Prostředky vývoje v přírodě: Chemické látky a jejich vliv na životní prostředí

Aniž si to možná uvědomujeme, stala se chemie v nejrůznějších podobách součástí života.

Kromě toho, že mnohdy zvyšuje naše pohodlí, přináší i mnoho rizik pro životní prostředí i pro lidské zdraví.

Člověk uvolňuje do životního prostředí látky, které byly dlouhodobě uloženy v zemi, kde neohrožovaly jeho zdraví, např. těžké kovy, jako olovo, rtuť či kadmium.

Chemici vyrobili množství látek, které se v přírodě běžně nevyskytovaly, např. DDT, PVC, PCB, freony aj.

Tyto látky mají někdy velmi zajímavé vlastnosti pro speciální využití (např. hubí hmyz, odolávají vysokým teplotám atd.), ale zároveň mohou ohrozit nejen životní prostředí, ale i zdraví nebo životy lidí, ať už přímo (jsou jedovaté), nebo tím, že mají na prostředí člověkem nepředpokládaný účinek (např. vytvářejí tzv.

Čtěte také: Šetrné prací prostředky

V současnosti jsou známy miliony různých chemických látek a každý den jsou syntetizovány další a další.

Abychom mohli mít z chemických látek kolem nás co největší přínos a co nejmenší škody, musíme co nejlépe znát jejich vlastnosti a měli bychom se snažit jejich využití regulovat svým rozumem a vhodnými zákony.

Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví

Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví jsou velice komplexní.

Pro toxické účinky chemických látek je typické, že jejich projev závisí na dávce toxické látky.

Pro akutní toxicitu platí, že účinky přicházejí i po jednorázovém působení (např. otrava houbami, oxidem uhelnatým atd.).

Čtěte také: Čistá a zdravá domácnost

Chronická toxicita se mnohdy projevuje při dlouhodobém působení (např. týdny, měsíce či roky) i velmi malých dávek chemické látky, které se mohou hromadit v těle (např. otravy olovem a dalšími těžkými kovy, působení dioxinů, polychlorovaných bifenylů, DDT nebo bromovaných zpomalovačů hoření aj.).

U toxických účinků medicína předpokládá, že existuje bezpečná dávka dané látky, která nemá žádný nežádoucí zdravotní účinek.

U těchto účinků se předpokládá, že nezávisí na dávce.

Zjednodušeně řečeno by i jediná molekula příslušné látky mohla teoreticky vyvolat onemocnění.

Se zvyšující se dávkou se zvyšuje pravděpodobnost výskytu určitého onemocnění.

Čtěte také: Složení ekologických pracích prostředků

Medicína také někdy hovoří o bezprahovém účinku, kdy neexistuje bezpečná koncentrace dané chemikálie.

Některé chemické látky mají schopnost způsobovat takzvané mutace neboli změnit genetickou informaci v jádru buňky.

Buňka, ve které došlo k mutaci, může různým způsobem změnit své chování a zároveň tuto svou novou vlastnost předává všem svým „potomkům“, tedy buňkám dceřiným.

Mutovaná buňka např. může začít produkovat více, nebo naopak méně hormonu, než má, nebo může začít vyrábět chybnou látku atd.

Projevem mutace může být také nekontrolované množení buňky.

Tak vzniká zhoubný nádor neboli rakovina.

Naštěstí jsou buňky schopné mutace rozpoznávat a opravovat je, takže zdaleka ne každá mutace musí vést ke vzniku onemocnění, nebo dokonce zkáze.

Mnohé chemické látky mají také schopnost vyvolat zhoubný nádor neboli rakovinu.

Proces, který ke vzniku rakoviny vede, je poměrně složitý a zatím není zcela prozkoumán.

Karcinogenní látky

1. Do této skupiny je zatím zařazeno několik desítek látek, jejich skupin nebo výrobních procesů, u kterých epidemiologické studie jednoznačně prokázaly, že u člověka vystaveného jejich působení dochází ke vzniku rakoviny.
2. Mezi karcinogenní látky patří např. aflatoxiny, arzen a jeho sloučeniny, šestimocný chrom a jeho sloučeniny, tabákový kouř a další.
3. V této skupině jsou látky, u kterých se prokázala karcinogenita při pokusech na zvířatech nebo při jiných testech.
4. Do této skupiny může být zařazena jen látka, u které je důkaz nepřítomnosti karcinogenity u člověka i u zvířat, např.

