Pouštíte-li se do rekonstrukce staré venkovské chaloupky, vstupujete na neprobádané území. Abyste si zařídili pohodlné víkendové bydlení, budete muset leckteré prvky modernizovat. Zároveň však nechcete přijít o atmosféru a přirozený půvab domu. Většina starších domů si za dobu své existence prošla zásahy, které je více či méně pozměnily, často i dost bezohledně. Málokterý venkovský objekt se zachoval do dnešních dnů nepoznamenaný.
Lidové stavby totiž mají kvality, které se v novostavbách těžko nacházejí. Jde zejména o proporce, které se v nových domech změnily, nebo detaily, které stojí za to zachovat, třeba krásné dveře nebo podlahy.
Když začínáte připravovat rekonstrukci chalupy, vyplatí se nespěchat a netlačit na pilu. Příliš dokonalé rekonstrukce, které využívají dnešní standardizovaná řešení, často původního ducha stavby zabijí. Seznamte se s původními tradičními technologiemi a postupy. Určitě najdete místní stavební firmy, které s nimi mají zkušenosti. Čas, který průzkumu věnujete, se vám zúročí v podobě příjemného bydlení s duší.
Přírodní materiály, které se v dobách dávno minulých používaly na střechách venkovských stavení, zažívají v současné době návrat jakožto ekologické krytiny. Tradiční nejlevnější a nejdostupnější krytinou bývaly došky ze slámy nebo trvanlivějšího rákosu. Došky jsou velmi lehké, tepelně izolující, přitom dobře prodyšné a nepromokavé. Krytinu je však nutné vždy po několika letech vyměnit. Nevýhodou je i vysoká hořlavost.
Na výsluní se znova dostává také dřevěný šindel, který se využíval i jako fasádní obklad. Historicky věrný je štípaný šindel, jeho výroba však vyžaduje dokonalou znalost řemesla a čas. Nejdéle jednoznačně vydrží přírodní břidlice, která se využívá především při rekonstrukci střech historických památek. Říkávalo se, že na ni lze dát záruku dvakrát sedmdesát let. Za prvních sedmdesát zreznou hřebíky, jimiž je připevněná.
Čtěte také: Koupelna: voda a odpady
Břidlice je sice dražší než ostatní krytiny, jde však o investici velmi efektivní. Lze ji snadno štípat, řezat i vrtat, kvalitní druhy mají vysokou mechanickou pevnost a pružnost. Břidlice je vysoce odolná vůči povětrnostním vlivům, mrazuvzdorná a nehořlavá.
Při hledání autentické podoby střechy se můžete inspirovat materiály a tvary krytiny, které jsou pro danou oblast typické. Například v jižních Čechách hrávala prim bobrovka, taška ve tvaru bobřího ocasu. Krytina z bobrovek se podobá kapřím šupinám.
Při rekonstrukci či dostavbě se nevyhnete omítání fasády. Bývá nutné sladit vzhled nových omítek s původními, v mnoha případech je třeba nahazovat omítku v několika vrstvách a vyrovnávat tak členité smíšené či kamenné zdivo. Pokud drží na stěnách původní vápenná omítka, nevzdávejte se jí venku ani doma. Je vysoce nasákavá, takže v interiéru dokáže přijímat vodu v podobě páry i kapaliny a pak ji zase při poklesu vlhkosti uvolňovat.
Dál už to znáte - pokud se vodní pára nesráží na zdech, nemají živnou půdu škodlivé plísně a bakterie. Na fasádě vaší chalupy chrání zdivo před mechanickým poškozením, vzlínající vlhkostí a poškozením solemi. Nezapomeňte, že venkovská stavení nebývala izolovaná proti zemní vlhkosti. Voda se odpařovala podlahou nebo okolím stavby, pomáhaly třeba kořeny blízké lípy. Když se omítka nasytila ve vodě rozpustnými solemi, stačilo otlouci sokl a natáhnout novou. Zdivo zůstávalo chráněno.
V českých i moravských regionech najdete hodně chalup, postavených z vepřovic či kotovic, jak se říká nepáleným cihlám z jílu, písku, vody a pojiva. Pouštíte-li se do rekonstrukce, měli byste vědět, že s běžnou zedničinou nevystačíte. Hliněné zdi potřebují dýchat, nesvědčím jim vlhko. Při renovaci musíte zbavit stěny všech nánosů a přizdívek, ať už jde o izolace, nebo cementové omítky. Osekávání bývá náročné, protože omítka držívá na drátěném pletivu.
