Proměny české ekologie: Výzkum a obnova krajiny

Příroda české kotliny je kulturou dlouhodobě přetvářena. Člověk v důsledku využívání krajiny mění její charakter.

Cílem projektu je identifikovat, analyzovat a trvalým způsobem zdokumentovat proměny české kulturní krajiny v mentálním obraze jejích obyvatel a vytvořit databázi kvalitativních informací ve vztahu ke kulturní krajině a jejímu vývoji. V návaznosti na Evropskou úmluvu o krajině začlenit problematiku kulturní krajiny a jejího vývoje do vzdělávacího procesu s důrazem na lokální a regionální aspekt (v rámci sekundárního, terciárního a celoživotního vzdělávání).

Součástí bude získání podkladů na teoreticko-metodologické i aplikované bázi pro zkvalitnění plánovací praxe s akcentem ke kulturním a duchovním hodnotám v území (zejména pro účely tvorby krajinného plánu a pro vymezování cílových charakteristik krajiny). Jedním z cílů bude také konfrontovat různé věkové kategorie (prioritně žáky a studenty na jedné straně s lidmi důchodového věku na straně druhé) a přispívat tak v lokálním měřítku k vytvoření zdravých sociálních vazeb a kulturního prostředí v obci.

Rekultivace krajiny: Mezi technikou a přírodou

Obnova krajiny je proces zdlouhavý a nákladný, vyžaduje zapojení řady odborných profesí, jejichž názory se nezřídka různí. Na jedné straně stojí zastánci biotechnických forem rekultivací, na druhé straně obhájci přirozených, přírodě blízkých postupů.

Rekultivovaná krajina není krajinou uměle vytvořenou, rekultivace má jen významně intenzivnější povahu. Původní krajina těžbou zničená není. Krajinu v podstatě zničit nelze, lze ji jen transformovat - kladně, nebo záporně. Negeneralizuji, že rekultivovaná krajina je vždy ekologicky hodnotnější než krajina před těžbou. Vhodně koncipovanou rekultivací lze krajinu ekologicky významně zhodnotit, koncepcí nevhodnou i znehodnotit.

Čtěte také: O proměnách přírody a Jin Jang

Základními stavebními prvky rekultivací jsou horninové prostředí, vrchní kulturní vrstva půdy - ornice, voda, zemědělská a lesnická vegetace. Pracuje se tedy vesměs s přírodninami. Jednou z výhod těžby je mimořádně velká disponibilita ploch, které lze účelně využít nejen ve prospěch současné, ale především budoucích generací.

Je třeba si uvědomit, že horníci nedevastují krajinu pro své potěšení. Z vytěženého hnědého uhlí se celostátně vyrábí zhruba polovina elektřiny. Před samotnou těžbou se musí odtěžit a přemístit ohromné množství nadložních hornin. Území lomů a výsypek je proto pouze přechodným pracovištěm. Před příchodem lidí, a ještě dlouho po něm, byla podkrušnohorská krajina akumulačním územím močálů a jezer, ekologicky hodnotným.

Pojem technická rekultivace vymysleli přírodovědci. Česká rekultivační škola tento výraz nezná a nikdy pouze technické rekultivace realizovány nebyly. Rekultivace používá technických prostředků k úpravě stanoviště (například stabilizační a protierozní úprava prudkých výsypkových svahů, překryvy nevhodných výsypkových zemin sprašemi či zachráněnou ornicí, hydrotechnické úpravy, výstavba komunikací apod.). Na to navazují biologické práce - zemědělské kultury, zakládání lesů, lesoparků, parků apod. Vždy se tedy jedná o soubor biotechnických opatření.

Rozpor mezi přirozenou sukcesí a technickou rekultivací byl vykonstruován uměle. Přirozená sukcese není alternativou k rekultivaci. V podstatě se jedná o ponechání devastovaného území ladem. Samozřejmě, že se takovéto plochy i v rámci rekultivace ponechávají, ovšem v úměrném rozsahu. Metodu přirozené sukcese lze srovnávat pouze s lesnickou rekultivací. V našem zeměpisném pásmu smíšených lesů pochopitelně jednou na každé výsypce vyroste les. Příroda by však do klimaxového stadia lesních ekosystémů došla po tisících letech.

