V Teplicích se 11. listopadu 1989 konaly ekologické demonstrace, které předznamenaly pád komunistického režimu v Československu. Šestnáctiletý učeň tehdy vyzval k protestu proti zamořování ovzduší a pořádně tím vyděsil vládnoucí komunisty. Něžná revoluce tak byla vlastně smogová: Nešlo o kritiku režimu, šlo o čistý vzduch.
Situace v Teplicích před demonstracemi
Situace na severu Čech se vyhrocovala už v polovině října, kdy se stupňovaly nepřetržité smogové inverze. Elektrárny zamořovaly region dlouhodobě, takže koncentrace oxidů síry a popílku mnohonásobně překračovaly limity. Žlutošedá mlha páchla a byla podle pamětníků už tak silná, že přes ni nikdo nedohlédl přes pět metrů. Zatímco vedení města vydávalo stále stejná nařízení, aby Tepličtí vůbec nevětrali a nevycházeli raději z domu, student Zbyšek Jindra se rozhodl jednat.
Podle meteorologa Michala Žáka nebyly v roce 1989 v Teplicích výjimkou průměry přesahující tisíc nebo dokonce 1500 mikrogramů na metr krychlový. Tehdejší demonstrant Robert Appel k tomu nyní uvedl: „Byly to týdny, kdy v Teplicích byla jenom mlha.“
Zbyšek Jindra a svolání demonstrace
Ke svolání nepovolené demonstrace na 11. listopad se 15letý Zbyšek, přezdívaný Oněgin, podle jeho maminky, odvážil kvůli své sestře. Jak vzpomíná Jindrova matka, šestnáctiletý mladík měl k podnícení společenských protestů osobní důvody: „Myslím, že jeho hlavní motivací k ekologické demonstraci bylo to, že jeho sestra měla z ovzduší zápaly plic, mononukleózu i jiná bolestivá onemocnění − tím žil,“ sdělila České televizi paní Jindrová, která o synově plánu do poslední chvíle nic nevěděla. „Zjistila jsem to, až když jsem ho viděla v čele průvodu.
Zbyšek Jindra mluvil o nápadu jen s kamarádem Davidem Krčmářem, kterého v polovině října požádal o spolupráci: „Zbyšek za mnou přišel na konci října. Pak jsme udělali 300 letáků, já jsem je psal na psacím stroji,“ vzpomínal na události Krčmář, který jako Jindrovu motivaci k veřejné aktivitě vnímal, že „stejně jako já, neměl rád komunisty". Proto Krčmář podle svých slov s Jindrovým nápadem souhlasil.
Čtěte také: Komunální odpad: Právní rámec
„Pivnici U Ptáčků jsme zvolili proto, že se taky Zbyšek Jindra scházel se svými kamarády, a kde s největší pravděpodobností vznikla myšlenka na to, aby vytvoořil leták, který bude zvát na ekologické demonstrace,“ vysvětlil Martin Fuksa.
Distribuce letáků a zásah VB
8. listopadu se už plakáty šířily po celém městě, a to prostřednictvím kamarádů z undergroundového prostředí. Právě díky kontaktům se Jindrovi podařilo namnožit a rozšířit tři stovky plakátů, což v době cyklostylů nebylo úplně jednoduché. Do distribuce se totiž zapojili i lidé, kteří měli zkušenosti ze šíření ilegálních Lidových novin a dalších zakázaných tiskovin.
Tehdy šlo o riskantní aktivitu, která mohla skončit všelijak. Zbyšek Jindra měl štěstí, i když ho kolem deváté večer přistihla Veřejná bezpečnost: „Naložili nás do žigulíku a odvezli na okresní komisařství. Tam nás drželi asi čtyři hodiny. Nadávali nám, křičeli na nás, co si to dovolujeme. Originál letáku se sice nedochoval, z textu ale víme, že vyzýval občany, aby přišli 11. listopadu na náměstí Zdeňka Nejedlého (dnes Benešovo náměstí) a vyjádřili nesouhlas s „nelidským přístupem vůdčích osobností politického aparátu k ochraně životního prostředí a zdraví obyvatelstva“. Organizátoři přitom vyzývali, aby demonstranti přišli v plynových maskách.
