Produkce emisí v České republice: Příčiny, dopady a snahy o řešení

Česko vypouští příliš mnoho emisí skleníkových plynů, uvedl spolek Klimatická žaloba. Spolek Klimatická žaloba sdružuje přes 300 občanů České republiky. Spolu s obcí Svatý Jan pod Skalou na Berounsku, několika zemědělci a lesníky podali žalobu na čtyři ministerstva, která nesou hlavní odpovědnost za ochranu klimatu v Česku.

V návaznosti na to zástupci spolku ČTK sdělili, že se proti rozhodnutí budou bránit ústavní stížností. V listopadu Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost spolku, který žádal po českých ministerstvech konkrétnější opatření ke snižování emisí skleníkových plynů. V červnu 2022 zaznamenali aktivisté úspěch u Městského soudu v Praze, jehož rozsudek následně zrušila vyšší instance. Spolek Klimatická žaloba ČR je občanská iniciativa, která usiluje o to, aby česká vláda přijala odpovědnost za klimatické závazky a efektivněji reagovala na změnu klimatu.

Uhlíkový rozpočet České republiky

Nechal si vypracovat dvě zahraniční vědecké studie od expertů z univerzity v Manchesteru a Mezinárodního institutu pro aplikovanou systémovou analýzu (IIASA). Studie tvrdí, že Česko už vyčerpalo svůj takzvaný zbývající uhlíkový rozpočet nebo ho v následujících třech letech vyčerpá. Vědci z mezinárodního institutu zjistili, že Česko vyčerpalo svůj podíl na takzvaném uhlíkovém rozpočtu už nejpozději v roce 2021. To znamená, že už vypustilo více skleníkových plynů, než by mělo, pokud chce přispět k udržení globálního oteplování pod hranicí stanovenou Pařížskou dohodou. Podle autorů studie by Česko mělo co nejdříve začít podnikat kroky, jako je například zachytávání uhlíku. Pokud bude otálet, množství emisí, které bude nutné kompenzovat, se ještě zvýší.

Druhá studie, kterou zpracovali dva odborníci z univerzity v Manchesteru, měla mírnější kritéria hodnocení. Česko podle ní má od roku 2025 zbývající uhlíkový rozpočet, tedy množství skleníkových plynů, které ještě může vypustit, mezi 165 a 333 miliony tun oxidu uhličitého. Odpovídá to přibližně dvěma až třem rokům emisí při současném tempu. Pokud chce Česko dosáhnout uhlíkové neutrality a přispět k naplnění Pařížské dohody, musely by jeho emise začít okamžitě prudce klesat, a to o 13 procent ročně.

Hlavní zdroje emisí v Česku

Uhelné elektrárny, výroba železa a rafinerie patřily za loňský rok k největším producentům emisí skleníkových plynů. Desítka z nich je odpovědná za zhruba pětinu emisí Česka. Z čerstvých čísel vyplývá, že většina sledovaných znečišťovatelů z roku na rok emise omezila, padesátka největších v průměru o dvanáct procent. Z první desítky největších producentů skleníkových plynů šla nahoru produkce oxidu uhličitého v Třineckých železárnách, a to o sedm procent. Železárny jsou v žebříčku na pátém nejhorším místě.

Čtěte také: Normy EU pro kamiony

Podle mluvčí je emisní intenzita výroby oceli v třinecké huti v posledních deseti letech na stabilní úrovni 1,7 až 1,8 tuny CO2 na tunu oceli. Na svém webu Třinecké železárny prezentují cestu k uhlíkové neutralitě. Z ní je patrné pouze to, že firma chystá inovativní produkty k její redukci. Stanovený cíl je na první pohled ambiciózní a počítá se snížením uhlíkové stopy do roku 2030 o 55 procent.

