Psychoterapeutický pobyt v přírodě: Recenze a zkušenosti

V posledních letech mnozí z nás objevují a nanovo budují svůj vztah k přírodě. Příroda nám otevřela svou náruč v čase, kdy jsme nemohli moc cestovat a potřebovali jsme „vypadnout“. Mnohí však už dávnejšie začali pozorovať, že pobyt v prírode im prináša pokoj, teda ak ich cestou neohrozí cyklista, alebo nejaký pomätenec na troj či štvorkolke.

V přírodě znovu objevujeme své kořeny. Cítime sa v nej doma. A cítime, že tam máme svoje miesto. Pobyt v prírode nám pomáha objaviť cestu k sebe. Pomáha nám usporiadať svoje myšlienky, emócie a aj svoj svet. Ak teda zrovna neprechádzame krajinou, kde vyčíňal drevokaz dvojnohý lesnícky.

Ako príroda na nás pôsobí a ktoré problémy rieši? Pozrieme sa na ňu bližšie cez knihu Adama Táborského Terapie mezi stromy… Kniha ktorá bola podkladom pre dnešný článok Terapie mezi stromy - jej autor píše, že príroda doslova má regeneračné schopnosti, ktoré môžu napomôcť úspešnosti terapie. Táto kniha hovorí nielen o schopnosti prírody napomôcť uzdraveniu našich zranení, hovorí aj o „využití“ terapie pri sprevádzaní a liečbe človeka. Ale bez ohľadu, či v nej chcete pohladiť svoju dušu, alebo do nej zobrať niekoho a sprevádzať ho, v oboch prípadoch Vás táto kniha pohladí. A inšpiruje.

Príroda, svet v nej, ale aj zem po ktorej kráčame, prostredie v ktorom sme kedysi trávili väčšinu času, ale aj ho aktívne pozorovali - aby sme vedeli kde čo uloviť, pred čím sa chrániť a kde nájsť svoje miesto… toto miesto s nami stále komunikuje. Keď prídeme do prírody, doslova cez kožu dochádza k interakcií s prírodou. Príroda nám tak pomáha vyjsť zo seba a získať určitý odstup. Či chceme, alebo nie. Pozýva nás k dialógu.

Takým pozvaním k dialógu je aj samotný pohyb. Ak ideme svojím krokom a tempom… tento rytmický pohyb nám pomáha dosiahnuť pokoj. Následne máme priestor a čas venovať sa sebe. A viesť dialóg aj s našim vnútrom.

Čtěte také: Pardubický kraj: Tipy na víkendový výlet

Počas pandémie, kedy prevádzky boli zavreté, mnohí znovu objavili čaro prírody. A niektorí sa žiaľ neskôr znovu vrátili medzi štyri steny. Iste, príroda neponúka bar a sprchu fitka, ale je to úžasný priestor pre prirodzený pohyb. A zakaždým ponúka niečo nové…

V prírode dochádza neustále k zmene. Príroda sa mení a to nielen vďaka zmeny ročných období. Aj počas jedného dňa môžete prežiť rôzne scenérie. Veľa závisí od toho, kedy tým miestom prechádzate. Tam - kde je stále ten istý motív, tam hrozí nuda a stereotyp. Toto v prírode nehrozí…

A nielenže dochádza k zmene. Vidíme tu aj určitý cyklus - zánik a zrod. Niečo zaniká a niečo vzniká. Obnova, zmena, zánik, ale aj istá podoba rekonštrukcie, rastu a premeny. V prírode tak môžeme vidieť procesy, ktoré sa odohrávajú aj v nás. Je tu určitý predobraz. Jungiáni by povedali archetyp, celá náruč archetypov… Aj preto sa príroda stáva súčasťou terapie a dobrým plátnom pre prácu s obrazmi, ktoré sa vynárajú z duše.