Čtěte také: Nízkoenergetické rekonstrukce na veletrhu
Hlínu nepodceňujte. Na obnažené hliněné zdivo patří hliněná omítka, na trhu najdete spoustu hotových směsí. Omítku budete nanášet rukama a vyhlazovat dřevěnými a kovovými hladítky.
Součástí starých usedlostí bývaly také hospodářské místnosti a budovy. Stodoly, chlévy, sýpky, komory, dílny nebo stáje můžete svépomocí proměnit v příjemné bydlení, které si díky klenbám a kamenným stěnám zachová tradiční ráz. V případě jihočeské roubenky, slouží stodola jako letní obývák s velkým krbem. V nově vytvořeném patře vznikly zaizolované pokojíky pro hosty, které mají vlastní vytápění.
Než se pustíte do rekonstrukce hospodářských prostorů na své chalupě, ujasněte si, jakému účelu budou sloužit, a se zkušeným projektantem si připravte náčrty rozvodů elektroinstalace a vody. Ze všeho nejdřív vás ale čeká zevrubné čištění. Prostory, v nichž přebývaly kozy, krávy, prasata nebo ovce, si drží charakteristický odér ještě mnoho let. Kamenné i cihlové stěny a podlahy nebývají od základů izolované, pravděpodobně se budete muset pustit do křížku s plísní a vlhkostí. Takže pryč s krytinami na zemi i na stěnách. Ze stěn oklepejte i uvolněnou omítku. U vlhkých či zasolených kamenných stěn musíte pečlivě vyškrábat a vyčistit i spáry.
Práci vám může ulehčit rovněž tlaková myčka, vzduch z kompresoru, výkonný dílenský vysavač a různé smetáčky a štětce. Jsou-li pod omítkou schované zdi z pískovcových kvádrů nebo opuky, vyplatí se osekávat ji ručně a opatrně. U pískovce je třeba postupovat obezřetně i při čištění ocelovým kartáčem, který může při příliš intenzivním nasazení poškodit povrch kamenů.
Teď přichází na řadu uložení elektroinstalace. Kabely lze umístit do spár mezi kameny, vypínače bude však nutné zasekat. Pokud zachováte obnažené cihlové klenby nebo kamenné zdi bez omítky, čeká vás jejich spárování. Na trhu k tomu najdete speciální přípravky. Ve finále nezapomeňte na ošetření penetračními prostředky.
Čtěte také: Nové autobusové nádraží v Blansku
Dalším krokem bude pravděpodobně úprava podlahy. Neobjedete se bez hydroizolace a betonové desky, možná pokládky vodovodních a odpadních trubek, případně instalace topných rohoží podlahového vytápění.
Hospodářská stavení mívala z pochopitelných důvodů malá okénka, vlastně jen zasklené kovové rámy. Když se rozhodnete pro větší přísun denního světla, hledejte řešení, které bude souznít s kamennými stěnami. Nabízí se například možnost udělat větší otvory, umístit překlady a dozdít, aby seděly k velikosti oken. V místnosti díky tomu budete mít po omítnutí k dispozici široké parapety a zvenčí šambrány.
Než se pustíte do stavebních zásahů, měli byste pozvat odborníka, aby zhodnotil kondici dřevěných konstrukcí. Nenechte se ošálit zdánlivě nepoškozeným povrchem trámů, uvnitř může být všechno jinak. Ničivá bývá především invaze dřevokazných hub a hmyzu. Spory dřevokazných hub přečkají spoustu let jako spící. Jenže stačí, když do krovu začne zatékat, a problém je na světě. Známkou hniloby způsobené vlhkem je tmavé a na omak měkké dřevo.
Obávaným predátorem je dřevomorka domácí, která ničí hnilobou především jehličnaté dřevo, dokáže však poškodit i zdivo, o textilu nebo papíru nemluvě. Trámovka zase věrna svému jménu způsobuje hnědou hnilobu, která zničí vnitřek trámů. Pokud si chcete být jisti, že jsou vaše trámy zdravé, je na místě provést mykologický test.
