Milena Kociánová: Alpinska a polární ekologie

V posledních letech byl nejbližší spolupracovnicí docenta Josefa Sekyry dr. Milena Kociánová. "Poprvé jsem se s panem docentem setkala právě u stanice - maringotky na Luční hoře v roce 1993. Bylo to zrovna v době, kdy jsme řešili problémy související se zalesněním hřebenů Krkonoš klečí a získali jsme první výzkumný projekt na monitoring a management krkonošské tundry - tehdy se jí ještě říkalo "středoevropská horská tundra"."

Všechno bylo postaveno hlavně na botanice, ovšem stále víc se ukazovalo, že je potřeba mít širší záběr, hlavně z pohledu reliéfu - docenit význam a unikátní zachování tundrových půd tady ve střední Evropě. Správa KRNAP v té době už neměla vlastního geologa nebo geomorfologa. Proto jako geobotanik jsem trošku z vlastního zájmu "suplovala" tuhle profesi. Pro obě strany to bylo důležité setkání - my jsme získali spolupracovníka v oblasti neživé přírody, s ohromným rozhledem, pro pana Sekyru, který byl v té době osamělý se svými vystěhovanými sbírkami, to bylo nové povzbuzení a potvrzení užitečnosti jeho práce. Tak začala naše pozdější velká spolupráce.

Milena Kociánová říká: "Rekordy - ať už výškové nebo dosažení jižního pólu - přišly vždycky nějak mimoděk. Jak sám říkal, prostě se někam potřeboval dostat, táhl ho vždy profesní zájem a rekordy vznikly jakoby bokem.

Spolupráce s Josefem Sekyrou

Geobotanička Milena říká: "Od pana docenta přišla ohromná spousta nápadů a námětů, co by se dalo dělat, na co bychom se měli soustředit. A tak jsme například asi na osmi místech kopali sondy zachycující mrazové půdní formy, přičemž se ukázalo, že na různých typech geologického podloží a v různé výškové úrovni se děje něco trochu jiného. Dovedl nás k tomu, že v kombinaci s geologickým podložím a různým stupněm zachování tundrových půd se botanicky zdánlivě bezvýznamné lokality stávají ojedinělými, neopakovatelnými součástmi našeho ostrůvku tundry. Tak jsme třeba zviditelnili hodnotu území kolem Výrovky až Rozcestí, což je nejníže položená lokalita, kde se ještě nacházejí mrazové půdy."

Co bylo obzvlášť důležité? "Naučil nás dívat se, vnímat a nacházet v přírodě mnohem víc, než co jsme původně viděli jako botanici. On se podíval na krajinu, vzal do ruky i třebas jen malý kousek kamínku, pořádně ho prohlédl a dokázal říci: Tady se pravděpodobně dělo tohle a tohle, tenhle kámen omlela voda, tady působil obrus ledovými krystaly, tohle dělá sníh a vítr, tenhle "ocumlal" ledovec a právě proto ta krajina vypadá takhle, což jsme my nedokázali. Posledním přesvědčivým důkazem jeho širokých znalostí je například teorie, kterou ještě minulý rok objasnil nález schránek třetihorních mořských rozsivek v sedimentu bývalého ledovcového jezera na dně Labského dolu.

Čtěte také: Jak se stát RNDr. v oblasti ekologie?

Docent Sekyra strávil hodně času z krkonošských pobytů v maringotce na Luční hoře pobytů v prostředí s velkými dávkami kosmického záření (o ozónové díře se v 70. letech moc nevědělo). Ve vyšších nadmořských výškách se cítil mnohem lépe než dole. Až v posledních letech, kdy pro něj začala být náročná každá rychlá změna tlaku, návštěvy maringotky omezil a pracoval hlavně v dočasných depozitářích svých geologických sběrů v Rokytnici n. J. a ve Svobodě n.

Pokus o vytvoření stálé expozice na Luční boudě

Krátkou a ne právě úspěšnou kapitolou seriálu "Krkonoše a Josef Sekyra" byl pokus o vytvoření stálé expozice na Luční boudě. "Na Luční byly v zadních partiích veliké nevyužité prostory a za pomoci Správy KRNAP se povedlo převézt tam sbírky, předtím rozstrkané po různých provizorních místech. Začala se připravovat expozice, mezitím se však vyměnili majitelé boudy, dům stále víc chátral, až v zimě 2001/2 vše skončilo havárií zamrzlého ústředního topení. Voda z horních pater prokapala do depozitářů a nezbylo, než vše koncem jara odvézt a zachraňovat, co se dalo. Všechno se opět stěhovalo, tentokrát - opět díky Správě KRNAP - do budovy informačního střediska Správy KRNAP v Rokytnici nad Jizerou."

