Sklo, amorfní a křehký materiál, hraje klíčovou roli v mnoha odvětvích. Sklářský průmysl má v České republice tradici již od 11. století a největší rozmach zaznamenal ve století 17. za doby císaře Rudolfa II. Navzdory nepříznivým ekonomickým podmínkám zůstává Česká republika stále sklářskou velmocí s produkcí 124 kg skla na osobu a sklářský průmysl má do budoucna slušně nakročeno.
S vysokým množstvím skla se pojí také nutnost recyklace, protože sklo je na rozdíl od papíru nebo plastu prakticky nesmrtelné. V tomto článku se podíváme na proces recyklace stavebního skla, jeho výhody a výzvy, a také na to, jak se tento proces provádí v České republice.
Skla rozeznáváme několik druhů. Sodnovápenaté sklo se používá při výrobě obalů (láhve, zavařovací sklenice), stolního skla (sklenic) a také k výrobě skla plochého (okenní tabule). Boritokřemičité sklo se používá pro výrobu varného či laboratorního skla. Speciální sklo se používá v elektrotechnickém průmyslu (např. pro výrobu obrazovek).
Sklo z hlediska sběru a recyklace třídíme na vhodné pro recyklaci a nevhodné. Mezi vhodné sklo patří nejrůznější sklenice, lahve, tabulové sklo. Naopak sklo, které není vhodné k dalšímu užití, je plexisklo, varné sklo, žárovky, zrcadla, autoskla.
Pro běžné potřeby stačí rozdělovat sklo na čiré a barevné. Ke sběru čirých skel slouží bílé kontejnery, ke sběru barevných skel kontejnery zelené. Pokud máme v místě sběru skla k dispozici pouze nádobu spojenou, patří do ní jak sklo barevné, tak také sklo čiré. Faktem je, že zmíněné tabulové sklo, které tvoří výplň oken a dveří je sice čiré, ale má jiné chemické složení oproti čirému obalovému sklu, a proto je nutné ho umístit do zeleného kontejneru.
Čtěte také: Česká recyklace spotřebičů
Do tříděného skla patří kromě lahví nebo skleniček také obaly od kečupů, kompotů, marmelád nebo dalších pochutin. Při třídění skleněného odpadu není nutné sklo vymývat, sundávat víčka či odstraňovat etikety.
Podle ředitele České asociace odpadového hospodářství Havelky Češi odpad třídit umí, byť s rezervami. „Nejčastější chybou je házení nesprávného odpadu, například porcelánu, keramiky nebo zrcadla, do nádob na sklo,“ zmiňuje Havelka. Do kontejneru na sklo pak nepatří autoskla nebo zrcadla, stejně tak sklokeramika, keramika a porcelán.
Po vložení odpadního skla do příslušných kontejnerů následuje odvoz skla na tzv. střepiště, což je speciálně upravené místo pro svoz a manipulaci se sklem. Ze střepiště je sklo odvezeno k dotřídění.
Proces recyklace skla zahrnuje několik klíčových kroků:
Dále dochází k roztřídění skla dle druhů na třídící lince, k čemuž se využívá například laserový separátor. Následuje fáze čištění od etiket, víček, špuntů, organického materiálu a dalších kontaminantů. Následně je takto vyčištěné a roztříděné sklo rozdrceno na střepy. Výsledkem je vzniklý recyklát.
Čtěte také: Emise a STK: Co potřebujete vědět
Protože jsou střepy v průběhu úpravy usušeny, je podsítná frakce, která je oddělena ve výrobním procesu, vhodná pro další zpracování. Podsítná frakce se využívá na výrobu pěnového skla, stavebního izolačního materiálu s tepelně izolačními vlastnostmi.
Recyklace skla přináší řadu významných výhod:
V roce 2023 byla míra recyklace skla v České republice 78 %. Bohužel se jedná o pokles tohoto čísla oproti roku 2022, a to o 7 %. U této komodity je tedy v České republice velký potenciál ke zlepšení. Food packaging forum udává průměr sesbíraných skleněných obalů v Evropské unii na 80,2 % v roce 2022. Dále také uvádí, že se sklářský průmysl s ohledem na toto číslo ve své tiskové zprávě zavázal k jeho zvýšení. Výhodou jsou jistě úspory energie při recyklaci této komodity, které mohou dosáhnout až 90 % oproti výrobě nového skla.
Web www.trideniodpadu.cz mimo jiné uvádí, že je sklo recyklovatelné donekonečna pouze v případě, že je technologie schopna zařídit jednodruhovost tříděného skla a nejsou v něm přítomny žádné nečistoty. Tento fakt lze označit jako možnou nevýhodu.
Pokud se rozhodneme sklo znovu využít a nerecyklovat, zvolíme vhodnější způsob naložení s odpadem z pohledu dopadů na životní prostředí. Můžeme skleněný výrobek využít pro stejný, nebo jiný účel, než pro který byl navržený, dále můžeme výrobek také upcyklovat. Například zavařovací sklenice se dá znovu využít k zavaření ovoce, zeleniny, hub či marmelád nebo k úschově potravin. Sklenici můžeme také použít jako nádobu na pití nebo z ní udělat vázu na květiny a další. V případě upcyklace lze sklenici vyzdobit různými technikami a využít ji třeba jako svícen nebo jinou dekoraci.
Čtěte také: Jak probíhá měření emisí?
Odpad z linky zahrnuje hlavně již uvedenou keramiku, kamení, porcelán a organický materiál, což činí cca 10 %. Nicméně, podsítná frakce se využívá na výrobu pěnového skla, stavebního izolačního materiálu s tepelně izolačními vlastnostmi.
Výrobní technologie pěnového skla spočívá v rozdrcení odpadových střepů na skelnou moučku. Tato skelná moučka je následně smíchána s chemickými činidly, která samotná nepředstavují žádnou ekologickou zátěž pro životní prostředí. Tím se vytvoří umělé sopečné sklo, pemza, nebo-li právě pěnové sklo.
Pěnové sklo má vynikající izolační vlastnosti a je odolné vůči vodě, chemikáliím a ohni. Slouží nejen jako izolace, ale zároveň jako nosný materiál.
Následující tabulka shrnuje klíčové údaje o recyklaci skla v České republice:
| Ukazatel | Hodnota |
|---|---|
| Vytříděné sklo na obyvatele (ročně) | 14,6 kg |
| Míra recyklace skla (2023) | 78 % |
| Obalové sklo na trhu v ČR (ročně) | 250 tisíc tun |
| Česká domácnost průměrně vytřídí | více než 26 kg skla |
tags: #prubeh #recyklace #skla