Ekosystém Ovocné Sady: Charakteristika a Význam

O potřebě ovocných stromů (výsadbě) v krajině není pochyb. Jejich význam je především v místech intenzivně zemědělsky obhospodařovaných, ale také v rámci biocenter, biokoridorů, okrajů polních cest a lemů lesních porostů.

Význam mají stromy solitérní, dále pěstované ve formě stromořadí, alejí, skupiny dřevin a také sady nově zakládané, stávající a ty, které se zakládaly v dobách dávno minulých a dnes přemýšlíme, zda má význam je revitalizovat, obnovit, vyklučit či jaký management zvolit, abychom z nich měli prospěch a užitek.

Nejvíce ceněny, s ohledem na podporu drobné zvěře, jsou extenzivní výsadby ovocných stromů zacílené do volné krajiny. Stromy přispívají k zajištění odpovídajícího mikroklima, usměrňují proudění větrů, zadržují vodu, v zimě usměrňují ukládání sněhu.

Významná je dohoda producenta výsadbového materiálu se zájemcem o výsadbu, ideálně je totiž sadit tzv. z půdy do půdy. Zkušenosti z posledních let říkají, že sází se v Česku od druhé poloviny října do Nového roku.

Velikost výsadbové jámy volíme podle velikosti kořenového systému dřeviny, nejméně 0,4 m do hloubky s tím, že průměr jámy bude 0,7 m. Opomenout nesmíme vytvoření zálivkové mísy, která umožní zadržet minimálně 10 l vody.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Zálivku aplikujeme ihned po výsadbě, zajistíme tak přilnavost půdy ke kořenovému systému a odstraníme možné vzduchové kapsy v zemině sloužící k fixaci stromu a ochraně kořenového systému. Dále zaléváme i v dalších dnech podle potřeby.

Vysázené stromy je nutné ukotvit, podle velikosti stromu jedním, dvěma nebo třemi kůly tak, aby kořen stromu byl fixován. V souladu s arboristickým standardem SPPK C02 005:2016 Péče o funkční výsadby ovocných dřevin je třeba zvažovat, jakou individuální ochranu proti škodám působeným zvěří zvolit. S ohledem na prokázaný efekt doporučujeme u nových výsadeb solitérních stromů, v odplocených biocentrech, biokoridorech a v takových porostech, které nejsou ještě zajištěny, využít ověřený a na Mendelově univerzitě ověřený postup s mechanickou ochranou a kafilerním tukem.

Zálivka a kontrola mechanické ochrany stromů jsou samozřejmostí; další aktivitou, která se s ovocnými stromy pojí, je provádění pravidelného řezu.

Náklady na vypracování žádosti a projektovou dokumentaci u větších projektů je možno čerpat z prostředků Evropské unie a národní podpory prostřednictvím Operačního programu životního prostředí. V aktuálním Operačním programu životní prostředí je prioritní osa 4, jejímž základním cílem v rámci ochrany a péče o přírodu a krajinu je zastavení úbytku biologické rozmanitosti a degradace ekosystémových služeb. Pro konzultace je možné se obrátit na příslušná regionální pracoviště AOPK ČR. Celá prioritní osa 4 je realizována prostřednictvím individuálních projektů.

Ministerstvo životního prostředí spravuje také Program obnovy přirozených funkcí krajiny. Další podporu zaměřenou právě na myslivce - uživatele honiteb lze v průběhu roku 2019 získat z prostředků národních dotací Ministerstva zemědělství z podopatření „Výsadba plodonosných dřevin mimo pozemky určené k plnění funkcí lesa“.

Čtěte také: Lesní ekosystém pro studenty

Implementací výše popsaných opatření je možné významně přispět k udržení kulturního stavu a typického krajinného rázu našich honiteb, resp. katastrálního území jednotlivých obcí. Navíc výsadbou ovocných stromů ve volné krajině a následnou péčí o ně mohou myslivci zdůraznit svoji úlohu a zodpovědnost v péči o krajinu.

Zkusme se všichni zamyslet, jak by se dala tímto přístupem zvýšit jednak prestiž myslivců v rámci společnosti, jednak i pomoci ke zlepšení biodiverzity přírody.

