Prostředky k regulaci emisí

09.12.2025

Stát má ve své moci několik nástrojů, jak snižovat emise skleníkových plynů. Například vám může něco zakázat a když to porušíte, tak vás potrestat (tzv. přímá regulace). „Zakazuje se spalovat uhlí!“ Je to velmi účinné, protože se pak uhlí prostě legálně spalovat nebude, ale zároveň je to dost dřevorubecký nástroj.

Stát se ho snaží spíš nevyužívat, protože nechce lidi a firmy moc naštvat. Navíc takový zákaz neříká, co tedy mají lidi zvyklí a závislí na fosilních palivech dělat. Stát proto raději volí měkčí, ekonomické nástroje, které vám nic nezakážou, ale zdraží to, čímž se vás od předmětné činnosti snaží odradit. Typicky je to daň. „Za každý MJ uhlí se zaplatí XY Kč.“ To už má stát raději, protože se přitom může napakovat a tvářit se přitom, že chrání životní prostředí.

Problém je v tom, že se dá těžko říct, o kolik se emise sníží, když bude daň zrovna XY. Může se taky dobře stát, že stát vybere spoustu peněz na dani, ale emise neklesnou ani trochu. Je obtížné nastavit daňovou sazbu tak, aby byla účinná, a málokterý politik si troufne nastavit laťku vysoko. Navíc každé odvětví má jiné náklady na snížení emisí, takže zatímco někdo nad daní mávne rukou, pro jiného to může být likvidační. Daň je jednoduchá, ale nepříliš efektivní.

Pak jsou tu tržní mechanismy, jako je emisní obchodování. „Za každou tunu CO2 se musí zaplatit emisní povolenka!“ Stát stanoví nějaký cíl, třeba snížení emisí o 30 % do tří let. Pokud jsou dnes emise 100 tun CO2, vydá stát na příští rok jen 90 povolenek, na druhý rok 80 a třetí rok jen 70. Cenu povolenky určí trh - čím méně je povolenek, tím víc cena roste.

Nakonec se cena dostane na úroveň, kdy se někomu vyplatí svoje emise snížit - emise se snižují tam, kde je to nejlevnější. Výhoda je, že jak stát vydává jen omezený počet povolenek, tak se vždy dostane na cílové snížení. Na různá odvětví se líp hodí jiný nástroj. EU zavedla systém emisního obchodování EU ETS na energetiku (velké elektrárny a teplárny) a těžký průmysl (ocelárny, chemičky, cementárny, sklárny…) a do roku 2020 emise v těchto odvětvích klesly o 42,4 % oproti počátečnímu roku 2005.

Čtěte také: Šetrné prací prostředky

Chvíli se systém potýkal s přebytkem povolenek a jejich cena byla nízká, teď ale cena roste a firmy si konečně uvědomují, že musí investovat do čistých technologií. U aut se jde cestou regulace a kvót a na emise z budov by byla vhodná daň. Velmi brzy bude každý zdroj emisí nějakým způsobem zpoplatněný a bude to tak dlouho gradovat, dokud ho emitenti nenahradí klimaticky neutrální variantou. Například ve Švédsku mají drakonickou uhlíkovou daň na topení uhlím v domácnostech, ale stát na ní nevybere nic.

ČR nikdy nezavedla žádný nástroj na snižování emisí skleníkových plynů sama, vždy jen zavádí evropská harmonizovaná opatření. Alespoň je neblokujeme. Stát má z prodeje povolenek velmi vysoké výnosy, v roce 2020 to bylo 18,9 miliard Kč. Když už stát ty peníze vybírá, měl by je využít nazpátek a podpořit jimi čisté investice nebo stavět potřebnou infrastrukturu. Jediné opatření, které se ale z výnosů financuje, je ale Nová Zelená úsporám - stát na ni dal jen cca 2 miliardy Kč.

Žádný nástroj nebude fungovat dobře, pokud ho stát dostatečně nevysvětlí veřejnosti. Komunikace je další zásadní nástroj, stát by měl vysvětlovat lidem, co je za problém, kam to může vést, když nic neuděláme, co tedy dělat budeme a co tak lidi čeká, tzn. jak bude vypadat život v klimaticky neutrální společnosti. Kdy jste něco takového slyšeli od ústavních činitelů nebo předsedů stran?

