Reliktní Stanoviště Pálavy: Biodiverzita a Ochrana

Pálava, chráněná krajinná oblast, je domovem mnoha unikátních stanovišť s rozmanitou vegetací. Tato stanoviště zahrnují vodní plochy, trávníky, lesy a slaniska, přičemž každé z nich hostí specifické rostlinné a živočišné druhy. Mnohé z těchto biotopů jsou ohroženy a vyžadují aktivní ochranu.

Vegetace Vodních Stanovišť

Vegetace na hladině plovoucích i ponořených vodních rostlin se vyvíjí v mrtvých říčních ramenech nebo méně intenzivně využívaných rybnících a vodních nádržích. Na území CHKO Pálava se vyskytují pouze druhově chudé porosty, v nichž jsou zastoupeny běžné druh, např. okřehky menší a hrbatý, rdesno obojživelné, rdesty hřebenitý a kadeřavý, růžkatec ostnitý, stolístek klasnatý a závitka mnohokořenná.

• Společenstvo vodních rostlin: Vyskytuje se na mělkých okrajích rybníků a aluviálních tůní, periodicky se vyvíjející také na vlhkém dně letněných rybníků. Na Mikulovsku je tvořeno lakušníky okrouhlým, Rionovým a vodním.
• Ponořená vegetace: Tvořená porosty stélkatých řas parožnatek uchycených k podkladům rhizoidy. Na území CHKO Pálava se vyvíjí občasně na vlhkých částech obnažených den letněných rybníků a v iniciálních stádiích polních mokřadů.

Vegetace Mokřadů a Rákosin

Vysokostébelná vegetace s převahou mohutných bahenních travin je vázaná na vlhká místa s vysokým obsahem živin a jen mírným kolísáním vodní hladiny. Dominantami jsou nejčastěji rákos obecný, orobinec širokolistý nebo zblochan vodní, které doplňují méně vzrůstné druhy, jako jsou např. Středně vysoká vegetace rákosin a vysokých ostřic se vyvíjí při okrajích rybníků, na delší dobu zamokřených polích a úhorech podél okrajů rákosin v oblastech s vyšším obsahem solí v půdě. V porostech převládá kamyšník polní a vyskytují se zde subhalofilní druhy.

Porosty širokolistých bažinných bylin jsou vázané na mělké stojaté vody zejména mrtvých říčních ramen a tůní, případně okrajových částí rybníků. Tato vegetace vyžaduje kolísání vodní hladiny. Středně vysoká vegetace s převahou mohutnějších druhů ostřic se vyvíjí na vlhkých místech s kolísavou hladinou vody.

Dlouhodobější zaplavení vede k sukcesi směrem k rákosinám, naopak déle trvající vyschnutí způsobuje, že ve společenstvu ubývají typické mokřadní druhy a přibývají druhy ruderální. Dominantními druhy jsou v naší oblasti především ostřice ostrá, pobřežní a štíhlá, které doplňují např. kosatec žlutý, rozrazil štítkovitý, vrbina obecná nebo žluťucha žlutá. Vysychající porosty v nivách jsou náchylné k invazi nepůvodních druhů - hvězdnice kopinaté a zlatobýlu obrovského, porosty kolem rybníků zase k hromaděnění stařiny a šíření ruderálních druhů, např.

Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování

Vegetace Slanisk

Slaniska jsou biotopy charakteristické zvýšeným obsahem solí v půdním profilu. V České republice se vyskytují především na jižní Moravě a v severozápadních Čechách a za jejich vznikem stojí zasolené třetihorní sedimenty vývěry minerálních vod s převládajícími sírany v kombinaci s teplým suchým klimatem umožňujícím velký výpar vody. Zvýšený obsah solí v půdě s sebou přináší řadu omezení pro růst rostlin, a proto je flóra a vegetace slanisek značně specifická.

Slaniska s plně vyvinutou zonací, která už u nás bohužel nenajdeme, mají uprostřed, v místech, která jsou na jaře zamokřena a během vegetační sezóny vysychají, slaná oka s vegetací jednoletých halofilních travin. Na trvale vlhkých a silně zasolených místech na ně navazuje vegetace jednoletých sukulentních halofytů. Směrem k okrajům slaniska se koncentrace solí v půdě snižuje, což je schopno akceptovat čím dál více druhů. Vegetace tak postupně přechází v různé typy slaniskových trávníků.