Městské zemědělství a ovocné sady

Fenomén městského zemědělství je v posledních letech velmi diskutovanou otázkou. Myšlenka produkce potravin ve městech se zdá být v nápadném kontrastu s charakterem městského života. Ale produkce potravin ve městech je stará jako města sama. Odlišné jsou pouze motivace. Kromě toho městské zemědělství dotváří městskou krajinu a promítá se do struktury měst.

V zastavěných oblastech se městské zemědělství nachází jak v centru města, tak v předměstském prostoru, například v zahradách u domů, ve dvorech, v zahrádkářských koloniích, na pozůstatcích zemědělských pozemků v nové zástavbě a nově i na střechách nebo fasádách budov (zelené střechy a fasády). Umístění zemědělství v rámci města může být ekonomicky výhodné a atraktivní díky blízkosti spotřebitelů a existenci organizovaného trhu.

Ovocné sady jsou svým charakterem velmi vhodné pro městské zemědělství. Kromě zajišťování produkčních funkcí (produkce ovoce) poskytují celou řadu funkcí ekosystémových a kulturních. Ovocné sady nejsou typickou zemědělskou monokulturou a pod ovocnými stromy je pěstována vegetace pro neprodukční využití. Tato vegetace ovocného sadu plní především protierozní funkci, ale je také zdrojem potravy a úkrytu pro řadu živočichů.

Čtěte také: Zahrady v Láhvi

Vegetace v ovocných sadech

V České republice je v současné době k dispozici několik typů směsí osiv určených k ozelenění trvalých kultur. Směsi se skládají především z vytrvalých druhů trav (jílek vytrvalý, kostřava červená aj.) a víceletých jetelovin bohatých na nektar (vičenec ligrus, jetel luční, j. plazivý aj.). Do některých směsí jsou přidávány dvouděložné byliny (mrkev obecná, kmín kořenný, jitrocel kopinatý, divizny aj.). Výsevek těchto směsí se pohybuje v rozmezí 20 až 40 kg/ha) a je určen k trvalému ozelenění meziřadí trvalých kultur.

Přitažlivost rostlinných druhů pro býložravý hmyz a pro prospěšné druhy se liší. Zvolená směs rostlin by proto měla být pečlivě vybírána tak, aby měla maximální přínos pro přirozené nepřátele zemědělských škůdců.

Příklad: Vegetace v ovocném sadu v Brně-Bohunicích

Sledovaný ovocný sad se nachází v katastrálním území městské čtvrti Bohunice (Brno-město, Jihomoravský kraj). Ovocný sad je veden v režimu ekologického zemědělství a je obhospodařován společností Ovocnářské družstvo s obchodní značkou Sady Starý Lískovec. Podle stáří výsadby ovocných stromů můžeme sad rozdělit do tří částí:

• Mladý sad: výsadba ovocných stromů proběhla v roce 2018. Výměra činí 3,64 ha. Byly zde vysázeny peckoviny, a to švestky a meruňky.
• Produkční sad: výsadba ovocných stromů proběhla v roce 2010. Výměra činí 5,83 ha. Byly zde vysázeny jabloně odrůdy Gala.
• Přestárlý sad: výsadba ovocných stromů proběhla v roce 1980. Výměra činí 0,61 ha. Byly zde vysázeny jabloně odrůdy Rubín.

K vyhodnocení zastoupené vegetace byla použita metoda fytocenologických snímků. Ve všech třech částech sadu proběhl průzkum vegetace ve stejný den (v červenci 2021). Ve snímcích byla odhadována pokryvnost nalezených druhů rostlin.

Mladý sad

V mladém sadu bylo celkově nalezeno 50 rostlinných druhů, z toho bylo 21 druhů původních, 21 archeofytů (rostlin zavlečených na současné území rozšířením v době před začátkem novověku, tj. do konce 15. století) a 8 neofytů (druhy zavlečené do Evropy po objevení Ameriky). Dominantními druhy ve vegetaci byly jílek vytrvalý, svlačec rolní, laskavec srstnatý, mák vlčí, turanka kanadská a vičenec ligrus.

