Úměrně s rozvojem průmyslové výroby, výstavbou elektráren, povrchových dolů i sídlišť a s rozvojem dopravy stoupá znečištění ovzduší. Znečištění (kontaminace) životního prostředí se zjišťuje fyzikálními, chemickými, fyzikálně chemickými i biologickými metodami.
Vítejte v tomto obsáhlém průvodci o vzduchu, tématu, které často zůstává bez povšimnutí, přestože je všudypřítomné a významné. Možná si myslíte, že víte, co je vzduch - koneckonců ho dýcháme. Ale je toho mnohem víc, než se na první pohled zdá. Vzduch je složitá směs plynů a částic, která obklopuje Zemi, a hraje klíčovou roli při udržování života a ovlivňování počasí.
Vzduch kolem nás je složitá směs různých plynů a prvků. Pochopení složení vzduchu není jen tématem pro vědce a studenty, ale je důležité pro každého.
Zemská atmosféra je rozdělena do několika vrstev s jedinečnými vlastnostmi a funkcemi.
Kvalita vzduchu, který dýcháte, může významně ovlivnit vaše zdraví i životní prostředí.
Čtěte také: Civilizace a devastace přírody
Vzduch obsahuje přírodní složky a znečišťující látky, které mohou škodit lidem i životnímu prostředí. Znečišťující látky jako oxid dusičitý, oxid uhelnatý a oxid siřičitý se běžně vyskytují ve výfukových plynech vozidel a průmyslových emisích. Ke znečištění ovzduší přispívají také přírodní zdroje, jako jsou sopky a lesní požáry.
Index kvality ovzduší (AQI) je standardizovaný systém používaný k měření a porovnávání kvality ovzduší na různých místech a v různých časech. Hodnoty AQI se pohybují v rozmezí od 0 do 500, přičemž vyšší hodnoty znamenají horší kvalitu ovzduší. Index AQI se vypočítává na základě údajů ze stanic pro monitorování kvality ovzduší, které měří koncentrace různých znečišťujících látek. Tyto stanice používají pokročilé senzory a analytické metody, které poskytují přesné a včasné informace. Pochopení způsobu výpočtu indexu AQI vám může pomoci při rozhodování o venkovních aktivitách, zejména pokud máte dýchací potíže.
Vypařováním se voda mění na páru, která stoupá do atmosféry, zatímco kondenzací se mění zpět na kapalinu a vytváří mraky. Meteorologické fronty, hranice mezi vzduchovými hmotami, mohou vést k různým povětrnostním podmínkám, jako jsou bouřky nebo mrholení. Tyto modely jsou ovlivňovány faktory, jako je tlak vzduchu, teplota a vlhkost, což meteorologům pomáhá při vytváření přesných předpovědí.
V atmosféře probíhají různé reakce, které významně ovlivňují život na Zemi i planetu samotnou. Fotosyntéza je proces, při kterém rostliny přeměňují oxid uhličitý a sluneční světlo na kyslík a glukózu. Hoření je chemická reakce, při níž dochází k rychlému spojení paliva s kyslíkem. Když se oxid siřičitý a oxidy dusíku uvolňují do atmosféry, mohou reagovat s vodní párou a vytvářet kyselý déšť. Ozon je trojatomový alotrop kyslíku, který se přirozeně vyskytuje ve stratosféře, kde pohlcuje škodlivé UV záření. V nižších vrstvách atmosféry však může být toxický a často je vedlejším produktem znečištění ovzduší.
Většina imisních charakteristik látek znečišťujících ovzduší vykazuje za hodnocené období 2009-2020 klesající vývoj. Znečištění venkovního ovzduší benzo[a]pyrenem, suspendovanými částicemi frakce PM10 a PM2,5 a přízemním ozonem představuje hlavní problémy kvality ovzduší České republiky. Koncentrace výše zmíněných znečišťujících látek se závažnými dopady na lidské zdraví každoročně překračují své imisní limity na řadě lokalit České republiky. Úroveň znečištění ovzduší závisí v daném roce na množství emisí a převažujících meteorologických a rozptylových podmínkách.
Čtěte také: Znečištění ovzduší a zdraví
Imisní limit je nejvýše přípustná úroveň znečištění stanovená na základě vědeckých poznatků za účelem zabránění nebo předcházení škodlivým účinkům na lidské zdraví nebo na životní prostředí jako celek nebo jejich snížení, které má být dosaženo ve stanovené lhůtě a která poté již nesmí být překročena. Imisním limitem se tedy rozumí nejvýše přípustná úroveň znečištění stanovená zákonem 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění. Hodnoty imisních limitů vycházejí z doporučených (směrných) hodnot Světové zdravotnické organizace (WHO), kterou byly určeny na základě řady epidemiologických studií nebo v případě bezprahově působících látek ze stanovených hodnot karcinogenního rizika.