Výrobci, kteří platí za povolenky nebo daně, většinu nákladů promítají do cen výrobků. Takže si zčásti sníží marži, zčásti za to platíme my všichni. Vyšší cena výrobků ale láká nějaký alternativní způsob výroby, který je dražší než fosilní, ale levnější než fosilní plus povolenka. Když na sobě pocítíte zvýšený náklad za fosilní paliva, nebuďte naštvaní na stát nebo na Gretu. To je jen váš dodavatel zvyklý na spalování fosilních paliv a doufá, že na vás ty náklady přenese a vy to zaplatíte. Dříve nebo později se ale objeví nákladově efektivní bezemisní varianta. Porozhlédněte se po ní.

Pro zpomalení změny klimatu je nezbytné modernizovat všechny sektory ekonomiky a vytvářet nástroje, které zajistí podmínky pro dekarbonizaci. Jedněmi z ekonomických nástrojů jsou uhlíkové daně nebo obchodování s emisními povolenkami. Systému zpoplatnění, tzv. EU ETS (EU Emissions Trading System), podléhají v současnosti velké elektrárny, teplárny, těžký průmysl nebo letecká a námořní doprava. Emise ze silniční dopravy a budov však na celoevropské úrovni dosud zpoplatněny nebyly. Jaké cíle z hlediska snížení emisí si nový systém klade? Jak chce ošetřit možné potíže domácností a malých podniků?

Čtěte také: Čistá a zdravá domácnost

Nový systém tzv. ETS 2 naváže od roku 2027 na stávající systém obchodování s emisními povolenkami (ETS 1), který funguje od roku 2005. Zpoplatní přitom emise ze silniční dopravy, spalování v budovách a malé energetiky a průmyslu, které v současnosti nespadají pod ETS 1. Díky tomu dojde k narovnání trhu jak pro producenty emisí, tak pro podniky využívající nízkoemisní zdroje energie (např. biomasu či biopaliva). Zatímco ETS 1 v současnosti pokrývá přibližně 35 % všech emisí skleníkových plynů EU, ETS 2 pokryje dalších 48 %. Více než 80 % unijních emisí tak bude podléhat zpoplatnění.

V silniční dopravě hrají zásadní roli auta se spalovacími motory, v menší míře pak autobusy a nákladní vozidla. V případě budov nejde o emise vznikající při jejich stavbě, ale primárně o emise vznikající při lokálním vytápění, ohřevu vody nebo vaření či ty, které produkují malé teplárny a výtopny. Záměrem jejich zpoplatnění je motivovat domácnosti i podniky k využívání nízkoemisních způsobů dopravy, zateplení domu či pořízení tepelného čerpadla.

Pro nepřekročení sociálně udržitelné ceny pro domácnosti pracuje systém s mechanismy pro případ nadměrného nárůstu ceny povolenky. Systém pro obchodování s emisními povolenkami je jedním z nástrojů zpoplatnění emisí založených na principu znečišťovatel platí. Jak v praxi funguje? Producenti skleníkových plynů zařazení do systému (např. elektrárny) musí za každou tunu emisí vypuštěnou do atmosféry vyřadit jednu povolenku. Jejich množství na trhu je však omezené (princip cap-and-trade) a v čase se na základě předem stanovené trajektorie snižuje, což vytváří tlak na růst ceny povolenky.

Povolenky si jednotlivé provozovny nakupují buď v aukcích, od sebe navzájem, nebo v některých případech dostávají určité množství zdarma. To například v rámci EU ETS platí pro průmyslová odvětví, která by v důsledku vyšších výdajů na povolenky mohla ztratit konkurenceschopnost vzhledem k producentům ze třetích zemí, kde jsou emise zpoplatněny méně či vůbec, nebo by hrozil tzv. únik uhlíku do těchto zemí.

Od roku 2026 (s postupným náběhem od roku 2023) však začne fungovat mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM), který dovoz emisně náročných produktů do EU zpoplatní, čímž dojde k narovnání podmínek s domácími výrobci. Výnosy z prodeje povolenek pak mají státy k dispozici pro investice do dekarbonizačních opatření. Od roku 2026 do roku 2032 bude fungovat Sociální klimatický fond, pro nějž bude na úrovni EU alokována částka ve výši až 65 miliard eur (Česko bude moci využít přibližně až 40 miliard korun).

