoby, jak se takovému majetku říká, jsou pak určeny k jejich dalšímu zpracování nebo přímému prodeji. Zásoby jsou součástí oběžného majetku podniku a pořizují se k zajištění provozu podniku, k zajištění výroby nebo za účelem prodeje.

Co jsou zásoby?

České účetní standardy definují zásoby v zákoně č. vyhláška č. 500/2002 Sb. Mezi zásoby patří:

• Materiál: Představuje základní vstup do výrobního či obchodního procesu účetní jednotky.
• Nedokončená výroba: Produkty, které již prošly výrobním procesem, takže se již nejedná o materiál, ale zároveň ještě nejsou hotovým výrobkem.
• Polotovary a vlastní výrobky: Produkty, které ještě neprošly všemi výrobními stupni a budou z nich zhotoveny výrobky v dalším výrobním procesu účetní jednotky.
• Zvířata: Zvířata, která řadíme do zásob, mohou být např. zvířata ve výkrmu, kožešinová zvířata, ryby, včelstva, kachny, krůty atd. Rozhodující přitom je, že byla nakoupena nebo odchována účetní jednotkou.
• Zboží: Rozumí se movité věci či nemovitosti nabyté za účelem prodeje, přičemž předmětem podnikání účetní jednotky je nákup a prodej. Tyto věci však účetní jednotka nepoužívá, nepronajímá a neprovádí na nich technické zhodnocení.

Oceňování zásob

Před vlastním účtováním zásob je potřeba je ocenit - vyjádřit je v peněžních jednotkách. K ocenění dochází v okamžiku vzniku účetního případu.

• Pořizovací cenou - tou se oceňují nakoupené zásoby (materiál, zboží, zvířata).
• Vlastní náklady - používají se pro zásoby vytvořené vlastní činností.

Dále se používají metody:

Čtěte také: Poplatek za svoz odpadu a účetnictví

• FIFO = první do skladu, první ze skladu (z angl. First In, First Out) - tuto metodu lze použít při pořízení zásob skutečnou pořizovací cenou.
• Vážený aritmetický průměr z pořizovacích cen - podstatou této metody je výpočet individuálních cen a množství zboží na skladě. Provádí se poslední den v měsíci a používá se pro oceňování úbytků v následujícím měsíci.
  • proměnlivý - po každém novém přírůstku se zjišťuje nový průměr, který se používá pro ocenění výdejů do příštího nákupu. Je potřeba znát celkové množství materiálu na skladě a celkovou hodnotu posledního stavu skladu.

Způsoby účtování zásob

Rozlišujeme dva způsoby účtování zásob - způsob A a způsob B. Účetní jednotka se sama rozhodne, podle jakého způsobu bude účtovat.

Způsob A

Tento způsob umožňuje kontrolovat shodu stavu zásob na účtech finančního účetnictví a ve skladové evidenci během účetního období. Také můžeme zjišťovat stav zásob či průběžně provádět finanční analýzu. Použití tohoto způsobu je podmíněno důsledným vedením skladové evidence.

Způsob B

V průběhu roku se účtuje pořízení a výdaje zásob rovnou do spotřeby (nákladů) a na konci účetního období se provede inventura. Zjištěný zůstatek se poté zaúčtuje na účty zásob. Na konci roku při uzavírání účetních knih se počáteční stav zásob k 1. 1. zaúčtuje do spotřeby (nákladů) a konečný stav dle inventarizace k 31. 12.

Ztráty na zásobách

V praxi se setkáváme často s problémem správného posouzení ztrát na zásobách, ať již zásobách vlastní činnosti či nakoupených. Proto se budeme této problematice na následujících řádcích trochu podrobněji věnovat.

Příčiny vzniku ztrát

Jaké ztráty na zásobách vlastně mohou být a jak vznikají? Ztráty mohou vznikat v každé výrobě, na každém jejím stupni a u každého druhu zásob. Podle okamžiku, kdy ztráty vznikají, a podle důvodu vzniku je můžeme rozdělit na:

Čtěte také: Účtování nákladů na ekologickou plaketu

1. Technologické ztráty
2. Technické ztráty
3. Manka
4. Škody

Technologické ztráty

Technologické ztráty vznikají, jak již samotné označení napovídá, ve výrobě, v technologických procesech. Může jít o ztráty vznikající odpařováním, vysušováním, mražením (chemickými procesy), rozprachem nebo úletem sypkých materiálů, únikem tekutin, opracováním (mechanickými procesy). Mezi technologické ztráty patří zcela nepochybně tzv. odpad.

Příklady odpadu v různých výrobách:

• v potravinářské výrobě: odpad při porážce zvířat v masné výrobě, odpad obalového materiálu, odpad vznikající čištěním zeleniny, ovoce při zpracování do konzerv nebo mražených polotovarů,
• v papírenské výrobě: zbytky papíru z rolí nepoužitelného rozměru nebo archů po vystřižení (vyřezání) příslušných rozměrů,
• v textilní výrobě: odpad v podobě ústřižků látek, zbytků pomocného materiálu již dále nepoužitelného,
• v kovovýrobě: např. zbytky plechů po vystřižení příslušných tvarů, trubek po nařezání na určitou délku, drátu apod.

Do technologických ztrát patří také tzv. nejakostní výroba, kdy výsledkem určité fáze výrobního procesu je nepoužitelný výrobek - zmetek, dále nezpracovatelný polotovar, ale také výrobek, jenž neodpovídá plně stanovené jakosti, avšak lze ho využít (prodat) jako výrobek (zboží) nižší kvality.