Průběh demonstrací
V sobotu 11. listopadu 1989 se občané Teplic probudili opět do inverzního počasí. Již od 8. listopadu rezonovala v Teplicích výzva k účasti na shromáždění na náměstí Zdeňka Nejedlého (pozdějším Benešově nám.). Několik týdnů trvající inverze podnítila řadu obyvatel k účasti na tomto setkání, o němž informovaly ilegálně vyvěšené plakáty šestnáctiletého učně Zbyška Jindry a jeho přítele Jindřicha Uhlíře.
Na dnešním Benešově náměstí u fontány se toho odpoledne sešlo několik stovek lidí. Setkání přerostlo v první ze tří nepovolených demonstrací upozorňující na stále se zhoršující ekologickou situaci v regionu. Bezpečnostní složky byly zaskočeny a tak se také povedlo po rozpačitém začátku demonstrace rozhýbat dav k prvnímu pochodu městem.
Čtěte také: Nový trend v módě: obnovitelné zdroje
Demonstrující se vydali do Masarykovy ulice, následně zahnuli do Husitské ulice a prošli kolem budovy okresního národního výboru a dále ulicí 28. října k budově Okresního výboru Komunistické strany Československa (objekt za dnešním OC Galerie) a dále na Zámecké náměstí, kde se zbytek demonstrujících rozešel. Demonstraci provázelo skandování hesel jako „Chceme čistý vzduch! Nechte nás dýchat! Chceme zdravé děti!“. Rovněž zde také padly návrhy na opakování setkání druhý den, tedy 12. listopadu od 16:00 opět na dnešním Benešově náměstí.
Po první teplické ekologické demonstraci 11. listopadu 1989 vládla v Teplicích napjatá atmosféra i následující den. Uskutečnění další demonstrace neplánovaně svolané na 12. listopadu se potvrdilo před čtvrtou hodinou odpoledne, kdy se na dnešním Benešově náměstí kromě příslušníků bezpečnostních složek začali objevovat i první demonstranti. Po krátkém shromáždění se dav demonstrujících dal opět na pochod teplickými ulicemi zahalenými do inverzní mlhy.
Průvod směřoval po Masarykově ulici směrem k Šanovu Jankovcovou ulicí. Tam došlo k prvnímu kontaktu se zástupci ozbrojených složek a demonstrující byli rozděleni do dvou proudů, které následně ustupovali zpět ve směru příchodu. Následně se oba proudy spojily a dav se vydal ulicí 28. října, kde byl v horní části zastaven příslušníky SNB. Zástupkyně městského národního výboru Dagmar Stupková vyzývala demonstrující k rozchodu a upozorňovala na nepovolenou demonstraci. Roli zprostředkovatele mezi demonstrujícími a příslušníky SNB vzala na sebe Ing. Jana Dvorská, profesorka teplického gymnázia. Té se nakonec podařilo přesvědčit zástupce jak demonstrujících, tak SNB o poklidném ukončení demonstrace s tím, že u ní v bytě proběhne schůzka, kde bude sepsána petice s požadavky demonstrantů.
Přesto došlo při průchodu demonstrujících policejním kordonem na náměstí k zatýkání a napadení několika demonstrantů, kteří byli odvezeni na stanici. Snad nejhůře dopadl student Lubomír Voleník, jehož otec byl o několik měsíců ve svobodných volbách zvolen poslancem. Nyní však musel za synovu účast na demonstraci zaplatit 500 Kčs pokuty. Na petiční schůzce v bytě manželů Dvorských se sešli Petr a Eva Veselských, Jan Kubáň, Ladislav Gatial a Petr Kerschovski. Ještě téhož večera byli účastníci této schůzky odvezeni k výslechu.
Dne 13. listopadu 1989 v dopoledních hodinách byla předsedovi městského národního výboru v Teplicích Vladimíru Flaškovi předána petice, která byla sepsána na základě schůzky u manželů Dvorských předešlého dne po druhé teplické ekologické demonstraci. Ta mimo jiné obsahovala požadavek na uspořádání veřejného mítinku o stavu životního prostředí v regionu.
