Recyklace skla versus recyklace plastů: Srovnání

Zodpovědnost, trvalá udržitelnost a ekologický přístup - pilíře, na nichž v současnosti staví většina výrobců i spotřebitelů. Proto se tak rádi vracíme k postupům a materiálům, které naši předkové používali denně. Do této kategorie patří rovněž sklo. Ve skleněných nádobách uskladňovaly potraviny naše maminky, babičky, prababičky. S rozmachem plastových obalů se jejich používání omezilo, ale dnes, kdy odborníci naléhavě volají po ohleduplnosti vůči životnímu prostředí, se opět vracejí do hry. Proč je tomu tak?

Sklo: Přírodní materiál s mnoha výhodami

Sklo je 100 % přírodní produkt vyrobený z písku, sody a vápna. Na rozdíl od plastů, jež jsou vyráběné z neobnovitelného zdroje - ropy, je to pevný a stabilní materiál. Sklo nikdy neproniká do obsahu, který je v něm sterilizovaný, a ani žádným jiným škodlivým látkám nedovolí, aby se tam přes něj - nebo dokonce přímo z něj - dostaly. Znalci tvrdí, že potraviny uskladněné ve skle dokonce i lépe chutnají! Nezapáchají, neztrácejí barvu, vydrží déle a jsou jednoznačně zdravější. To ocení každý.

Sklo je lokální výrobek, což je další plus pro planetu, protože se nepřeváží přes půlku světa. Jeho cesta začíná ve sklárně a přesně tam se také vrací na recyklaci. Následně se sklo dostane do zařízení na zpětné získávání materiálu, kde se oddělí od ostatního odpadu, jenž se v nádobách nachází po nesprávném roztřídění. Sklo se následně rozbije na drť a třídí podle barvy na čiré a barevné. Pro sklárny je jednodušší a ekologičtější vyrábět sklo opět ze samotného skla, ke kterému se přidá část primárních surovin, než začínat jen s pískem, sodou a vápnem. Při recyklaci skla se spotřebuje o 90 % méně energie než při výrobě nového skla a zároveň se do ovzduší uvolňuje méně CO2. Navíc sklo je možné recyklovat donekonečna, aniž by ztratilo svoji kvalitu.

Recyklace skla v praxi

Sklo je materiál, který se v našich končinách daří třídit asi nejlépe. Stále však máme velké rezervy - kapacity skláren vysoko přesahují jejich aktuální využití. Zlepšení je v rukou nás spotřebitelů. Třídění skla není nic náročného. Sklo není nutné před vyhozením mýt, nádobu od příkrmů, marmelád nebo nápojů stačí jednoduše vyprázdnit. Jestli máte dilema, co se zátkami a víčky, klidně vyhoďte skleněné nádoby spolu s nimi - třídicí linky si poradí. Skleněné nádoby následně rozlište podle barvy do bílých a zelených sběrných nádob. Vždy je důležité řídit se informacemi umístěnými na sběrných kontejnerech, jež přesně popisují, co do nádoby patří a co naopak ne. V případě, že se ve vaší samosprávě nachází jen jeden typ kontejneru, je možné do něj vyhodit sklo bez ohledu na barvu. Do sběrných nádob určených na bílé/čiré sklo by se však nemělo dostat sklo barevné. Má to jednoduchý důvod - z barevných skleněných střepů není možné vyrobit bílé/čiré sklo.

Jestliže v bezprostředním okolí nemáte k dispozici ani jednu ze sběrných nádob, zjistěte si, kde se nacházejí nejbližší a udělejte si k nim „výjezd“. Například jednou za dva týdny. Nebo odpad vyhoďte v rámci pravidelné procházky s kočárkem. Sklo můžete doma uchovávat v třídicích nádobách, které můžete pořídit v různých designech, takže se hodí do jakéhokoli interiéru. Jestliže je však nemáte v bytě kam dát, zkuste je umístit do společných prostor v bytovém domě.

Čtěte také: Význam recyklace

Recyklováním jedné skleněné láhve se ušetří energie, díky které může zářivka svítit až sedm hodin, nebo díky které můžete strávit 25minut na počítači. Nový výrobek z recyklovaného skla se na pultech prodejen může objevit za 30 až 70 dní. Jednou za měsíc či dva si tedy můžete koupit nový produkt ve stejném skle.