Niektorí ľudia si vďaka pohybu v prírode znovu usporiadali svoj život. Veľmi dobrým príkladom sú mnohé diaľkové trasy - treky cez celé USA, ale aj púte. Človek kráča tak dlho, že chtiac nechtiac, nakoniec preberie celý svoj život. Všetko, čo ho tlačí a bolí. Doslova sa „vychodí“ z problému. Občas pri tých „štrekách“ mám pocit, že ešte chvíľu a doslova sa podarí nájsť problém na všetko. Máte čas problém obrátiť to zo všetkých strán a pozrieť sa na problém iným pohľadom…

Príroda predstavuje náš domov. Naši predkovia v nej trávili viac času, ako doma. A cítili sa v nej, ako doma. Bol to druhý domov. Toto nám zostalo. Cítime sa v nej ako doma. Ale berieme si ju aj so sebou domov. Všetky tie rastliny, hlavne tie ktoré neprinášajú plody - ktoré by sme zjedli, aj keď aj tie majú aj túto funkciu. Ale hlavne všetky nejedlé a zelené rastliny nám pripomínajú tento domov, u nás doma. Cítime sa dobre, ak v našich uzavretých priestoroch nám robí spoločnosť zeleň. A v zime, tieto zelené krásky hladia našu dušu zúfalo túžiacu po teple slnka a náznakoch zimy, ktorá stratila moc. Nastane koniec zimy? Objaví sa znovu život? Oživne aj naša duša, tak zranená všetkým tým marazmom?

Čtěte také: Wellness v přírodě jižních Čech

Boli sme v kontakte s prírodou. Často sme v nej prežili aj nečas. Búrky, záplavy, neúrodné obdobie. Naučili sme sa žiť v jej blízkosti. Navzájom sa rešpektovať. A aj tí z nás, ktorí v nej netrávili až tak veľa času, vďaka domom v prírode a z prírodných materiálov, sme predsa boli k nej blízko. Život v súlade s ňou. Báť sme sa jej začali, až keď sa tento vzťah narušili. Tam kde chýba poznanie, vzniká priestor pre strach…

Pobyt v prírode napomáha k obnove našej zranenej duše. Veríme, že aj ona sa obnoví a zregeneruje - podobne ako to vidíme v prírode. Občas frfleme, ak zmokneme… občas sa zraníme. Sme zraniteľní, aj toto poznanie k tomu patrí. Potrebujeme sa naučiť prijať ako fakt to, že môžeme utrpieť zranenie. To nie je niečo, čo by nás malo zlomiť, či zložiť.

Ak sa pohybujeme v peknom prostredí prírody - ako som vyššie poznamenal, bez zásahu drevokaza dvojnohého lesníckeho, potom tento pohľad má liečivý efekt na našu dušu. Rúbanisko v duchu mesačnej krajiny. Zdevastované lesy bez života - vďaka chlapcom v zelenom prichystaným páliť po všetkom, čo sa pohne - s neurózou prsta na spúšti… To všetko skôr vyvoláva hnev a zdesenie… Ako veľmi sa prírode vzdialili tí, ktorí by ju mali chrániť a zveľaďovať…

Pobyt v prírode napomáha liečbe - urýchľuje ju. Ale liečivý je aj pohľad na ňu. Ak bývate vysoko a vidíte nádhernú scenériu, alebo ak bývate pri lese, či pri parku, potom tento výhľad Vám podľa štúdií predĺži život.

Pohľad na prírodu znižuje stres a odvádza pozornosť od všednosti. Napomáha tomu aj fakt, že v prírode veľmi rýchlo dôjde signál. Ubúda podnetov, ktoré by rušili…

Čtěte také: Příručka pro KPZ

Ak mám v sebe problém… ak je pre mňa ťažké byť sám so sebou… potom v danej chvíli tento pobyt v prírode nemusí byť vhodný… niekedy musí ubehnúť nejaký čas, aby som do nej mohli zájsť. Je to podobné ako v terapií - niekedy musí prejsť nejaký čas, aby sa otvorili dvere do tej 13 komnaty. To ticho čakania, ale aj hluk problému môžu byť náročné…

Každá cesta začína a končí chôdzou. Chôdza k pohybu v prírode patrí. Nikdy nepochopím tendencie odviesť sa autom pomaly až na vrchol hory, či k chate. Chôdza, či putovanie, to k pobytu v prírode patrí. Je ich nedielnou súčasťou… Putujeme z bodu A, do bodu B. Putujeme niekam. Ale aj k sebe.

