Rozdělení ochrany přírody v České republice

Historie ochrany přírody v Česku byla řízena potřebami panovníků. Války, zemědělská výroba a těžba dřeva poměrně zpustošila divokou přírodu. I když ještě na světě nebylo zdaleka tolik obyvatelstva, infrastruktury a dalších vymožeností moderní doby, krajina, fauna a flóra už značně utrpěly.

Kam až sahají počátky ochrany přírody v Česku, jaká je nejstarší přírodní rezervace a které historické dokumenty pomohly zachovat divokost přírodních oblastí na českém území?

Historické milníky ochrany přírody

• 1189 - kníže Konrád Ota vydal nejstarší český zákoník nazývaný Statuta Konrádova (též Statuta knížete Oty), v němž se píše o ochraně lesů, vodních živočichů a zvěře před pytláctvím.
• 1436 - dekret krále Zikmunda Lucemburského uzákonil ochranu zvěře v královských lesích v Čechách.
• 1721 - významný feudál Adam Schwarzenberg vydal předpis k ochraně medvědů na Šumavě. O několik desítek let později se k němu v roce 1800 přidal Josef Schwarzenberg, který vyhlásil ochranu medvědů na krumlovském panství.
• 1838 - Rok 1838 představoval z hlediska historie prvopočátek ochrany přírody v Česku pro další generace. Žofínský prales, první, a tedy nejstarší národní přírodní rezervace a zároveň jedna z nejstarších rezervací v Evropě letos slaví 185 let. Nachází se v Novohradských horách, jižně od Českých Budějovic a poblíž hranic s Rakouskem. Obě tato místa prohlásil v roce 1838 za chráněnou lokalitu tehdejší majitel panství Nové Hrady hrabě Jiří František August Buquoy.
• 1946 - poprvé vyšel odborný časopis Ochrana přírody, který umožnil informovat veřejnost o ochraně přírody na českém území.
• 1956 - byl schválen první zákon o ochraně přírody (č. 40).
• 1969 - vznikl TIS - Svaz pro ochranu přírody a krajiny, který se v následujících deseti letech zasadil o mnohá zlepšení v oblasti ochrany přírody.
• 1986 - Pákou na pytláky se stal zákon České národní rady č. 65/1986 Sb., tzv. sankční dodatek, který poprvé umožnil udělovat sankce a pokuty za poškozování přírody.
• 1992 - vznikl moderní zákon č. 114/1992 Sb. se zaměřením nejen na ochranu přírody, ale také krajiny. Ze dne 19. února 1992 je současná platná právní norma - zákon České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.

V dalších letech se označení měnila. Mohli jsme se setkat s pojmenováním státní přírodní rezervace, chráněný přírodní výtvor nebo chráněný park a zahrada.

Kategorie zvláště chráněných území

Zákon č. 114/1992 Sb. rozlišuje několik kategorií zvláště chráněných území.

1. Národní parky (NP) - značnou část území zaujímají přirozené nebo člověkem jen málo ovlivněné ekosystémy. Rostliny, živočichové i neživá příroda zde mají velkým význam pro vědu a výchovu, a to na národní i mezinárodní úrovni. Jako příklad můžeme uvést NP Krkonoše. Na území Prahy není žádný národní park. V národních parcích platí mj. Zákaz odchytu živočichů a sběru rostlin s výjimkou sběru lesních plodů ve 3. a 2. Zákaz táboření, rozdělávání ohňů a zneškodňování odpadů mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody.
2. Chráněné krajinné oblasti (CHKO) - harmonicky utvářená krajina, na níž se z velké části nachází přirozené lesní a travní ekosystémy a někdy také dochované historické památky. Na území Prahy zasahuje jako jediná CHKO Český kras. Území chráněných krajinných oblastí je vnitřně rozděleno do čtyř zón podle úrovně ochrany, přičemž v první zóně platí pravidla nepřísnější. V chráněných krajinných oblastech platí mj. Zákaz táboření, rozdělávání ohňů a zneškodňování odpadů mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody. V těchto územích je zakázáno mj. Vstupovat a vjíždět mezi cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody a krajiny, kromě vlastníků a nájemců pozemků.
3. Národní přírodní rezervace (NPR) - území s velkou přidanou hodnotou, tedy něčím jedinečné nebo významné v národním či mezinárodním měřítku.
4. Národní přírodní památka (NPP) - významný přírodní útvar, který formovala příroda nebo člověk a který slouží jako památka pro příští generace.
5. Přírodní rezervace - ekosystémy typické pro příslušný region nebo oblast. V přírodních rezervacích platí mj. Vstupovat a vjíždět mezi cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody a krajiny, kromě vlastníků a nájemců pozemků.
6. Přírodní památka - obdobné území jako NPP, jen regionálního významu.

