Projekce Ubíhající Přírody: Co to je?

13.03.2026

Projekce ubíhající přírody je technika, která se využívá ve filmu a umění k vytvoření iluze pohybu a dynamiky. Tato metoda umožňuje divákovi vnímat ubíhající krajinu, i když se ve skutečnosti scéna natáčí ve studiu nebo na statickém místě.

Historie a Vývoj Filmových Triků

Z filmových triků se stala samozřejmost, která se používá prakticky u každého filmu.

Dávno už nejde o triky, jaké se používaly před desítkami let, vše změnila digitální revoluce na přelomu tisíciletí.

Z prvního sci-fi snímku ve filmových dějinách Géorgese Meliése (1861-1938) Cesta na Měsíc z roku 1902 si možná pamatujete jen slavný záběr s Měsícem, kterému se raketa zapíchla do oka, ale když se mluví o trikových filmech, právě tehdy to začalo: ve filmu se objevují optické efekty, vrstvy i miniatury.

Meliés byl opravdu kouzelník: začínal jako pouťový eskamotér, na jevišti předváděl iluzionistické triky a své nápady poté uplatnil i ve filmu.

Čtěte také: Plazmová emise a 3D projekce

Na první filmový trik přišel náhodou, když se mu zasekla kamera a omnibus se najednou proměnil v pohřební vůz.

Klasické Techniky

Jak to ale filmaři dělali před nástupem počítačů?

Příkladem zadní projekce je třeba scéna z filmové pohádky Pyšná princezna, kde Alena Vránová a Vladimír Ráž sviští korytem na kládě stromu.

Hercům bylo vidět jen do tváře, za nimi se pak na plátno promítala předem natočená ubíhající krajina.

Klasickým filmovým trikem z té doby je také mizení či proměna.

Čtěte také: Využití 3D projekce plazmové emise

Kameraman při něm záběr neukončil ostrým střihem, ale pomalejší prolínačkou, při níž se kamera postupně zatmívala.

Principy triků z dílen tvůrců animovaných filmů se používaly ještě na konci 80. let, třeba v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci, kdy se loutky kombinovaly s běžným filmem.

Mezi filmové triky patří i převádění reálných záběrů do komiksové podoby.

Digitální Revoluce

Pro spoustu filmových fanoušků se historie digitálních efektů dělí na období před Hvězdnými válkami a po nich: světelné meče a vesmírné souboje se na plátně objevily hlavně díky optickým efektům a Lucasovu studiu Industrial Light & Magic, které v oboru patří k nejuznávanějším.

Podle trikového specialisty Borise Masníka digitální technologie už dokážou prakticky všechno, jediným limitem jsou peníze a čas.

Čtěte také: Podrobnosti o Poustevníkovi

Za projekty už nestojí jediný výtvarník, animátor a kameraman jako byl Karel Zeman, ale studia se spoustou lidí.

Nové technologie umožnily spoustu věcí, které dřív nešly, a výsledky jsou mnohonásobně věrohodnější.

Filmaři umí herce digitálně nahradit, naskenovat jejich tváře, omladit je i nechat zestárnout, počítačově doplnit kompars, výbuchy a požáry i dokreslit letadla, která nerozeznáte od skutečných.

Vedle náročných triků ale jde i o drobné úpravy, kterých si nevšimnete.

Například když z prostoru, kde se natáčí historický film, potřebujete odstranit současné prvky, je jednodušší je vyretušovat v počítači.

Příklady Využití Projekce Ubíhající Přírody

Karel Zeman

Slavný český režisér a výtvarník Karel Zeman (1910-1989) začínal jako režisér loutkových filmů.

Hned jeho první projekt Vánoční sen z roku 1945 dostal ocenění za nejlepší loutkový film na filmovém festivalu v Cannes.

Jeho nejslavnější filmy ale byly ty, v nichž díky filmovým trikům na plátně oživil mamuty, dinosaury a fantastické romány Julesa Verna.

Slávu mu přinesly hlavně filmy Cesta do pravěku (1955) a Vynález zkázy (1958); jejich ukázky i použité filmové triky si vychutnejte v Muzeu Karla Zemana v Praze na Malé Straně.

