Protestantismus a znečištění životního prostředí: Studie bioetiky

V akademickém roce 2020/21 pořádala Cyrilometodějská křesťanská akademie vzdělávací kurz Teologie v praktickém životě křesťana, který byl zaměřen na uvedení do teologie a poznání teologických oborů s možností využití poznatků v praktickém životě křesťana. Kurz poskytoval uvedení do teologických oborů, základní orientaci v nauce a v tématech pro praktickou aplikaci v životě.

Kurz přispíval k celoživotnímu vzdělávání laiků v křesťanském učení, k společenskému rozhledu a duchovnímu rozvoji, k inspiraci v současné evangelizaci a dialogu. První část kurzu byla věnována cyklu přednášek z teologického oboru morální teologie - bioetiky. Přednášejícím byl Mgr. Jan Polák, Th.D., asistent na katedře morální teologie CMTF UP v Olomouci se specializací na bioetiku.

Úvod do bioetiky

V úvodu do bioetiky přednášející vysvětlil, co je to bioetika, a představil definici tohoto teologického oboru jako systematické studium lidského jednání na poli věd týkajících se života a péče o zdraví, kdy toto jednání je posuzováno ve světle etických hodnot a morálních principů. Z praktického hlediska je možné bioetiku chápat jako etiku aplikovanou obecně na oblast života a péče o zdraví. Bioetika je etika aplikovaná na celou oblast života.

Bioetika je poměrně novodobí obor. Termín «bioetika» se poprvé objevil v odborném článku časopisu Bio-ethik. (1927). Jeho autorem byl protestantský pastor Fritz Jahr (1895-1953). Pojem «bioetika» znovu objevil v díle Američana holandského původu, Van Rensselaera Pottera (1911-2001), onkologa na Univerzitě Wisconsin, na začátku 70. let 20. století. Potter šířil tento pojem a měl úspěch. Širší veřejnost ho přijala. Tyto dvě práce, zveřejněné v jiném historickém a kulturním kontextu, vzbudily velký zájem. Zrodila se tak nová disciplína: Bioetika.

Vývoj vzniku bioetiky ovlivnily krizové jevy:

1. Krize mýtu: Věda je neutrální. Věda sama o sobě (jako penzum znalostí) není dobrá ani špatná. Je pouze správná nebo chybná. Eticky relevantní je ovšem její užití.
2. Krize životního prostředí: znečištění vzduchu, světového oceánu, půdy, nedostatek pitné vody, kácení deštných pralesů, růst pouště, apod.

Vývoj vzniku bioetiky ovlivnily i veřejné diskuze, rostoucí význam mass médií a sexuální revoluce v 60. letech 20. stol. Dochází ke kulturní rebelii proti jakémukoliv druhu autority. Bioetika vzniká ne ani tak jako teoretická věda, ale spíše jako praktická znalost mající pomoci lidem přežít na planetě Zemi.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Principy biomedicínské etiky

Představeny byly Principy biomedicínské etiky (Principles of Biomedical Ethics). Lékařská etika má spočívat na 4 principech:

1. Autonomie
2. Dobřečinění (Beneficence)
3. Neškodění
4. Cíl

Tyto principy by měly být přijatelné pro všechny pracovníky v lékařství bez ohledu na náboženství, kulturu, politické názory apod.

Antropologické modely v bioetice

Pro bioetiku (zejména v oblasti medicíny) v dnešní pluralistické společnosti jsou zásadní dvě otázky: Jak pohlížet na člověka? Pro přehlednost se je můžeme rozdělit na základní dva: Sekulární antropologický model a Křesťanský antropologický model. Lidská osoba je tradičně nositelkou specifických práv. První její definici přinesl Boëthius (480-526): rationalis naturae individua substantia.

Sekulární antropologický model

Sekulární antropologický model zdůrazňuje kvalitu života člověka. Člověk je nositelem nezcizitelných lidských práv (právo na život, na zdraví, na založení rodiny apod.) pokud vykazuje určité životní kvality. Embrya, plody, novorozenci, lidé těžce mentálně retardovaní, pacienti v komatózním stavu,… nejsou z tohoto hlediska osobami. Jsou pouze členy lidského živočišného druhu.

Etika kvality života musí čelit mnoha úskalím:

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

• Diskriminace mezi lidmi: dochází k popření jejich přirozené rovnosti.
• Individualismus: dobré je to, co napomáhá k mé seberealizaci (mých kvalit jako jednotlivce).
• Redukcionismus: člověk je redukován jen na svůj biologický profil. Př.: duševní stavy jsou vysvětlovány chemickými reakcemi v mozku.
• Eficientimus: osoba je definována svým konáním, nikoliv tím, co je. Jestliže někdo není dostatečně produktivní, ztrácí svou hodnotu a tím i svá práva. Tomáš Akvinský: Agere sequitur esse. X Zde: Esse sequitur agere: Osoba je definována svými skutky.
• Eficientní mentalita: morálně akceptovatelné je všechno, co je prakticky uskutečnitelné.

Křesťanský antropologický model

Křesťanský antropologický model Zakládá se na posvátnosti (nedotknutelnosti) lidského života, který je výsledkem stvořitelské činnosti Boha. Každý lidský život má hodnotu sám v sobě. Je třeba ho přijmout, chránit a dbát o jeho integritu.

Člověk:

• Existuje jako obraz Boží. Vzorem jeho lidství je Kristus.
• Žije ve vztahu (s druhými lidmi i s Bohem).
• Corpore et anima unus (GS 14). Člověk je vtělený duch a oduševnělé tělo. Jeho tělo není pouze určitý objekt (Körper) ale součást jeho samého (Leib) samo o sobě má svou hodnotu. Veškeré pohrdání tělem nebo strach před ním je vzdálen křesťanské antropologii.

V rámci pravidelného Kurzu Teologie v praktickém životě křesťana v nové formě vzdělávací činnosti CMKA, tedy prezenční a distanční forma, jsou velmi příhodné vzhledem k možnostem uchazečů a tak pandemické situaci. Z probíhajícího kurzu a účasti je zřejmý zájem o poznávání teologických oborů a je velkým přínosem pro prezentaci a popularizaci teologie a nauky církve v praktickém životě křesťana.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

tags: #protestanti #a #znečištění #životního #prostředí #studie

Oblíbené příspěvky:

• Inspirace přírodou pro vaši zeď
• Ekologická Stopa
• Právní úprava energetického využití odpadu
• Průvodce tříděním odpadu
• Projekt "Nábytek v Oběhu"