Pstruh potoční: Ohrožený druh v České republice

23.03.2026

Mihule a ryby jsou skupiny obratlovců s největším zastoupením ohrožených druhů. Červené dokumenty poskytují určitou představu o stupni ohrožení, v tomto případě mihulí a ryb. Pro území bývalého Československa vznikla řada studií zabývajících se tímto problémem. Poslední, tzv. červená, kniha autorů Baruše a kolektivu z roku 1989 hodnotí míru ohrožení obratlovců včetně mihulí a ryb pro území bývalého Československa. V současnosti je do značné míry zastaralá.

Po roce 1989 následovaly tzv. červené seznamy mihulí a ryb pro oblast České republiky (ČR), a to již na základě mezinárodních kritérií IUCN (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources). Tvorbou seznamů mihulí a ryb se na našem území zabývá doc. Stanislav Lusk z Ústavu biologie obratlovců a doc. Lubomír Hanel z CHKO Blaník. V průběhu posledních deseti let autoři vypracovali pro podmínky České republiky několik verzí červených seznamů mihulí a ryb.

Území ČR, které je plošně malé (78 864 km2) spadá z hlediska hydrologické příslušnosti do úmoří tří moří, která nejsou v současnosti na našem území propojena. Tato skutečnost významně přispívá k poměrně bohaté druhové diverzitě (rozmanitosti) ichtyofauny ČR. Největší část území ČR (65,2%) s povodím řeky Labe (Vltavy) patří k úmoří Severního moře. Druhým největším úmořím je úmoří Černého moře (25,4%) s povodím řeky Moravy (Dyje). Nejmenším úmořím (9,4%) je úmoří Baltského moře s povodím řeky Odry. Především v úmoří Černého moře se vyskytuje řada druhů, které nejsou původní pro vody v úmoří Severního a Baltského moře. Pouze některé druhy jsou charakteristické pro dvě úmoří.

V tomto červeném seznamu jsou hodnoceny 4 druhy mihulí a 55 druhů ryb, které jsou považovány za původní na území ČR. Za původní se považují i druhy, které na naše území pronikly v posledních letech a které jsou zároveň původní pro okolní středoevropské říční systémy (např. candát východní, hlavačka mramorovaná, ježdík dunajský). Ze 4 druhů mihulí jsou 2 druhy hodnoceny jako vymizelé, 1 druh jako kriticky ohrožený a 1 druh jako ohrožený. Z 55 druhů ryb je 6 druhů a 1 forma (pstruh obecný - tažná forma) posuzováno jako regionálně vymizelé, 11 druhů jako kriticky ohrožené, 6 druhů jako ohrožené, 8 druhů jako zranitelné, 5 druhů jako téměř ohrožené, 18 druhů jako málo dotčených a 1 druh jako vymizelý v přírodě. Tímto druhem je hlavatka obecná. Původní populace hlavatky byla na našem území v povodí řek Moravy a Dyje a v současnosti neexistuje přirozená populace. Do Čech se dostávala v minulosti Labem. Na naše území pronikala Labem.

Pstruh potoční neboli potočák je velmi podobný pstruhu duhovému. Spousta rybářů říká, že je to bratr od duháka, akorát ten o něco hezčí, jelikož jeho sbarvení a krásné tečky na těle jsou opravdu fantastické. V Česku a na Slovensku se vyskytuje v řekách a potocích. Důležitým faktorem pro výskyt potočáka je teplota, čistota vody a obsah kyslíku v ní. Najdeme ho i v řekách pod přehradními nádržemi, kde mají také ideální životní podmínky. Podobně jako duhák se živí larvami a hmyzem.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

