Rejsek malý: Charakteristika a výskyt v České republice

12.03.2026

Rejsek malý (Sorex minutus), známý také jako rejsek zakrslý, je nejmenším savcem v České republice.

Taxonomie a systematika hmyzožravců

Úvodem připomeňme, že hmyzožravci představují třetí nejpočetnější skupinu (řád) recentních savců (po hlodavcích a letounech) s téměř 580 druhy, z toho v Evropě žije přes 40 druhů. V jejich taxonomii došlo v nedávném období k důležitým změnám. Z původního řádu Insectivora byly africké druhy vyčleněny jako samostatný řád afrických hmyzožravců (Afrosoricida) s čeleděmi zlatokrtovitých, bodlínovitých a vydříkovitých, celkem jde o 55 druhů. Zbylé čeledě - rejskovití, ježkovití, krtkovití a štětinatcovití - jsou zahrnuty do nového řádu Eulipotyphla. Jejich zástupce zastihneme ve velké části světa vyjma Jižní Ameriky a Austrálie (a samozřejmě i Antarktidy). Druhá varianta systému dělí tyto „tradiční“ hmyzožravce do dvou řádů - Soricomorpha (rejsci a krtci) a Erinaceomorpha (ježci a štětinatci) -, avšak není aktuálně všeobecně přijímána.

Charakteristika rejska malého

Rejsek malý je naším nejmenším savcem; jeho tělo je svrchu černošedé, tlapky a spodní část těla světlejší, někdy i růžová. Délka těla dosahuje u tohoto druhu 40-63 milimetrů, ocas je kratší než tělo.

Rozšíření a stanoviště

Rejsek malý má celoplošné rozšíření, ve způsobu života se však oba druhy (rejsek malý a rejsek obecný) do jisté míry liší, například volbou stanovišť. Hlavní roli v tom hraje potravní specializace. Rejsek obecný je vázaný hlavně na hypogeickou (podpovrchovou) složku fauny bezobratlých, a proto optimální podmínky nalézá v místech s dostatečnou vrstvou humusu či hrabanky.

Šest z nich se vyskytuje plošně bez zřejmých regionálních rozdílů. Jde o rejska obecného a rejska malého, rejsce vodního, bělozubku šedou, ježka západního a krtka obecného.

Čtěte také: Batohy pro výlety: recenze

Potrava

Rejsek obecný i rejsek malý se často mezi lidmi plete s myší. Rejsek má heboučký do hněda zbarvený kožíšek a dlouhý ocásek.

Rejsci v ekosystému

Rejskovití (Soricidae) patří k našim nejhojnějším savcům. Těžko najdeme místo, kde se tento druh nevyskytuje, byť zhruba polovina lokalit připadá na dva hlavní typy prostředí - okolí tekoucích vod a lesů. K nejméně preferovaným habitatům rejska obecného patří sušší (xerotermní) terény se stepním či lesostepním charakterem.

Ochrana přírody a monitoring

Nezbytnost intenzivního monitoringu výskytu fauny a flóry vystupuje do popředí zvláště v posledních desetiletích za situace, kdy u řady druhů dochází ke změnám v rozšíření i početnosti. Tyto mohou být přirozené nebo zapříčiněné nejrůznějšími civilizačními faktory - globálním oteplováním, fragmentací a degradací krajiny, introdukcí nepůvodních a reintrodukcí mizejících druhů, anebo i dosud neznámými vnitrodruhovými či populačními faktory. Změny mohou zároveň probíhat až překvapivě rychle, v některých případech jsou dokonce spojeny i s výskytem druhů na našem území zcela nových, savce nevyjímaje.

Dosavadní výsledky mapování našich hmyzožravců ukazují, že šest z nich se vyskytuje plošně bez zřejmých regionálních rozdílů. Jde o rejska obecného a rejska malého, rejsce vodního, bělozubku šedou, ježka západního a krtka obecného. U rejsce menšího, bělozubky bělobřiché a potažmo i bělozubky tmavé se obraz výskytu na našem území v čase pozitivním směrem mění (zvětšení areálu rozšíření), naopak u ježka východního západní hranice výskytu mírně ustupuje do vnitrozemí.

Závěrem lze shrnout, že v současné době nejsou zřejmé faktory, které by zásadně negativně ovlivňovaly rozsah rozšíření či početnost našich hmyzožravců.

Čtěte také: Tipy pro výběr malého černého koše