Seznam národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a přírodních rezervací je uveřejněn v příloze vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb.V této souvislosti je třeba se také zmínit o tzv. biosférických rezervacích. Jsou to obvykle větší celky, se zachovalými ekosystémy významné i z mezinárodního hlediska. Jsou vyhlašovány organizací UNESCO. V blízkosti Prahy byla za biosférickou rezervaci vyhlášena CHKO Křivoklátsko.Chráněná území jsou označena tabulemi se státním znakem a označením katagorie a tzv. pruhovým značením.

Čtěte také: Třídění odpadu v České republice

Další chráněné části přírody

Podle zákona č. 114/1992 Sb. jsou chráněny také významné stromy, skupiny a stromořadí. V Praze se vyhlášení většího počtu památných stromů teprve připravuje. Zákon o ochraně přírody a krajiny pamatuje také na rostliny a živočichy, kteří jsou ohrožení nebo vzácní, vědecky či kulturně velmi významní. Přílohou vyhlášky 395/1992 jsou seznamy zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

Druhová ochrana přírody spočívá v ochraně a nedotknutelnosti ohrožených nebo vzácných druhů rostlin a živočichů. Úplný seznam chráněných organismů lze nalézt ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/92 Sb.

I do zvláště chráněných území vyjma těch nejpřísněji chráněných (viz dále - NPR, NPP, 1. zóna NP) je povolen volný pěší vstup. Naopak vjezd cyklistů je striktně omezen pouze na značené cyklostezky, a to nejen ve všech zvláště chráněných územích, ale dle litery lesního zákona (§ 20 písm. nejčastěji na stromech. stromu přikloněné k vnějšímu okraji chráněného území. k hranici chráněného území zvenčí a chystáte se do něj vtoupit. Volný vstup do NPR a NPP je zakázán.

Územní ochrana je zakotvena v zákoně o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) a jeho prováděcích vyhláškách (395/1992 Sb. a 45/2018 Sb). V České republice jsou dvě úrovně zvláště chráněných území (ZCHÚ). Jedná se o velkoplošná zvláště chráněná území a maloplošná zvláště chráněná území. Se vstupem do Evropské unie vyvstala povinnost vymezení soustavy chráněných území Natura 2000. Do velkoplošných zvláště chráněných území spadají dvě kategorie, do maloplošných čtyři a do soustavy Natura 2000 dvě kategorie chráněných území. Pro chráněná území platí podle zákona o ochraně přírody a krajiny některá omezení v závislosti na jejich kategorii a pro národní parky a chráněné krajinné oblasti i v závislosti na jejich zonaci.

S ohledem na různorodost území a specifické potřeby jejich ochrany umožňuje zákon orgánu vyhlašujícímu zvláště chráněné území stanovit při jeho vyhlašování další, tzv. bližší ochranné podmínky. Výjimky ze zákazů je možné povolit pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody nebo v zájmu ochrany přírody, nebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území. Rozhodnutí o povolení výjimky obsahuje podmínky, za nichž je předmětnou činnost možné uskutečnit a důvody k tomu vedoucí.

Čtěte také: Rozdělení přístřešků v přírodě

Pro zabezpečení zvláště crháněných území (s výjimkou CHKO) před rušivými vlivy z okolí slouží ochranné pásmo (viz § 37 zákona). Pokud se ochranné pásmo vyhlašuje, děje se tak zpravidla současně s vyhlášením území za zvláště chráněné. Pokud se ochranné pásmo nevyhlásí, vzniká tzv. ze zákona a tvoří ho území do vzdálenosti 50 m od zvláště chráněného území. V takovém pásmu jsou na souhlas orgánu ochrany přírody vázány pouze některé činnosti vymezené příslušný paragrafem zákona o ochraně přírody a krajiny.