Čtěte také: Komentované vycházky v ptačích parcích
Při předání petice byli zástupci demonstrantů upozorněni na to, že pokud dojde opětovně k pokračování demonstrací, bude započato s represivními zásahy. K pokračování skutečně došlo. Ke čtvrté hodině odpolední se na náměstí opět sešel dav demonstrujících, který se zde setkal s připravenými jednotkami veřejné bezpečnosti z Teplic, Mostu, Loun a Litoměřic a s jednotkami Sboru národní bezpečnosti, především pak pořádkové jednotky a pohotovostního útvaru Unčín a posilami z Ústí nad Labem. Došlo tak k uzavření všech východů z náměstí mimo ulici Školní, kudy byli demonstrující vytlačeni a dali se na pochod k budově OV KSČ, kde byl jejich hlasem vyvolán tehdejší tajemník Antonín Váňa, který slíbil uskutečnění ekologického mítinku 20. listopadu 1989 na zimním stadionu. Příslib dialogu je možné brát jako zásadní obrat v komunikaci s vládnoucí nomenklaturou.
V pondělí 20. září 1989 ale právě tam došlo k zřejmě prvnímu dialogu mezi občany a tehdejší komunistickou mocí. Zbyšek Jindra, přezdívkou „Oněgin“, si v revoluční atmosféře přál, aby Teplicím přijel vyjádřit podporu Václav Havel.
Na zdech domů v Teplicích se 7. listopadu objevily nalepené letáky. Vyzývaly občany města, aby přišli v sobotu 11. listopadu večer na náměstí Zdeňka Nejedlého a společně požadovali čistý vzduch. Další přibyly 8. listopadu, celkem se jich po Teplicích objevily asi tři stovky. Plakátová výzva měla úspěch, na náměstí se v sobotu sešla asi tisícovka lidí.
Vzpomínky na listopad 1989 v Teplicích
Listopad 1989. Jako obvykle v této době bylo i listopadové počasí s mlhami, které také jako obvykle byly "nacucané" oxidem siřičitým a dalšími "dobrotami". Stav tedy léta obvyklý, jen se o něm nemluvilo. Mohu to prohlásit zodpovědně, protože měřením stavu ovzduší jsem se již dvacet let pracovně zabývala.
Jen ty výsledky se nesměly zveřejňovat. Většina ostatních obyvatel města o tom buď nevěděla vůbec nebo jen neurčitě. Jedno však věděli všichni: vzduch se nedá dýchat! Tak přišel 13. listopad 1989. Pár lidí to už nevydrželo a sešlo se na "Benešáku", jak bylo tvrdošíjně nazýváno oficiální náměstí Zdeňka Nejedlého. Ozývaly se výkřiky: "To už se nedá dýchat, co s tím národní výbor bude dělat" a podobně. Zatím ale nikdo "nepřevzal vedení", lidé dost dobře nevěděli, co dělat.
Další demonstrace byla následující den, kdy se těchto volajících lidí ujala pracovnice teplického gymnázia a s pomocí dalších sestavila požadavky pro Městský národní výbor v Teplicích. To už ale zasahovaly i oddíly Veřejné bezpečnosti se psy a nezbytnými pendreky. Po menších tahanicích se mluvčí dostali na úřad, kde s nimi ale nikdo nechtěl mluvit a pohovor slibovali za měsíc.
Lidé spokojeni nebyli, šli městem až před budovu Okresního výboru KSČ. Po výzvách jim zde okresní tajemník KSČ, soudruh Váňa čili muž č.1, slíbil diskuzi na zimním stadionu na 19.
Na zimní stadion jsem se spolu s kolegy z práce vypravila také. Atmosféra byla od začátku vzrušující, protože se jednalo o mimořádnou událost pro všechny Tepličáky - povolená a vlastně vynucená demonstrace, to tu ještě nebylo. Pohodlně jsme se usadili na tribuně, ale zdálo se nám, že je tam málo lidí. V tom se ozvalo: "Zavřeli dveře, nechtějí sem lidi pustit!" - a to už stadion skandoval!" Pusťte je dovnitř, pustťe je dovnitř"! Pořadatelé se k tomu moc neměli, měli asi své příkazy, ale najednou se ozvala rána - to pod tlakem davu povolily vstupní dveře stadionu a dav se vevalil dovnitř.
