Projekty na navrácení ptáků do volné přírody: Příklady z České republiky

Závěry aktualizované zprávy Indikátory běžných a lesních druhů ptáků za rok 2024 ukazují na hlubší změny ve stavu naší přírody. Indikátor běžných a lesních druhů ptáků je důležitý pro sledování a vyhodnocování změn v biodiverzitě a vývoji životního prostředí v České republice.

Úbytek ptactva v České republice

Početnost běžných druhů ptáků v České republice dlouhodobě klesá - od roku 1982 o více než 11 %. Největší populační propad sledujeme u ptáků zemědělské krajiny, jejichž početnost se za posledních 40 let snížila téměř na polovinu. Za dramatickým poklesem ptáků v zemědělské krajině stojí především dlouhodobé, intenzivní a neudržitelné hospodaření, které zásadně proměnilo podobu české krajiny.

Po roce 1989 se tlak na pole a louky na čas zmírnil, tento vývoj však netrval dlouho. Intenzita se brzy znovu zvýšila a s nástupem Společné zemědělské politiky EU ještě zesílila.

Zatímco úbytek ptáků v zemědělské krajině je dlouhodobě známý, v lesích byl vývoj zpočátku mírnější. Do roku 2000 byl pokles lesních druhů spíše pomalý, následovalo období stability. V posledních letech však i zde dochází k výraznějšímu úbytku. Důvody zatím nejsou zcela jasné. Pravděpodobně se jedná o kombinaci více faktorů - například dopady sucha, kůrovcových kalamit či změn v lesním hospodaření.

Vliv klimatických změn

Vedle výše zmíněných faktorů stále více ovlivňuje složení ptačích společenstev i změna klimatu. Od poloviny 90. let ustupují ze střední Evropy severské druhy, jako bramborníček hnědý, cvrčilka zelená nebo sedmihlásek hajní. Modely budoucího rozšíření jednotlivých druhů v reakci na klimatickou změnu předpokládají, že se těžiště biodiverzity, jehož jsme dosud byli součástí, posune severovýchodně mimo území ČR.

Čtěte také: Jak Správně Vyplnit Bilanci Odpadu?

Dostupná data jasně ukazují, že změny klimatu a způsob využívání krajiny výrazně ovlivňují ptačí populace v Česku. Zvlášť znepokojující je zrychlující se úbytek běžných druhů ptáků a to především specialistů na určité typy biotopů. Opačně jsme svědky růstu početnosti tzv. generalistů - druhů, které dokážou přežít a najít potravu v různých prostředích bez nutnosti specifických podmínek. Výsledkem je, že ptačí společenstva se stávají druhově chudšími a uniformnějšími. Dosavadní ochranná opatření, hlavně v zemědělské krajině, nejsou zatím dostatečná.

Predátoři a jejich vliv

Když si dáte do grafu čápa, volavku, krkavce, straku, poštolku... "komíny"...(včetně prasátek, lišek a kun), tak zjistíte, že trend početnosti je u nich protisměrný. Ikonizace a ochrana predátorů je příčinou, že vymizeli ptáci nejen z otevřené krajiny, ubývají i v lese, ale také ve městech. Nezanedbatelný vliv mají i nové pandemie, stejně jako změny na zimovištích a tahových cestách.

Problém spočívá v tom, že krkavcovití ptáci (zejména straky, sojky ale i třeba krkavci) najdou spousty "náhradní" potravy na skládkách + sražená zvířata na silnicích, úhyny ryb na přehřátých rybnících... Jejich populace roste bez ohledu na stavy třeba pěvců, které ale následně naprosto decimují. Resp. ekologické zákonitosti jistě platí ale lidská činnost tam vnáší "nepřirozené" možnosti obživy těch predátorů umožňující nárůst jejich populace odtržený od populační dynamiky původní kořisti.

Přičtěte si vliv 1,2 milionu koček domácích, vliv černé zvěře v zemědělské krajině a zejména kun skalních ve městech, k tomu invazivní mývaly a všudypřítomné lišky. O všech těchto druzích lze říct, že profitují ze změn v krajině a činnosti člověka. Denně vidím jak hejna strak pročesávají dvorky i zahrady. Kradou psí a kočičí granule, žrádlo slepicím... tak mi neříkejte, že pokud ubude drozdů a strnadů bude to mít vliv na populaci straky, sojky nebo kuny.

Já nepopírám tlaky různých predátorů na populace. Říkám ale, že klíčový je dobrý stav prostředí a poté se nestane, že populace klesnou až na nějaké kritické úrovně. Když se krkavec živí na skládkách a v okolí měst, jeho vliv na populaci čejky bude marginální, když je na okrese 5 hnízd.

Čtěte také: Fond ohrožených dětí a Klokánek

Příklady projektů na záchranu ptáků

V České republice probíhá několik projektů zaměřených na záchranu a navrácení ohrožených druhů ptáků do volné přírody. Tyto projekty zahrnují monitoring, ochranu hnízdišť, úpravu sloupů elektrického vedení a reintrodukci.

