Horská služba: 25 let historie ochrany přírody

Oslavy 80. výročí Horské služby se konaly 13. září 2014 ve Špindlerově Mlýně. Připomněly dny, kdy se v zimě 1934 a 35 spojili koncesovaní průvodci, nosiči, místní četníci, hasiči a členové lyžařských, turistických a sokolských spolků, aby se podíleli na záchraně lidských životů v Krkonoších.

Rozvoj horského záchranářství v českých a moravských horách nastal především po 2. světové válce, kdy postupně podle krkonošského vzoru vznikly záchranářské organizace i v ostatních pohořích. V padesátých letech minulého století byla Horská záchranná služba po sloučení s Tatranskou horskou službou již centralizovanou organizací se sjednocenou metodikou a vysokou připraveností záchranářů.

Po rozdělení republiky v devadesátých letech se HS pochopitelně rozdělila na českou a slovenskou část. Profesionální záchranáři jsou od roku 2005 zaměstnanci obecně prospěšné společnosti, jejímž zakladatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj. Profesionálních záchranářů je v ČR přibližně 100, dalších asi 350 dobrovolných členů Horské služby je organizováno v občanském sdružení Horská služba ČR.

Lavinová problematika v Krkonoších

První zmínky o lavinovém neštěstí pocházejí od římského historika Livia, který podal písemné svědectví o přechodu kartaginského vojevůdce Hanibala přes Alpy v roce 218 před Kristem. Slovo „labina“ se poprvé vyskytlo v encyklopedii španělského biskupa Isidora v 6. století po Kristu. Původ slova je v latině, kde „labi“ znamená klouzání a nestabilitu.

Ještě v současné době je pro někoho nepochopitelné, že Krkonoše jsou lavinově velmi aktivní, přestože jde o středohory. V Krkonoších se nachází 44 tradičních lavinových polí na české straně hor a dalších 23 na polské straně. Lavinová činnost se odehrává na poměrně malém prostoru uvnitř horského pásma, mezi vrcholy Sněžky a Kotle.

Čtěte také: Porovnání aktivity a emise

Staré kroniky dosvědčují, že v odlesněných horách se v minulosti zřítilo mnoho lavin na místech, která už ani neznáme. První hodnověrná písemná zpráva o zhoubné lavině v Krkonoších se datuje dnem 15. února 1655, kdy ve vesnici Sklenařovice strhla lavina dvě chalupy. Otokar Štětka vyhledal ve starých kronikách a knihách celkem 33 katastrofálních lavinových sesunů, které od roku 1655 do poloviny 20. století zahubily lidi, hospodářská zvířata a strhly obydlí. Za těch asi 300 let zasypaly krkonošské laviny 92 lidí. Z nich 67 zahynulo a 25 bylo zachráněno, to je 27,2 %.

Soustavné pozorování a zaznamenávání lavinových sesunů začalo v Krkonoších v lednu 1954. Od onoho roku do konce roku 2003 se zaznamenalo na českém území Krkonoš celkem 727 lavinových sesunů, v nichž bylo zasypáno 41 lidí. Z nich sedm zahynulo. Není v tom ovšem zahrnuto lavinové neštěstí z 20. března 1968 na polské straně Krkonoš v místě Bialy Jar, kde na skupinu 25 turistů stoupajících na Sněžku se zřítily dvě laviny a devatenáct lidí zahynulo.

Při neustále stoupajícím množství lidí přijíždějících v zimě do Krkonoš je počet lavinových obětí na české straně hor s přihlédnutím k vysokému počtu sesunutých lavin nesporným úspěchem, na kterém se nepochybně podílí lavinová prevence Horské služby. Nesmí se však polevit v preventivní činnosti, a to především pro nové trendy provozování zimních sportů, zvláště jízdu na snowbordech a adrenalinové sporty.

Vývoj lavinové záchrany

Velký pokrok byl celosvětově i u nás dosažen v záchraně zasypaných v lavině. Ještě na rozhraní čtyřicátých a padesátých let minulého století chodila Horská služba na lavinové akce pěšky s lopatou přes rameno. Teprve koncem padesátých let se zavedly pátrací sondy a systém orientačního a přesného sondování.