Plasty: Od adorace k nenávisti

Není snad kontroverznějšího materiálu, než jsou plasty. Jejich objev v 80. letech 19. století odstartoval revoluci v průmyslu, gastronomii i módě. Od adorace je ale vždy jen malý krůček k nenávisti. To, že z plastů stala položka číslo jedna na blacklistu, potvrzuje i nedávný výzkum společnosti Perfect Crowd zaměřený na vnímání, třídění a život s plasty. V ní 8 z 10 oslovených tvrdí, že plasty považuje za nejškodlivější materiál z klasických tříditelných odpadů. Paradoxem je, že tento materiál je při správném zacházení pro společnost i životní prostředí přínosný. Plasty mají v řadě oborů (např.

V celkovém měřítku se výroba a zpracování plastů podílí z asi 3,8 % na globálních emisích skleníkových plynů. Zatímco ve výrobě automobilů jsou dlouhodobě pro osobní dopravu nastavené limity, pro obaly zatím stanoveny nebyly. Přesto u těch plastových bude podporováno využití recyklátu, který může omezit emitované skleníkové plyny o 25 - 75 % (podle charakteru aplikace) oproti použití virgin materiálu.

LCA analýza a srovnání dopadu obalů na životní prostředí

Environmentání dopad přitom hodnotili globálně na základě poznatků více studií posuzování životního cyklu, tzv. LCA metody. LCA přitom nehodnotí pouze emise uhlíku, ale celou řadu dalších kategorií, jako je spotřeba vody a vznik různých druhů odpadů při těžbě a zpracování. A to ve všech fázích životního cyklu výrobku, včetně jeho zpracování jako odpadu.

Jakou ekologickou stopu zanechávají a kolik vody se spotřebuje ve fázi výroby, užívání a recyklace nebo likvidace jednoho balení minerálky, mléka, piva a sycených nealkoholických nápojů z různých materiálů? Pro přesnější analýzu a vyhodnocení je potřeba sledovat více ukazatelů během celého životního cyklu výrobku. S emisí 663 g CO2 na litrové balení vody, je ekologicky nejméně vhodná nevratná skleněná lahev na minerálku. Uhlíková stopa spojená s její výrobou, balením, dopravou a recyklací je o 374 % vyšší než je tomu u PET lahve. Oproti tomu zálohovaná PET lahev, která během celého životního cyklu vyprodukuje téměř šestkrát méně CO2 (85 g na litrové balení), by byla z tohoto pohledu nejlepším řešením.

Čtěte také: Environmentální dopady recyklace skla a plastu

Také v případě obalů na mléko se jako nejekologičtější jeví lahev z recyklovaného PETu. Dáváte přednost pivu v PETu nebo nedáte dopustit na skleněné lahve či plechovky? Z hlediska uhlíkové stopy je tradiční vratné sklo pro pivo nejekologičtějším obalem, ve spotřebě vody je však úspornější PET lahev. Nejhorším řešením by bylo stáčet tyto nápoje do nevratných skleněných lahví. Důvodem větší ekologičnosti PET lahví jsou často nižší energetické výdaje při jejich výrobě i přepravě. Plast je velmi lehký, a proto se při přepravě vypouští méně uhlíkových emisí než v případě jiných obalových materiálů. Výhodou PET je také snadná recyklace.

Pokud tedy chceme srovnat ekologickou stopu 1litrové PET lahve a skleněné lahve na minerálku, pak při výrobě PET lahve je vytvořeno 137 g CO2, zatímco u skleněné 499 g CO2. PET lahev je tedy 3x šetrnější k životnímu prostředí.

Podle slovinské spotřebitelské organizace ZPS plastové obaly nejsou udržitelnou volbou, ani když jsou recyklovatelné. Používané plasty s sebou nesou některá rizika, neznáme-li jejich původ a složení. Například plasty přicházející do styku s potravinami smí obsahovat pouze přesně určené látky. Kromě toho se plast rozkládá extrémně dlouho a při jeho setrvání v přírodě vzniká velké množství mikroplastů, které pak pronikají do organismu jídlem a pitím.

Recyklace plastů: Výzvy a možnosti

Běžnou mechanickou recyklací se v Česku zužitkuje méně než polovina použitých plastů. Potenciál recyklace plastového odpadu je tedy z velké části nevyužitý, zejména ve srovnání s materiály, jako je papír, sklo nebo kov. Zefektivnění recyklace plastů by přitom přineslo úsporu ropy i menší poškozování životního prostředí skládkováním.