Sokol stěhovavý

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je druhem, který se již od středověku těšil mimořádnému zájmu člověka. Díky svému postavení tzv. „vrcholového predátora“ se v posledních desetiletích sokol stěhovavý stal také symbolem mizející ohrožené přírody a následně symbolem její úspěšné ochrany. Velká pozornost byla ochraně sokola v minulých letech věnována i v České republice. Sokol stěhovavý je na území ČR původním a až do 60. let 20. století také pravidelně hnízdícím druhem.

Po roce 1900 byl odhadován stav hnízdící populace cca na 20-30 párů. V souvislosti s uzákoněním ochrany ve dvacátých letech 20. století stavy sokolů stoupaly a svého vrcholu dosáhly koncem čtyřicátých a počátkem padesátých let, kdy byl stav populace odhadován cca na 50-60 párů. Poté následoval prudký zlom a v šedesátých letech už sokoli hnízdili v Čechách jen nepravidelně, v některých letech vůbec. Ústup sokola měl v ČR nepochybně přímou souvislost s celosvětovým kolapsem sokolí populace, ke kterému došlo počátkem druhé poloviny 20. století.

Po zákazu používání látek s obsahem DDT, uzákonění přísné ochrany a zahájení programů pro aktivní podporu druhu došlo však v celém areálu původního rozšíření k pozitivnímu obratu a populace sokola stěhovavého se začala postupně vracet na svá historická hnízdiště. Pozitivní trend pokračuje až do současnosti, takže sokola dnes můžeme i u nás opět považovat za pravidelně hnízdící druh, jehož existence není již bezprostředně ohrožena.

Ochranná opatření pro sokola stěhovavého:

• Ostraha hnízdišť
• Úprava sloupů elektrického vedení
• Stavby umělých hnízd
• Chov a vypouštění mláďat odchovaných v zajetí do přírody
• Značení a evidence ptáků v chovech

Orel skalní

V celé Evropě dodnes hnízdí okolo 5.500 párů orlů skalních. Jedinými zeměmi, odkud orli skalní přičiněním člověka jako hnízdní druh zcela vymizeli, jsou Irsko a Česká republika. České země byly v minulosti domovem dvou druhů velkých orlů, orla mořského a orla skalního. Orel skalní na tuto příležitost stále čeká.

Čtěte také: IPPC v České Republice

Repatriační projekty, jejichž hlavním cílem je navrácení původních, člověkem vyhubených druhů do jejich přírodního prostředí, probíhají jak u nás, tak v řadě evropských zemí. Cílem projektu je vytvoření stabilní hnízdní populace, tak jako tomu bylo v Moravskoslezských Beskydech před 150 lety. Organizátoři projektu věří, že z navrácených orlů skalních se budou těšit jak návštěvníci Beskyd, tak i jejich stálí obyvatelé.

Orel skalní je v České republice chráněn zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhláškou je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy. Orel skalní je majestátní, nádherný dravec s rozpětím křídel 190 až 220 cm, váží 3-6,7 kg, pohlavní dospělosti dosahují v 3-6 letech života.

Rozhodli jsme se vrátit sem orla skalního jako hnízdní druh, což je rozdíl. Právě člověk způsobil přímou likvidaci hnízdních párů orlů skalních v ČR. A podle nás již nazrála doba tyto nesmyslné činy napravit, přistoupit k aktivní ochraně tohoto druhu a pomocí repatriace mláďat získaných ze Slovenska hnízdní populaci orla skalního obnovit.

Realizace projektu návratu orla skalního:

• Mláďata jsou odebrána z předem pečlivě vybraných hnízd na Slovensku.
• Jsou dopravena do Záchranné stanice v Bartošovicích na Moravě.
• Zde jsou mláďata střídavě v péči adoptivní matky a střídavě jsou dokrmována i ošetřovatelem.
• U mláďat dochází ke vtištění daného prostoru jako místa svého narození.
• Všichni orli skalní jsou samozřejmě okroužkováni, mají implantované nezaměnitelné označení - mikročipy.
• Navíc je u všech ptáků proveden odběr vzorku krve pro analýzu DNA.

V letech 2006-2009 bylo vypuštěno do beskydské přírody celkem 15 orlů skalních.

Sýček obecný

Česká společnost ornitologická (ČSO) vytvořila metodiku, která doporučuje, jak v praxi provádět repatriace sýčků. Vypouštění sýčků z chovů do přírody patří k možnostem, jak sýčky podpořit. Prioritou ochránců je stále záchrana divoké populace včetně nabídky bezpečných hnízdišť a úpravy loveckých teritorií v úzké spolupráci se zemědělci.

Tabulka: Srovnání projektů reintrodukce ptáků

tags: #projekt #na #vraceni #do #volne #prirody

Oblíbené příspěvky:

• Více o ekologickém modelu násilí
• Podmínky pro ekofarmy
• Jak vybrat digitální odpadkový koš?
• Poplatky za odpad v Přelouči
• Recenze a tipy pro udržitelné nakupování