Produkční sad

V produkčním sadu bylo celkově zaznamenáno 41 rostlinných druhů, z toho bylo 20 druhů původních, 16 archeofytů a 5 neofytů. Druhy s dominantním výskytem byly jílek vytrvalý, ječmen myší a turan roční.

Přestárlý sad

V přestárlém sadu bylo nalezeno 49 rostlinných druhů, z toho 24 druhů původních, 20 archeofytů a 5 neofytů. Druhy s dominantním výskytem byly jílek vytrvalý, ječmen myší, ovsík vyvýšený a turanka kanadská.

Bohatství druhů a odlišné zastoupení funkčních skupin organizmů nebo genotypů je důležitým aspektem biologické rozmanitosti, který je v úzkém vztahu s fungováním ekosystému, včetně lidské společnosti. Sledovaný ovocný sad, který je dnes téměř obklopen městskou zástavbou a je součástí městského ekosystému, je místem s vysokou druhovou diverzitou vegetace. Z výsledků je patrné, že se druhové složení mění v závislosti na stáří ovocného sadu.

Ovšem je nutné si uvědomit, že některé druhy mohou konkurovat ovocným stromům a působit jako plevele (svlačec rolní, hrachor hlíznatý a pcháč oset). Jedná se především o druhy s hlubokými kořeny. Některé druhy jsou schopny vytvořit velké množství biomasy, a tím blokovat dostupnost vody a živin (laskavec srstnatý a merlík bílý), jiné druhy produkují alelopatické látky a brzdí růst ovocných stromů (pýr plazivý a třtina křovištní).

Biologická rozmanitost rostlin ovlivňuje řadu ekosystémových funkcí, které jsou důležité i v městském prostředí. Na městské ovocné sady může být nahlíženo jako na sdružení rostlin, kde mimo vysazených ovocných stromů rostou i další druhy rostlin. Výskyt mnoha druhů rostlin působí příznivě na fungování ekosystému, ale může produkci ovoce omezovat.

Extenzivní vs. Intenzivní Ovocnářství

Ovocnářství bylo jako součást zemědělství po staletí jedním z hlavních faktorů utvářející českou krajinu. Až do jeho intenzifikace na počátku 20. století hospodáři používali „měkké“, extenzivní technologie a hospodářské postupy, které se do venkovské krajiny vtiskly pestrou mozaikou drobných produkčních ploch, mezí, remízků a polních cest. Tato „produkční síť“ zajišťovala obživu a zdroj potravin a hrála stěžejní roli při zajištění ekologické stability kultivované krajiny. V neposlední řadě se její viditelné aspekty podílely na utváření způsobu, kterým dnes krajinu vnímáme a hodnotíme.

Agrární struktura krajiny je tak také nositelem důležitých kulturních a historických hodnot.

V posledních letech jsme svědky obnovy a návratu ovocných výsadeb. Produkční funkce extenzivních výsadeb je dnes sice potlačena, na významu ale nabývají funkce jiné - sady i ovocné aleje se podílí na optimalizaci mikroklimatu a vodního režimu krajiny, brání degradaci půdy vodní a větrnou erozí, městské sady se stávají mírně neregulovaným rekreačním prostorem, jedlými parky i zelenými učebnami. Velmi důležité je také zakládání genofondových ploch - jakési decentralizované genové banky ovocných stromů, které přispívají k uchování, a doufejme i zpětnému šíření, starých a okrajových druhů ovoce, často typického specifickými chuťovými vlastnostmi, odolností vůči škůdcům či výbornou adaptací na místní podmínky.

Aktéři tohoto návratu ovocných stromů - ať už na straně institucí, spolků, či jednotlivců - jsou vedeni dobrými úmysly, často jim ale chybí dostatek znalostí k tomu, aby jimi realizované výsadby naplňovaly potenciál funkcí, který nabízí. Sad či alej založená s dobrou znalostí místních podmínek, s odrůdami zvolenými s ohledem na místní mikroklima a půdní vlastnosti, s jasnou představou o zajištění dlouhodobé péče může růst a plodit dlouhé desítky let. Může se stát místem, kolem kterého vznikne místní společenství, oživit veřejný prostor a ozdravit krajinu.