Čtěte také: Složení ekologických pracích prostředků

Úkolem každého členského státu EU bude vypracovat Sociální klimatický plán, ve kterém představí, jak chce využít prostředky z fondu s ohledem kompenzování možných negativních dopadů povolenek na nízkopříjmové domácnosti a mikropodniky. Každý stát přitom bude muset svůj plán dotovat z nejméně 25 % z vlastních zdrojů, tedy výdaje na český Sociální klimatický plán budou činit více než 50 mld. Zbylé výnosy budou stejně jako v případě ETS 1 rozděleny mezi členské státy.

Státy by je měly směřovat k upřednostňování nízkoemisních a bezemisních způsobů dopravy (veřejné dopravy, carsharingových služeb, cyklodopravy, elektromobility atd.) a renovacím budov s cílem dosáhnout vyšších energetických standardů a nižších emisí (zateplování a instalace tepelných čerpadel, kotlů na biomasu, fotovoltaiky nebo fototermiky). Část prostředků lze použít na přímou výplatu podpory nízkopříjmovým domácnostem.

Logiku odhadu výnosů z prodeje povolenek lze pro zjednodušení popsat následovně. Množství emisí vyprodukovaných v dotčených sektorech v určitém roce vynásobíme průměrnou cenou povolenky v témže roce, čímž získáme celkové výnosy pro daný rok. Od těch odečteme částku vyhrazenou pro Sociální klimatický fond a zbytek na základě úrovně emisí rozdělíme mezi jednotlivé členské státy. Pokud bychom pro ilustraci uvažovali emise vyprodukované sektory v ETS 2 v roce 2023, tedy 1 554 megatun CO2eq (skutečné emise v roce 2027 však pravděpodobně budou nižší), a průměrnou cenu povolenku ve výši 60 eur, dostali bychom se k výnosům ve výši přibližně 93 miliard eur. Tuto logiku lze použít pro výpočet výnosů zpětně vzhledem ke skutečně vyprodukovaným emisím (z nichž všechny budou muset být pokryty povolenkami).

Podobně jako například v Modernizačním fondu budou i v Sociálním klimatickém fondu prostředky rozdělovány s ohledem na rozdílnou situaci v jednotlivých státech. Stanovení podílu, který připadne danému členskému státu, vychází mj. z podílu obyvatelstva ohroženého chudobou, hrubého národního důchodu nebo emisí vypouštěných při spalování paliv domácnostmi. Čistými příjemci v rámci SKF tak budou např. Polsko, Rumunko nebo Řecko. Naopak čistými plátci budou Německo, Nizozemsko nebo Itálie.

Dopady zpoplatnění paliv zatíží především nízkopříjmové domácnosti a menší podniky, které typicky za pohonné hmoty a energie vynakládají významnou část svých příjmů. Graf níže nastiňuje dopady tří různých cen povolenky na cenu benzínu, nafty, zemního plynu a uhlí. Pro výpočet je třeba zohlednit množství oxidu uhličitého vyprodukovaného spálením paliva. Například litr benzínu obsahuje přibližně 650 gramů uhlíku a při jeho spálení vznikne asi 2,4 kilogramu oxidu uhličitého.

K tomu, aby došlo k významnému snížení emisí skleníkových plynů v sektoru silniční dopravy a budov, je potřeba kromě jejich zpoplatnění i dalších nástrojů (např. regulací nebo dotační a investiční podpory), které společně nasměrují tyto sektory k dekarbonizaci. Směrnice o energetické náročnosti budov (Energy Performance of Buildings Directive, EPBD), jejímž záměrem je snížit energetickou i emisní náročnost budov, a podpořit tak renovace, instalaci obnovitelných zdrojů energie atd.

V praktické rovině je pak nezbytná dostupnost materiálů a technologií pro dekarbonizaci, což úzce souvisí s otázkou průmyslové politiky EU, v současnosti reprezentované především Dohodou o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal, CID) a související legislativou. Jejím záměrem je podpořit bezemisní technologie vyráběné na unijní půdě (a zmírnit tak závislost na dovozu ze třetích zemí, zejména Číny), stejně jako zajistit dostatek strategických materiálů a surovin potřebných pro jejich produkci.