Je-li ekotop výsypky upraven s ohledem na kvalitu půdy a vodní režim, za předpokladu použití klimaxového sortimentu výsadby je možné vývoj porostů urychlit tak, aby do klimaxového stadia lesního ekosystému dospěly během několika desítek let. Sukcesní metoda by měla být označována jako ponechání výsypek ladem. To je možné pouze v mnohem menší míře.

Čtěte také: Články pro děti o zimě

Je třeba si uvědomit, že například Mostecká pánev, naše největší těžební aglomerace, je hustě obydlená. Velká část ploch má povahu příměstské krajiny, která zahrnuje velký podíl lesů, lesoparků, parků, trvale travnatých ploch a také všestranně využitelné vodní plochy, zóny oddychu, sportu a rekreace, zahrádkářské osady apod. Požadavky na větší podíl přirozené sukcese mají řadu zákonných a administrativních omezení. O způsobu následného využití zrekultivovaných území nerozhodují rekultivátoři, ale příslušné složky samosprávy a státní správy - většinou v souvislostech s územněplánovací agendou.

Těžební limity a jejich dopady

Zvážíme-li, že v Mostecké pánvi bude celkem dotčeno nejméně 26 tisíc hektarů pozemků, při požadavcích některých přírodovědců by se toto území stalo ohromným semeništěm plevelů a invazijních druhů. Co se týče těžebních limitů, netvrdím, že by se měly prolomit, ale jakožto rekultivátor, posuzovatel EIA a soudní znalec nesouhlasím se zkratkovým černobílým řešením.

Problém limitů má nejen ekologickou, ale i ekonomickou a sociální dimenzi. Je třeba přihlížet k tomu, že v době vyhlášení územních limitů těžby neexistoval právní rámec, který by v souladu s potřebou státu reguloval rozsah těžby. Především neexistoval zákon o posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví.

Bude-li těžba zastavena, bude zbytková jáma sousedit s horninovým prostředím krušnohorského masivu v prostoru zámku Jezeří, což by bylo, po jejím zaplavení, spojeno se zvýšenými riziky stability na jižním úpatí Krušných hor. Objem akumulované vody by byl oproti postupové variantě menší. Dojde-li k postupu lomu po přesídlení obou obcí, pak se severní část lomu bude od Krušných hor vzdalovat a bude velká disponibilita nadložních zemin k tomu, aby se postupně podepřelo krušnohorské úpatí a zajistila větší stabilita zámku Jezeří.

Druhou předností by byla možnost významného zvýšení objemu vody po zatopení zbytkové jámy. Z čistě rekultivačního a ekologického hlediska preferuji alternativu pokračování v těžbě do dalších částí dobývacího prostoru, v němž je uloženo naše nejkvalitnější ložisko teplárensky využitelného uhlí. O tom, že se teplofikace projevuje ekologicky a hygienicky kladně, není pochyb.

Čtěte také: Zima a děti

Mostecká pánev akumuluje vodu z Krušných hor, která by jinak odtékala bez užitku, někdy i škodlivě. V obou podkrušnohorských pánvích jsou objektivní předpoklady pro akumulaci více než dvou miliard kubíků velmi čisté vody! Takové Lipenské jezero má „pouze“ 309,5 mil. m3 vody - přestože má velkou plochu, je v průměru mělké. Tato koncepce má řadu ekologických, ekonomických i sociálních předností.

Představme si Krušné hory na severu, České středohoří a Doupovské hory na jihu. Díky vodě, příjemnému klimatu, vysoké lesnatosti a rekreační vybavenosti zde vznikají podmínky pro postupnou proměnu těžební krajiny ve vyhledávanou rekreační oblast.

Limity byly stanoveny v roce 1991 jako reakce na stav Podkrušnohoří, které bylo brutálně a bezohledně devastováno po celé 20. století, a to právě kvůli těžbě a spalování hnědého uhlí. Důsledkem toho byl tragický stav všech složek životního prostředí v pánevních okresech, tragický zdravotní stav zdejší populace, převrácená krajina v ploše více než 350 km2, více než sto měst a vesnic odstraněných z povrchu země, a to včetně historického Mostu, jednoho z pěti nejvýznamnějších historických sídel Čech a Moravy.