Začátky v Tatrách

Jeden z instruktorů vysokohorského lyžování v Tatrách, Igor Houdek, měl bratra v Čedoku a ten jim zařídil, že na začátku ledna 1952 odjeli do Vysokých Tater jako instruktoři vysokohorského lyžování. Ve Starém Smokovci bylo sídlo Tatranské horské služby.

Čtěte také: Regionální klima na Madagaskaru

První lavina byla ve Velké Fatře na svahu Ploské, kde spadla lavina na pět lyžařů. Dva zahynuli a tři se zachránili. Další lavina byla na Velickém plese, kde to zasypalo dva lidi a jeden se z toho po dvaceti hodinách zasypání dostal. Třetí lavina spadla krátce nato začátkem března v Monkové dolině v Belianských Tatrách. Byla veliká, kilometr dlouhá a zasypala tři lidi - dvě ženy a jednoho chlapíka. Jednu ženu se podařilo zachránit, druhou ženu našli mrtvou a chlapík se objevil až při jarním tání.

S Igorem Houdkem se rozhodli dopracovat toho, aby se vědělo, kdy a kde laviny padají. Začali shánět literaturu a profesor Kunský jim doporučil dvě knížky v němčině. Podle nich se začali zajímat o různé věci, protože se dozvěděli, že pád laviny je souhra všeho dohromady - počasí, sněhu, sklonu a tvaru terénu i lidské blbosti. Napsali první knížečku „Zimní nebezpečí v horách“.

Na ÚV ČSTV představili svoji práci a tajemník HS Mirek Hladík jim zorganizoval v roce 1954 pobyt na celou zimu v Krkonoších, kde mohli na účet HS pracovat a zkoumat laviny. Za zimu dali dohromady spoustu údajů, které se týkaly českých středohor. V krátké době napsali druhé vydání knížky, což už ale byla opravdu učebnice. Mezitím 8. března 1956 spadla obrovská lavina nad Dolnou Lehotou v Nízkých Tatrách a zasypala 19 lesních dělníků, z nichž 16 přišlo o život.

Lavinová prevence v Jeseníkách

Výzkum sněhu a lavin včetně prognózy jejich sesunu započal na Jeseníkách mnohem později než v Krkonoších. Důvodem bylo, že lavinami ohrožených svahů nebylo v Jeseníkách tolik jako v Krkonoších a kromě oblasti Velkého kotle nevedly jimi turistické či zimní značené cesty, takže se dá říci, že lavinové nebezpečí bylo do jisté míry podceňováno.

První práce na poli výzkumu sněhu, lavin a preventivních opatření se dá říci, že na Jeseníkách započaly prakticky v r. 1969. Tehdy náčelník HS Jeseníky Zdeněk Zerzáň pověřil Viléma Valtra pravidelným měřením sněhové pokrývky a průnikového odporu kladivovou sondou, které sloužilo pro vyhlášení stupně lavinového nebezpečí pro návštěvníky hor. Tato měření probíhala zejména ve Velkém kotli, vyjímečně také v Malém kotli.

Čtěte také: Český právní řád: ekologická škoda

Výrazný pokrok a zavedení systému do prognózy lavin a preventivní činnosti s nimi spojené byl zaznamenán příchodem Ing. Jaromíra Charváta v r. 1970. Ten navázal úzkou spolupráci s Ing.Milošem Vrbou, který byl v tomto období v rámci HS předsedou lavinové komise ČSR. Na Jeseníkách začala probíhat pravidelná měření i na dalších lavinových svazích, tj. Červené hoře a Kralickém Sněžníku.

V r. 1971 Ing. Charvát sestavil Katastr lavinových svahů Jeseníků podobně, jak již existoval v Krkonoších a na Slovensku dle poznatků z alpských zemí. Nové poznatky v lavinové prevenci byly postupně přinášeny z odborných kurzů, především pořádaných Institutem pro výzkum sněhu a lavin na Weissfluhjochu ve švýcarském Davosu, jichž se zúčastnilo i několik členů HS z celé ČSR včetně Jeseníků.

Kromě již výše zmíněných měření a vydávání zpráv o lavinové situaci v Jeseníkách byly všechny nebezpečné svahy řádně označeny mezinárodními výstražnými tabulemi upozorňujícími na možné lavinové nebezpečí. Na všech stanicích HS, hřebenových chatách a chatách v blízkém okolí nebezpečných svahů byla vyvěšena informace o aktuálním stupni lavinového nebezpečí. Došlo k plnému vybavení všech stanic HS záchranným lavinovým materiálem a pomůckami.