Není pstruh jako pstruh

Kromě původní formy, označované jako PSTRUH POTOČNÍ, se v našich revírech setkáváme i s nepůvodními druhy, na které už jsme si dávno zvykli. Je to především populární PSTRUH AMERICKÝ DUHOVÝ a můžeme sem klidně zařadit i SIVENA AMERICKÉHO, který žije v podobných podmínkách a je pstruhům velmi blízký. Aby to ale nebylo zase tak jednoduché, vyskytuje se u nás mnoho vypěstovaných i importovaných linií pstruha duhového, které se občas docela výrazně odlišují, navíc se vysazuje i oblíbená, uměle odchovávaná forma pstruha potočního (kterou známe pod označením KOLOWRAT), vyznačující se rychlým růstem, importovaná z Rakouska poprvé po roce 1970. Dále je často vysazován i pstruh potoční, importovaný z Itálie, používaný i pro intenzívní výkrm. Takže pokud narazíme na vysazené ryby mimořádných rozměrů, nemusí to vždy být "přírodní ryba", která opravdu vyrostla v řece a mezi rybáři se jako úlovek hodnotí nejvýše. To se týká i ryb (zejména duháků) na privátních revírech, kde pro zvýšení zájmu zákazníků jsou často vysazovány velké ryby, odchované k tomuto účelu nebo vyřazené z chovu.

Vyskytuje se v proudivých úsecích vodních toků s kamenitým a štěrkovitým dnem. Tento druh byl v minulosti hojně rozšířený, ale v posledních letech dochází k jeho ústupu, jak z hlediska početnosti, tak i rozšíření.

PSTRUH OBECNÝ f. POTOČNÍ - Salmo trutta m. Jako příklad z praxe mohu uvést menší pstruhový revír, kde se do roku 1990 - 1995 běžně vykazoval úlovek kolem 600 pstruhů obecných - potočních. I přes to, že se po tlaku rybožravých predátorů populace pstruha obecného ocitla v tomto revíru na pokraji vyhynutí, povedlo se rybářské organizaci díky dodržování některých zásad populaci nastartovat. A i když se v revíru v současné době vyskytuje vydra i černý čáp, volavka nebo ledňáček, tak se populace pstruha obecného jejich výskytu přizpůsobila. Úlovek vykázaný na tomto revíru v roce 2018 byl pouhých 9 kusů pstruha obecného. Takových příkladů by se dalo uvést daleko více.

Pstruh obecný potoční, místní fungující populace schopná udržovat se především samovýtěrem.

Potoky a menší říčky

Na malé vodě najdeme velkého pstruha poměrně snadno, jdeme kolem vody, berou nám menší pstruzi, případně i další rybky a najednou nic... ani ťuk, dlouhý úsek je jako bez života. To je jeden z příznaků přítomnosti opravdu velkého predátora, který dokáže příslušníky vlastního druhu nekompromisně požírat jednoho za druhým. Pokud to není štika (je-li na horní části toku nebo na přítoku rybník, ani tuto variantu nelze vyloučit), máme co dělat s velkým, nelítostným tečkovaným dravcem, před kterým utíká všechno živé v potoce. Ulovit takovou rybu ale nebývá snadné, i když o ní víme, velký potočák je přes značnou spotřebu potravy opatrný a loví především v noci. Takže hodně opatrně, za ranního šera nebo s nástupem tmy máme největší šanci, nezdržujme se v proudcích a prochytejme hlavně velké hlubší tůně a vymletá místa pod břehem. Plížit se po kolenou není žádná hanba, velký, zkušený pstruh se snadno vyplaší a potom už nezabere ani náhodou. Nástrahu je vhodné vybrat podle toho, co v revíru žije, napodobujeme nejčastěji drobné rybky, myši, žabky a další živočichy. Lovit můžeme s muškařským prutem i na přívlač, mějme s sebou dostatečně prostorný podběrák a vždy pečlivě nastavenou brzdu. Souboj s velkým pstruhem na menší vodě většinou netrvá příliš dlouho, ale i tak to bývá nezapomenutelný zážitek. Vysazení velcí duháci se na malých vodách rychle prozradí, protože se neukrývají a tak zpravidla končí svůj svobodný život dřív, než se stačí pořádně "rozkoukat".