Většina jihomoravských slanisek bohužel zanikla v důsledku změn v obhospodařování krajiny v druhé polovině 20. století. Slaniska jsou totiž stanoviště velmi citlivá k zásahům z vnějšku. Zejména narušení vodního režimu způsobí velmi rychle uvolnění ekologicky blokované sukcese, což je fatální pro konkurenčně slabé halofyty, které se nedokážou dlouhodobě udržet v zapojené vegetaci.

S procesem odsolování, vysušování a následného zarůstání slanisek úzce souvisí vývoj rostlinných společenstev v tomto biotopu. Sukulentní halofyty, které obsazovaly nejzasolenejší místa ve středu slaniska, a jednoleté slanomilné traviny, které byly vázány na nejvlhčí místa s dlouho stagnující vodou, vymizely a na jejich místo se z okolí posunuly konkurenčně zdatnější druhy halofilních a subhalofilních trávníků.

Dosud zde z významných halofilních druhů rostou hadí mord maloúborný, hvězdnice panonská, jitrocel přímořský, kuřinka obroubená, pampeliška besarabská, prorostlík nejtenčí, sítina Gerardova, skrytěnka bodlinatá a solenka Valerandova.

Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek

Vegetace Skalních Stanovišť a Trávníků

Vegetace kapradin, dvouděložných bylin a mechorostů je schopná růstu ve skalních štěrbinách. Na Pálavě najdeme z kapradin zejména sleziník routičku, méně sleziník červený, z bylin jsou časté lomikámen vždyživý a rozchodník bílý, z mechorostů pak baňatka štěrková, děrkavka poduškovitá, hájovka Vaucherova a vijozub zkroucený. Porosty jsou často v mozaice s pěchavovými a skalními trávníky, proto v nich vedle pěchavy vápnomilné najdeme také další druhy typické pro tyto biotopy.

Rozvolněné trávníky osluněných vápencových skal a prudkých skalnatých svahů s mělkými půdami. Na Pálavě najdeme specifický panonský typ této vegetace, který nikde jinde v České republice neroste a dále se vyskytuje jen v severovýchodním Rakousku a na západním Slovensku.

Z trav typických pro toto společenstvo můžeme jmenovat třeba kostřavu draslavou, lipnici bádenskou a strdivku brvitou, z bylin pak bílojetel německý, česnek žlutý, devaterku poléhavou, hadí mord rakouský, kosatce nízký a písečný, kuřičku štětinkatou, ožanku horskou a sesel sivý.

Více či méně zapojené stepní trávníky se vyskytují na suchých stanovištích s různě hlubokými půdami. Najdeme je na mělkých vápencových rendzinách i na spraši. Představují jak polopřirozenou náhradní vegetaci na stanovištích teplomilných doubrav, tak i přirozenou vegetaci ploch primárního bezlesí.

Z travin dominují kostřavy walliská a žlábkatá, kavyly Ivanův, sličný a vláskovitý a ostřice nízká, z bylin jsou hojné např. čilimník rakouský, čistec přímý, hlaváček jarní, hvězdnice chlumní a zlatovlásek, hvozdík Pontederův, chrpa latnatá, oman mečolistý, rozrazil klasnatý, sinokvět měkký a vlnice chlupatá. Na vrchu Šibeničník jižně od Mikulova v tomto společenstvu roste reliktní stepní tráva ovsíř stepní - je to jeho jediné místo na Moravě.

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

Zapojené až mezernaté trávníky, které se na Pálavě vyskytují především na starých úhorech - místech sloužících v minulosti jako extenzivní pole a vinice, opuštěných v souvislosti s intenzifikací zemědělství a spontánně zatravněných ze svého okolí. Z trav převládají sveřep vzpřímený a válečka prapořitá, v nižší vrstvě je doplňuje kostřava žlábkatá.

Mezi byliny, které jsou v této vegetaci časté, patří bedrník obecný, chrpa čekánek, jahodník trávnice, kručinka barvířská, oman srstnatý, pupava obecná, řepík lékařský, smldník jelení, svízel syřišťový, šalvěje luční a přeslenitá, tužebník obecný a violka srstnatá. Velmi vzácně v tomto společenstvu na Pálavě najdeme statnou orchidej vstavač nachový.