Ustanovení limitů předcházelo vypracování celé řady studií z oblasti energetiky, sociální politiky, životního prostředí, zdravotnictví, ochrany kulturního dědictví apod. Samozřejmě že vláda v roce 1991 nepočítala s okamžitým ukončením těžby uhlí, ale s postupným útlumem v rozmezí 25 až 60 let od ustanovení limitů (podle jednotlivých velkolomů). To je potřeba opakovat a zdůrazňovat. Všichni zainteresovaní tedy měli dostatek času na to, aby investovali do nových technologií na výrobu tepla či elektřiny, případně modernizovali stávající, aby v kraji vytvořili dostatek nových pracovních míst v perspektivních oborech, aby se prostě a jednoduše pozvolna připravili na období „po uhlí“.

Od schválení limitů uplynulo 24 let a například ve velkolomu Vršany se bude těžit v rámci limitů až do roku 2055, o trochu kratší dobu pak ve velkolomu Bílina. Co se týče rentability těžby, nejsem ekonom, abych se cítil oprávněn se k tomu odborněji vyjadřovat. Jsem však přesvědčen, že s povrchovou těžbou a spalováním uhlí jsou spojeny obrovské externí náklady. Tyto náklady nese především náš stát, potažmo tedy každý z nás. Těžba je rentabilní snad jen pro majitele dolů, pro stát zcela jistě ne.

Krajina zničená povrchovou těžbou se bude dlouho vzpamatovávat, ale jistě se jí to podaří. Nejsem příznivcem rekultivací, jak je známe z okolí Mostu - zplanýrovaná výsypka osázená stromky v pravidelném rastru. Opačným a jistě pozitivním příkladem je Hornojiřetínská výsypka, která byla rekultivována jen z malé části a z velké části byla ponechána přirozené obnově. Dnes, po několika desetiletích, jde o krásnou krajinu obývanou nespočtem živočišných a rostlinných druhů, která by byla v případě prolomení limitů zcela zničena.

Návrat obyvatelstva do obnovované krajiny je podstatně složitější záležitost. Obnova podkrušnohorské krajiny je úkolem pro týmy urbanistů, architektů, krajinářů, ochránců přírody, ale také zemědělců, zástupců obcí a podnikatelů. Takováto spolupráce může našemu kraji přinést vizi dlouhodobého rozvoje a zahájit zcela novou epochu dějin. Horní Jiřetín je posledním autentickým sídlem mosteckého okresu severně od okresního města. Spolu s Černicemi, zámkem Jezeří a zbytky zámeckého arboreta je nenahraditelným a ojedinělým základem pro obnovu zdejší krajiny.

Vnímání změny klimatu veřejností

Lidí, kteří se zajímají o problematiku změny klimatu, ubylo. Zájem o tuto oblast v průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) deklarovalo 39 procent lidí, což je proti rokům 2021 a 2020 o téměř 15 procentních bodů méně. Většina lidí, konkrétně 86 procent, je ale stejně jako v předchozích dvou letech přesvědčena o tom, že se v posledních 100 letech klima mění.

Mezi těmi, kteří nevyloučili změnu klimatu na Zemi, si 42 procent současně myslí, že dopad klimatické proměny na Česko bude špatný. Třetina uvedla, že změna klimatu bude mít vliv na ČR tak napůl, tedy dobrý i špatný, a sedm procent je přesvědčeno pouze o pozitivním dopadu. Podle zjištění CVVM tři pětiny dotázaných nepociťují osobní odpovědnost za změnu klimatu a 35 procent ji cítí. Sedmašedesát procent občanů se kloní k názoru, že pokud by lidé změnili své chování, tak mohou změnu klimatu zpomalit. Podle čtyř procent by ji dokonce mohli zastavit úplně.

tags: #proměny #české #ekologie #výzkum

Oblíbené příspěvky:

• Komunální odpad Praha
• Kontejnery na tříděný odpad
• Výlety do přírody Ostrava a okolí
• Jak správně třídit komunální odpad
• Fakta a omyly o těle a přírodě