Výmět se dnes v tuzemsku používá jako tuhé alternativní palivo (TAP) v cementárnách a zařízeních na energetické využití odpadu (ZEVO). Přitom by se dal využít na výrobu cenných chemikálií, potřebných k výrobě nových plastů. Nejsnáze se takto recyklují PET lahve, z nichž se vyrábějí nové lahve (bottle-to-bottle) nebo z nich vznikají třeba netkané technické textilie a vlákna pro jejich výrobu. Problémem této materiálové recyklace je často nižší kvalita výrobku z recyklátu v porovnání s novým polymerem (tzv.

Čtěte také: Třídění odpadu – sklo, papír, plasty

Je velmi nákladné vyrobit například recyklovaný potravinářský obal, který by mohl být použit pro přímý styk s potravinami. Nízkou kvalitu výsledných mechanicky recyklovaných výrobků i nízkou efektivitu mechanické recyklace může vyřešit komplexnější přístup k recyklaci, kterým je tzv. chemická recyklace.

Tou lze zpracovat kromě vytříděných plastů právě i výmět a zajistit tak jeho opětovné využití namísto jeho dosavadního spalování. Pod pojmem chemická recyklace si lze představit zpětné „rozebrání“ odpadního plastu na základní molekuly - petrochemikálie, ze kterých lze opět vyrobit zcela nové plasty, ale také léčiva a další chemikálie.

Základem chemické recyklace je přeměna odpadních plastů na kapalinu pomocí procesu pyrolýzy. Při ní dochází při vysoké teplotě kolem 500 °C za nepřístupu vzduchu ke štěpení polymerních řetězců na kratší molekuly. Vzniká při tom pyrolýzní plyn, pyrolýzní olej a pevný uhlíkatý zbytek.

Právě zmíněný pyrolýzní olej představuje jakousi „syntetickou ropu“ a lze jej zpracovávat pomocí standardních rafinérských technologií zaměřených na výrobu základních petrochemikálií, jako jsou benzen, toluen, xyleny, etylen, propylen a buta-1,3-dien. Z těchto „základních stavebních kamenů“ se pak produkují nové, stejně kvalitní plasty.

V případě chemické recyklace výmětu by bylo vyrobeno až 150 tisíc tun pyrolýzního oleje, čímž by došlo k úspoře obdobného množství ropných frakcí. Je tedy nutné začít pohlížet na výmět jako na potenciální zdroj cenných petrochemikálií, a nejen jako na palivo.

Sklo versus plasty: Shrnutí klíčových vlastností

Co můžeme udělat my?

Nejlepší obal je žádný obal. A tam, kde to nejde, myslete při nákupu na to, za jakých okolností vznikl a co s ním můžete udělat, aby se do systému zase vrátil a plnil novou funkci. Zamyslete se, jestli je nutné, aby váš krém, byť ve vámi preferovaném skle, musel být zabalený v krabičce z lakovaného papíru a ta ještě obalená celofánem. A opravdu potřebujete další kosmetickou taštičku, byť by byla zadarmo k nákupu? Nezaplatíte ji přímo, ale její dopad na přírodu je neoddiskutovatelný.

Existuje alternativa k vašemu oblíbenému krému nebo vůni v plnitelné podobě? Dejte jí přednost. Možností je dnes mnohem více než kdy jindy. Velké i malé značky nabízejí refily svých nejprodávanějších produktů. Místo sprchového gelu můžete zkusit přejít na klasické mýdlo. V tuhé formě najdete i celou řadu šamponů od mnoha značek.

Jak řekla profesorka Kim Ragaert v TED talku Plastics rehab: „Myslete za hranice environmentálního folkloru, že plast je vždy ten zlý. Projděte si fakta. Be hero, not hater.“ Místo toho, abyste se soustředili na nákup „zeleného“ produktu, zaměřte se na věci, které skutečně změní váš život; nakupujte méně a lépe.

tags: #recyklace #skla #versus #recyklace #plastu #srovnání

Oblíbené příspěvky:

• Možnosti řešení znečištění vody
• Finance VFN Praha
• Účinnost komínových filtrů
• Materiály pro adaptér odpadu pračky
• Pojem z ekologie