Zeman sice ve své době neměl k dispozici počítače, ale s loutkami a nejrůznějšími fígly to uměl mistrovsky.

Například pro setkání s mamutem, které se natáčelo na břehu přehrady Fryšták u Zlína, Zeman využil model mamuta, který stál těsně před kamerou.

Blade Runner 2049 a UPP

Sci-fi Blade Runner 2049 se odehrává v Los Angeles budoucnosti, ale film se natáčel hlavně v Budapešti a vizuální efekty, za něž získal Oscara, vznikaly i v pražských Vršovicích ve společnosti UPP.

Ta se od svého založení v roce 1994 stala jedním z největších a nejuniverzálnějších domů pro vizuální efekty a postprodukci v Evropě a spolupracuje s filmaři a klienty z celého světa.

Když film získal Oscara za nejlepší vizuální efekty roku 2017, radovali se i v Praze: u nás vznikly například miniatury filmového města, studio pracovalo i na scéně zrození postavy replikantky anebo na jednom ze soubojů.

A i když UPP nezískalo slavnou zlatou sošku samo, spolupráce s oscarovými filmaři byla sama o sobě oceněním.

K velkým zahraničním projektům natáčeným v Česku se po sérii Carnival Row, Nadace podle Isaaca Asimova a Wheel of Time připojí americký seriál Blade Runner 2099.

Naváže na dva kultovní filmy Blade Runner (slavné sci-fi z roku 1982 režiséra Ridleyho Scotta s Harrisonem Fordem v hlavní roli policisty speciální jednotky Blade Runner bojujícího proti humanoidním robotům v Los Angeles v roce 2019) a Blade Runner 2049, v němž režisér Denis Villeneuve do hlavní role obsadil Ryana Goslinga.

Další Příklady

Klasické filmové triky umí i Studio Barrandov, největší filmové ateliéry v České republice a jedny z největších v Evropě.

Mnohé z filmů, které tu byly natočeny, získaly Cenu Americké filmové akademie - Oscara.

Barrandov se podílel například na bondovce Casino Royale, Králíček Jojo nebo Anthropoid.

Režisér Roman Polanski po natáčení Olivera Twista Barrandovu složil poklonu: „Pracoval jsem prakticky ve všech filmových studiích světa.

Projekce Ubíhající Přírody v Díle Jakuba Nepraše

Jakub Nepraš (* 1981) je přední český multimediální tvůrce a další z představitelů tuzemské mladé výtvarné generace.

Svá díla vystavuje po celém světě, je držitelem několika prestižních ocenění.

Je zjevné, že těžiště Neprašovy působivosti spočívá už ve velmi precizním a na českém území nepříliš vídaném technickém provedení.

Mladý tvůrce se do širšího povědomí dostal totiž především díky svým trojrozměrným videokolážím.

Vytvořené či nalezené záběry komponuje do pulzujících celků, které pak promítá na matné plexisklo umístěné do svých objektů, popřípadě přímo na ně.

Jeho dílo vykazuje nesmírnou vizuální bohatost a přitažlivost.

Složité pohyblivé struktury mají schopnost diváka silně zaujmout, až uhranout.

K multimediálním technologiím se Nepraš propracoval už během studií na Akademii výtvarných umění, která zakončil v Ateliéru nových médií I u Michala Bielického.

Již ve starších Neprašových pracích můžeme číst určitý zájem o možnosti zpracování a rozboru městského prostředí.

Pohyblivost projekce dovoluje Neprašovi působivě zobrazovat dynamickou, ale celistvou spletitost mechanismů a vazeb, které město utváří.

Člověk je zde sice miniaturní, ale naprostou nezbytnou součástí koloběhu.

Konkrétním příkladem může být už počin Generator P-730.

V tehdy ještě na plátno promítané videokoláži je člověk upraven opět na krajně drobnou úroveň a je monumentalisticky obklopen součástkami staré elektroniky.

Poněkud odlišná, byť stále pracující s tématikou města, je videosekvence Trip z roku 2008.

Jedná se o cestu vlakem imaginární městskou krajinou, při které je dán volný průchod autorově představivosti.

tags: #projekce #ubíhající #přírody #co #to #je