Pokud se přítomnost dřevomorky či dalších hub potvrdí, je nutné v první řadě odstranit zdroje vlhkosti. Napadené dřevo, včetně zdánlivě zdravého, budete muset do vzdálenosti nejméně půl metru od místa viditelného napadení odstranit. V případě podlahy musí pryč také související konstrukce, třeba částí roubení stěn. Napadené dřevo spalte.
Ověřte si, jestli není houba rozšířená ve zdivu či ve spárách mezi cihlami. Všechny plochy, kde byl zaznamenán výskyt dřevokazné houby, musíte chemicky ošetřit.
Pořádnou neplechu dokáže napáchat také dřevokazný hmyz. Nejen trámy a podlahy, ale taky nábytek, okna nebo dveře napadá červotoč proužkovaný. Larvy tesaříka krovového si s chutí smlsnou na venkovních plotech i vnitřních krovech či podlahách. Přítomnost hodujících larev ohlašuje vrzavý zvuk. Nepotěší ani pilořitka velká či mravenci dřevokazi, kteří žijí v symbióze s červotoči a tesaříky a navíc přinášejí do dřeva houby a plísně.
Naštěstí na trhu najdete impregnační přípravky, které vám pomohou jak s likvidací hmyzu, tak dřevokazných hub a plísní.
Přírodní materiály jako dřevo, kámen a hlína a jejich ruční opracování vnáší do stavby nedokonalost, která se stává zásadním aspektem projektu. Obecně je tedy výzvou, jak vyhovět současným nárokům na komfort, a přitom udržet původního ducha stavby.
V tomto projektu jsme hledali odpovědi skrz respekt k původní logice stavení a použití tradičních postupů. Naším cílem byla přirozenost spíš než dokonalé formální napodobení. Návrh už od začátku bral v potaz nepřesnosti, měnící se tvar a postupné stárnutí.
Konstrukční prvky je potřeba navrhovat nejen s ohledem na statiku, ale i s ohledem na zamýšlenou izolaci a záklopy. Ideální je na to myslet už ve fázi tvorby projektu. Stavba pak bude rychlejší, levnější a bude se to lépe dělat.
Návštěvnické centrum Dům přírody Brd vzniklo z hospodářských stavení bývalého loveckého zámečku Tři Trubky ležícího v samotném srdci středních Brd. Celková obnova areálu následně probíhala ve vícero etapách v letech 2020-2024. Před zahájením obnovy hospodářských stavení v roce 2022 byl areál delší dobu bez využití a tomu odpovídal i stav jednotlivých budov. Při jejich rekonstrukci bylo jak ve fázi návrhu, tak samotné realizace postupováno podle požadavků památkové péče.
Při obnově areálu byla zachována zastavěná plocha i vnější plášť všech budov. Součástí obnovy byla i úprava a kultivace vybraných vnějších prostor areálu. Zrekonstruován a znovu uveden do provozu byl i drobný roubený objekt původní vodní elektrárny z konce 19. století, která se nachází jihovýchodním směrem od areálu zámečku.
Nosné zdivo budov je ve většině případů cihelné, případně smíšené. Prostory jsou zastropeny dřevěnými trámovými stropy. Skutečnost, že byl zámeček s přilehlými pozemky včetně nádrže a vodní elektrárny prohlášen kulturní památkou, bylo třeba zohlednit při volbě vhodných stavebních postupů a materiálů. Současně však nová funkce požadovala splnění soudobých konstrukčních a technických parametrů.
Venkovní vstupní část tvoří zpevněná plocha s krytým ochozem, ze které je situován hlavní vchod do Domu přírody. Rekonstrukce vnitřních prostor spočívala především v úpravě dispozice. V návštěvnické centrum pro vzdělávací a volnočasové aktivity se tak proměnil původní byt správce, garáže, technické zázemí, dílny, chlévy, bývalá kočárovna nebo kaple.
Díky citlivé rekonstrukci byla zachována architektonická hodnota památky s ohledem na původní dobu vzniku, bez jakýchkoliv nevhodných novodobých zásahů. Důležité však je i současné poselství, které areál nese díky své nové náplni v podobě Domu přírody, který má za cíl přívětivou formou za využití moderních technologií seznamovat návštěvníky s historií, flórou a faunou nejvyššího středočeského pohoří.
tags: #rekonstrukce #domu #v #duchu #prirody #postupy