Pravidelná chôdza je dôležitá pre zdravie. Dnes sú v móde barefoot topánky. Pomáhajú byť v kontakte so zemou. Pri pohybe znovu používame svaly a šľachy, ktoré sme umŕtvili ťažkou a tvrdou topánkou. Ak by na tomto trende ktorý je teraz „in“ sa nesnažili neskutočne zarobiť obuvnícke firmy, bolo by to len fajn.

Chôdza uvoľňuje emočné preťaženie a obnovuje rovnováhu duše. Ako už bolo spomenuté, človek sa môže doslova vychodiť z problému. Uchodiť ho… Chôdza je istou formou meditácie… S tým ako kráčame, opadajú starosti…

Chôdza ako taká, nepotrebuje cieľ. Cieľom je samotné chodenie. A preto, nemusíte vymýšľať program. Stačí výjsť z domu a ísť. A úloha je splnená… Putujeme k sebe…

Rýchla doba a rýchly životný štýl sa žiaľ prenášajú aj do chôdze. Mnohí chodia tak rýchlo, že by sa tomu mohli venovať aj súťažne. Za posledné dekády sme vychovali celé húfy amatérskych Zátopkov. Rýchla chôdza sa však míňa účinku. Stále je to pohyb. Ale najväčšie čaro pohybu je v spomaľovaní a v pomalosti.

Pohyb sa stane nástrojom stíšenia. V súčasnosti je „in“ koncepcia všímavosti, známa aj ako mindfulness… Ale pohyb je aj cestou k stíšeniu. A je to pohodlnejšie, než sedieť, mačkať si svalovinu na zadku, alebo mať nohy prekrížené do X… Pohyb a chôdza vytvárajú priestor pre kontempláciu (to je ten horizont za všímavosťou). Ale aj na sebareflexiu.

Chôdza nás učí pokore. Odhadnúť svoje možnosti a nepreceniť sa. Ale aj prijať, ako na tom som. Tu nie je priestor na niečo sa hrať. V prírode ešte stále vládnu mechanizmy - kde za chybu sa platí. Zanechajte víziu lanovky a cesty na štyroch kolesách. Kde sa dá, choďte peši…

Ísť von, je zatiaľ zadarmo. Sme krajinou, ktorá bola v rámci Česko - Slovenska súčasťou niečoho nového. Práve Česko - Slovensko prišlo s konceptom značkovania trás. Dnes môžete krajinu prejsť skrz na skrz pomocou značiek. Ísť na výlet a na vychádzku, prakticky nič nestojí. Máme aj tradíciu „lepákov“, ak nechcete na mieste jesť… Pohyb v prírode je prakticky zadarmo. Možno keby sa zaň platilo, viac by sme si túto možnosť vážili… Má svoju cenu, len ju nevieme doceniť…

Pohyb v prírode nás stimuluje, prijíma, očisťuje… získavame odstup… dobíjame si v nej energiu - napriek tomu, že pohyb je energeticky náročný…

Ak kráčame prírodou, ktorá je divoká. To je cesta… výzva k autentickosti. Byť sám sebou. Príroda má v sebe liečivé a regeneračné zdroje a vďaka nim môže takýto proces inšpirovať, ale aj „nakopnúť“ aj v nás.