Extenzivní výsadby nebo extenzivní ovocnářství se dá charakterizovat jako systém, v němž ovocný strom vnímáme z různých úhlů pohledu. V intenzivním ovocnářství strom sázíme primárně kvůli produkci, zatímco v extenzivním ovocnářství nás zajímají i mimoprodukční funkce ovocných dřevin. To znamená třeba funkce krajinotvorná, historická, když se bavíme o starých odrůdách, funkce sociální, když zakládáme komunitní sady, funkce protierozní, funkce ekologická, protože podporuje biodiverzitu, atd.

U každé extenzivní výsadby se musíme ptát, jaké funkce mají její ovocné dřeviny plnit, a od toho se potom vše odvíjí.

Pokud bych měl porovnávat extenzivní výsadby, které jsou svým charakterem a priori v ekologickém režimu, s intenzivními výsadbami, které jsou v biorežimu nebo biodynamickém režimu, zásadní problém nastává ve sklizni, která ekonomicky není porovnatelná. Intenzivní výsadby se mnohem snáz česají. Samozřejmě, můžeme se bavit o tom, že třeba sběru na moštování to není problém. Můžeme mít extenzivní sad, setřásat ovoce, sbírat ho mechanicky a dělat z něho výrobky. To jde. Ale pokud se bavíme o stolním ovoci, tam extenzivní výsadby nemohou těm intenzivním konkurovat.

Co se týče politicko-ekonomické situace v intenzivním ovocnářství, myslím, že tam je to velmi podobné jak s těmi ekosadaři, tak s těmi konvenčními. Konkurence z jiných zemí je velká, tam nevidím moc rozdíl. Kdybych se já chtěl živit prodejem ovoce, nevidím smysl v tom zakládat intenzivní ovocný sad, i když v ekorežimu, proč rovnou nezaložit ten extenzivní sad? Já si tak představuju, že ten ekozemědělec práci dělá trošku s radostí, a přijde mi, že v tom intenzivním sadu tolik radosti není. Podle mě, když si nějaký malý farmář založí extenzivní sad, tak z toho bude mít mnohem víc radosti i ekonomického zisku, pokud to má marketingově vymyšleno. A může se specializovat i na stolní ovoce, ale ne prodávat ho do supermarketů. Musí mít komunitu lidí nebo zákazníků a těm to nabízet. Ale pokud to chce dělat v takovém měřítku, že bude produkovat jablka za tři koruny, tak to samozřejmě smysl nedává.

I když je to intenzivní ekologické ovocnářství, tak to může vypadat různě. Tvůj model hospodaření je poněkud odlišný od faremního modelu, kdy se rodina podílí na chodu statku, pěstování a jednotlivých operacích, pro tebe je krajina České republiky takové detašované pracoviště.

Vnímám, že je to dost neporovnatelné, ale ekologické intenzivní ovocnářství je určitě mnohonásobně lepší než konvenční ovocnářství, kde zase tak velký rozdíl v tom, jestli je na dané ploše řepka, obilí nebo intenzivní ovocný sad, není. Dost záleží i na samotném pěstiteli. I když pěstuješ v konvenci, tak k tomu můžeš přistupovat různými způsoby. Není to černobílé.

Znám intenzivní sady v ekologii i v konvenci a vidím, že se to dá dělat různými způsoby. Existují různé společensko-politické trendy, jedním z nich je Farm to Fork Strategy, která mimo jiné navrhuje, aby do roku 2030 bylo 25 % zemědělské půdy v režimu EZ. Toho teoreticky můžeme dosáhnout, v Národním akčním plánu pro EZ máme 22 % EZ, nicméně pokud se budeme bavit pouze o segmentu ovocnářství, tak existuje velká konkurence konvenčního i bioovoce z jiných zemí a v rámci současného nastavení asi nelze očekávat nějaký zajímavý nárůst ploch biosadů. Já si představuju, že víc ekologických sadů bude spíš extenzivního charakteru.

Vnímám to tak, že spousta lidí má nějakou ornou půdu a chce si tam vysázet sad. Jeho primární funkcí nebude produkce, nebo klidně i bude, ale ne v tom smyslu, že to bude intenzivní ovocnářství. Pokud ten člověk už třeba nějakou zkušenost se zemědělstvím má, ve chvíli, kdy o nějakou dotaci žádá, tak si to hodí do ekorežimu. Protože stejně to stříkat nebude, bude to jen síct, a když stromy zaplodí, tak bude sklízet ovoce a něco s ním dělat. To vnímám jako trend a mám několik takových zákazníků.