Účtování o technologických ztrátách

O technologických ztrátách se obvykle samostatně neúčtuje. Jsou součástí (nebo by měly být) ocenění jednotlivých stupňů výrobního procesu. Při stanovení norem spotřeby surovin k výrobě jakéhokoliv polotovaru, výrobku nebo i stupně nedokončené výroby by mělo být s těmito ztrátami uvažováno.

Příklad: Při výrobě hřebíků bude vstupní surovinou železný prut o váze 1 kg, z něhož bude nařezán určitý počet kousků podle rozměru hřebíků, tyto kousky budou mít váhu 996 g, zbytek představuje technologický odpad (nepoužitelný rozměr). Každý kousek bude opracován - tvarování hlavičky, opracování špičky, čímž vznikne další technologická ztráta, výsledná váha již hotových hřebíků bude 990 g.

Z uvedeného příkladu vidíme, že se technologické ztráty promítnou ve výsledku hospodaření v rámci účtování o zásobách vlastní činnosti již v cenách jednotlivých stupňů výroby. Je nutné sledovat, zda ztráty odpovídají stanoveným normám nebo zda jsou vyšší. Pokud je norma stanovena správně a ztráty jsou vyšší, pak již s největší pravděpodobností nejde o technologickou ztrátu, ale o manko.

Čtěte také: Komunální odpad: povinnosti SVJ

Výjimku v účtování tvoří některé druhy odpadu, které je možno dále zpracovávat (závisí na posouzení účetní jednotky v rámci co nejhospodárnějšího využití materiálu), pak může účetní jednotka účtovat o aktivaci materiálu získaného z odpadu a spotřebu při dalším zpracování. Odpad je možno také prodat.

Technické ztráty

Technická ztráta představuje takovou ztrátu, s níž je možno do určité míry také počítat (tzv. ztráty v rámci norem přirozených úbytků zásob), ztráta, s níž se nepočítá, je pak mankem (tzv. manko nad normu). Na rozdíl od technologických ztrát může vzniknout také mimo výrobní proces, např. ve skladech, v prodejnách zboží, tj. v zásobovacím a odbytovém procesu.

Např. při převozu surovin na volných vagonech dochází k odpařování vody, odsypáním sypkých materiálů (písek aj. stavební materiály). Přemístěním materiálu drobných rozměrů ve skladu může dojít ke ztrátě cestou, špatné balení způsobí, že je materiál rozsypán, pytel s moukou může být natržen, zelenina, ovoce ztrácí na váze vysycháním, sklo, porcelán může být převozem poškozen, špatně uzavřená plechovka způsobí, že barva vyschne apod. Mezi takovéto ztráty patří také tzv. ztratné v prodejnách, např. zbytky textilní metráže.

Manka

Manka představují takovou ztrátu, s níž se nepočítá, nevyplývá přímo z technologického procesu ani nebyla způsobena běžnými technickými podmínkami v rámci zásobovacího a odbytového procesu. Nebo je způsobena obdobně jako technologické a technické ztráty, ale převyšuje normy stanovené účetní jednotkou. Příčiny vzniku tedy mohou být různé:

1. manka obdobná technologickým ztrátám,
2. ztráta materiálu, zboží, nesprávný výdej ze skladu, prodejny,
3. znehodnocení materiálu nebo zboží.

Manka jsou obvykle zjišťována formou inventarizace majetku (v našem případě zásob), která by měla být provedena v souladu s §§ 29 a 30 ZoÚ minimálně jedenkrát za účetní období a jsou jedním z inventurních rozdílů. Pokud jde o manka způsobená např. roztržením obalu a vysypáním materiálu, rozbitím zboží, znehodnocením zboží v důsledku omezené trvanlivosti, pak je možné zjistit je v daném okamžiku a k tomuto okamžiku je také zaúčtovat.

Dříve jsme znali členění mank na tzv. manka do normy a manka nad normu. V současné době tzv. manka do normy nazýváme technologickými a technickými ztrátami a do kategorie mank je vůbec nezařazujeme (viz výše). Představují normy přirozených úbytků, které si může účetní jednotka pro každé účetní období stanovit.

Rozdělení ztrát na technologické a technické (do normy) a manka (nad normu) má vliv jednak na způsob účtování, jednak na daňovou uznatelnost nákladů zaúčtovaných v souvislosti s těmito účetními případy, což je skutečnost, na niž bychom také neměli zapomínat. Technické a technologické ztráty jsou akceptovány zákonem o daních z příjmů jako náklad na zajištění a udržení příjmů, kdežto manka daňově uznatelná nejsou, resp. jsou uznatelná pouze do výše případných náhrad, je-li náhrada předepsána např. hmotně odpovědnému zaměstnanci.

Účtování inventarizačních rozdílů

Účtování inventarizačních rozdílů, kdy skutečný stav je nižší než stav v účetnictví. Ztráty do normy se účtují jako běžná spotřeba, tj. na příslušné účty provozních nákladů, příp. na účty změny stavu zásob vlastní činnosti v účtové skupině 58.

tags: #jak #účtovat #prodej #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Studie o environmentálních dopadech budov
• Klíč k ochraně životního prostředí
• Srovnání lahví šetrných k životnímu prostředí
• Závěsný koš BEMETA – Test
• Doporučení pro odpady ze zdravotnictví