Liečba v prírode. V novodobej histórií sa tento koncept zrodil v Japonsku. Práve tam vznikli chodníky určené na liečenie. Dnes ich majú 60. Ale aj liečivé lesné kúpele. Kúpeľ tu nie je a často nie je spojený s kúpeľom vo vode. Človek sa kúpe v mori zelene, ale aj sa dotýka prírody - myslí sa telesný dotyk… ale aj vníma zmyslami… A dýcha rôzne oleje, esencie a výpary lesa… Je to terapia zmyslami. Lesné kúpele sú situované práve v takomto prostredí… Pracuje sa tu so zmyslami…

O istej terapií možno hovoriť aj v parkoch. Ak sú upravené, potešia naše oko, ale aj dušu. Sú podnetom k uprataniu si vo svojom živote. K harmónií. Tento koncept nachádzame aj na východe. Ak si dobre pamätám, prechádza to k rieke z kameňa. Plynutie.

Istú terapiu ponúka aj záhrada, ktorú mnohí z nás majú pri svojich domoch, alebo kúsok z domu. Je to miesto, kde nielen sadíme, obrábame a zberáme… Aj tu vidíme premenu… Vidieť plody svojej práce je úžasné! Ako často nám tento pocit chýba v živote! Záhrada stojí niekde medzi divočinou a človekom. Už to nie je divočina, ale v niečom ju pripomína. V niečom nás pripravuje na cestu do divočiny.

K liečivým podobám možno zaradiť aj komunitné záhrady. Tie o niečo viac liečia naše vzťahy, nielen so susedmi :). Záhrada nie je tým, čo obklopuje, ale o čo sa človek stará. Človek kultivuje ten priestor, ale aj svoju dušu…

Kniha od Adama Táborského, je oveľa viac než len rozprávaním o prírode a liečivom pobyte v nej. Ponúka veľa odkazov, poznámok a skúseností. Ak veľmi cenným patria konkrétne cvičenia, ktoré možno robiť v prírode a ktoré nám môžu pomôcť pri liečení našich zranení. Pre ľudí je zanieteným rozprávaním o prírode a jej bohatstve. Pre terapeutov je návodom - ako sprevádzať ľudí. Kniha je už trochu náročnejšia na čítanie, ale dá sa to zvládnuť.

Příroda a psychické zdraví

Okolní prostředí nás dokáže velmi ovlivňovat, a pokud jsme schopni sladit náš rytmus s rytmem prostředí, cítíme velké uspokojení. Možná i proto pomáhá pobyt v přírodě odbourat stres, snižovat úzkosti a deprese. Zlepšuje kognitivní funkce jako je pozornost či paměť, takže jsme vnímavější jak vůči svému okolí, tak vůči sobě. Máme lepší náladu, jsme spokojenější a vnímáme lépe svoji hodnotu. A nejsme to jen my dospělí, na koho příroda působí pozitivně. Uvádí se, že děti, které tráví více času v zeleni, jsou odolnější vůči nepříjemným událostem v životě.

Z pohledu psychologie je významná teorie obnovy pozornosti od manželů Kaplanových, profesorů environmentální psychologie na univerzitě v Michiganu, která vychází z úvahy, že existují dva druhy pozornosti. Jsou jimi pozornost přímá, tedy záměrná a soustředěná, nebo pozornost nedobrovolná, tzv. bezděčná, kdy nás naopak něco tak zaujme, že tomu věnujeme pozornost sami od sebe. Když to s přímou pozorností přeženeme, například při náročném dni ve škole, začneme být unavení, často i podráždění a impulzivní. Proto může být přínosné využít způsobů, jak přímou pozornost obnovit, například právě pobytem v přírodě.

Nemusíme kvůli pravidelnému odpočinku vyrážet na horské expedice, bohatě stačí, když si občas práci či učení vezmeme ven do parku. Přírodu navíc vnímáme jako krásnou. Určité přírodní struktury spouštějí v mozku aktivitu, která nám přináší příjemné pocity. Mezi tyto struktury patří například fraktály, tedy pravidelné geometrické obrazce, které v jakémkoliv měřítku zachovávají určitý motiv. V přírodě je můžeme najít třeba v podobě vloček, listů kapradin nebo mraků.