Česko prošlo od roku 1990 restrukturalizací ekonomiky a jen díky tomu snížilo do roku 2015 emise o 35 procent. Například ČEZ zavřel elektrárnu Prunéřov I, ukončil provoz dvou bloků v elektrárně Ledvice, prvního bloku v elektrárně Dětmarovice v Moravskoslezském kraji a černouhelný zdroj v Ostravě Vítkovicích převedl na plyn. „Celkově jsme ale loni snížili výrobu elektřiny z uhlí o šestnáct procent. Hlavním producentem emisí v Česku zůstává Elektrárna Počerady, která loni vypustila přes 4,5 milionu tun oxidu uhličitého. „Počerady, podobně jako elektrárna Chvaletice, nikdy neprošly komplexní rekonstrukcí a nedodávají žádné teplo. „Elektrárna Počerady vypustila více než všechny náklaďáky a autobusy dohromady. Ekologové proto žádají co nejrychlejší uzavření uhelných elektráren a konec uhlí nejpozději v roce 2033.

Podíl jednotlivých sektorů na celkových emisích ČR (údaj z roku 2023):

• Výroba elektřiny a tepla: 33,72 milionů tun CO2 (32,6 % celkových emisí, 3,11 t CO2eq na obyvatele ročně)
• Průmysl: 25,86 mil. tun CO2 (25,0 % celkových emisí, 2,39 t CO2eq na obyvatele ročně)
• Doprava: 20,94 mil. tun CO2 (20,2 % celkových emisí, 1,93 t CO2eq na obyvatele ročně)
• Budovy: 8,62 mil. tun CO2 (8,3 % celkových emisí, tedy 0,80 t CO2eq na obyvatele ročně)
• Zemědělství: 8,13 mil. tun CO2eq (7,9 % celkových emisí, 0,75 t CO2eq na obyvatele ročně)
• Odpadové hospodářství: 5,58 mil. tun CO2eq ročně (5,4 % celkových emisí, 0,51 t CO2eq na obyvatele ročně)

Klimatická politika a řešení

Země Evropské unie se v rámci Kjótského protokolu zavázaly k různým omezením svých emisí a EU jako celek si pak ve své klimatické politice určila řadu cílů, které chce do budoucna naplnit. Dnes je tak EU lídrem v zavádění politik, které ji mají nasměrovat k nízkouhlíkové ekonomice. Klimatická politika EU pak zahrnuje jak celoevropské prvky typu EU ETS, nebo zvyšování energetické efektivity zařízení, tak i národní politiky, které jdou ještě dál.

Evropský systém obchodování s emisními povolenkami (již zmiňovaný EU ETS) je hlavním nástrojem pro omezování (resp. regulaci) množství emisí vypouštěných do ovzduší z vybraných průmyslových a energetických sektorů. Jeho principem je, že každý emitent zařazený v systému EU ETS musí za každou tunu emisí skleníkových plynů zakoupit jednu emisní povolenku. Emisní povolenky se obchodují na trhu (obdobně jako komodity) za cenu, která odpovídá jejich aktuální potřebě na trhu. Pokud je cena emisní povolenky vyšší, indikuje to nedostatek emisních povolenek na trhu a motivuje emitenty ke snižování emisí.

EU dnes sice své závazky dané v Kjótském protokolu plní, ale často se ozývají hlasy, že svou politikou negativně působí na průmysl, který se tak stává méně konkurenceschopným ve srovnání se zeměmi, které politiky na ochranu klimatu nezavedly. V celkovém srovnání zemí EU, je pak vidět ustálený a mírně klesající trend vývoje vypouštěných skleníkových plynů.

Čtěte také: Měření produkce emisí: Kompletní průvodce

Nejrůznější studie, například konzultační společnosti Energynautics či Ember ukazují, že elektroenergetická soustava v Česku by fungování bez uhlí zvládla už v roce 2030. Zelená elektřina je elektrická energie, která je vyráběna z obnovitelných zdrojů, které mají minimální negativní dopad na životní prostředí. Tento typ elektřiny se odlišuje od konvenční elektřiny, která je produkována spalováním fosilních paliv, jež znečišťují ovzduší a přispívají ke globálnímu oteplování.

