Praha se přidala k celosvětovému hnutí obcí, měst, regionů, které dobrovolně přijímají závazky ke snížení skleníkových emisí a jdou tak příkladem státům a vládám světa, které zatím kulhají pozadu. Praha se přidala k městům a obcím, které chtějí více spoléhat na obnovitelné zdroje energie a vsadit na rozvoj komunitní energetiky.
Pražské zastupitelstvo odhlasovalo důslednější klimatickou politiku a požaduje urychlení příprav svého Akčního plánu pro udržitelnou energii a klima, jehož významnou součástí je využívání OZE. Praha proto hodlá podpořit větší využití střešní a fasádní fotovoltaiky doplněné o tepelná čerpadla nebo elektromobility výstavbou dobíjecích stanic a využíváním elektromobilů v rámci městských společností. Součástí řešení ke snižování emisí skleníkových plynů má být i nákup zelené elektřiny pro objekty v majetku Prahy.
Výraznějšímu rozvoji projektů využívajících obnovitelné zdroje energie však brání legislativní bariéry a nezájem zodpovědných ministerstev a úřadů potřebné změny navrhnout a prosadit. Příkladem takového jednání je aktuální návrh vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, který rozvoj výroby zelené elektřiny nepodporuje.
Tomáš Jagoš, expert na obnovitelné zdroje a komunitní energetiku Hnutí DUHA, řekl: „Ministerstvo průmyslu by mělo konečně změnit svůj přístup ke komunitní energetice a probudit se ze sna minulého století, kdy naší energetice diktovaly velké centralizované uhelné zdroje. Česká republika má dostatek slunce, větru a dalších obnovitelných zdrojů k tomu, aby mohla během příštích deseti let pokrýt kompletní spotřebu elektřiny v domácnostech a zcela nahradila plýtvavé a málo účinné uhelné elektrárny.
Nesouhlas obcí a měst s omezováním OZE
O tom, že by OZE a komunitní energetika měly hrát v České republice výraznější roli, není přesvědčena jenom Praha. Na začátku ledna vyzvalo Sdružení místních samospráv v otevřeném dopise tehdejší ministryni průmyslu Martu Novákovou, aby v návrhu Národního klimaticko-energetického plánu dbala na možnosti rozvoje OZE a neomezovala výrobu čisté elektřiny ve vlastnictví obcí a měst. Podobně i Svaz měst a obcí kritizoval ve svých připomínkách k novele zákona o podporovaných zdrojích energie na konci loňského roku, že navržené kroky znemožňují zapojení obcí do rozvoje OZE.
Čtěte také: Význam obnovitelné energie
Ministerstvo průmyslu se tak svým dlouhodobým odporem k rozumnému využívání OZE staví nejen proti obcím a městům usilujícím o projekty komunitních OZE, ale i části průmyslu reprezentujícího moderní energetiku a v poslední době i proti veřejnosti. Komunitní projekty mají přitom pozitivní dopad nejen na zvyšování výroby čisté energie, ale i na lokální ekonomiku, zaměstnanost nebo energetickou soběstačnost. Zkušenosti ze západní Evropy ukazují, že tyto projekty obvykle v obcích akcelerují další úsporná a energetická řešení a jsou tak hnacím motorem dalších žádoucích změn včetně sociálních, kulturních a politických.
Debata o větrných elektrárnách
V českém online prostoru v posledních týdnech zesílila debata o větrných elektrárnách a o pravidlech, která mají urychlit povolování vybraných projektů. Paták popisuje, že se proti větrné energii opakují stejné rámce a motivy napříč různými profily - často spolu s dalšími prokremelskými tématy, jako jsou útoky na EU, klimatickou politiku nebo podporu Ukrajiny. Vedle této „narativní“ vrstvy ale stojí i věcná otázka, co by vítr reálně mohl přinést do české energetiky.
Podle studie Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, kterou popularizují Fakta o klimatu, by větrné elektrárny kolem roku 2040 mohly v optimistickém scénáři vyrábět až 18,8 TWh elektřiny ročně, což odpovídá zhruba 28 % spotřeby ČR v roce 2019. Politická debata přitom dostává konkrétní obrysy - mimo jiné výroky o tom, že v Česku „hrozí“ masivní výstavba stovek vysokých větrných elektráren a že to může mít negativní dopady na krajinu a obyvatele.