Příroda a každodennost

Pokud bychom hledali údaje o tom, jaké je minimum času stráveného v přírodě, které má na naše duševní zdraví pozitivní vliv, dobereme se k poměrně nízkým časovým údajům. Podle studie provedené na univerzitě v Essexu je největší pozitivní dopad na naše zdraví, pokud v přírodě trávíme okolo 120 minut týdně. Každý čas, který strávíme mezi stromy, na louce nebo v parku, se počítá.

Kdybychom se vrátili k doporučením výzkumníků, narazíme na tzv. pyramidu přírody od Tima Beatleyho, který tvrdí, že bychom si každý den měli udělat prostor pro procházku v parku nebo lesíku. Třeba když jdeme do školy nebo práce. Jednou týdně pak můžeme vyrazit na delší procházku, jednou měsíčně na pořádný výlet a jednou za rok se ztratit na týden v divočině. To může krásně odpovídat programu oddílů, kdy se každý týden podíváme do lesa za klubovnou, jednou měsíčně vyrazíme na výpravu za město a v létě vyrazíme do hor.

Pro naše denní potřeby navíc nemusíme hned vyhledávat horskou divočinu, i když by to bylo samozřejmě skvělé. Pozitivně nás ovlivní i procházka alejí nebo parkem. Jules Pretty, profesor na univerzitě v Essexu zaměřený na životní prostředí a společnost, mluví o tom, že benefity získáváme ze tří rozdílných typů aktivit spojených s přírodou. Prvním typem je pozorování přírody z okna nebo sledování dokumentu o divočině. Druhou skupinou je čtení nebo povídání s kamarády venku. A třetí skupinu tvoří zahradničení, turistika či jiné, bezprostředně s přírodou spojené nebo na ní závislé aktivity.

Regenerační účinek přírody dokáže umocnit fyzická aktivita sama o sobě přispívající k psychické pohodě. Obecně také platí, že sport v přírodě má na naši psychiku ještě lepší účinek, než sport vykonávaný v umělém prostředí. Schopnost pomáhat nám udržet si dobrou náladu, klid a vyrovnanost mají vlastně všechny venkovní aktivity. Je na nás, jestli budeme pěstovat ředkvičky (do toho se můžeme pustit klidně s malými světluškami a vlčaty), se skauty lézt po horách a jezdit na vodu nebo sami běhat a procházet se s pejskem. Z terapeutického účinku přírody můžeme čerpat mnoha způsoby, ať už sami nebo s oddílem. Teď je na nás, jakou cestu zvolíme jako nám nejbližší. Možností je spousta!

Léčebné pobyty v lázních

Někteří lidé se léčí s generalizovanou úzkostnou poruchou a depresí v lázních. Psychiatrička může doporučit Lázně Jeseník, Karlovu Studánku nebo Dolní Lipovou. Lázně Jeseník jsou prý nejlepší, program je zaměřený na psychiku, ale mají horší dostupnost. Pobyt v lázních je spíše jako dovolená s procedurami a pobytem v přírodě.

Průběh léčebného programu

Při nástupu do lázní probíhá prohlídka. Procedury nejsou pro každého stejné. Obvykle zahrnují koupele, masáže, relaxační cvičení venku, organizované chození s hůlkami, autogenní trénink, skupinovou nebo individuální psychoterapii a elektrospánek. Někdy je součástí cvičení nebo plavání v bazénu.

V Jeseníku mají každý den 4 - 6 procedur a nelze si určovat, kdy ti je napíší. Koupele jsou někdy i po 21. hod., 1 - 2 procedury bývají i o víkendu. Přes týden vyloženě na výlet není čas. Procedury jsou rozložené přes celý den. Spíš to je na procházky a kratší výlety do lesa.