Já jsem se ještě do předminulého roku nevnímal jako zemědělec, který by měl nějaké hospodářství. Považuji se za ovocnáře na volné noze, který kolem sebe má nějaký úzký tým lidí, přičemž společně realizujeme výsadby extenzivních sadů a pomáháme jim v péči o sady. Je to služba a zákazníci jsou velice rozmanití - někdo to má jako podnikatelský záměr, někde je to sad za domem, pro radost, pro rodinu. Někde je to jedna výsadba, někde výsadba na osmi polích. Pokud má zákazník sad se záměrem zemědělské výroby, tak funguju jako konzultant a pomáhám mu k dosahování jeho cílů a záměru.

U nás v Hruškách u Brna jsme založili ovocnou školku, takže občas jezdím na traktoru a jsem na svém poli, kde si to řídím po svém a věnuju tomu svůj čas. Dělám tedy prvovýrobu, budu produkovat ovocné stromy. A v tomto už je rodina (a kamarádi z okolí) mírně zapojená, pomáhají mi plít nebo děti sázet různé kytičky a stromky, to je baví.

V současnosti jsme jediní, kdo má ovocnou školku s certifikací ekologického zemědělství. Jednak mám rád výzvy a jednak mi ekologické zemědělství dává smysl, byť po stromech vypěstovaných v ekologickém zemědělství v tuto chvíli není poptávka. Nebo nevnímám, že by byla. Tím, že to budu dělat v režimu ekologického zemědělství, ho i podporuju. Když mám certifikaci, dělám jí tím do určité míry i reklamu.

Vnímám tam přece jen jeden aspekt, a to je čitelnost. Tomu rozumím, na druhou stranu, že drtivá většina toho, co si lidé kupují z certifikovaného ekologického zemědělství, je potravina. Zatímco toto je teprve strom, to pro spoustu lidí může být něco divného. Z mého pohledu tím budeme deklarovat, že se nějakým způsobem staráme a pečujeme o půdu a krajinu.

Aktuálně se zaměřujeme na standardní ovocné druhy, jabloně, hrušně, třešně, slivoně, meruňky, mandloně, možná ořešáky. Zaznamenal jsem nový fenomén chřadnutí hrušní. Chřadnutí hrušní je fytoplasma, tedy něco jako bakterie bez buněčné stěny. Napadá celý strom. U různých ovocných druhů se vyskytují různé fytoplasmy, ale zatím se ukazuje, že chřadnutí u hrušní má nejdestruktivnější efekt. Stromům zasychají letorosty i konce kořenů. Staré stromy se s tím vypořádávají relativně bez potíží, ale nové výsadby na to trpí velice a například v Rakousku v Mostviertelu nyní hromadně hynou patnáctileté výsadby hrušní a všichni jsou z toho zděšení.

V intenzivních ekologických a biodynamických sadech najdeme primárně nové odrůdy. Důvodem je, že moderní odrůdy byly šlechtěné jako stolní ovoce. To znamená byly vyselektovány a vyšlechtěny tak, aby chutnaly mainstreamovému spotřebiteli, aby vypadaly dobře, aby přeprava byla snadná atd. Takže pro intenzivní ovocnářství jsou samozřejmě vhodnější než ty staré odrůdy. Ale já tady vnímám trošku díru na trhu v tom, že nikdo nenabízí staré odrůdy jako stolní ovoce. Myslím si, že po nich by poptávka byla také. Spousta lidí říká, že Matčino, které měli od babičky, se dnes nedá koupit, přitom by si ho rádi dali.

I v tom intenzivním sadu by mohly být staré odrůdy, ale nejsou v tomto systému tolik odzkoušené. Jde o to, že když dáš starou odrůdu, třeba panenské české, na podnož M9 nebo M26, bude to jablko dvakrát větší, ale aromatických látek tam bude stejně jako v malém jablku na semenáčové podnoži. Dochází tam k různým změnám v plodech, takže otázka zní, jak by to fungovalo. Druhá věc je, že v intenzivním ovocnářství vysadíš nějakou odrůdu a k ní už je vytvořena metodika ošetřování. Takže si v intenzivním sadu můžeme vysadit panenské české, ale nikdo ti neřekne, jak to máš stříkat, protože to nikdo neví. Jde o celý soubor problémů, který brání tomu, aby se pěstovaly staré odrůdy v intenzivních sadech.