Pojem znečišťování ovzduší (emise) zahrnuje celou řadu procesů, při nichž dochází ke vnášení znečišťujících látek do ovzduší. Zdroje znečišťování ovzduší jsou přírodního nebo antropogenního původu, přičemž hranice mezi těmito typy není vždy úplně jednoznačná. Mezi zdroje přírodního původu se řadí sopečná činnost, požáry lesů, látky produkované rostlinami a podobně. Antropogenními zdroji jsou lidské aktivity (vytápění domácností, výroba tepla a elektřiny, doprava, průmysl, zemědělství atd.).
Imise vzniká po fyzikálně-chemické přeměně emise v ovzduší. Imise jsou koncentrace škodlivých látek v ovzduší. Jednoduše řečeno, imisí se rozumí znečištění ovzduší (obsah látky v ovzduší, tedy její koncentrace). Znečišťující látka obsažená v ovzduší se dostává do styku s příjemcem (člověk, rostlina, zvíře, materiál) a negativně na něj působí. Znečišťující látkou je každá látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem (zákon č. 201/2012Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění).
Jedná se o příměsi v ovzduší pevného nebo kapalného skupenství, které díky své malé velikosti a hmotnosti v ovzduší zůstávají, nesedimentují, vznášejí se - jsou v něm rozptýleny (suspendovány). Suspendované částice mohou být primárního či sekundárního původu. Primární částice jsou do ovzduší emitovány přímo, sekundární částice v ovzduší vznikají procesem konverze plyn-částice. Velikostní rozsah atmosférického aerosolu zahrnuje pět velikostních řádů - od jednotek nm po stovky µm. Tuto škálu lze na základě podobných vlastností částic rozdělit na částice jemného (částice ≤ 2,5 μm) a hrubého módu (částice ≥2,5 μm). Jemné částice jsou produkty zejména nedokonalého spalování, hrubé částice vznikají mechanicky. Suspendované částice mají široké spektrum účinků na srdečně-cévní a respirační ústrojí.
Benzo[a]pyren patří mezi polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH). Benzo[a]pyren, který se v ovzduší vyskytuje převážně navázán na částice, je vhodným markerem znečištění ovzduší PAH. Důvodem je jeho stabilita a relativně konstantní příspěvek ke karcinogenní aktivitě směsi PAH vázaných na částicích. Znečištění ovzduší benzo[a]pyrenem patří k hlavním problémům kvality ovzduší v ČR. Do ovzduší se dostává především z lokálního vytápění domácností, které se na emisích benzo[a]pyrenu podílí v celorepublikovém měřítku okolo 98 %. PAH představují skupinu látek, z nichž řada má toxické, mutagenní či karcinogenní vlastnosti.
Čtěte také: Více o hrozbě pro Diablo
Přízemní ozon (O3) je sekundární znečišťující látka bez vlastního emisního zdroje, vzniká jako součást letního fotochemického smogu. Vzniká za účinku slunečního záření soustavou reakcí zejména mezi NOx, VOC a kyslíkem. Velký význam však mají také meteorologické podmínky. Obecně platí, že koncentrace přízemního ozonu narůstají se vzrůstající intenzitou slunečního záření a teplotou a naopak klesají se zvyšující se relativní vlhkostí vzduchu. Zvýšené koncentrace přízemního ozonu jsou typické zejména pro letní období (duben─září), mohou se ale objevit i v zimním období. Na vině je nejspíš klimatická změna a paradoxně stále čistější ovzduší - tzn. zejména pokles emisí oxidů dusnatého, který dokáže ozon odbourat. Hlavní účinek ozonu na lidský organizmus je dráždivý. Dráždí oční spojivky, nosní sliznice a průdušky. Podle Evropské agentury pro životního prostředí a Světové zdravotnické organizace krátkodobé studie ukazují, že koncentrace O3 mohou mít nepříznivé účinky na funkci plic vedoucí k jejich zánětu a respiračním problémům. Ve vyšších koncentracích dojde drážděním dýchacích cest k jejich zúžení a ztíženému dýchání. Zvýšeně citlivé vůči ozonu jsou osoby s chronickými obstrukčními onemocněními plic a astmatem. Vyšší koncentrace ozonu jsou spojovány se zvýšením denní úmrtnosti. Vedle škodlivého přízemního ozonu v troposféře atmosféry existuje i stratosférický ozon, který se nachází asi třicet kilometrů nad zemským povrchem (tzv. ozonová vrstva).