Lidé, co byli v Jeseníku, tak říkali, že měli o dost víc procedur a nabitý program. V Dolní Lipové je psychoterapie jen půl hodiny 4 x za pobyt. Je to spíš pokec, jak se ti v lázních líbí. Bývá tam i možnost arteterapie.

Terapeutická komunita Kaleidoskop

TK Kaleidoskop funguje již od roku 2006 a mladým dospělým lidem, kteří trpí některou z poruch osobnosti, nabízí intenzivní pobytový program. Komunita sídlí v třípodlažní budově v obci Solenice, obklopena krásnou přírodou u Orlické přehrady. Hlavní léčebnou metodou je samotná komunita lidí (z lat. communitas - společenství), kteří sdílí podobné problémy, navzájem si pomáhají a učí se své potíže společně překonávat. Další metodou je dialekticko-behaviorální terapie (DBT).

Prvořadým cílem pobytu v terapeutické komunitě je osobní růst a změna každodenního fungování za pomoci komunity zapojených lidí, kteří společně pracují, aby pomohli sobě i druhým. V terapeutické komunitě jsou každodenní události, interakce a zkušenosti využívány k reflexi a procesu učení, těžiště spočívá i v tlaku a podpoře od vrstevníků, kteří se vzájemně konfrontují s realitou, reflektují a posilují vývoj a tím sami vytvářejí silný a účinný terapeutický nástroj a posilují žádoucí změnu.

Pobyt v komunitě znamená intenzivní rok plný každodenního kontaktu a spolužití s jinými lidmi, kde se klienti učí soužití, navazovat a udržovat vztahy a také řešit konflikty. Nabízí prostor vyzkoušet si nové způsoby chování, komunikace a řešení problémů. Klienti během pobytu zastávají nejrůznější funkce, z nichž každá je učí jiným dovednostem potřebným v běžném životě. Učí se tak například zavádět nové členy do komunity, organizovat a vést volnočasové aktivity, rozdělovat a plánovat práci, vést komunitní setkání a samozřejmě i vykonávat běžné činnosti jako jsou vaření, praní, úklid, nákupy, péče o dům a zahradu, atp.

Během roku komunita podniká letní putování po turistické oblasti Toulava, ve které se nachází i Solenice, domov Terapeutické komunity. Skupina průzkumníků se vydává na cestu. Ačkoliv je pochod dost fyzicky náročný, všichni ho zvládají bez větších obtíží a krizí. Jezdí se na Kulturfest v Magdaléně a sportovní akce. Pořádají se výjezdy na vodu, sjíždí se Ohře. Naučí se i několik vodáckých písniček a rituálů. Ale nejdůležitější zážitek je ten, že skupinový duch a přátelství pomůže překonat všechny překážky.

Zkušenosti s terapií v přírodě

Iveta Olšáková je terapeutka, která nabízí terapii procházkou v parku ve Valašském Meziříčí nebo na Vsetíně nebo třeba někde na kopci. Klienti se u ní cítí klidně a uvolněně. Pomáhá lidem překonat těžké životní období a znovu se postavit na nohy. Pomáhá objevovat hluboké vnitřní problémy spojené s partnerskými vztahy, se vztahy s rodiči a se vztahem k sobě samému. Je vnímavá a hledá příčiny obtíží a ty se následně snaží vyřešit, i když to pro klienta může být někdy velmi náročné. Pomáhá uvažovat nad vztahem tak, jak by o něm sami obtížně uvažovali. Pomáhá uvědomit si různé vztahové souvislosti a pomáhá hlavně vidět to, co funguje a co je ve vztahu dobré. Dává bezpečný prostor, ve kterém klient nachází odpovědi na otázky, které ho dlouho trápily a nedokázal je sám vyřešit.

tags: #psychoterapeutický #pobyt #v #přírodě #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Bohatá historie Vancouveru
• Dopady znečištění plasty
• Venkovské odpadkové koše: funkčnost a design
• Správné zapojení spotřebičů
• Ochránkyně přírody Tára