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Větší voda

Na větší vodě to bývá z velké části náhoda. Vhodná místa lze sice vytipovat, ale pravděpodobnost úlovku pstružího velikána moc vysoká nebývá. Hluboké jámy pod jezy a v řečišti jsou totiž známy i dalším rybářům, takže taková ryba dostává pořádné "školení" a než doroste kapitálních rozměrů, už zná naše nástrahy nejspíš lépe, než mnozí rybáři. Vytrvalost ovšem přináší nejen růže, ale někdy i velkou rybu, kdo tedy bude ochotný strávit den po dni na takovém nadějném místě, kde už se pár velkých pstruhů ulovilo, možná se dočká. Ale lze to zkusit i jinak, velký pstruh totiž často doroste tam, kde má klid a ohrožuje ho jen relativně malý počet rybářů. To znamená lovit v těch většinou muškařů i vláčkařů úmyslně vynechávaných místech, v království vázek, na prakticky téměř nepřístupných místech a také tam, kam silnice nevede, ba dokonce ani polní cesta. Procházka zvíci několika kilometrů v brodicích kalhotách nebo s batohem plným vybavení není pro každého, potom bývá právě ulovení velkého pstruha zaslouženou odměnou. Hlavně si nezapomeňte vzít s sebou fotoaparát, abyste si mohli neobyčejné setkání s kapitálním dravcem uchovat vzpomínku.

Jezera, nádrže a zatopené lomy

Hledat velké pstruhy na rozlehlých plochách nebývá snadné, největší naději na trofejního potočáka máme u přítoku nebo vtoku malých potůčků, na hraně původního koryta a často také v blízkosti zatopených staveb nebo do vody padlých stromů či keřů, prostě v blízkosti úkrytu. Nejlepší čas je určitě brzo ráno a hlavně navečer, těsně před ukončením lovu. Velcí duháci mnohdy projíždějí po dlouhé, vcelku pravidelné trase, mimoto a s oblibou vyhledávají i místa, kde jim do vody něco dobrého spadne. Pokud se například nesmí chytat pod hrází nebo v jiném vyhrazeném úseku, zvyknou si na krmení od zvědavců a dělají tam rybářům s oblibou provokativní představení.

Klepnout nebo vyfotit a opatrně pustit?

Ale ano, radujme se z každého pstruha, velkého i malého, hlavně však přemýšlejme nad tím, zda si rybu ponechat nebo ji vrátit do vody, ani tohle dilema totiž není úplně jednoduché a černobílé... Nasazení duháci a siveni v konzumní velikosti (i ti větší) mají posloužit především jako úlovek k ponechání pro rybáře, kteří si občas rádi nějakou rybku od vody odnesou a pochutnají si na ní. Není na tom nic špatného, je to podle Rybářského řádu a pokud se vše provádí s rozumem a citem, nedochází k poškození přirozené rovnováhy ve vodě. Potočák si jako ohrožený, kdysi tak hojný původní druh, určitě zaslouží naši úctu a ohleduplnost, ale jak se rozhodnout při ulovení kapitálního mlíčáka na malém potůčku?

Brdská krajina je známá svou krásou a rozmanitostí přírody, přičemž jedním z jejích přírodních pokladů jsou místní vodní toky. Potoky v Brdech jsou typické přirozenými meandry, které vytvářejí jak rychle proudící úseky, tak klidné tůně. Tyto přírodní prvky poskytují úkryt a potravu pro ryby typické pro tzv. Mezi nimi je zajímavý Ledný potok, který nejenže nabízí útočiště mnoha druhům ryb, ale také přispívá k biologické rozmanitosti v regionu. Ledný potok pramení v Brdech a v blízkosti ke komunikace mezi obcemi Dobřív a Strašice se vlévá do Klabavy. Při monitoringu v roce 2023 bylo v Ledném potoce zaznamenáno šest druhů ryb a jeden druh mihule. Dominantními druhy jsou především pstruh obecný (Salmo trutta) a vranka obecná (Cottus gobio), které se vyskytují na většině sledovaných úseků.