K označení zvláště chráněných území v terénu se podle vyhlášky č. 45/2018 Sb. Pruhové značení hranic na sloupcích či hraničních stromech u NPR, NPP, PR, PP a I. zóny NP - jedná se o dva červené pruhy 5 cm široké a oddělené 5 cm širokou mezerou.

Soustava Natura 2000

Natura 2000 je soustava chráněných území, která vytvářejí podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Evropsky významné lokality a ptačí oblasti se mohou vzájemně překrývat. Dohromady tvoří soustavu Natura 2000, která zaujímá 14,2 % území ČR o ploše 1 119 751 ha.

Na základě směrnice o stanovištích jsou vyhlašovány evropsky významné lokality (EVL) pro vybrané evropsky významné druhy a typy přírodních stanovišť, které jsou uvedené v přílohách I a II směrnice. Požadavky obou směrnic jsou včleněny do národní legislativy zejména prostřednictvím části čtvrté zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Kompetence správy a péče o lokality soustavy Natura 2000 je rozdělena mezi několik orgánů ochrany přírody. Jejich příslušnost pro konkrétní lokality je uvedena v digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody.

Čtěte také: Faktory ceny lakování

V rámci soustavy Natura 2000 jsou chráněny velkou měrou druhy a stanoviště, které se vyvinuly díky lidskému hospodaření a jejich přítomnost je podmíněna jeho pokračováním (např. kosení, pastva). Soustava Natura 2000 počítá s člověkem jako partnerem. Cílem soustavy Natura 2000 není zcela vyloučit vliv člověka v lokalitách. Zakázány jsou jen takové činnosti, které mohou mít negativní vliv na předměty ochrany.

Pro všechny koncepce nebo záměry, které by samostatně či ve spojení s jinými mohly významně ovlivnit území soustavy Natura 2000, je proto třeba vypracovat posouzení vlivů na EVL a PO, tzv. Databáze obsahující základní informace o jednotlivých lokalitách je dostupná na stránkách www.natura2000.cz a na novém Portálu Informačního systému ochrany přírody, kde budou postupně přibývat další informace.

Členské státy informují Evropskou komisi o vyhlášení a změnách v lokalitách soustavy Natura 2000 prostřednictvím tzv. Standardního datového formuláře, který má jednotnou strukturu pro všechny členské státy EU danou prováděcím rozhodnutím Komise 2011/484/EU. Formulář obsahuje mj. základní identifikační a popisné údaje o lokalitě a informace o kvantitě a kvalitě předmětů ochrany a vlivech působících na lokalitu. Standardní datové formuláře za Českou republiku připravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Jsou dostupné přes mapovou aplikaci Evropské agentury pro životního prostředí Natura 2000 Viewer.

Organizace a instituce

Okresní úřady vykonávají státní správu v ochraně přírody ve svém územním obvodu, nejde-li o území národních parků nebo chráněné krajinné oblasti. Vyhlašují přírodní rezervace a přírodní památky.

Obdobně na území národních parků a chráněných krajinných oblastí vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny správy národních parků a chráněných krajinných oblastí.

Ústředním orgánem státní správy ochrany přírody je ministerstvo životního prostředí, které mj. vyhlašuje národní přírodní rezervace a národní přírodní památky.

Jeho odborným zařízením je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), která má síť regionálních středisek v bývalých krajích ČR mj. i v Praze.

Přehled zvláště chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000 v ČR i detailní právní, správní a odborné informace o jednotlivých územích určené zejména pro pracovníky státní správy najdete v Digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody.

tags: #rozdeleni #ochrany #prirody #v #čr

Oblíbené příspěvky:

• Efektivní řešení problému divočáků a bioodpadu
• Těsnění pro umyvadlový odpad
• Flóra Středokluk
• Co je CIM Ministerstvo Emise?
• Odpad Zličín