Pravidelně se staráš zhruba o 5 000 stromů po celé republice, které jsi vysadil, a každý rok u nich provádíš nějaký typ řezu. Podle výzkumů si rostliny pamatují osobu, která jim ublížila. To, co říkáš, považuju za relevantní. Já jsem s environmentalistikou studoval i filozofii a věnoval jsem se dost etice, což s tím souvisí. Jednou jsem o řezu ovocných stromů diskutoval s mým kamarádem a dospěli jsme k myšlence, že je v tom jistá analogie k tomu, že člověk chodí k doktorovi. Vyvolává to v tobě nějaký stres, když je ti šedesát, dostaneš třeba předpis na nějaké léky nebo rehabilitace, a ty se díky tomu dožiješ vyššího věku. Podobným způsobem lze přistupovat k těm starým ovocným stromům. Tím, že je dobře ořežu, můžu dosáhnout toho, že budou vitálnější a budou žít déle. To je ideální postup.

Pokud jde o mladé stromy, tak ty jsou vystaveny tolika stresu, že si nedokážu představit, že moje přítomnost, to, že ho jednou za rok přijdu ostříhat, by v něm vyvolávalo stres. Aby se něco takového mohlo vytvořit, muselo by to být na hodně pravidelné bázi. A druhá věc je, že pokud bych ten řez neudělal, nemá strom šanci na dlouhý život. Spousta lidí samozřejmě může argumentovat tím, že v přírodě by ho nikdo nestříhal, ale v přírodě by ho něco okousalo a vyvíjel by se úplně jinak. Já tomu stromu zajistím, aby ho nic neokousalo, aby dobře zakořenil po vyorání ve školce, což byl ostatně největší stres jeho života, a teď mu pomáhám ho překlenout.

Ovocný strom je kulturní výtvor, který je nekonkurenceschopný, pokud o něj a jeho bezprostřední okolí nepečuje člověk nebo zvířata. Když chodím po krajině, tak mě někdy přepadne taková fantaskní úzkost z toho, že úplně všechno, co je kolem mě, je konstrukt vytvořený lidmi, který má sloužit nějakému produkčnímu nebo estetickému účelu. Bez naší přítomnosti by krajina vypadala úplně jinak.

Rozhodně je všechno antropocentrické. Pokud bychom byli biocentrici, tak bychom museli nějakým způsobem ubírat člověku prostor. Všechny argumenty, proč dělat krajinu mozaikovitou, proč sázet staré odrůdy do krajiny atd., to všechno vychází z antropocentrických argumentů. Biodiverzita, tu potřebujeme my, přírodě je to v určitém smyslu jedno.

S tím souvisí naše předchozí diskuse o ekologickém a biodynamickém zemědělství. Když si vezmeš jakoukoliv příručku, metodiku nebo učebnici o zakládání sadů nebo pěstováním plodin v EZ, hemží se to frázemi o přirozenosti, přírodnosti, ale ty typy biotopů, které se lidskou hospodářskou nebo zemědělskou činností jakéhokoliv režimu vytváří, jsou velice nepřirozené.

Podle mě se chceme vracet k 18. století, a to není přirozenost. My se chceme vracet k malebné krajině, která byla plná drobných políček, stromů, remízků atd., ale to byla lidmi velmi důkladně obhospodařovaná krajina. Krajina, kde se hospodařilo udržitelně, ale ne krajina, která by byla přirozená. Na druhou stranu, já osobně si myslím, že nelze dělat jednoduché kroky zpět. Svět se vyvíjí a potřebujeme hledat nová řešení současných problémů.

tags: #ekosystem #ovocne #sady #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Nápady pro skautské hry
• Kritika Biocelu Paskov
• Odpady v ČR: Právní rámec a realita
• RIMSA v přírodě
• Mořské ovzduší a automobily