Průzkum ukázal, že pstruh obecný a vranka obecná jsou v potoku hojně zastoupeni. Pstruh, který je typickým obyvatelem čistých horských potoků, nachází v Ledném potoce ideální podmínky pro život díky bohatému proudění a čisté vodě. Mihule potoční, kriticky ohrožený druh, se zde rovněž vyskytuje ve velmi dobrém počtu. Navzdory relativně dobrému stavu ekosystému Ledného potoka čelí zdejší rybí populace určitým hrozbám. Jedním z problémů je migrace ryb, kterou omezují na některých místech betonové propustky a jiné překážky, které znemožňují rybám volný pohyb podél celého toku. Další hrozbou je regulace toků a zásahy do břehových úprav, které mohou narušit přirozený charakter koryta potoka.

Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem

Již od roku 2014 podporuje Západočeský územní svaz ČRS zájem dětí o rybaření poskytnutím první povolenky k lovu ryb zdarma.

Lesy České republiky, s. p. již druhým rokem spolupracují se Správou CHKO Jizerské hory při vysazování plůdku pstruha obecného potočního (salmo truta truta morfa fario) v povodí řek Smědé a Olešky v Jizerských horách. V neděli 13. 4. „V minulosti byl do těchto vod vysazován siven americký, který lépe než pstruh snáší kyselé vody. Kvalita vody v Jizerských horách se však postupně zlepšuje a tak můžeme opět začít vysazovat i našeho pstruha obecného.“ uvedl Ing. Tomáš Sajdl, vedoucí Správy toků, oblast povodí Labe, Lesy České republiky, s. p. Plůdek vysadí členové Místní organizace Českého rybářského svazu ve Frýdlantu v Čechách za účasti zástupců Lesů České republiky, s. p., Správy toků - oblast povodí Labe a Správy CHKO Jizerské hory na šesti vytipovaných lokalitách v pramenných částech toků.

Vysazování plůdku pstruha obecného potočního je další akcí, kterou Lesy České republiky, s. p. ve spolupráci s ostatními organizacemi navracejí původní druhy do naší přírody. V Jizerských horách je také každoročně realizována reintrodukce střevle potoční (zákonem chráněný ohrožený druh). Na dalších místech je do přírody navracen také rak říční. Tyto aktivity jsou financovány z „Programu 2000 - zajištění cílů veřejného zájmu u Lesů České republiky“, který slouží například k financování obnovy a údržby turistických cest a stezek, naučných stezek, odpočinkových míst, studánek, kulturních památek a mnoha dalších aktivit v lesích. V letošním roce může být v regionech v rámci tohoto programu investováno na 60 milionů korun. Vysazování plůdku, které proběhne tuto neděli, bude stát 25 tisíc korun. S pokračováním této akce se počítá i v dalších letech na ostatních tocích ve správě Lesů České republiky, s. p. vhodných k vysazení pstruha obecného potočního.

Odbornou správou drobných vodních toků se v Lesích České republiky s. p. zabývají Správy vodních toků, kterých je sedm, rozdělených dle jednotlivých povodí (povodí Ohře, Berounky, Vltavy, Labe, Dyje, Moravy a Odry). Zajišťují vlastní správu toků, péči o jejich doprovodnou zeleň a investorskou činnost při realizaci úprav toků. Mimo to se starají o ekologické činnosti spojené s vodním hospodářstvím, jako je například reintrodukce ohrožených druhů či dlouhodobé sledování kvality vodních zdrojů v naší správě.