Ačkoliv legislativa upravující fungování ETS 2 byla na celounijní úrovni schválena už v roce 2023, do října 2025 ji plně transponovalo do svého národního práva 17 států z 27. V polovině roku 2025 došlo na burzách ICE a EEX ke spuštění obchodování s futures kontrakty na ETS 2 povolenky. V českém veřejném prostoru se následně několikrát objevilo tvrzení, že počátek obchodování s ETS 2 futures ukazuje, že se cena povolenky už nyní pohybuje okolo 70 eur. Obchodování samotných povolenek (nikoliv futures kontraktů) začne až v roce 2027 na burze EEX v Lipsku (případně dříve, pokud dojde k úpravám avizovaným Komisí). A až tehdy bude více informací o tom, jak se trh s povolenkami druhé generace chová.

Futures kontrakty jsou finanční deriváty, které představují závazek nakoupit (nebo prodat) určité aktivum (v tomto případě povolenky) za předem dohodnutou cenu k určitému budoucímu datu. Slouží hlavně k zajištění proti cenovým výkyvům nebo ke spekulaci na budoucí vývoj cen. Emise ze silniční dopravy a budov byly k roku 2024 zpoplatněny v 18 státech světa (a v 11 případech na nižší než celostátní úrovni, například v Britské Kolumbii). Pouze budovy jsou pak zpoplatněny v dalších 8 místech, doprava ve 4. Rakousko: Tamní vláda od roku 2023 zavedla tzv. Klimabonus, kdy dochází k vrácení prostředků zpět k domácnostem.

Rozšíření počtu firem, které budou nepřetržitě sledovat emise škodlivých látek, jednoznačná pravidla pro jednorázová měření emisí, ale i pravidla pro firmy, která mají omezit prašnost při stavbách i demolicích.„Novela přináší řadu nejrůznějších opatření, všechna mají ale společné tři cíle. Zlepšit kvalitu ovzduší ve městech a obcích, více využívat digitální nástroje a snížit administrativu. Například vedle toho, že firmy budou muset minimalizovat prašnost na stavbách, při rekonstrukcích či demolicích, aby prach neobtěžoval občany, zavádíme také rozšíření kontinuálního měření emisí a zejména novinky v oblasti jednorázového měření emisí. Výsledky z měření emisí budou nově předávány jen digitálně, do centrálního systému je budou zadávat přímo měřicí skupiny, takže firmám odpadne administrativa s tím spojená. Od začátku roku 2028 se rozšíří povinnost kontinuálního měření emisí na sektory tavení skla a nerostů, petrochemie, výroby vápna, dřevotřísky apod. Cílem je zkvalitnění monitoringu emisí u emisně významných zdrojů. Nová bude i povinnosti ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí v (téměř) reálném čase elektronicky prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší ČHMÚ.

Další klíčovou součástí novely zákona o ovzduší je zavedení minimálních vzdáleností obytné zástavby od zdrojů znečištění a naopak, a to kvůli obtěžování prachem a zápachem. Při plánování výstavby pro bydlení nebo občanskou vybavenost nebo naopak při umístění nového, například výrobního podniku v blízkosti domů, bude muset obec počítat s minimální vzdáleností odstupu. „Díky tomu ochráníme obytné zástavby před přibližováním zapáchajících a prašných výrob, stejně jako průmyslové a zemědělské podniky před přibližováním zástavby. Lidem pomůže také nová povinnost pro stavebníky, kteří budou přímo ze zákona muset minimalizovat prašnost zejména ve městech a obcích. Součástí motivace ke snižování emisí je také zavedení nových sazeb u poplatku za znečišťování ovzduší s platností od roku 2025, u nichž se zohlední inflace z posledních let. O inflaci by se pak poplatky měly podle novely zákona upravovat každoročně.

„A nakonec měníme také nastavení nízkoemisních zón, které jsou v legislativě přes deset let, ale nikdo je nepoužíval. Proto chceme, aby obce, které se je rozhodnou zavést, si také mohly samy nastavit konkrétní parametry. Například, že do ní nesmí jezdit vozy určité starší emisní kategorie, případně budou moci jejich vjezd zpoplatnit. Nová pravidla také ruší některé podmínky, které dnes v řadě míst zcela znemožňují zavedení nízkoemisní zóny. Jedná se například o využívání objízdné trasy po stejně kvalitní komunikaci, plošné výjimky pro rezidenty a fyzické označování aut emisními plaketami. Stejně tak budou radnice moci lépe reagovat v případě smogových situací, kdy budou moci regulovat více oblastí než jen silniční dopravu.