Jistě jste postřehli, že nebyla zmíněna skupina 3, a to proto, že logicky patří na závěr.

Jde tedy o látky, u nichž nemůže moderní věda doposud jednoznačně říci, že jsou ani že nejsou karcinogenní.

Některé látky mají velmi speciální schopnost poškodit plod vyvíjející se v děloze matky.

Největší nebezpečí plodu hrozí obvykle v rané fázi těhotenství, zhruba v prvních osmi týdnech, kdy bohužel většina žen o svém těhotenství ještě neví.

Mezi teratogeny se řadí např. nitrosaminy, chlorované uhlovodíky, aflatoxiny, alkylrtuť.

Zjednodušeně řečeno je podstatou alergie přehnaná imunitní (obranná) reakce organismu.

Říkáme také, že organismus je přecitlivělý k určitým podnětům.

Alergenem může být např.

Podle statistik v České republice roste počet lidí, kteří trpí alergickými projevy.

Bohužel příčiny a mechanismy vzniku alergií nejsou dostatečně prozkoumány.

Jednou z cest prevence je tedy omezit zbytečný kontakt lidí se známými alergeny (např. pyrolyzáty aminokyselin tryptofanu či kyseliny glutamové, které vznikají při nevhodné tepelné úpravě masa, např. chlororganické sloučeniny vznikající záměrnou chlorací vody, např. nežádoucí znečišťující látky kontaminující životní prostředí, např. výfukové plyny z automobilů a z dalších spalovacích procesů: např.

Chemické látky v potravinách

Už po tisíciletí je známo, že množství a složení potravy a nápojů ovlivňuje zdraví.

Velkou změnou procházejí potraviny a nápoje od doby průmyslové revoluce.

Po tisíce let lidé jedli potraviny, které si až na malé výjimky (např. koření) sami vypěstovali nebo si je opatřili ve svém bezprostředním okolí.

V posledních desetiletích však došlo ke zprůmyslnění zemědělství a potravinářství.

Do potravin se záměrně začala přidávat celá řada chemických látek, které mají změnit vlastnosti průmyslově vyráběných potravin, např. barvu, chuť, vůni, trvanlivost atd.

Těmto látkám se často lidově říká „éčka“, odborně se nazývají aditiva a rozdělují se do několika skupin (např. barviva, konzervanty).

Další skupinou chemických látek v potravinách jsou zbytky zemědělských chemikálií, které průmyslové zemědělství masově používá.

Může jít o látky uvolněné z průmyslových hnojiv, ale zejména se jedná o nerozložené zbytky (rezidua) pesticidů.

V případě potravin živočišného původu může jít o zbytky veterinárních léčiv (např. antibiotik).

V některých státech se hospodářským zvířatům masově aplikují také hormony.

Např. ve Spojených státech amerických tamní Úřad pro potraviny a léčiva (US FDA) povolil podávání geneticky manipulovaného (GM) růstového hormonu (známý jako BST, rBGH nebo Posilac) kravám.

Poslední skupinou chemických látek v potravinách jsou ty, které se používají jako průmyslové chemikálie a které se do potravního řetězce dostávají v důsledku znečištění životního prostředí.

Jedná se o těžké kovy a jejich sloučeniny (např. olovo, organické sloučeniny rtuti nebo cínu), ale také o organické látky, které mají schopnost přetrvávat dlouho v životním prostředí a hromadit se v živých organismech.

Odborně se o takových látkách říká, že jsou perzistentní a bioakumulativní.

Patří mezi ně např. polychlorované dioxiny (PCDD/F), polybromované zpomalovače hoření (BFR), polychlorované bifenyly (PCB) a podobně.

Pesticidy a jejich vliv

Název pesticidy se používá jako souhrnné označení pro látky používané k ničení, zabíjení organismů, které člověk z určitého důvodu chce zničit nebo potlačit.

tags: #prostredky #vyvoje #v #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Bašť a odpady
• Správné třídění textilního odpadu
• Programy pro školy v přírodě u Lipna
• Výška odpadu u dřezu: Norma
• Průřezová témata: environmentální výchova