Měřicí síť je nejhustší v oblastech s nejvyššími koncentracemi škodlivin, nicméně pokrývá celou ČR. Páteřní sítí monitorovacích stanic je Státní síť imisního monitoringu (SSIM), kterou provozuje ČHMÚ. Její součástí jsou jak stanice automatizovaného imisního monitoringu (AIM), tak i stanice manuálního imisního monitoringu (MIM). Zatímco stanice AIM vyhodnocují koncentrace v on-line režimu a údaje jsou dostupné do 15 minut po naměření, tak ze stanic MIM jsou odebrané vzorky analyzovány v laboratořích ČHMÚ.
Počet imisních monitorovacích stanic základních znečišťujících látek vybraných organizací, jejichž údaje jsou uloženy v ISKO, se od roku 1969 průběžně měnil. Nejvíce stanic bylo v provozu v 80. a 90. V roce 2015 došlo k zásadní inovaci Státní sítě imisního monitoringu (SSIM), největší od vybudování celorepublikového automatizovaného imisního monitoringu v první polovině 90. let minulého století. ČHMÚ realizoval v rámci Operačního programu Životní prostředí projekt komplexní obnovy techniky pro sledování a hodnocení kvality ovzduší na celém území ČR. Úspěšná realizace projektu umožnila ČHMÚ i nadále zachovat vysokou úroveň sledování a hodnocení kvality ovzduší v ČR a dále zpřesnit a rozvinout klíčové aktivity v této oblasti. Po roce 2015, kdy došlo k zásadní inovaci rozvoje Státní sítě imisního monitoringu (SSIM), pokračovaly další realizace v obnově a v modernizaci sítě v následujících letech.
Rozlišujeme smogové situace letního a zimního typu. Letní smogové situace s vysokými koncentracemi přízemního ozonu se vyskytují za horkého a suchého počasí v teplé polovině roku, nejčastěji od začátku dubna do konce září. Zimní smogové situace, spojené s vysokými koncentracemi zejména suspendovaných částic, se nejčastěji pozorují v chladném období od října do března roku následujícího. Výskyt smogu je velmi často provázen mlhou. I samotné slovo „smog“ vzniklo jako složenina anglických slov „smoke“ ─ kouř a „fog“ ─ mlha.
Aktuální informace jsou na portálu ČHMÚ, záložka Ovzduší, odkaz Aktuální hod. přehled. Index kvality ovzduší představuje souhrnnou informaci o kvalitě ovzduší na konkrétní měřicí lokalitě. Index kvality ovzduší je jednoduchý a srozumitelný ukazatel, který komplexně charakterizuje kvalitu ovzduší s ohledem na zdravotně podložená doporučení Světové zdravotnické organizace. Výpočet indexu je nově založen na současném vyhodnocení tříhodinových klouzavých koncentrací oxidu siřičitého (SO2), oxidu dusičitého (NO2) a suspendovaných částic (PM10). V letním období (1. 4.-30. 9.) se navíc hodnotí i 3hodinové klouzavé koncentrace přízemního ozonu (O3). Index shrnuje stav ovzduší do jednoho čísla, které lze jednoduše interpretovat. Výhodou indexu kvality ovzduší je jeho jednoduchost a přehlednost. Zelená barva představuje velmi dobrou až dobrou kvalitu ovzduší a jedná se o ideální podmínky pro pobyt venku. Oranžová barva odpovídá přijatelné kvalitě ovzduší, kdy je již doporučeno omezení venkovních aktivit, zatímco červená barva označuje zhoršenou až špatnou kvalitu ovzduší a venkovní aktivita se nedoporučuje.
Pro každý stupeň, resp. Pro citlivé a ohrožené skupiny obyvatelstva může přijatelná kvalita ovzduší (stupeň 2A) představovat nepatrné riziko vzniku obtíží pro velmi malý počet lidí, kteří jsou mimořádně citliví na znečištění ovzduší. Není třeba měnit své obvyklé venkovní aktivity, pokud nezaznamenáte příznaky, jako je kašel a dráždění krku. Obecná populace nemusí své venkovní aktivity omezovat. Při přijatelné kvalitě ovzduší (stupeň 2B) by citlivé a ohrožené skupiny obyvatelstva měli zvážit snížení nebo odložení/přesunutí namáhavých činností venku, zejména pokud se zhorší jejich zdravotní stav nebo se objeví příznaky, jako je kašel a dráždění v krku. Při zhoršené kvalitě ovzduší by citlivé a ohrožené skupiny obyvatelstva měli omezit namáhavé činnosti zejména ve venkovním prostředí, zvláště pokud se zhorší jejich zdravotní stav nebo se objeví příznaky jako je kašel a podráždění krku. Astmatici a lidé s chronickým onemocněním mohou mít potřebu častějšího použití úlevového léku. Všichni starší lidé a děti by měli omezit fyzickou aktivitu. Při špatné kvalitě ovzduší by citlivé a ohrožené skupiny obyvatelstva měli zkrátit pobyt venku a vyhnout se při tom fyzické námaze. Astmatici a lidé s chronickým onemocněním mohou mít potřebu častějšího použití úlevového léku.