Lesní porosty v Hrdlořezích u Suchdola nad Lužnicí

Lesní porosty v Hrdlořezích u Suchdola nad Lužnicí jsou vázané na rašelinné stanoviště, které se vyznačuje trvale vysokou hladinou podzemní vody. Tyto ekosystémy vytvářejí specifické podmínky pro výskyt vzácných a specializovaných druhů rostlin i živočichů, které jsou na rašeliny a rašelinné půdy úzce adaptovány. Jedná se o cenné zbytky přirozených nebo přírodě blízkých lesů, kde dominuje borovice blatka, doprovázená dalšími dřevinami a charakteristickým bylinným i mechovým patrem.

Lokalita je charakteristická vysokou hladinou podzemní vody, což ovlivňuje jak skladbu vegetace, tak půdní podmínky. Lesní porosty zde tvoří především borovice lesní, smrk ztepilý, bříza bradavičnatá a olše lepkavá. Půdy odpovídají typickému charakteru třeboňských rašelinišť, které vznikly na sedimentech pocházejících z období svrchní křídy a třetihor. Převládajícím půdním typem je zde slatinný nebo rašelinný glej, který je pro tato mokřadní stanoviště charakteristický.

Lesní porosty v lokalitě jsou v současnosti tvořeny převážně borovicí lesní (Pinus sylvestris) a smrkem ztepilým (Picea abies), s příměsí břízy (Betula pendula, B. pubescens) a olše lepkavé (Alnus glutinosa). V západní části území se nachází porosty, jejichž druhová skladba se více přibližuje původnímu charakteru rašelinných lesů - s výskytem borovice blatky (Pinus rotundata), rostoucí spolu se smrkem na rašelinných a glejových půdách.

Cennost území z hlediska ochrany přírody podtrhuje opětovný výskyt řady typických druhů vázaných na rašelinná stanoviště. V lokalitě je dokumentován opětovný výskyt rojovníku bahenního (Rhododendron tomentosum), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), borovice blatky, ptačince dlouholistého (Stellaria longifolia) a rašeliníky tvořící výrazné mechové patro. Z fauny je zaznamenán výskyt jeřábka lesního (Tetrastes bonasia), vodouše kropenatého (Tringa ochropus) a čápa černého (Ciconia nigra). Významný je také opakovaný hnízdní výskyt orla mořského (Haliaeetus albicilla) v těsném sousedství lokality.

Ohrožení a Ochrana

Na hojně navštěvovaných místech Pálavy tuto vegetaci ohrožuje nadměrný sešlap. Naopak na plochách, které se v minulosti obhospodařovaly a později se od péče ustoupilo, zase šíření expanzivních trav, hlavně ovsíku vyvýšeného, a zarůstání náletem keřů a stromů včetně invazních dřevin trnovníku akátu a pajasanu žláznatého. Ochrana a péče o taková místa spočívá průběžném odstraňování náletů.

Mnohá z těchto míst nebyla posléze sečena, a proto zarostla expanzivními travami ovsíkem vyvýšeným a třtinou křovištní nebo náletem keřů a jasanu ztepilého. Ochranářské zásahy spočívají ve vyřezávání dřevin a následném sečení či pastvě těchto ploch.

Toto společenstvo ohrožuje na jedné straně zejména eutrofizace a zarůstání křovinami, na straně druhé pak příliš intenzivní obhospodařování ploch v těsné návaznosti na les. Správná péče o tento biotop je složitá a spočívá pouze v občasném vyřezávání náletu.

Ohrožení pampelišky besarabské u nás souvisí s celkovým ohrožením slanisek, která si prošla velkou krizí v druhé polovině 20. století, kdy vlivem scelování pozemků a intenzifikace zemědělství většina z nich zanikla. Slaniska jsou totiž vázaná na fungující vodní režim, který byl během výše uvedených změn často narušen tvorbou odvodňovacích a zavlažovacích kanálů. Další ranou pro zbytky slanisek pak bylo upuštění od hospodaření.

tags: #reliktní #stanoviště #Pálava

Oblíbené příspěvky:

• O výměně a aktualizaci portálů
• Průvodce Světem Kolem Nás
• Problémy a výzvy obnovitelných zdrojů
• Stanoviště C10 Brno
• Ekologie a Evoluce – témata SZZ