Tady byla instalována většina exponátů připravovaných pro Luční boudu; výstavu Pouště světa si dodnes můžete v Rokytnici prohlédnout. Depozitář se z malých rokytnických prostor dál stěhoval - do Svobody nad Úpou. Skupina nadšenců založila občanské sdružení Boreas, jehož prostřednictvím mělo být snazší získat prostředky na zpracování sběrů a hlavně vytvoření nové expozice. Ta sice vznikla jen nakrátko a v omezeném rozsahu, ale v budově bývalé školky se hlavně povedlo 95% sbírek důkladně roztřídit a s panem Sekyrou popsat. Důležitou roli zde měla i Rada Královéhradeckého kraje a Česká geologická služba (CCS), které zpracování sbírek finančně podpořily.

Milena Kociánová s ulehčením konstatuje: "Byly darovány CCS a jsou uloženy v jejích kvalitních depozitářích v Luzné u Rakovníka. Poznatky z pouští celého světa pan docent dokázal uplatnit i pro území České republiky, neboť v geologické historii byly pouště i u nás. On to všechno dokázal prolnout, vztáhnout na naši krajinu, ať jde o váté písky v Polabí nebo mrazové půdy v Krkonoších a Jeseníkách, stopy kontinentálního zalednění v severních Čechách nebo na Moravě. Měl jemný precizní výtvarný projev. Jednotlivosti dokázal v ručně kreslených profilech a prostorových schématech provázat do všech souvislostí," upozorňuje na výjimečnost osobnosti doc. Sekyry jeho spolupracovnice Milena.

"Zavedl do odborné terminologie pojmy, jako je kryohamada a kryoserir (chladná obdoba horké kamenité a oblázkové pouště - póz. aut.) - zbytek kryohamady z dob ledových nacházíme právě na hřebenech Vysokých Sudet. Mimo jiné také definoval Sněžku jako karling." A ještě se smutkem dodá: "Ale bohužel už nestihl publikovat své myšlenky o začlenění Krkonoš - a nakonec i celé České kotliny - do arktoalpínského profilu.

Čtěte také: RNDr. Jan Hosek - Ekologické Služby

Hodnocení Josefa Sekyry Janem Štursem

Z přírodovědců žijících a působících v Krkonoších snad nejdelší dobu spolupracoval s panem docentem geobotanik dr. Jan Štursa. "Myslím si, že celá řada jeho předchůdců geomorfologů popsala z Krkonoš mnoho jednotlivostí, ale on si dokázal promítnout souvislosti, zkušenosti z Alp, asijských velehor i extrémních oblastí daleko na jihu, a seskládal si tu mozaiku do celistvého pohledu na Krkonoše nad horní hranicí lesa. Jak do sebe živá i neživá příroda zapadá a jak všechno souvisí s relativně nedávnou historií v posledních dobách ledových a poledových. Byl to on, kdo první viděl geobioreliéf v profilu celého pohoří. Dnes má výbornou následovatelku v Mileně Kociánové, která do značné míry jeho pohled převzala."

Také on pokládá za jeden z největších přínosů docenta Sekyry pro Krkonoše podíl na vytvoření konceptu krkonošské arktoalpínské tundry. "Je to největší shrnutí obrovského nadhledu ve vidění krkonošské problematiky," říká dr. Štursa, "přičemž, a to je zajímavé, geobotanik Jan Jeník, který pro světovou vědu právě v Krkonoších rozpoznal a precizně popsal teorii větro-horopisných soustav, vnímá prostor Krkonoš spíše v souvislostech projevujících se v profilu západ-východ, zatímco geomorfolog Josef Sekyra promítl své celoživotní zkušenosti do krajiny krkonošské tundry především v profilu jih-sever."

Pro svou věc byl nesmírně zapálený a měl neobyčejné kombinační schopnosti; měl velmi široký záběr vědomostí, nebyl úzkým specialistou. Doc. RNDr. JOSEF SEKYRA, CSc. - narozen 24. února 1928 v Novém Městě nad Metují, zemřel 10. listopadu 2008 v Praze. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě studoval na přírodovědecké fakultě UK v Praze obor geologie-geomorfologie. Od promoce až do konce života pracoval v Ústředním ústavu geologickém (dnes Česká geologická služba). V roce 1968 habilitace na UK; za "normalizace" musel fakultu opustit. Zpočátku se zabýval krasovými jevy, zkoumal vulkanismus na Stromboli a za téma disertační práce si zvolil Pamír (zde jako první český horolezec zdolal sedmitisícový vrchol). Zúčastnil se dvou antarktických expedic (sovětské 1966-67, americké 1969-70, při ní jako první Čechoslovák stanul 26. prosince 1969 na jižním pólu). V sedmdesátých letech se mu útočištěm staly horké pustiny - pouštní oblasti arabských zemí Libye, Alžírská, Iráku, Maroka a Sýrie. Celkem publikoval přes stovku odborných prací s geologickou a geomorfologickou tematikou, zaměřenou na pustinné oblasti (polární, horské a vysokohorské, horké pouště) celého světa.

Čtěte také: Ekologie v díle Jitky Seitlové

tags: #Milena #Kocianová #alpinska #a #polární #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Jak na ucpaný odpad vany
• Inspirace přírodou v zásnubních prstenech
• Podpora obnovitelných zdrojů energie
• Pokusy pro děti v přírodě
• Charakteristika a Význam Ovocných Sadů