Opakovaným argumentem protivětrných kampaní bývá i tvrzení o „nerecyklovatelnosti“ větrných elektráren. V realitě je většina turbíny (ocel, měď a další kovy) recyklovatelná a problematickou částí jsou především kompozitové lopatky - právě na ně se zaměřuje současný technologický vývoj i tlak regulace. WindEurope například uvádí, že evropské odvětví přijalo samoregulační zákaz skládkování lopatek účinný od 1. Paták v závěru spojuje spor o vítr i s širší ekonomickou otázkou modernizace: argumentuje, že dlouhodobé brzdění obnovitelných zdrojů může prodlužovat dovozní závislost na fosilních palivech a zvyšovat zranitelnost vůči geopolitickým tlakům, zatímco Česko má současně silné průmyslové zázemí pro komponenty nízkoemisních technologií - odkazuje přitom i na žebříčky Greenplexity Index (Harvard Growth Lab), které mapují zapojení zemí do „zelených“ hodnotových řetězců.
Fenomén NIMBY a odpor veřejnosti
Právě na oblast argumentace a vnímání sporných bodů při realizaci energetických projektů (těch s OZE i fosilních) se soustředí aktuální studie uveřejněná v žurnálu Public Opinion Quarterly. Na vcelku slušném statistickém vzorku 16 200 dotázaných z prostředí USA řeší vztahy mezi vzdáleností obyvatel a jimi vyjádřenou veřejnou podporou stavebním záměrům energetické infrastruktury, optikou NIMBY. Tedy fenoménu "not-in-my-backyard", nesouhlasu se stavebními a jinými záměry, které jinak třeba i vcelku osobními postoji podporujeme, ale určitě je nechceme mít za svými humny.
Čtěte také: České startupy a energie
A co zjistili? V krátkosti, že to s celým fenoménem NIMBY je přinejmenším podivné a nahnuté. Předně, mezi respondenty totiž nenalezli statisticky průkazný doklad toho, že když už někdo fandí typově jednomu projektu energetické infrastruktury na opačném konci státu, bude pak mít problém s tím, když se podobná realizace bude chystat za jeho dvorkem. Nic takového z dat a odpovědí nevyčetli. Když například dotázaní fandí ropovodům nebo větrným elektrárnám, fandí jim, ať už jsou kdekoliv. Klidně i za jejich domem. A zrovna tak, pokud větrníkům nedrží palce, nelíbí se jim u sousedů ani u nich. Prostě žádné pokrytectví.
A druhým závěrem studie je pak to, že opozice, odpor a nesouhlas s projekty energetické infrastruktury obecně nevychází z nějakých iracionálních „vzpříčených“ stanovisek, ale má obvykle velmi logické argumenty. Které se moc nemění. Pořád tu budou faktické stížnosti na proměněný vzhled krajiny/vizuální dopad záměru, ohrožení kvalit životního prostředí, hrozbu možných provozních rizik. A platit to bude, ať už jde o projekty z kategorie OZE nebo záměry fosilními palivy hnané energetiky.
K drátům a elektrárnám máme buď postoj neutrální, kladný, nebo záporný. „Lidé, kteří podporují energetické projekty obecně, pak spíše podporují i projekty specifické, bez ohledu na to, jak blízko nebo daleko se od nich nachází,“ doplňuje David Koninsky, hlavní autor studie. Buď bez větších problémů za domem akceptujete elektrárnu (uhelnou anebo na bioplynku), anebo tam prostě nechcete žádnou, ať už je „eko“ či nikoliv.
Ze studie přitom plyne i poznání, že k energetickým instalacím vstřícní respondenti mají tendenci „fandit“ určitým zdrojům, a ty pak akceptují šířeji, včetně jejich infrastruktury.