Čeští vědci společně s ochránci přírody a rybářskými odborníky z české i bavorské strany podrobně zdokumentují jezera, řeky, potoky i sádky na dvou stovkách lokalit Šumavy. Projekt, který potrvá tři roky, má především zjistit původní druh pstruha, jeho množství, stav, zdravotní kondici nebo případný výskyt parazitů.

„Hlavním cílem je přispět ke koordinovanému přístupu k ochraně tohoto druhu a vodních ekosystémů na obou stranách hranice a předat tak dalším generacím živé klenoty pod vodní hladinou Šumavy v co nejlepším stavu,“ uvádí na svém webu Akademie věd.

Šumavská příroda se podle vědců postupně čistí od kyselých dešťů, které od 50. do 70. „Od přelomu tisíciletí jsme svědky návratu života do zdejších vod. V roce 2020 jsme v jezeře Laka poprvé potvrdili opětovný výskyt pstruhů obecných,“ říká hydrobiolog z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích Petr Blabolil, který povede výzkum.

Pstruh obecný je podle vědců indikátorem čistoty vod a kvality prostředí. Má unikátní životní cyklus, který zahrnuje podzimní protiproudové migrace za třením. Je také důležitý pro rozmnožování kriticky ohrožené perlorodky říční, jejíž larvy žijí krátce paraziticky na žábrách pstruhů.

Genetická analýza

Vědci budou ryby lovit třeba tak, že je omráčí agregátem, každou rybu pak změří a zváží. Právě její výsledky jsou podle genetika Vojtěcha Kašpara velmi důležité. „Jde nám především o to, nalézt geneticky původní populace pstruhů, kteří jsou nejlépe přizpůsobeni místním podmínkám,“ doplňuje genetik fakulty rybářství a ochrany vod. Je podle něj důležité zabránit tomu, aby původní populace ovlivňovali jedinci, kteří do nich nepatří.

Tyto informace nasměrují ochránce a rybáře při dalším vysazování pstruhů obecných. „Pokud se zjistí, že pstruzi jsou schopni přežívat bez našeho zásahu, tak se tam vysazovat nebude.

Během prvního roku výzkumu plánují vědci prozkoumat více než sto lokalit po celé české části pohoří. V nadcházejícím roce se výzkumné aktivity přesunou na bavorskou stranu a zahrnou i rybí sádky v obou zemích. Za tři roky projektu tak vědci podrobně zdokumentují na 200 lokalit. Podle Blabolila je projekt unikátní kromě jiného tím, že zahrnuje lokality s různým stupněm ochrany přírody.

„Jeho krása je především v tom, že je tam obrovský gradient od národního parku přes chráněnou krajinnou oblast a maloplošné chráněné území až po rybářské revíry, které jsou pod různým stupněm managementu.

Systém, který používají rybářské svazy k vyhodnocení stavu druhů a populací ryb na tekoucích vodách (to je na základě dosažených úlovků), nemá u většiny těchto druhů v současné době žádnou vypovídající hodnotu. I proto jsme navrhovali, aby se zatím zkušebně provedlo zjištění skutečného stavu populací ryb na pstruhových revírech, zejména menších, za pomoci místních organizací. Jednalo se o prolovení 2 až 4 úseků podle délky a charakteru revírů. Každý úsek o délce přibližně 50 m. Cílem mělo být zjištění počtu druhů ryb a v jaké velikosti se v revíru nacházejí, zda dochází k samoreprodukci a v jakém rozsahu.

V České republice je 44 % ichtyofauny hodnoceno jako ohrožené druhy. Z toho jsou 18 % druhy kriticky ohrožené ( 11 druhů), 10 % druhy ohrožené ( 6 druhů) a 16 % druhy zranitelné (10 druhů). Dále je 7 % druhů klasifikováno jako druhy téměř ohrožené (4 druhy). Jako regionálně vymizelé je hodnoceno 16 %, to je 10 druhů. Myslím, že tyto údaje hovoří jasně.

Tabulka: Kategorie ohrožení ichtyofauny v ČR