Konečně se dostavil i soudruh Váňa a další představitelé města ke slibované diskuzi. Nevím, jak si ji představovali, ale pro jistotu zařídili, aby nefungovaly mikrofony, takže nebylo nic slyšet. To se ale lidem pochopitelně nelíbilo a dávali to hlasitě najevo. Když byl zprovozněn alespoň jeden mikrofon, nic nového jsme se nedozvěděli, jen spoustu známých frází z úst frázistů. Ale stadion už burácel: "Chceme slyšet pravdu, nelžete nám " a podobně.
Atmosféra byla krásná, báječná! I když diskuze nebyla k ničemu, lidi to spojilo, zvláště, když přišel k mikrofonu student z Prahy a snažil se nám říci o událostech 17. listopadu na Národní třídě, o kterých jsme ještě nevěděli. Bohužel, soudruh Váňa mu vzal jediný fungující mikrofon z ruky, a protože lidé už od soudruhů nechtěli nic slyšet, ukončil shromáždění. Dav se vyrojil ze stadionu, ale nerozcházel se, diskutovalo se v hloučcích a hlavně se sháněl student z Prahy. Přešlo se zase na "Benešák", kde se hovořilo dál. Všichni měli výbornou náladu, cítili uvolnění. Později jsme se dozvěděli, že soudruzi si nebyli moc jistí, a proto nechali připravit v sousední ulici stadionu autobusy plné polcajtů, kteří měli "zasáhnout" v případě potřeby.
Dopad a odkaz demonstrací
Sametové revoluci předcházely - už několik dní před zásahem na Národní třídě - protesty v Teplicích. Za demonstracemi, které se staly předzvěstí pádu režimu, přitom stál na první pohled nepolitický motiv - čisté ovzduší. Kvůli neúnosné smogové situaci dotlačili tepličtí občané 13. listopadu 1989 tamní funkcionáře k veřejné debatě. Byl to první takový dialog, se kterým komunisté souhlasili. Samotné setkání se pak uskutečnilo o týden později, když už se politický systém po dění v Praze hroutil.
Všichni Tepličané oslovení deníkem Aktuálně.cz se shodují v názoru, že čistota ovzduší tehdy a dnes se nedá srovnat. "Je to opravdu nesrovnatelně lepší. "Tehdy byla situace tristní. Lidé se do teplických lázní jezdili léčit, přitom v okolí byly stromy bez jehličí. Moje teta pracovala jako zdravotní sestra v okresní nemocnici a měla přístup k datům, které naměřila hygienická stanice. Bylo to naprosto příšerné, co vše ta teplická mlha obsahovala.
Památné tři listopadové dny připomíná v Teplicích deska připevněná ke kašně, ze které v sobotu 11. listopadu promluvil Zbyšek Jindra. Tepličtí patrioti zdůrazňují, že listopadová revoluce v roce 1989 začala právě v tomto městě na severozápadě Čech. Pravdou je, že necelý týden před zásahem na Národní třídě v Praze vyšli do ulic právě Tepličané. Šlo jim doslova o zdraví. Vzduch byl nedýchatelný, koncentrace oxidu siřičitého několikanásobně převyšovaly povolené limity.
Koncentrace oxidu siřičitého překračovaly povolené limity více než desetinásobně. Za ještě únosnou hranici se považovala koncentrace do 150 mikrogramů na metr krychlový, skutečná koncentrace dosahovala až 1 600 mikrogramů.
Václav Havel v rozhovoru pro exilové Listy uvedl: „Celá bída našeho politického systému se projevuje velmi transparentně i v ekologii.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli ekologové přispěli k pádu komunismu v Československu, Miroslav Vaněk odpovídá:„Určitě ano, bylo to vidět jak před samotným 17. listopadem 1989, a to až do konce roku. Na všech tribunách, všude kde se mluvilo o politice a poměrech ve státě, se pokaždé objevily i otázky řešení životního prostředí. Byl to reálný problém, který tížil obyvatele. A domnívám se, že vedle ekonomiky a politiky, byla ekologie tím jazýčkem na vahách, který ovlivnil další dění v Československu.“
tags: #reportáž #Teplice #ekologické #problémy
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]