NIMBY jako zneužívaná zkratka
Spolu s kolegy Koninsky dále upozorňuje na to, že termín NIMBY se v podstatě bez bližší definice stal nadužívanou až zneužívanou zkratkou, často s až pejorativním přídechem. Protože přílišně zobecňuje složité vazby a příčiny ne-souhlasu s daným projektem v místě jeho plánované realizace. Může za ním například stát chabá reputace zřizovatele, nedůvěra k celému záměru, obava o snížení hodnoty vlastní nemovitosti.
Čtěte také: Více o sluneční energii
Koninsky upozorňuje také na nevyváženost mediální prezentace, v kontextu NIMBY. Ropovod Keystone XL z kanadské Alberty byl cele vykreslen z jednostranného úhlu pohledu odpůrců celého záměru, kteří možná nebyli nejpočetnější, ale rozhodně byli nejhlasitější. Stejně tak kvůli odporu nespokojené veřejnosti zkolaboval projekt vedení vysokého napětí z Kanady do Nové Anglie.
Téma rádoby „chvályhodného“ odporu proti některým prvkům energetické infrastruktury a náležitého NIMBY-výsměchu těm, kteří oponují projektům OZE, které Koninsky svou prací otevřel, přichází v kritický čas. Spojené státy americké totiž zažívají boom projektů obnovitelných zdrojů a současně také nebývalý boom odporu proti nim. Přihlášky nejrůznějších „prostorově intenzivních“ solárních farem v nedotčené poušti, „vysoce vizuálně rušivých“ svahů hor posetých větrnými elektrárnami a řek přerušených kaskádami vodních elektráren jsou pro odpor veřejnosti rušeny skoro tak rychle, jako podávány.
„Někteří lidé prostě nechtějí krajinu posetou solárními panely, ale jen přírodní krajinu. A ti se nepotřebují dovzdělat o kladech obnovitelných zdrojů. Zrovna tak by na daném místě oponovali i projektům infrastruktury fosilních zdrojů.
„Vytvořit do roku 2050 v USA ekonomiku postavenou na čisté energetice s nulovými emisemi si bude žádat enormní nasazení a aplikaci obnovitelných zdrojů energie,“ uzavírá Koninsky. „A státní administrativa i energetické koncerny přitom pochopitelně budou narážet na opozici.
Odpor proti větrným elektrárnám v Německu
V Německu začíná vznikat odpor proti větrným elektrárnám a zelené politice bývalé vlády. Podle bývalého zeleného ministra hospodářství Roberta Habecka se má v Německu postupně zvyšovat plocha, na které mají stát větrníky. To se nelíbí například Durynsku, které požaduje změnu a místo stavby nových větrníků žádá, aby zákon bral v potaz výkon, nikoliv plochu. Nový plán totiž počítá s výstavbou větrníků v Durynském lese.
Podle zákona, který prosadil bývalý ministr hospodářství Robert Habeck, mají větrné elektrárny do roku 2032 pokrývat 2 % plochy Německa, do roku 2027 to má být 1,4 %. Proti zákonem nařízeným plánům se však začínají ozývat první protesty. Durynská CDU však nyní vyzývá k revizi této normy.
Mluvčí CDU pro energetiku Thomas Gottweiss argumentuje tím, že moderní větrné turbíny jsou výrazně efektivnější a na stejné ploše vyprodukují více elektřiny. Zároveň CDU požaduje, aby větrné elektrárny vznikaly především tam, kde je spotřeba - například v průmyslových zónách - a jen v nezbytném rozsahu.
Zvláštní pozornost vyvolal nový plán, který navrhuje vyčlenění 68 kilometrů čtverečních mezi městy Eisenach a Oberhof v srdci Durynského lesa jako prioritní oblast pro větrníky. Tento krok podle Gottweisse jen prohlubuje frustraci na místní úrovni: „Obce ani kraj nemají reálný nástroj, jak výstavbu větrných elektráren řídit. Navzdory tlaku z regionů zatím federální vláda tvořená CDU a SPD na původních kvótách trvá. Vyhodnocení jejich dopadů se plánuje až po roce 2027.
Aktuálně je v Německu pro větrníky vyčleněno 0,8 procenta území. Cílem je do roku 2030 navýšit výkon větrné energie na 115 gigawattů.
tags: #odpor #proti #obnovitelné #zdroje #energie
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]