S určitým opožděním proti Krkonoším a slovenským horským oblastem bylo v Jeseníkách započato v 70. letech s výcvikem psů pro záchranu zasypaných v lavinách. Prvním a celostátně vysoce hodnoceným psem byl německý ovčák Cedro profesionálního člena HS Přemysla Synka, který nastoupil na stanici HS v Karlově v r. 1971.

V r. 1972 vzniká pro oblast slovenských hor Stredisko lavinovej prevencie v Jasné v Nízkých Tatrách. Lavinová komise ČSR se dělí na komisi pro české horské oblasti, jejímž předsedou se stává Ing. Charvát z Jeseníků a komisi pro slovenské oblasti, kde předsedou je zvolen Dr. Ing. Ladislav Kňazovický, který je jmenován současně i náčelníkem Strediska lavinovej prevencie. Rozdělení celostátní lavinové komise nemělo negativní dopad na činnost české HS. Obě komise dobře spolupracovaly i v rámci federálního uspořádání státu.

V současné době je lavinovým preventistou Jaroslav Tejnský, profesionální pracovník HS na Ovčárně, který připravuje ke zkouškám dalšího lavinového psa vedle již hotového psa se zkouškami, jehož psovodem je Jaroslav Sembdner, profesionální pracovník HS z Červenohorského sedla.

Tragické události v Jeseníkách

• 13. 2. 1950: Obětí byl jeden ze dvou lesníků, kteří vystupovali odlesněným svahem na lyžích za účelem přípravy vytěženého dřeva k jeho spouštění k údolní odvozní cestě. Zasypaný lesník byl nalezen týž den nedlouho po zasypání s pomocí nedaleko pracujících lesních dělníků. Přivolaný lékař však již konstatoval smrt.
• 1. 2. 1953: Otec se synem se vydali na túru z Karlova přes Velký kotel na Ovčárnu za velmi špatného počasí a ideálních podmínek pro sesun lavin. Se záchrannými pracemi bylo započato až 4. 2. 1953, kdy HS dostala zprávu o pohřešovaných od příbuzných. Lavina byla široká 60m, dlouhá 300 m a její výška na některých místech až 20 m. Vedle členů HS se záchranných prací zúčastnilo i vojsko s vojenskými přístroji a cvičenými psy avšak práce byly bezvýsledné pro velký objem lavinové haldy.
• 7. 2. 1988: Do té doby neevidovaný lavinový svah, neboť se jednalo o zalesněný svah. K odtrhu laviny došlo za krásného popoledního slunečného počasí mezi stromy, kdy po tzv. vegetačním chodníku, který vede západním úbočím hřebene z Vysoké hole na Jelení studánku projížděla velká skupina běžkařů. Lavinou bylo zasaženo 18 lyžařů asi 50 m pod odtrhovou zónou. Většina byla zasypána pouze částečně, takže se jednotlivci dokázali sami vyprostit. Pod povrchem laviny zůstaly zasypány 3 osoby, z nichž dvě nalezli ve velmi krátké době sami duchapřítomní běžkaři ze skupiny pomocí sondování lyžemi a holemi. Třetí byl nalezen asi po 2 hodinách členy HS pomocí psa a sondováním v hloubce 2,5 m v poloze hlavou dolů.
• 21. 3. 1992: Při procházce manželského páru z Karlova do spodní části Velkého kotle byla žena zasažena jarní základovou lavinou.

Od této doby nedošlo v Jeseníkách k tragické nehodě v důsledku zasypání lavinou, i když jejich činnost je každoroční. I když v Jeseníkách jsou známé tzv. tradiční lavinové svahy, které Horská služba pravidelně sleduje a upozorňuje na ně veřejnost, může po odlesnění některých příkrých svahů dojít dočasně ke vzniku nového lavinového svahu.

tags: #ochrana #prirody #horska #sluzba #25 #let

Oblíbené příspěvky:

• Krásy a tajemství přírody
• Situace vod v Česku
• Historie Valašského muzea
• Uložené odpady a lokalita
• Severní Amerika a klima