Vláda také schválila usnesení, ve kterém se zavázalo Ministerstvo dopravy, že vládě do konce roku předloží analýzu funkčnosti stanic měření emisí a případně navrhne takové změny, které zabrání tomu, aby jimi procházela nevyhovující auta. Dále usnesení vlády obsahuje úkol pro Ministerstvo vnitra, aby ve spolupráci Policie ČR a Centra dopravních služeb zintenzivnilo ve všech krajích každoroční silniční kontroly se zaměřením na měření emisí a do konce roku 2024 má Ministerstvo vnitra předložit vládě informaci o plnění tohoto úkolu.

Emisní normy Euro

Emisní normy Euro definují mezní limity pro znečišťující látky emitované vozidly a zároveň analyzuje unijní právní úpravu emisí CO2 z nových vozidel. Tyto normy stanovují maximální povolené množství škodlivin ve výfukových plynech vozidel spalujících fosilní paliva jako uhlí, ropu a zemní plyn. Jsou zvláště přísné jsou emisní normy pro vozidla a průmyslová zařízení. Legislativními opatřeními docházelo k rychlému technologickému pokroku.

Klíčové znečišťující látky

NOx (oxidy dusíku)
CO (oxid uhelnatý)
VOCs (těkavé organické sloučeniny)
PM (jemné částice)

Měření emisí vozidel

Měření emisí vozidel může být prováděno osobami, které jsou držiteli profesního osvědčení mechanika. Oprávnění i osvědčení vydává obecný úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu bude mít stanice měření emisí své sídlo (tj. Žadatel podá žádost o oprávnění k provozování stanice měření emisí. Po vydání oprávnění si nechá zpracovat expertízu, zda splňuje všechny podmínky pro provoz stanice měření emisí.

Při emisní kontrole vozidla postupuje technik systematicky. Nejprve zkontroluje identifikační údaje vozidla, které jsou viditelné skrze přední sklo i VIN umístěné v motorovém prostoru. Zkontroluje také, zda jsou všechny komponenty vozidla v pořádku a zda odpovídají údajům v technickém průkazu. Jsou rovněž součástí dokumentace. Následně zasune měřicí trubici do výfukového systému a zapne motor. Měří se koncentrace oxidu uhelnatého (CO), uhlovodíků (HC) a dalších relevantních látek.

Pro splnění emisních norem je nezbytné, aby výsledky měření ukazovaly optimální hodnoty emisí, přičemž ideálně by měly být hodnoty co nejblíže nule. Celý proces měření emisí obvykle trvá několik minut. Orientační náklady, ty se liší podle typu motoru vozidla. Nicméně, cena měření emisí pohybuje okolo 750 Kč. U vozidel s naftovým motorem se může cena vyšplhat přibližně 1 000 Kč.

Evropský systém pro obchodování s emisními povolenkami (EU ETS)

Evropský ETS byl spuštěn v roce 2005 jako první mezinárodní systém pro obchodování s emisními povolenkami a pokrývá 45 % emisí skleníkových plynů v EU, především v sektorech energetiky, těžkého průmyslu a letectví. Po pilotním testování byla v roce 2008 zahájena druhá fáze se snížením množství povolenek, do které se připojily také některé země mimo EU (Island, Lichtenštejnsko a Norsko). Třetí fáze byla zahájena v roce 2013 a přinesla několik dalších změn - emisní povolenky jsou vydávány v dražbě, maximální množství povolenek je stanoveno na úrovni celé Evropské unie, a došlo k rozšíření zahrnutých sektorů. Množství dražených povolenek je každý rok sníženo a celkové emise klesají v souladu s tímto snížením. Ve čtvrté fázi, která začne v roce 2021, bude množství povolenek snižováno rychleji. V letošním roce budou emise o 21 % nižší oproti roku 2005 a v roce 2030 bude množství povolenek (a tedy také emisí) o 43 % nižší. Snížení emisí v sektorech pokrytých evropským ETS probíhá rychleji než v ostatních sektorech.