V prvních desetiletích 20. století bylo znečištění vzduchu v tehdejším Československu záležitostí několika oblastí, ve kterých byl soustředěn těžební a slévárenský průmysl. Tento stav v zásadě přetrvával až do konce 2. světové války. Emise oxidu siřičitého, které jsou vzhledem k absolutnímu množství a škodlivému účinku vůbec nejnebezpečnější časti znečištění vzduchu, dosáhly začátkem padesátých let ročního objemu 1 milion tun. Toto číslo se zdvojnásobilo v letech šedesátých. Česká republika byla a je jedním z největších znečišťovatelů atmosféry v Evropě. S 22,4 tunami na čtvereční kilometr ročně bylo v roce 1988 Československo v emisích oxidu siřičitého v Evropě na druhém místě za bývalou NDR.
Řada výrobních odvětví se na znečišťování ovzduší podílí nejen přímo vypouštěním znečišťujících látek do ovzduší, ale také nepřímo vysokými nároky na spotřebu elektrické energie. Největším spotřebitelem elektrické energie v České republice je hutnictví (20%). Na druhém místě je chemický průmysl (18%), následovaný strojírenstvím (13%), výrobou paliv (11%), energie (10%), stavebních hmot (5%) a dalšími.
Znečištění vzduchu v České republice je také negativně ovlivněno její pozici uprostřed Evropy. Vzhledem k velkému vlivu povětrnostních podmínek na koncentraci znečištění vzduchu existuji v míře znečištění veliké výkyvy, se zimními maximy a letními minimy. V případě velice nepříznivých povětrnostních, především rozptylových, podmínek (dlouhodobé teplotní inverze) dochází ke krátkodobým vysokým zvýšením znečištění.
Způsobů, jak přispět jako občan k zachování dobré kvality ovzduší ve městě, nebo jejímu zlepšení, je mnoho. V oblasti dopravy je to jednoznačně využívání městské hromadné dopravy či jiného dopravního prostředku bez spalovacího motoru. V oblasti vytápění domácnosti pak využívání zdrojů tepla, které jsou v místě provozu bezemisní (tepelná čerpadla, solární systémy, elektrokotle). Z pohledu ochrany ovzduší je nejpříznivější využití zdrojů tepla, které jsou v místě provozu bezemisní. Mezi tyto zdroje patří např. tepelná čerpadla, elektrokotle nebo systémy využívající solární energie.
Nyní již spalování suchého rostlinného materiálu na otevřeném ohništi neumožňuje zákon o odpadech. Neznamená to, že nemůže být rozdělán oheň např. za účelem přípravy pokrmů nebo udělat si táborák, na to se zákaz nevztahuje. Ale není možné se spalováním zbavovat rostlinného materiálu, který vzniká při údržbě zahrady.
Se svými podněty se můžete obracet buď na Českou inspekci životního prostředí nebo na obecní úřad obce s rozšířenou působností (v případě Brna je to Magistrát města Brna, Odbor životního prostředí). Ve svém podnětu uveďte, ze kterého podniku zápach vychází, charakter zápachu (např.
Stacionární stanice pro měření kvality ovzduší (imisní monitoring) slouží k dlouhodobému sledování kvality ovzduší v dané oblasti. Naměřená data ze všech automatických stanic imisního monitoringu (AIM) jsou předávány do celostátního informačního systému kvality ovzduší (ISKO). Na území města Brna najdeme jak stanice dopravní (tzn. stanice v blízkosti významných dopravních komunikací), tak i městské pozaďové, které najdeme v klidnějších částech města, ve větší vzdálenosti od významných dopravních tepen. Na území města Brna se nachází 10 AIM, z toho 5 stanic provozuje město Brno a 4 stanice Český hydrometeorologický ústav.
tags: #kvalita #ovzdusi #referat