Bezemisní elektřina z jaderné energie hraje klíčovou roli při snižování emisní zátěže a naplňování klimatických cílů. Jaderné elektrárny jsou významným nízkoemisním zdrojem energie. Při posouzení celého životního cyklu elektrárny (výstavba, provoz, vyřazení z provozu a včetně výroby paliva) jsou emise CO2 a dalších skleníkových plynů z jaderných zdrojů srovnatelné s emisemi z obnovitelných zdrojů, nebo dokonce nižší. Totéž platí také pro emise oxidů síry (SOx) či oxidu dusíku (NOx).

Jaderné elektrárny jsou k okolnímu životnímu prostředí i v jiných aspektech velice šetrné: nevypouštějí žádné znečišťující látky nejen do vzduchu, ale ani do vody či do půdy, jejich provoz není příliš hlučný, veškeré radioaktivní odpady se skladují ve speciálních odolných kontejnerech a na bezpečném místě, které je pod mezinárodním dohledem. Okolí elektráren navíc neustále kontrolují, monitorují a vyhodnocují nejrůznější nezávislé organizace a odborníci. Data nasbíraná během desítek let provozu obou českých jaderných elektráren ukazují, že jejich provoz nemá na životní prostředí žádný negativní vliv. Vyhodnocován je rovněž zdravotní stav obyvatelstva v okolí obou našich elektráren.

Výhodou jaderné energie je také její koncentrovanost: z malého objemu paliva dokáže vyrobit obrovské množství energie. Jaderné elektrárny v roce 2021 představovaly 20 % celkového instalovaného výkonu všech elektráren v České republice, ale vyrobily 36 % veškeré elektřiny. Díky tomu jsou jaderné elektrárny rovněž nejefektivnější, co se týče vyrobené elektřiny na zabranou plochu. Platí i tehdy, když započítáme celý životní cyklus elektráren, tedy včetně těžby materiálů na výrobu komponent či paliva.

Na celkových provozních nákladech jaderné elektrárny se jaderné palivo podílí zhruba jednou třetinou, zatímco u uhelných elektráren tvoří cena uhlí přes 75 % nákladů a u plynu je to dokonce přes 85 %. Jaderné palivo lze navíc na rozdíl od uhlí a plynu skladovat až na několik let dopředu, čímž se elektrárny chrání před neočekávanými výpadky dodávek. Díky tomu, že má Česká republika v oblasti jádra dlouhou tradici, máme unikátní know-how od výzkumu přes výrobu komponent, úspěšný provoz až po vzdělávání v oboru a jaderný dohled. Do značné míry jsme tedy v provozu jaderných zařízení soběstační. Jaderné elektrárny tedy můžeme považovat za domácí zdroj, který zvyšuje nezávislost naší země na cizích dodavatelích.

Čtěte také: Výroba elektřiny a emise

Malé teplárenské zdroje přispívají velkou měrou k jednomu z hlavních problémů současného znečištění ovzduší -polétavým prachem. Poškozují tak lidské zdraví i v lokalitách, kde není velký průmysl a jsou tedy pokládány za čisté. Do velkých elektráren a tepláren plynuly už v minulosti významné investice, takže jejich negativní vliv na životní prostředí se hodně snížil. Problémy životního prostředí - znečišťování ovzduší - umí malé kogenerace řešit právě díky vyšší efektivitě výroby elektřiny, tepla a využívají jako palivo především zemní plyn. Vyrábět energii s účinností 80 - 90 % totiž jiné zdroje nedokáží, ale v kogeneraci se tomu lze přiblížit. Z paliva, které má výrobce k dispozici, se vyrobí elektřina i teplo, které prodává dalším zákazníkům.

tags: #produkce #emisi #cez #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Péče o dítě v dětské skupině
• Metody sanace betonu
• Hospodaření s odpady v ČR
• Likvidace azbestu z odpadního potrubí
• Sběrné dvory – statistiky